MSPH 20 Co 186/2026-458

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a JUDr. Markéty Čermínové v právní věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Orgán veřejné moci ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa orgánu veřejné moci ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 489 228 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_008⟫ k odvolání účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25.11.2025, č.j. 46 C 136/2022-392

I. Změna žaloby jejím rozšířením o nový nárok na zaplacení 56 250 Kč se nepřipouští.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé potvrzuje.

III. Ve výroku o náhradě nákladů řízení se rozsudek soudu I. stupně mění jen tak, že výše náhrady činí 69 151 Kč, jinak se potvrzuje.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 1 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

l.Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci 4 237,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 237,50 Kč od datum do zaplacení a na náhradu nákladů řízení 94 052,80 Kč a ohledně částky 484 990,50 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení 489 228 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení ohledně rozhodnutí Orgán veřejné moci o zřízení zástavního práva k podílu žalobce v korporaci (společnosti) právnická osoba k zajištění žalobcem neuhrazené daně, evidované správcem daně ke dni datum v celkové výši 106 879,90 Kč, které bylo vedeno u daňových správních orgánů a následně u správních soudů, kde skončilo nabytím právní moci rozsudku Orgán veřejné moci soudu ze dne datum č.j. spisová značka dne datum. Žalobce měl za to, že řízení trvalo po dobu evidence nedoplatku daně orgány finanční správy ode dne datum do dne datum, 25 let a 4 měsíce. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že délka řízení byla vzhledem ke složitosti věci a povaze daňového procesu přiměřená (původně zpochybnila podřízení daňového řízení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (LZPS), od této námitky v průběhu řízení s ohledem na judikatorní závěry ustoupila).

2.Soud I. stupně rozhodl ve věci v pořadí třetím rozsudkem po opakovaném zrušení předchozích rozhodnutí odvolacím soudem (usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, č.j. spisová značka a ze dne datum, č.j. spisová značka) s přihlédnutím k právnímu názoru odvolacího soudu. Zjistil průběh posuzovaného řízení, popsaný v odstavcích 6.až 10. rozsudku, a dále to, že žalobce podal žádost o přiznání předmětného zadostiučinění dne datum u Orgán veřejné moci, které jí v části nároku, týkajícího se soudního řízení, postoupilo Orgán veřejné moci, jež stanoviskem ze dne datum přiznalo žalovanému peněžní zadostiučinění v částce 60 000 Kč. Orgán veřejné moci nárok žalobce stanoviskem ze dne datum neuznalo.

3.Na tom základě soud I. stupně věc posoudil podle §§13,14 odst. 1 a 3,6 odst. 2 písm. b), 8,31a odst. l až 3 a 15 odst. l zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon). Konstatoval, že posuzované řízení podléhá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí náhradového zákona. Připomněl s odkazy na judikaturu, že pojem nepřiměřené délky řízení nelze směšovat s průtahy v řízení, neboť existence jednotlivých průtahů sama o sobě neznamená nepřiměřenou délku řízení a na druhou stranu mohou průtahy nepřiměřenou délku řízení zapříčinit. Účelem odškodění za nepřiměřeně dlouhé řízení je pak kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku takovéto délky řízení uveden a v níž byl udržován. Při posouzení přiměřenosti celkové délky řízení soud zkoumá kritéria, uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) náhradového zákona a nepřiměřené dlouhým je řízení tehdy, pokud věc není projednána v době odpovídající její složitosti a významu pro poškozeného, přičemž důvody spočívají převážně v postupu orgánu veřejné moci, a to v míře převyšující podíl poškozeného.

4.Na základě těchto obecných východisek soud I. stupně pro daný případ dovodil, že řízení trvalo od datum do datum (touto dobou žalobce svůj návrh ohraničil, pozn. odvolacího soudu), 5 let a 9 měsíců, od rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum o zřízení zástavního práva k podílu v korporaci Divadelní estate s.r.o. do právní moci rozsudku Orgán veřejné moci ze dne datum Kč čj. spisová značka ke dni datum. K přesvědčení žalobce o 25 letech trvání řízení poukázal na závěry usnesení odvolacího soudu ze dne datum, č.j. spisová značka, podle nichž do vydání uvedeného rozhodnutí správce daně žádné řízení nevedl, pouze evidoval daňový nedoplatek a předmětem zajišťovacího řízení, zahájeného rozhodnutím ze dne datum podle § 170 odst. l daňového řádu, nebyl výměr daně, ale zajištění (domnělého) daňového nedoplatku, jehož existence byla v řízení řešena jen jako otázka předběžná.

5.Soud I. stupně dále k jednotlivým kritériím ve smyslu § 31 odst. 3 náhradového zákona uvedl, že v řízení nebylo zapotřebí složitého dokazování, neboť podstatnou otázkou byla existence daňové povinnosti při prodeji nemovitosti, jejíž řešení spočívalo v právním posouzení aplikovatelné právní úpravy s ohledem na její změny. Složitost řízení tak byla dána pouze s ohledem na počet instancí, které se danou věcí zabývaly, což vede k prodloužení doby celého řízení, neboť řízení ve více instancích zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu pro jeho přezkoumání a promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková doba řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí (viz rozhodnutí Orgán veřejné moci sp.zn. spisová značka). Žalobce v průběhu řízení před finančními orgány i před soudy využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které mu zákon poskytoval, ale nebylo zjištěno, že by se svým chováním převážným způsobem podílel na délce řízení. Z obsahu spisu nevyplývá, že by ve věci podával nadbytečné návrhy, pouze v řízení před Orgán veřejné moci nevyužil možnosti vydání rozhodnutí bez nařízení jednání k výzvě soudu s ohledem na probíhající pandemii, což mu však nelze klást za vinu, neboť jednání bylo nařízeno do půl roku od jeho vyjádření, že na projednání věci trvá. K významu předmětu řízení pro poškozeného soud I. uvedl, že povaha řízení nezakládá zvýšený význam jeho předmětu a takový (individuální) význam nebyl prokázán. K tomu zdůraznil, že žalobce v podaném návrhu tvrdil běžný význam předmětu řízení a zvýšený význam počal tvrdit teprve po koncentraci řízení, nijak jej však neprokázal. K postupu orgánů veřejné moci soud I. stupně uzavřel, že neshledal pochybení v činnosti Orgán veřejné moci ani Orgán veřejné moci, shledal však neodůvodněnou nečinnost v řízení před Orgán veřejné moci, které bylo zahájeno dne datum a soud měl k dispozici vyjádření a podklady pro rozhodnutí dne datum, následně však byl nečinný až do datum, kdy vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, čímž vznikl nedůvodný průtah v délce 3 let. Řízení před Orgán veřejné moci trvalo 1 rok a 3 měsíce a tuto délku shledal soud I. stupně s ohledem na jedinečnost této instituce přiměřenou.

6.Na základě uvedených skutečností soud I. stupně uzavřel, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a odpovídající formou zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu je peněžní zadostiučinění. Základ tohoto zadostiučinění stanovil v intencích závěrů stanoviska Orgán veřejné moci sp.zn. spisová značka (Stanovisko) částkou 15 000 Kč za první dva roky řízení a za každý další rok a dospěl (výpočtem, popsaných v odstavci 48. rozsudku) k částce 71 375 Kč, kterou modifikoval pro instanční složitost snížením o20% a pro délku průtahu v řízení navýšením o 10 % na výslednou částku 64 237,50 Kč, z níž již bylo 60 000 Kč žalobci poskytnuto Orgán veřejné moci. Žalobci proto přiznal 4 237,50 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) od uplynutí 6měsíční lhůty, běžící ode dne podání žádosti žalobcem (datum), a ve zbytku nároku žalobu zamítl. Žalobci přiznal s odkazem na § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení, sestávající z uhrazeného soudního poplatku a nákladů na právní zastoupení ve specifikaci, popsané v odstavci 57. rozsudku.

7.Proti rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci řízení. Žalobce ve svém odvolání proti zamítavému výroku rozsudku vytkl soudu I. stupně, že nerozhodl o jeho dalších nárocích na zaplacení 960 000 Kč, 480 000 Kč a 1 320 000 Kč, které změnou žaloby uplatňoval jako nárok na odčinění stresu, vzniklého mu z evidování nedoplatku na dani, potažmo, že v tomto směru nepřipustil změnu žaloby. K tomu s oporou judikatury dovozoval, že se jedná o nárok z totožného jednání daňových orgánů. Setrval současně na tvrzení, že posuzované řízení trvalo od datum do datum, k čemuž odkazoval na usnesení Orgán veřejné moci sp.zn. spisová značka, podle něhož daňové řízení trvá po celou dobu existence daňové povinnosti. Dovozoval dále, že posuzované řízení bylo extrémně jednoduché, s oporou citací z judikatury (z rozhodnutí Orgán veřejné moci sp.zn. spisová značka a rozsudku Orgán veřejné moci sp.zn. spisová značka) poukazoval na to, že daňové orgány mají postupovat bez zbytečných průtahů a zdůraznil dobu trvání řízení u správních soudů, pročež vypočítal, že přiměřená délka řízení byla 67 dní, ale trvalo 2 104 dnů, tudíž se průtahy na straně státu na jeho faktické délce podílely 96,82 %. Dále citoval obecná východiska posuzování přiměřenosti délky řízení a uvedl, že soud I. stupně nevěnoval dostatečnou pozornost významu předmětu řízení pro něj, který byl existenční, což je prokázáno rozhodnutím odvolacího finančního ředitelství (o zajištění obchodního podílu). Tvrdil dále, že o povinnosti prokázat zvýšený význam předmětu řízení nebyl poučen a že vzhledem ke změně soudkyně nemohla proběhnout koncentrace řízení. Doplnil, že když nebyl bezdlužný, nemohl podnikat jako dřív a vlastnit zajištěný obchodní podíl. Konečně žalobce vznesl návrh, aby byl odvolacím soudem odškodněn za nepřiměřenou délku tohoto náhradového řízení, trvajícího 3 roky a 9 měsíců, částkou 56 250 Kč a současně navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8.Žalovaná ve vyjádření k odvolání zdůraznila stran délky posuzovaného řízení závěry usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, č.j. spisová značka ohledně časového ohraničení řízení, které soud I. stupně respektoval. Soud I. stupně též správně nepřipustil účelovou změnu žaloby, které se žalobce pokusil obejít zákonný požadavek předběžného projednání svého nároku. Judikatura, o kterou žalobce opírá svou argumentaci, se na daný případ nevztahuje.

9.Žalovaná se odvolala proti výroku o náhradě nákladů řízení. Dovozovala, že aplikace § 142 odst. 3 o.s.ř. není v daném případě na místě a soud I. stupně měl aplikovat § 142 odst. 2 o.s.ř. Zdůraznila, že prostřednictvím Orgán veřejné moci bylo žalobci poskytnuto zadostiučinění ve výši 60 000 Kč ještě před uplynutím zákonné lhůty a v soudním řízení proto nebyl řešen základ nároku, ale jen jeho výše. Namítla dále nesprávné určení tarifní hodnoty pro stanovení odměny advokáta ve smyslu § 9a odst. 2 písm. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění, účinném od datum. Žalobci byla v řízení přiznána částka 4 237,50 Kč, soud I. stupně však vyšel z tarifní hodnoty 71 375 Kč. Žalovaná nesouhlasila s honorováním úkonu advokáta – podání označeného jako replika k vyjádření žalované ze dne datum, které označila za bezdůvodné, neboť se o repliku nejednalo, žalobce v něm uváděl nepravdivá tvrzení o judikatuře a argumentoval mimo předmětnou věc. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku změnil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení nebo aby náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil.

10.Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. a odvolání žalobce neshledal opodstatněným.

11.Soud I. stupně správně ve smyslu § 95 odst. 2 o.s.ř. nepřipustil (usnesením z datum, č.j. spisová značka a usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka) změnu žaloby ve smyslu podání žalobce z datum, kterou se hodlal domáhat na žalované částek 960 000 Kč, 480 000 Kč a 1 320 000 Kč za údajný stres, jež mu měla způsobit evidence daňových nedoplatků finančním úřadem v různých časových obdobích. Takto vymezený nárok nemá bezprostřední souvislost s nárokem z nepřiměřené délky posuzovaného řízení, je založen na jiném tvrzeném pochybení orgánu finanční správy (samotném evidování nedoplatku) s jiným následkem a výsledky dokazování v tomto náhradovém řízení by nemohly být pokladem pro řízení o něm. Žalobce konečně dotyčnou změnu žaloby navrhl zjevně účelově v reakci na závěry odvolacího soudu v usnesení ze dne datum, č.j. spisová značka stran ohraničení délky posuzovaného řízení vydáním rozhodnutí Orgán veřejné moci o zřízení zástavního práva k zajištěné neuhrazené daně ze dne datum a právní mocí rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum č.j. spisová značka ze dne datum (který vymezil žalobce v žalobě). Vývody žalobce o běhu řízení ode dne datum z důvodu evidence jeho nedoplatku označil za nepřípadné, neboť do vydání uvedeného rozhodnutí správce daně žádné řízení nevedl, pouze evidoval daňový nedoplatek. Předmětem zajišťovacího řízení, zahájeného rozhodnutím ze dne datum podle § 170 odst. l daňového řádu, nebyl výměr daně ale zajištění (domnělého) daňového nedoplatku, jehož existence byla v řízení řešena jen jako otázka předběžná. Odvolací soud přitom současně zmínil, že případný nárok žalobce dovozovaný ze samotné evidence nedoplatku coby nezákonného zásahu ve smyslu § 82 soudního řádu správního s přiměřeností délky posuzovaného řízení přímo nesouvisí a při jeho uplatnění by žalobce musel vznik a existenci újmy (oproti její presumpci v tomto řízení) prokázat. Navrhovaná změna žaloby byla tak jen marným pokusem žalobce obejít uvedené závěry odvolacího soudu o době trvání posuzovaného řízení (a současně i povinnost podle § 14 odst. l a 3 náhradového zákona).

12.Žalobce konečně své přesvědčení o 25letém trvání řízení v důsledku evidence daňového nedoplatku, recykluje v odvolání, ignorujíc v tomto směru opakovaně vyjádřený právní názor odvolacího soudu, na který ten plně odkazuje. Pro úplnost poukazuje na rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, z něhož se shodně podává, že odpovědnost státu za nepřiměřenou délku daňového řízení, zahájeného podáním daňového tvrzení, je spojena až s tím jeho úsekem, který počíná výzvou daňového subjektu k odstranění pochybností, anebo doručením oznámení o zahájení daňové kontroly. Odkaz žalobce na rozhodnutí, vydané ve věci daňového řízení v rámci soudního řízení správního, není pro náhradové řízení přiléhavý.

13.Soud I. stupně reflektoval s odkazem na přiléhavou judikaturu obecná východiska rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniklou nepřiměřenou délkou řízení, jakož i právní názor odvolacího soudu, věc správně posoudil po stránce skutkové i právní a jeho závěry o formě a výši zadostiučinění odpovídají metodice Stanoviska a jsou dostatečně individualizované. Hodnocení kritérií složitosti věci a postupu orgánů veřejné moci se pohybuje v mezích soudního uvážení a není zjevně nepřiměřené. Při hodnocení kritéria složitosti řízení soud I. stupně správně uvážil, že po věcné stránce nebylo řízení zásadně složité, je však nutno vzít v úvahu počet instancí, u nichž byla věc projednávána (2 správní orgány a 2 soudní instance). Jak již uvedl soud I. stupně, v hodnocení kritéria složitosti řízení se odráží i počet stupňů soudní soustavy, na nichž byla věc projednána, protože řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení. Složitost řízení se tak chápe především z pohledu počtu instancí, v nichž byla věc řešena, které je relevantním kritériem pro posouzení přiměřenosti celkové doby řízení a v tomto ohledu lze delší dobu řízení mít za ospravedlnitelnou (srov. rozhodnutí Orgán veřejné moci sp.zn.spisová značka, sp.zn. spisová značka, sp.zn. spisová značka).

14.Správně také soud I. stupně reflektoval délku nečinnosti správního soudu I. stupně v 10% zvýšení peněžní částky při vědomí toho, že nesprávný úřední postup tohoto soudu ve smyslu § 13 odst. l náhradového zákona je sám o sobě důvodem vzniku nároku žalobce (srov. rozhodnutí sp.zn. spisová značka, sp.zn. spisová značka). Odvolací soud se zcela shoduje se závěrem soudu I. stupně, že v řízení před správními úřady se zásadní prodlevy nevyskytly a poukazy žalobce na obecně formulovanou povinnost postupovat bez zbytečných průtahů (včetně pro věc irelevantních závěrů rozhodnutí Orgán veřejné moci sp.zn. spisová značka, jehož úvahy se týkají rozhodnutí o insolvenčním návrhu či z kontextu vytržené úvahy v rozhodnutí Orgán veřejné moci sp.zn. spisová značka) jsou bez právního významu. Bezvýznamné jsou i propočty žalobce, jak dlouho řízení trvalo a jako dlouho podle jeho názoru trvat mělo, nereflektující jím samým následně citovaná obecná východiska posuzování (ne)přiměřenosti délky řízení. Odvolací soud může jen zopakovat, že doba trvání řízení bez dalšího nesvědčí o jeho nepřiměřené délce, neboť je jen z jedním z komplexně ve vzájemné souvislosti hodnocených kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 náhradového zákona. Jak již zmínil soud I. stupně k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí náhradového zákona nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci (srov. např. rozhodnutí sp.zn. spisová značka).

15.Stran významu předmětu řízení žalobce v žalobě uvedl, že tento význam byl pro něho běžný. Soud I. stupně jej přesto na jednání dne datum ve smyslu § 118a odst. l a 3 o.s.ř. poučil o jeho povinnosti tvrdit a prokazovat mimo jiné i zvýšený význam (předmětu) řízení. Na tomto jednání bylo současně řízení koncentrováno a žalobci poskytnuta týdenní lhůta ke splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. V uvedené lhůtě žalobce žádná tvrzení a důkazní návrhy nepředestřel a v podání ze dne datum (po uplynutí lhůty) pouze odkázal na důvody žaloby. O zvýšením významu předmětu řízení se žalobce zmínil až v rámci závěrečného návrhu tak, že byl omezen v nakládání s majetkem. Tímto opožděným tvrzením, nehledě na jeho obecnost, ani další žalobcovou argumentaci v tomto směru, se již soud I. stupně v rámci koncentrovaného řízení nemohl zabývat. Na proběhlou koncentrací řízení podle § 118b o.s.ř. nemá žádný vliv skutečnost, že následně došlo ke změně věc projednávajícího soudce. Je pak správný závěr soudu I. stupně, že žalobce neprokázal (ani do koncentrace řízení netvrdil) zvýšení význam předmětu posuzovaného řízení.

16.Výši peněžního zadostiučinění určil soud I. stupně za použití judikatorně konstantně užívané základní částky, vycházející ze závěrů Stanoviska, také správně a správně vzal v úvahu již z téhož titulu žalobci poskytnutou částku 60 000 Kč prostřednictvím Orgán veřejné moci. Celková částka 64 237,50 Kč je zcela přiměřenou satisfakcí za újmu, vzniklou nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Odvolací soud proto zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

17.Žalobce v rámci odvolací řízení vznesl samostatný návrh na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniklou mu v důsledku nepřiměřené délky tohoto náhradového řízení. Vzhledem k tomu, že se jedná o nový nárok (nikoliv návrh na promítnutí délky kompenzačního řízení do stanovení výše zadostiučinění, žádaného ve vztahu k původnímu posuzovanému řízení) nemohl jej odvolací soud v intencích § 216 odst. l o.s.ř. coby změnu žaloby připustit. O takovém návrhu by ostatně soudy v nynějším řízení pro poměr k věci ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. ani nemohly rozhodnout (srov. závěry rozhodnutí Orgán veřejné moci sp.zn. spisová značka).

18.Odvolání žalované je důvodné zčásti. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se soud I. stupně přidržel judikatury (rozhodnutí Orgán veřejné moci sp.zn. spisová značka, sp.zn. spisová značka, nálezy Orgán veřejné moci sp.zn. spisová značka, sp.zn. spisová značka, sp.zn. spisová značka), podle níž má v daném typu řízení žalobce právo na náhradu nákladů řízení, byl-li úspěšný i jen co do základu svého nároku, když výše plnění závisí na úvaze soudu. Nelze přisvědčit žalované, že soud I. stupně základě nároku neposuzoval, neboť okolnost, že v průběhu řízení (ještě před uplynutím lhůty podle § 15 odst. l náhradového zákona) poskytla žalovaná žalobci částku 60 000 Kč, nezbavuje soud povinnost posoudit přiměřenost délky posuzovaného řízení. Potud nejde o skutkové zjištění ze shodných tvrzení účastníků, které by soud mohl vzít za své v intencích § 120 odst. 4 o. s. ř., nýbrž o právní posouzení znaku „přiměřenosti“ uvedeného v § 13 odst. 1 náhradového zákona, jež je výlučně věcí soudu (srov. rozhodnutí Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, uveřejněné pod číslem 132/20123 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

19.Žalobce, byť jen co do výše nároku menšinově úspěšný, má proto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, jejíž celkovou výši však soud I. stupně nestanovil správně. Správně stanovil odměnu advokáta podle § 9 odst. 4 písm. a) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném do datum, do tohoto data ve výši 42 950 Kč a skladbě, popsané v odstavci 57. rozsudku. Za úkony, provedené od datum, náleží advokátu žalobce odměna, stanovená podle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu z přiznané náhrady, tedy z částky 4 237,50 Kč ve výši 1000 Kč za úkon právní služby. Skutečnost, že základní částka zadostiučinění podle úvahy soudu I.s stupně před její modifikací činila 71 375 Kč, nelze promítat do nároku na odměnu ze soudem přiznané částky tím spíše, že částka 60 000 Kč byla žalovanou žalobci poskytnuta ještě před uplynutím lhůty podle § 15 odst. l náhradového zákona). Výhrady žalované proti honorování úkonu, označeného jako replika k vyjádření žalované ze dne datum, neshledal odvolací soud důvodnými. Je pravda, že toto podání (jehož obsah žalobce zčásti recykluje v nynějším odvolání) není podle svého obsahu replikou k poslednímu předešlému vyjádření žalované ze dne datum (to se vztahovalo k navrhované změně žaloby), nicméně jde o vyjádření k předmětné věci, aniž by byla (z pohledu nároku na odměnu v rámci náhrady nákladů řízení) významná správnost jeho argumentace. Za dobu od datum do konce řízení před soudem I. stupně má proto žalobce právo na náhradu nákladů právního zastoupení za sedm úkonů právní služby, jmenovaných v odstavci 57. rozsudku soudu I. stupně, po 1 000 Kč s paušální náhradou ve výši 450 Kč, celkem v částce 10 150 Kč. Náhrada odměny advokáta celkem činí 53 100 Kč a s náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % 64 251 Kč, spolu s náhradou soudního poplatku ve výši 4900 Kč tak představuje částku 69 151 Kč. Odvolací soud proto nákladový výrok rozsudku soudu I. stupně ohledně výše náhrady za použití § 221a o.s.ř. změnil ohledně jeho výše, jinak jej podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalované, která měla v odvolacím řízení plný úspěch. Odvolací soud si je vědom závěrů, plynoucích z výše uvedené judikatury Orgán veřejné moci (např. nález sp. zn. spisová značka), stran práva žalobce na náhradu nákladů v daném typu řízení, byl-li úspěšný v základu nároku, i v rámci odvolacího řízení. V posuzované věci však žalobce uspěl co do výše plnění jen marginálně, zásadní část zadostiučinění mu byla poskytnuta žalovanou v průběhu řízení rámci běhu lhůty podle § 15 odst. l náhradového zákona, a předmětem odvolacího řízení ve věci samé byl jen zamítavý výrok rozsudku. V odvolacím řízení nezískal žalobce žádné další plnění, žalovaná zamítavý výrok plně obhájila a byla v odvolacím řízení zcela úspěšná. Za této procesní situace nelze závěry nálezu spisová značka vykládat tak, že by žalobci náležela ochrana před důsledky jeho úplného neúspěchu v odvolacím řízení. Naopak princip procesního úspěchu odůvodňuje přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žalované straně podle shora uvedených ustanovení. Náklady odvolacího řízení představuje paušalizovaná náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151odst. 3 o. s. ř. při analogické aplikaci § 13 odst. 4 advokátního tarifu (srov. rozhodnutí Orgán veřejné moci sp.zn. spisová značka) za 3 procesní úkony (vyjádření k odvolání, příprava k účasti na odvolacím jednání, účast na odvolacím jednání) po 450 Kč.

Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.