11 Td 10/2011

Nejvyšší soud v trestní věci obviněného M. D., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 T 2/2011 rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. března 2011 o příslušnosti soudu takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. řádu je k projednání trestní věci obviněného M. D. příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem.

Obvodové hejtmanství Kufstein, Spolková země Tyrolsko, Rakouská republika, dne 26. srpna 2010, pod sp. zn. MX-KS-9330/2009, předložilo Krajskému soudu v Brně rozhodnutí tohoto hejtmanství ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. KS-9330/2009, jímž byla M. D. uložena peněžitá pokuta ve výši 600 EUR, společně se žádostí o jeho uznání a výkon.

Usnesením ze dne 9. prosince 2010, sp. zn. 11 T 23/2010, Krajský soud v Brně tuto žádost společně s výše označeným rozhodnutím Obvodového hejtmanství Kufstein, Rakouská republika, ve smyslu § 460p odst. 2 tr. ř. postoupil Krajskému soudu v Hradci Králové, když podle jeho zjištění se M. D. zdržuje na adrese „V. – T. “, a k projednání věci je proto příslušný Krajský soud v Hradci Králové, v jehož obvodu se místo bydliště M. D. nachází, nikoli Krajský soud v Brně, k němuž byla žádost o uznání a výkon cizozemského rozhodnutí podána.

Krajský soud v Hradci Králové dne 28. ledna 2011 předložil věc, která je u něj vedena pod sp. zn. 11 T 2/2011, Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že Krajský soud v Hradci Králové není místně příslušný k projednání a rozhodnutí této věci, neboť ze sdělení Policie České republiky, Krajské ředitelství Policie Ústeckého Kraje, Územní odbor Ústí nad Labem, zjistil, že M. D. se zdržuje na adrese „D., Ú. n. L. “, a od 15. září 2010 je zaměstnán u společnosti „Stebal trans, spol. s r. o., Horská 302, Dubí-Bystřice“. Jeho majetkové poměry nejsou soudu známy. Ze shora uvedeného vyplývá, že místně příslušným k projednání trestní věci M. D. není Krajský soud v Hradci Králové a věc mu proto byla Krajským soudem v Brně postoupena nesprávně.

Nejvyšší soud zhodnotil skutečnosti významné k rozhodnutí podle § 24 odst. 1 tr. ř. a dospěl k tomuto závěru.

Podle § 460p odst. 2 tr. ř. platí, že k řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních je příslušný krajský soud, v jehož obvodu má odsouzený majetek. Pokud se majetek odsouzeného nachází v obvodech více soudů, je z těchto soudů k řízení příslušný soud, který jako první obdržel rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá. Pokud odsouzený nemá na území České republiky majetek, je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má odsouzený obvyklé bydliště.

Podle § 460p odst. 4 tr. ř. bylo-li rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních zasláno soudu nebo jinému orgánu, který není k řízení o uznání a výkonu takového rozhodnutí příslušný, postoupí je neprodleně příslušnému krajskému soudu; o tomto postoupení nepříslušný orgán vyrozumí příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, který takové rozhodnutí vydal.

Pokud jde o postup Krajského soudu v Brně tak mu lze především vytknout, že dospěl-li k závěru, že v posuzované věci není soudem příslušným k rozhodování o uznání a výkonu rozhodnutí Obvodového hejtmanství Kufstein, Rakousko, o peněžité sankci uložené M. D. (byť v tomto směru neprovedl žádné šetření o tom, zda jmenovaný nemá v jeho obvodu nějaký majetek), pak ze zcela nepochopitelných důvodů věc postoupil Krajskému soudu v Hradci Králové, ačkoliv ze spisu zřetelně vyplývalo, že M. D. má bydliště v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Např. již v protokolu ze dne 10. 5. 2010 (č. l. 8 spisu), sepsaným se jmenovaným u Okresního soudu v Ústí nad Labem je jím výslovně uvedena adresa „T., V., okres Ú. n. L. “, a stejně tak v příloze vyjádření Krajského státního zastupitelství v Brně (č. l. 14 spisu). Jestliže tedy Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že se neuplatní primární hledisko příslušnosti soudu k řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích podle § 460p odst. 2 tr. ř., podle něhož je dána příslušnost soudu, v jehož obvodu je majetek dotčené osoby, pak sice mohl přistoupit k procesnímu postupu, jímž by založil příslušnost jiného krajského soudu, tj. v této věci Krajského soudu v Ústí nad Labem, nikoliv však Krajského soudu v Hradci Králové, neboť pro takový závěr neexistoval žádný relevantní důvod.

S Krajským soudem v Brně nelze souhlasit se zvoleným postupem ani v tom, že podle § 460p odst. 2 tr. ř. rozhodl usnesením o postoupení věci jinému krajskému soudu (tj. Krajskému soudu v Hradci Králové). Protože toto ustanovení neobsahuje bližší úpravu postupu soudů v případech, když není dána jejich příslušnost k řízení konanému podle § 460p tr. ř., tak podle názoru Nejvyššího soudu vysloveného již v rozsudku ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 11 Tz 31/2010, je nutno analogicky aplikovat příslušná ustanovení trestního řádu.

V posuzované věci jde o ustanovení řešící problematiku příslušnosti soudů. Jde zejména o § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., v nichž je zakotven procesní postup v situaci, kdy je sporná otázka příslušnosti soudu. V takových případech soud, který má za to, že není příslušný k projednání věci ji usnesením předloží soudu, který je společně nejblíže nadřízeným soudem jemu a soudu, jenž je podle něj soudem příslušným. Tento procesní postup je na místě per analogiam aplikovat i v řízení podle § 460p tr. ř. Navíc v ustanovení § 460p odst. 4 tr. ř. se ani neuvádí, že krajský soud rozhodne o postoupení věci, nýbrž je zde dikce „postoupí … příslušnému krajskému soudu; …“, což by mohlo naznačovat i jen neformální postup krajského soudu. Podle názoru Nejvyššího soudu je však v zájmu jednoznačného určení příslušnosti soudu a zamezení i opakovaných „přesunů“ takové věci mezi soudy namístě procesní postup, jímž soud, jemuž bylo zasláno rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních k řízení podle § 460p odst. 2 tr. ř. (tj. k řízení o uznání a výkonu takového rozhodnutí), a jenž má za to, že není soudem příslušným k jejímu projednání a rozhodnutí, tuto věc usnesením podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam z důvodu uvedeného v ustanovení § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předloží soudu, který je společně nejblíže nadřízeným soudem jemu a soudu, jenž je podle něj soudem příslušným.

Jestliže Krajský soud v Brně rozhodl usnesením podle § 460p odst. 2 tr. ř. o postoupení věci, pak ovšem není též jasné, na základě jaké úvahy dospěl k závěru o přípustnosti stížnosti proti takovému usnesení, který je obsažen v poučení jeho usnesení. V ustanovení § 460p tr. ř. není žádná zmínka o opravném prostředku proti tomuto rozhodnutí soudu a v důsledku toho je připuštění stížnosti v rozporu s ustanovením § 141 odst. 2 tr. ř.

Jestliže z dosud učiněných zjištění vyplývá, že M. D. má obvyklé bydliště v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem (v obvodu tohoto soudu má jak trvalé bydliště na adrese T., V., tak v jeho obvodu se rovněž zdržuje na adrese Ú. n. L., D., přičemž nebylo zjištěno, zda má v obvodu jiného krajského soudu nějaký majetek, tak Nejvyšší soud podle § 24 odst. 1 tr. ř. s ohledem na kritéria soudní příslušnosti k řízení podle § 460p tr. ř. rozhodl o příslušnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 8. března 2011 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík