MSPH 55 Co 171/2025-638

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a Mgr. Terezy Jachura Maříkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupené advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem v Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného., IČO: IČO žalovaného, ⟪LB:lb_007⟫ se sídlem v Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupené advokátem Jméno advokáta B, ⟪LB:lb_009⟫ adresa zástupce zainteresované společnosti ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 2 620 515 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. ledna 2025, č.j. 15 C 108/2021-580, a k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. září 2025, č.j. 15 C 108/2021-623,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení 15 % ročně od datum do zaplacení z částky 2 620 515 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak se potvrzuje.

II. Ve výrocích III., IV. se rozsudek mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit státu částku 47 108,46 Kč a žalobkyně částku 31 405,46 Kč, jinak se potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů 144 710,20 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

1. Soud I. stupně rozsudkem z datum uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2 620 515 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného za období od datum do datum, o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich na jejich náhradu právo a výroky III., IV. uložil účastníkům povinnost nahradit znalečné, a to každému z nich ve výši 39 256,96 Kč na účet Obvodního soudu pro adresa do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Doplňujícím rozsudkem z datum soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému úhrady úroku z prodlení z částky 2 620 515 Kč a datum do zaplacení.

3. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že současná žalobkyně se vůči žalovanému domáhala po právu vydání bezdůvodného obohacení v žalované částce 2 620 515 Kč za dobu od datum do datum, když žalobkyně je právním nástupcem původního žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Otázka vlastnického práva předchůdce žalobkyně právnická osoba. bylo prokázáno na základě soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. spisová značka, když vyplynulo, že žalovaný byl uznán povinným právnímu předchůdci žalobkyně vydat letadlo kategorie letoun podezřelý výraz, rejstříková značka podezřelý výraz a letadlo kategorie podezřelý výraz, typ letadla podezřelý výraz, vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Skutečnost, že žalobce je vlastníkem předmětných letadel vyplynula i z rozhodnutí právnická osoba. Žalobkyně vůči žalované se domáhala bezdůvodného obohacení za období od datum do datum, kdy byla letadla v držení žalovaného a v provozuschopném stavu. Pokud by žalovaný nevyvedl letadla z majetku předchůdce žalobkyně na základě neplatných smluv, mohla žalobkyně letadla užívat v rámci své podnikatelské činnosti. Výše bezdůvodného obohacení byla zjištěná na základě znaleckého posudku právnická osoba z datum. Znalci stanovili obvyklou výši nájemného za letadla při stanovení obvyklé ceny za pronájem, kterou ušetřil žalovaný na svém majetku, když v předmětném období neplatil žalobkyni jako vlastníkovi žádnou úhradu. Současně soud rozhodl v jiném rozhodnutí č. j. spisová značka ze datum o částečném zamítnutí žaloby z důvodu promlčení za období od datum do datum (rozhodnutí nabylo právní moci). S ohledem na existenci bezdůvodného obohacení, jehož výše byla v průběhu dokazování zjištěna, soud žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl mezi účastníky postupem dle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že úspěchy obou stran sporu byly téměř stejné. Dle tohoto výsledku řízení bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů znalečného dle § 148 odst. 1 o.s.ř.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž zpochybnil výši bezdůvodného obohacení stanovenou znaleckým posudkem, který nerespektuje judikaturu Nejvyššího soudu ČR. o stanovení výše bezdůvodného obohacení. Soud nevzal v úvahu všechny skutečnosti zjištěné v řízení. Poukázal na to, že považuje žalobní požadavek za rozporný se zásadou o dobrých mravech, když žalobní požadavek vychází z původně neplatné smlouvy, jejíž neplatnost způsobil statutární zástupce, který působil u obou stran sporu a navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Proti výroku o nákladech řízení a výroku o náhradě nákladů státu podala rovněž odvolání žalobkyně, v němž poukázala na to, že byla v řízení více úspěšná než žalovaný a je proto neadekvátním výsledkem řízení, aby každý z účastníků si nesl své náklady o své újmě. Dle výsledku řízení by mělo být rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení státu. Rovněž navrhla, aby byl vydán doplňující rozsudek ohledně příslušenství pohledávky, od níž nebylo v předchozím rozhodnutím soudu I. stupně ze dne datum rozhodnuto.

6. Soud I. stupně následně rozhodl v doplňujícím rozsudkem z datum, č. j. spisová značka, jímž návrh na úhradu úroku z prodlení zamítl. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že dle předžalobní výzvy vyzval původní žalobce žalovaného k náhradě ušlého příjmu a poskytl lhůtu žalovanému k plnění do 15 dnů od doručení výzvy a splatnost nastala dne datum. Předžalobní výzva však nevyzývala žalovaného k plnění bezdůvodného obohacení za celé žalované období a splatnost tak nenastala, a žalovaný se nemohl ocitnout v prodlení.

7. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včas odvolání, v němž poukázala na to, že o žalobním požadavku se žalovaný dověděl nejpozději z písemného podání žalobkyně z datum, kde byl překvalifikován žalobní nárok z náhradu škody na bezdůvodné obohacení a bylo specifikováno časové vymezení tohoto požadavku. Konkrétně k projednání tohoto nároku došlo při jednání datum a nejpozději tento den žalovaný obdržel ze strany žalobkyně výzvu k úhradě. To však odmítl akceptovat a nejpozději, a to datum se proto žalovaný ocitl v prodlení. Pohledávka se tak nepochybně nejpozději od datum stala splatnou. V tomto smyslu navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn.

8. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ve znění doplňujícího rozsudku v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, důvodným shledal pouze odvolání žalobkyně ohledně přiznání úroku z prodlení a její odvolání ohledně nákladů řízení mezi účastníky a ohledně nákladů řízení státu.

9. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou úplná a poskytují dostatečný základ pro právní hodnocení věci. Nebyly tak shledány důvody pro opakování či doplnění dokazování.

10. Jestliže žalovaný nabízí jinou skutkovou verzi skutečností zjištěných na základě provedených důkazů, odvolací soud neshledává toto odvolání důvodným, když soud provedl podrobné dokazování, všechny důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti vyhodnotil dle zásady volného hodnocení důkazů dle § 132 o.s.ř. Procesní korektnost provedených důkazů nebyla zpochybněna, včetně závěrů znaleckého posudku. Námitky žalované proti výroku o věci samé jsou tak pouze polemikou se skutkovými a právními závěry, kterou odvolací soud nepovažuje za důvodnou. Je zcela evidentní, že na straně žalovaného došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení v důsledku toho, že neoprávněně zadržoval dvě letadla označená v žalobě, které žalobkyně i její právní předchůdce v žalovaném období od datum do datum nemohla užívat ke své podnikatelské činnosti. Jeho výše byla spolehlivě zjištěna znaleckým dokazováním, jehož závěry byly před soudem I. stupně zpochybněny. Stejně tak byla vyhodnocena, jako před soudem I. stupně, námitka rozporu se zásadou o dobrých mravech, když odvolací soud se ztotožňuje se závěry obvodního soudu ohledně o tom, že tato námitka nebyla shledána důvodnou. Soud I. stupně se rovněž vypořádal dostatečně i s námitkou promlčení pohledávky, když k ní přihlédl tím, že vyhlásil ve věci shora citovaný částečný rozsudek v roce 2024.

11. Rozsudek soudu I. stupně byl proto ve výroku ve věci samé (výrok I.) potvrzen jako věcně správný dle § 219 o.s.ř.

12. Ke změně došlo pouze u doplňujícího rozsudku, jež se týká příslušenství pohledávky, kde se odvolací soud ztotožnil s procesním stanoviskem žalobkyně, že nejpozději v rámci projednání změny žaloby se žalované dostala informace o uplatnění žalobního požadavku na plnění z titulu bezdůvodného obohacení a nejpozději od datum se dostala do prodlení a je povinna tak uhradit příslušenství pohledávky žalobkyni ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v rozsahu 15 % (reposazba ČNB ve výši 7 % zvýšená o 8 %, celkem 15 %). Vzhledem k tomu, že soud I. stupně chybně dospěl k závěru, že splatnost nároku nenastala, odvolací soud postupoval dle § 220 odst. 1 a písm. a) o.s.ř. a napadený rozsudek v otázce příslušenství pohledávky změnil a žalobě vyhověl.

13. V průběhu řízení byl žalobní požadavek zamítnout ohledně vydání bezdůvodného obohacení za dobu od datum do datum, tedy za dobu 23 měsíců, a naopak bylo žalobě vyhověno za dobu od datum do datum, tedy za dobu 35 měsíců. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná celkem v rozsahu 60 % a neúspěšná v rozsahu 40 % dle zásady poměrného úspěchu ve věci. U nákladů řízení její procesní úspěch tak činil 20 %. V tomto smyslu byl proto napadený rozsudek ve výroku III., IV. o náhradě nákladů státu ohledně znalečného změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit státu 60 % uhrazených nákladů znalci ve výši 47 108,46 Kč a žalobkyně o 20 % méně, tedy 40 % v rozsahu 31 405,46 Kč. Výrok o náhradě o změně náhrady nákladů státu byl odůvodněn ust. § 221a o.s.ř.

14. Dle zásady poměrného úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o.s.ř. bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Podle tohoto ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V daném případě, jak bylo shora objasněno, žalobkyně měla ve věci úspěch procesní v rozsahu 20 % a náleží jí právo dle poměrného úspěchu ve věci na náhradu nákladů řízení mezi účastníky.

15. Za řízení před soudem I. stupně náleží více úspěšné žalující straně náhrada za úhradu soudního poplatku z žaloby 131 026 Kč a nákladů za právní zastoupení advokátem dle advokátního tarifu za 1 úkon právní služby po 18 780 Kč, a to za 13 úkonů právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření z datum, účast při jednání datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum, za změnu žaloby z datum, z návrhu na další změnu žaloby z datum). K tomu bylo připočteno 12 paušálních náhrad po 300 Kč, 1 paušální náhrada po 450 Kč z roku 2025 a 21 % sazbou DPH 52 119,90 Kč, což v součtu činí celkem částku 431 335,90 Kč. Z toho poměrný úspěch žalobkyně v rozsahu 20 % dle § 142 odst. 2 o.s.ř. činí částku 86 267,20 Kč. Tato náhrada nákladů řízení byla postupem dle § 221a o.s.ř. formou změny rozhodnutí žalobkyni přiznána.

16. Současně s tím byly žalobkyni přiznány i náklady řízení před soudem odvolacím, kdy byla již procesně zcela úspěšná v rozsahu 100 %, neboť meritorní rozhodnutí obvodního soudu bylo zcela potvrzeno. Má proto nárok, na 2,5 hlavního úkonu po 18 780 Kč, a to za odvolání proti výrokům o nákladech řízení v poloviční výši, a na náhradu v plné výši za odvolání do doplňujícího rozhodnutí a za účast u jednání odvolacího soudu, 3 paušální náhrady po 450 Kč a 21 ˇ% sazbu DPH 10 143 Kč, celkem 58 443 Kč. V součtu tak činí náklady řízení před soudem I. stupně a soudem odvolacím částku 144 710,20 Kč (86 267,20 Kč + 58 443 Kč = 144 710,20 Kč).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7 za podmínek ustanovených v § 237 o.s.ř.