MSPH 55 Co 385/2025-141

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a Mgr. Terezy Jachura Maříkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozené Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem v Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupené Jméno Zástupce., advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem v adresa zástupce zainteresované osoby ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1) Orgán veřejné moci ⟪LB:lb_007⟫ IČO IČO žalované A, sídlem v Adresa žalované A ⟪LB:lb_008⟫ 2) Jméno žalované B, narozenému Datum narození žalované B ⟪LB:lb_009⟫ bytem v Adresa žalované B ⟪LB:lb_010⟫ na určení dědického práva ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 z 5. 8. 2025, č. j. 27 C 217/2024-107,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a III. mění tak, že výše nákladů činí u každého z žalovaných 1 200 Kč, jinak se potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit každému z žalovaných náklady odvolacího řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala včasné a přípustné odvolání proti rozsudku, kterým soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je dědicem ze závěti z datum, sepsané v allografní formě, po zůstavitelce jméno FO, narozené datum, posledně bytem v adresa, zemřelé datum (dále jen „zůstavitelka“) [I.] a žalobkyni uložil nahradit žalované 1) náklady řízení 1 800 Kč (II.) a žalovanému 2) náklady řízení 2 100 Kč (II.), obojí do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně napadla rozsudek v celém rozsahu. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek změnit tak, že žalobě se vyhovuje a žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení v obou stupních.

3. Namítla, že allografní závěť zůstavitelky z datum (dále jen „závěť“) splňovala všechny zákonem stanovené formální požadavky (napsaný text závěti – listina, vlastnoruční podpis zůstavitelky, prohlášení zůstavitelky před dvěma současně přítomnými svědky, že jde o její vůli, podpisy svědků), a je tudíž platná.

4. Pokud jde o požadavek na prohlášení před dvěma současně přítomnými svědky, tak samotná závěť obsahuje potvrzení zůstavitelky, že před oběma současně přítomnými svědky výslovně prohlásila, že předmětná listina obsahuje její poslední vůli. Výslovný projev vůle přitom může být učiněn i v písemné formě pod textem závěti, nicméně ani to nemusí mít žádnou přesnou formu.

5. Výslechem svědka jméno FO bylo prokázáno, že pořizování závěti probíhalo tak, že se zůstavitelka, svědek jméno FO a tituly před jménem jméno FO sešli na podezřelý výraz v adresa. tituly před jménem jméno FO donesla závěť, tuto prezentovala, přečetla a zeptala se, zda vše souhlasí. Jelikož vše souhlasilo, přistoupilo se k podpisu. Zůstavitelka si závěť před podpisem přečetla a pronesla, že je to dobře, že paní Vorretovou má ráda, a proto to dělá. Zůstavitelka tak potvrdila obsah závěti i ústně. Zůstavitelka nemusela pronášet přímo formuli, obsaženou v zákoně (spisová značka).

6. Svědci nemohli mít v situaci, kdy zůstavitelka po přečtení závěti prohlásila, že je to dobře, že má žalobkyni ráda, a proto to dělá, žádné pochybnosti o tom, zda chce zůstavitelka žalobkyni skutečně vše odkázat. Není pravdou, že by si svědek jméno FO nevzpomínal na to, zda zůstavitelka při podpisu něco prohlásila. Svědek si toliko nevzpomněl na přesné znění slov, které zůstavitelka použila. Závěr soudu I. stupně, že z výpovědi svědka jméno FO měl za prokázané to, že zůstavitelka před dvěma současně přítomnými svědky výslovně neprohlásila, že závěť obsahuje její vůli, je nesprávný.

7. Žalobkyně při svém výslechu měla povinnost vypovídat pravdu a nic nezamlčovat. Nelze tak automaticky dovozovat, že by žalobkyně mohla svou výpověď přizpůsobovat cíli uspět v řízení, jak uzavřel soud I. stupně.

8. Žalovaná 1) k odvolání žalobkyně uvedla, že má z dosavadního průběhu řízení za prokázané, že nebyla splněna formální podmínka platnosti závěti, když zůstavitelka před dvěma současně přítomnými svědky výslovně neprohlásila, že její závěť obsahuje její poslední vůli. Posledně uvedené neprokázala ani svědecká výpověď žalobkyně.

9. Žalovaná 1) navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit a žalované 1) přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení v sazbě 450 Kč za úkon právní služby.

10. Žalovaný 2) k odvolání žalobkyně uvedl, že není právně vzdělán, aby porozuměl výkladu práva právním zástupcem žalobkyně. Z obsahu výpovědi svědka jméno FO pochopil, že byl přítomen ověření podpisu zůstavitelky, která ho sama k potvrzení závěti nevyzvala, blíže ho neznala, vše organizovala žalobkyně a tituly před jménem jméno FO, která měla k dispozici potřebné údaje od doby, kdy sepisovala kupní smlouvu na prodej nemovitosti svědku jméno FO. Ten zprostředkovala právě žalobkyně. Propojení všech osob u podpisu závěti je zajímavé. Stejně tak je zajímavé, že právě tituly před jménem jméno FO závěť přinesla již zpracovanou. Měla by potvrdit, že se skutečně jednalo o pravou vůli zůstavitelky, která s ní asi nebyla předem seznámena. Na podezřelý výraz ji přivezla žalobkyně.

11. Žalovaný 2) navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle §§ 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a shledal odvolání nedůvodným.

13. Při rozhodování o odvolání odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem I. stupně.

14. Převážná část odvolacích námitek žalobkyně v podstatě shoduje s tím, co již bylo vypořádáno v řízení před soudem I. stupně. K jednotlivým námitkám tak odvolací soud uvádí pouze následující.

15. Ač Nejvyšší soud dříve judikoval, že prohlášení zůstavitele ve smyslu § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může být učiněno i písemně, zároveň ve svém rozhodnutí uvedl, že tak musí být učiněno pod textem allografní závěti, nikoli v jeho horní části a nad podpisem zůstavitele. Z podstaty věci by takové písemné prohlášení mělo být učiněno vlastní rukou zůstavitele a svědkové závěti musí potvrdit, že z prohlášení, vč. způsobu jeho pořízení, byly s to seznat, že se jedná o projev vůle zůstavitele směřující ke ztotožnění obsahu závětní listiny s jeho poslední vůlí.

16. V poměrech projednávané věci je prohlášení, na které žalobkyně ve svém odvolání opětovně odkazovala, součástí strojově napsaného a vytištěného textu závěti (který podle skutkových zjištění soudu I. stupně připravila dnes již zesnulá tituly před jménem jméno FO), nachází se v její horní částí a poslední přeživší svědek ze závěti během žádné ze svých výpovědí neuvedl, že by dané prohlášení učinila sama zůstavitelka, resp. že by tomu byl svědkem. Písemné prohlášení v horní části závěti tak nelze považovat za prohlášení zůstavitelky ve smyslu § 1534 o. z.

17. Odvolací soud nesporuje, že prohlášení ve smyslu § 1534 o. z. nemusí být učiněno pronesením stanovené formule nebo v nějaké konkrétní formě. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně (jejichž nesprávnost nebyla odvolacím soudem shledána) se však podává, že to, co měla dle svědka jméno FO zůstavitelka během pořizování závěti prohlásit, vypovídalo více o jejím vztahu s žalobkyní, než že by se jednalo o projev její vůle ztotožnit obsah závětní listiny s její poslední vůlí.

18. Jakkoli může být tvrzení, že svědek jméno FO si na nic nevzpomínal, poněkud nepřesné, nemění nic na tom, že z jeho výslechu (resp. z toho, na co si byl z okolností pořizování závěti schopen vzpomenout) nelze bezpečně usoudit, že při pořizování závěti k odpovídajícímu projevu vůle zůstavitelky, kterým by posledně jmenovaná ztotožnila obsah listiny se svou poslední vůlí, skutečně došlo.

19. Předním problémem, který soud I. stupně spojoval s účastnickým výslechem žalobkyně, nebyla tolik její snaha přizpůsobit svou výpověď s cílem uspět v řízení, nýbrž především to, že se její valná část vztahovala k péči žalobkyně o zůstavitelku a dalším událostem před jejím úmrtím, resp. ke vztahu, který mezi sebou obě osoby měly. Péči žalobkyně o zůstavitelku ani její vřelý vztah k žalobkyni v řízení nikdo nesporoval. Zároveň se však nejednalo o skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci. Těmi byly okolnosti pořizování sporné závěti. K těm však žalobkyně během svého účastnického výslechu vypověděla jen nemnoho. Obsahově se její výpověď o okolnostech pořizování závěti prakticky ztotožňovala se svědeckou výpovědí svědka Macoviche, která však byla dříve shledána jako nepostačující k prokázání tvrzení, že žalobkyně prohlášení podle § 1534 o. z. učinila, resp. která svědčila spíše o opaku.

20. Soud I. stupně tedy nepochybil, když žalobu jako nedůvodnou zamítl a žalobkyni uložil nahradit žalovaným náklady řízení.

21. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. jako věcně správný potvrdil.

22. Na rozdíl od soudu I. stupně odvolací soud neshledal důvod k přiznání náhrady nákladů, jenž měly být vynaloženy na přípravu žalovaných k jednáním před soudem I. stupně. Ani jeden z žalovaných v žádném ze svých podání o přípravě nehovoří a o náhradu nákladů, spojených s takovými přípravami, ani jinak nežádá.

23. Žalovanému 2) nepřísluší ani náhrada za doplnění jeho vyjádření k žalobě z datum. Posledně jmenovaný úkon co do svého účelu splývá s vyjádřením žalovaného 2) z datum, za který mu náhrada nákladů přiznána byla.

24. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně tak bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

25. Procesně úspěšným žalovaným vzniklo v odvolacím řízení právo na náhradu nákladů účelně vynaložených při provádění jejich vyjádření k odvolání žalobkyně a při jejich účasti na jednání před odvolacím soudem, každému v paušální výši 300 Kč za každý z posledně jmenovaných úkonů (2 * 300 Kč).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně do dvou měsíců od jeho doručení za podmínek § 237 a násl. o. s. ř.