MSPH 58 Co 29/2026-55

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a Mgr. Kláry Hronové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený Jméno advokátky, advokátkou ⟪LB:lb_004⟫ sídlemAnonymizovánoAdresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. listopadu 2025, č. j. 15 C 228/2025-35

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 250 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč (výrok I.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení výše uvedené částky jako bezdůvodného obohacení s tvrzením, že dne 13. 7. 2022 uzavřel s jméno FO (dříve jméno FO) jako prodávající smlouvu o koupi nemovitých věcí. Na základě uzavřené kupní smlouvy žalobce uhradil dne 13. 7. 2022 v souladu s čl. 2.3 této smlouvy převodem na bankovní účet č. č. účtu částku 250 000 Kč. K převodu nemovitosti dle uzavřené kupní smlouvy nedošlo a žalobce vyzval prodávající k vrácení částky 250 000 Kč. Prodávající odmítla žalobci částku vrátit s odkazem na to, že bankovní účet vlastní jiná osoba. Předmětný bankovní účet je zřízen a veden na jméno žalované, která je jeho majitelkou a osobou oprávněnou s tímto účtem nakládat. Žalobce vyzval žalovanou bezvýsledně k vydání bezdůvodného obohacení do 30. 6. 2025, na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, neboť přijala plnění bez platného právního důvodu.

3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti nemůže podala žalovaná odpor, v rámci kterého namítla, že žalobcem požadované finanční prostředky nebyly majetkem žalované, tyto prostředky pouze převzala a následně je předala jméno FO (dříve jméno FO).

4. Soud I. stupně jednal v nepřítomnosti žalované, která se k jednání bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána (§ 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen,,o. s. ř.“).

5. Soud I. stupně provedl listinné důkazy (odst. 4 až odst. 7 napadeného rozsudku) a zjistil následující skutkový stav. Za nejpodstatnější je nutno zrekapitulovat, že žalobce (jako kupující) a jméno FO (jako prodávající) uzavřeli dne 13. 7. 2022 smlouvu o koupi nemovitých věcí (dále jen,,smlouva“). Předmětem smlouvy byl pozemek parc. č. číslo, orná půda a pozemek parc. č. číslo, zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí a jehož součástí je stavba: adresa, č.p. číslo, rod. dům, to vše zapsané u Katastrálního úřadu pro adresa, Katastrální pracoviště adresa, na LV č. číslo pro obec adresa, katastrální území adresa (čl. I. smlouvy). Kupní cena byla sjednána ve výši 3 125 000 Kč. Podle čl. III. bod 2 smlouvy se dohodnutou kupní cenu ve výši 3 125 000 Kč zavázal žalovaný (správně žalobce pozn. odvolacího soudu) uhradit následujícím způsobem: bod 2.1. část kupní ceny ve výši 625 000 uhradil žalobce před podpisem této kupní smlouvy, a to zápočtem proti pohledávce žalobce vůči straně prodávající z titulu smlouvy o zápůjčce, což strana prodávající i žalobce stvrzuje podpisem této kupní smlouvy a tímto započítávají dluh strany prodávající na úhradu této části kupní ceny; bod 2.2. část kupní ceny ve výši 250 000 Kč se zavázal žalovaný (správně žalobce pozn. odvolacího soudu) uhradit z vlastních zdrojů v hotovosti k rukám strany prodávající a to při podpisu této smlouvy oběma účastníky. Strana prodávající podpisem této smlouvy stvrzuje převzetí kupní ceny ve výši 250 000 Kč; bod 2.3. část kupní ceny ve výši 250 000 Kč se žalovaný (správně žalobce pozn. odvolacího soudu) zavazuje uhradit neprodleně okamžitou platbou na účet určený stranou prodávající č. ú. č. účtu v den podání návrhu na vklad vlastnického práva dle této kupní smlouvy ve prospěch strany kupující u příslušného katastrálního úřadu; bod 2.4. zbývající část kupní ceny ve výši 2 000 000 Kč se zavazuje žalovaný (správně žalobce pozn. odvolacího soudu) uhradit z vlastních zdrojů (z účtu vedeného na jméno žalovaného) složením na účet notáře tituly před jménem jméno FO, sídlem adresa, jako schovatele části kupní ceny, č. ú. č. účtu, vedený u právnická osoba., a to nejpozději do 2 pracovních dnů od podpisu této smlouvy. Podle čl. VI bodu 2 věty první smlouvy tato smlouva představuje úplnou dohodu smluvních stran o předmětu této smlouvy a nahrazuje veškerá předešlá ujednání smluvních stran ústní i písemná. Podle čl. VI bodu 6 této smlouvy smluvní strany po bedlivém seznámení se zněním této smlouvy prohlašují, že je jim znám její smysl a účel, že tato odpovídá projevu jejich vůle, a že k ní přistupují svobodně a vážně, nikoli v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, aniž by považovaly, byť jediné její ujednání, za nesrozumitelné. Z Potvrzení o provedení transakce ze dne 9. 7. 2025 vystaveného právnická osoba., prvostupňový soud zjistil, že z účtu žalobce č. č. účtu byla dne 13. 7. 2022 odepsána částka 250 000 Kč ve prospěch účtu č. č. účtu.

6. Soud I. stupně po citaci § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen,,o. z.“ neshledal žalobu důvodnou, neboť uzavřel, že žalovaná není ve sporu věcně pasivně legitimována. jméno FO jako prodávající a žalobce jako kupující uzavřeli kupní smlouvu, sjednali si způsob úhrady kupní ceny, který je uvedený v čl. III smlouvy ze dne 13. 7. 2022. Je právem účastníků si sjednat jakýkoliv způsob úhrady kupní ceny, a to i na účet či účty, jejichž majitelem není prodávající. K takové dohodě mezi prodávajícím a kupujícím došlo a žalobce podle této dohody postupoval. Není tak pravdivé tvrdí žalobce, že zaslal částku 250 000 Kč na účet č. č. účtu bez právního důvodu.

7. Pokud nedošlo k realizaci smlouvy o koupi nemovitých věcí uzavřené dne 13. 7. 2022, nemůže se žalobce domáhal vrácení částky 250 000 Kč po žalované, která je pouze majitelkou účtu, na který byla částka 250 000 Kč dle bodu 2.3 smlouvy žalovaným (správně žalobcem pozn. odvolacího soudu) poukázána. Žalovaná nebyla a není účastníkem smlouvy o koupi nemovitých věcí ze dne 13. 7. 2022. Účastníky této smlouvy byli prodávající jméno FO (nyní jméno FO) a kupující - žalobce. Pokud se tedy žalovaný (správně žalobce pozn. odvolacího soudu) domáhá vrácení částky 250 000 Kč, musí tento nárok uplatňovat vůči jméno FO (nyní jméno FO), která byla účastníkem smluvního vztahu a která společně s žalobcem určila, jakým způsobem bude kupní cena uhrazena a na jaké účty.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch žalované v řízení, která však žádné náklady řízení neuplatnila.

9. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav s odkazem na § 205 odst. 2 písm. b) a f) o. s. ř. Žalobce postupoval dle čl. III kupní smlouvy a provedl dne 13. 7. 2022 platbu ve výši 250 000 Kč na specifikovaný bankovní účet, kdy tak činil v dobré víře, že takto řádně plní svůj smluvní závazek vůči prodávající jméno FO. K převodu vlastnického práva k nemovitosti nikdy nedošlo, jak prokazuje výpis z katastru nemovitostí. Žalobce ke dni 30. 9. 2022 od smlouvy o koupi nemovitých věcí odstoupil. Žalobce následně v řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka uplatnil vůči jméno FO - prodávající nárok na zaplacení částky 250 000 Kč, když k převodu nemovitosti nikdy nedošlo. Prodávající jméno FO v tomto řízení uvedla, že předmětná částka byla zaslaná na bankovní účet žalované, žalovaná prodávající straně nikdy předmětnou částku nepředala. Žalobce tak vzal žalobní návrh zpět. Žalovaná v odporu namítla, že částku 250 000 Kč předala jméno FO, k tomuto tvrzení neoznačila žádný důkaz. Žalobce si je vědom, že číslo účtu uvedené ve smlouvě o koupi nemovitých věcí bylo sjednáno jako platební místo, na které měla být poukázána část kupní ceny ve výši 250 000 Kč, avšak tato částka měla být ve prospěch prodávající jméno FO, což žalobce předpokládal. Toto platební místo však nikdy nebylo fakticky naplněno, neboť se prokázalo, že žalovaná tuto částku prodávající jméno FO nikdy nepředala a zřejmě tak neměla v úmyslu učinit již od počátku, přičemž pro toto jednání je v současnosti obviněná a trestně stíhaná. Žalovaná byla kamarádkou prodávající jméno FO. Jednání žalované vykazuje znaky jednání lstivého ve smyslu § 2995 o. z. Ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka, je zřejmé, že prodávající jméno FO trpí lehkou mentální retardací, která nemusí být zřejmá při běžném kontaktu, a tudíž není vyloučeno, že této skutečnosti žalovaná využila. Žalobce prokázal poskytnutí plnění a odpadnutí právního důvodu, zatímco žalovaná předání předmětné částky prodávající jméno FO žádným důkazem neprokázala. Soud I. stupně měl iniciativně zjistit klíčovou skutečnost, zda k předání částky 250 000 Kč mezi žalovanou a prodávající jméno FO došlo, a to za použití § 120 odst. 2 o. s. ř. Dále namítl nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.). Žalobce si je vědom konstantní judikatury, která zásadně legitimuje smluvní strany, nicméně s výjimkou případů, kde je naplněn § 2995 o. z., tedy obohacení třetí osoby lstí ochuzeného (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2505/2019, sp. zn. 28 Cdo 694/2019). Žalobce ani prodávající jméno FO nepředpokládali, že žalovaná předmětnou částku prodávající straně nepředá, kdy vyplynulo, že tak zjevně ani neměla v úmyslu učinit. Prodávající trpí lehkou mentální retardací, což mohlo snižovat její schopnost porozumět důsledkům ujednání o uvedení účtu žalované do smlouvy o koupi nemovitých věcí a umožnilo žalované využít této situace ve svůj prospěch. Žalobce byl k plnění části kupní ceny na účet třetí osoby přiveden lstí ze strany žalované, čímž došlo k naplnění podmínek § 2995 o. z. Soud I. stupně pochybil ve svém procesním postupu, když jednak nevydal rozsudek pro zmeškání, přestože byly splněny veškeré zákonné podmínky podle § 153b o. s. ř., a jednak následně - namísto doplnění dokazování - bez jakékoli vlastní procesní iniciativy žalobu zamítl, tím zatížil své rozhodnutí vadou, která má za následek porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Soud I. stupně měl z vlastní iniciativy provést výslech prodávající jméno FO, která představuje klíčovou osobu pro posouzení skutkového stavu věci a význam takové výslechu jednoznačně vyplývá z obsahu spisu (§ 120 o. s. ř.). S ohledem na výše uvedené žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně změnil, žalobě vyhověl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalovaná se písemně k odvolání žalobce nevyjádřila.

11. Při odvolacím jednání žalobce setrval na svém žalobním požadavku a argumentaci obsaženou v jeho odvolání.

12. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), jednal v nepřítomnosti žalované, která, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila (§ 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce.

16. Předně je třeba vyjít ze skutkových tvrzení (viz návrh na vydání elektronického platebního rozkazu čl. 1- č. l. 3). Žalobce tvrdí, že jako kupující uzavřel s jméno FO (dříve jméno FO) jako prodávající dne 13. 7. 2022 smlouvu o koupi nemovitých věcí. Na základě čl. III. bod 2.3 kupní smlouvy uhradil dne 13. 7. 2022 převodem na bankovní účet č. č. účtu, vedený u právnická osoba. částku 250 000 Kč (část kupní ceny). K převodu nemovitosti dle kupní smlouvy nikdy nedošlo, žalobce vyzval prodávající k vrácení této částky, kdy byl vyrozuměn, že účet, na který plnil, vlastní jiná osoba než prodávající. Bankovní účet byl zřízen a veden na jméno žalované, která je jeho majitelkou a je oprávněna s účtem nakládat. Žalobce tak zaslal částku 250 000 Kč na bankovní účet žalované bez právního důvodu a s odkazem na § 2991 o. z. tuto částku po žalované požaduje vrátit.

17. Žalobce při jednání před soudem I. stupně setrval na základě výše uvedených skutkových tvrzení na svém žalobním požadavku.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobce jako kupující a jméno FO (dříve jméno FO) jako prodávající uzavřeli kupní smlouvu (§ 2128 o. z.), předmětem které byly nemovitosti specifikované v čl. I. smlouvy, kupní cena a platební podmínky byly sjednány v čl. III. smlouvy. Účastníci smlouvy si mj. sjednali, že část kupní ceny ve výši 250 000 Kč uhradí kupující v den podání návrhu na vklad vlastnického práva dle této kupní smlouvy ve prospěch strany kupující u příslušného katastrálního úřadu na účet určený stranou prodávající č. ú. č. účtu (čl. III. bod 2.3 smlouvy). Pokud žalobce podle této smlouvy plnil a uhradil část kupní ceny na sjednaný účet, který byl sjednaným platebním místem, nelze dospět k závěru, že by plnil bez právního důvodu, naopak plnil smluvní povinnost, ke které se zavázal.

19. Plnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající. Zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je totiž třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně, a nikoliv majiteli účtu. Takováto platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2505/2019, sp. zn. 28 Cdo 2955/2024). V takovém případě svědčí aktivní i pasivní věcná legitimace (jde-li o závazek na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy) smluvním stranám. Odvolací soud tak přisvědčil závěru soudu I. stupně, že žalovaná není ve sporu věcně pasivně legitimována.

20. Vědomost žalobce o tom, kdo je majitelem bankovního účtu, na nějž plnil, není tak pro závěr, zda mezi stranami smlouvy došlo k ujednání platebního místa, bez dalšího určující. Případný omyl žalobce v tomto směru mohl by snad být významný z hlediska ustanovení § 583 - § 585 o. z. (pro posouzení platnosti právního jednání učiněného v omylu) a ve vztahu k otázce pasivní legitimace k vydání bezdůvodného obohacení pak v zásadě jen v tom případě, že by ke vzniku bezdůvodného obohacení třetí osoby (stojící vně závazku) přistoupily skutečnosti předpokládané ustanovením § 2995 o. z., tedy že by ochuzený (žalobce) byl k obohacení třetí osoby (žalované) přiveden lstí. Taková tvrzení však v žalobním návrhu absentují, žalobce netvrdil právní jednání v omylu ani že by žalobce (ochuzený) byl k obohacení třetí osoby (žalované) přiveden lstí. Pokud tvrzení stran lstivého jednání s ohledem na tvrzenou lehkou mentální retardaci prodávající jméno FO, které mohla žalovaná využít, kdy žalovaná předmětnou finanční částku prodávající nikdy nepředala (ani neměla v úmyslu tak učinit), žalobce uplatnil až v odvolacím řízení, pak vzhledem k tomu, že odvolací řízení je ovládáno zásadou neúplné apelace, se jedná o tzv. nepřípustnou novotu (§ 205a o. s. ř.). Rovněž tak tvrzení o odstoupení od smlouvy ze dne 30. 9. 2022 je tzv. nepřípustnou novotou, neboť žalobce toto tvrzení uplatnil až v odvolacím řízení (před soudem I. stupně toliko tvrdil, že,,k převodu nemovitosti dle kupní smlouvy nikdy nedošlo“) a rovněž listinný důkaz -,,Odstoupení od kupní smlouvy“ ze dne 30. 9. 2022 předložil až při odvolacím jednání, odvolací soud tak provedení tohoto důkazu zamítl (§ 119a odst. 1, § 205a o. s. ř.).

21. Námitka žalobce, že soud I. stupně zatížil řízení vadou, neboť neprovedl důkazy dle § 120 odst. 2 o. s. ř., je s ohledem na výše uvedený závěr odvolacího soudu nedůvodná.

22. Rovněž nelze přisvědčit odvolací námitce žalobce, že řízení je stiženou vadou, pokud soud I. stupně nevydal k návrhu žalobce rozsudek pro zmeškání dle § 153b o. s. ř., pokud se žalovaná k jednání soudu I. stupně, ač řádně předvolána, nedostavila. Dle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Jedním z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání uvedených v § 153b o. s. ř. je i vhodnost jeho vydání. Pakliže je splněna i tato podmínka, soud může rozsudek pro zmeškání vydat. Jestliže soud - i když jsou splněny všechny ostatní zákonem stanovené předpoklady uvedené v § 153b o. s. ř. - dospěje k závěru, že není vhodné rozhodnout o věci rozsudkem pro zmeškání, nevydává o tom zvláštní rozhodnutí. Žalobce tudíž nemá právní nárok na vydání rozsudku pro zmeškání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2979/2013).

23. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), má tak právo na náhradu nákladů řízení, žalované však v řízení před soudem I. stupně žádné náklady řízení nevznikly.

24. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy ani v této fázi řízení žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.