11 Tcu 120/2024

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 12. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 143 odst. 4 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. m. j. s.“), ve spojení s ustanovením § 220 odst. 3 z. m. j. s., ohledně osoby D. D., a rozhodl takto:

D. D. bude po dobu průvozu územím České republiky za účelem jeho předání k trestnímu stíhání z Italské republiky do Lotyšské republiky na základě žádosti Nejvyššího státního zastupitelství Lotyšské republiky, o povolení průvozu jmenovaného územím České republiky ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. P-250-262-2022-00148, založené na evropském zatýkacím rozkazu vydaném Nejvyšším státním zastupitelstvím Lotyšské republiky, ze dne 29. 8. 2022, sp. zn. P-250-262-2022-00148, v průvozní vazbě.

1. Návrhem podle § 143 odst. 4 z. m. j. s. ze dne 17. 12. 2024, č. j. MSP-1361/2024-MOT-T/8, se Ministerstvo spravedlnosti České republiky (dále jen „ministerstvo“) domáhá, aby Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, že D. D. bude po dobu průvozu územím České republiky za účelem jeho předání k trestnímu stíhání z Italské republiky do Lotyšské republiky na základě žádosti Nejvyššího státního zastupitelství Lotyšské republiky o povolení průvozu jmenovaného územím České republiky ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. P-250-262-2022-00148, založené na evropském zatýkacím rozkazu vydaném Nejvyšším státním zastupitelstvím Lotyšské republiky dne 29. 8. 2022, sp. zn. P-250-262-2022-00148, držen v průvozní vazbě.

2. Jelikož v nyní posuzovaném případě nebyly s ohledem na výše uvedené skutečnosti zjištěny žádné právní překážky, které by ve smyslu § 142 odst. 2 písm. a) až i) z. m. j. s., ve spojení s § 220 z. m. j. s., bránily povolení průvozu osoby D. D., státního příslušníka Lotyšské republiky, územím České republiky pro účely jeho předání k trestnímu stíhání z Italské republiky do Lotyšské republiky, vyhověl Nejvyšší soud citované žádosti ministerstva a rozhodl tak, jak je uvedeno shora ve výrokové části tohoto usnesení.

3. Podle § 143 odst. 4 z. m. j. s., ve spojení s § 220 odst. 3 z. m. j. s., v jiných případech než uvedených v § 143 odst. 1 a 2 z. m. j. s. ministerstvo před povolením průvozu podá Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí, že osoba, o jejíž průvoz jde, bude po dobu průvozu přes území České republiky v průvozní vazbě. Nejvyšší soud vyhoví takovému návrhu pouze v případě, že jsou splněny podmínky stanovené mezinárodní smlouvou nebo není-li dán některý z důvodů nepovolení průvozu. Ustanovení hlavy čtvrté oddílu prvního trestního řádu se neužijí. Pokud Nejvyšší soud návrh zamítne, ministerstvo průvoz nepovolí.

4. Nejvyšší soud projednal ministerstvem předložený návrh a zjistil, že v posuzovaném případě jde o předání státního příslušníka Lotyšské republiky D. D. z Italské republiky do Lotyšské republiky, a to za účelem jeho trestního stíhání pro shora uvedenou trestnou činnost. Podle sdělení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 17. 12. 2024 není podle informací obsažených v Centrální evidenci stíhaných osob proti jmenovanému v současné době na území České republiky vedeno žádné trestní stíhání. Ze zprávy Policejního prezidia České republiky, Ředitelství pro mezinárodní policejní spolupráci, odboru operativní spolupráce ze dne 16. 12. 2024, č. j. PPR-388732/MPS-2024-1127687, současně vyplývá, že po osobě D. D. nepátrají české orgány.

5. Z obsahu listin, které jsou přílohou návrhu ministerstva, současně neplyne žádná, natož důvodná obava, že by předávaná osoba měla být v Lotyšské republice vystavena pronásledování z důvodu svého původu, rasy, náboženství, pohlaví, příslušnosti k určité národnostní nebo jiné skupině, státního občanství nebo pro své politické názory. Současně platí, že trestná činnost, které se měl D. D. na území Lotyšské republiky dopustit, a pro niž má být za účelem vedení trestního stíhání z Italské republiky do Lotyšské republiky předán, nemá politický ani vojenský charakter, přičemž jmenovaný podle platného lotyšského trestního zákoníku není ohrožen případným uložením trestu smrti, nýbrž maximálně trestem odnětí svobody vyměřeným v rámci trestní sazby s horní hranicí čtyř let. Povolení průvozu současně není ani v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách. 1.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. 12. 2024 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu