OSBI 41 C 224/2024-39

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČ: IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 14 728,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně od 13. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 728,77 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce částka, kapitalizovaného úroku v částce částka, 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení a 24,81 % úroku ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Ing. Anonymizováno Anonymizováno, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze.

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu adresa-venkov dne datum, ve znění doplnění žaloby ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalované poskytla finanční prostředky ve výši částka v hotovosti a žalovaná se je zavázala uhradit v 65 týdenních splátkách ve výši částka, a to společně s úrokem ve výši 24,81 % ročně (částka částka), poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši částka a poplatkem za službu komfortní splácení ve výši částka. Žalobkyně uvedla, že žalovaná se dostala do prodlení, celkem uhradila jen částku částka. Dále uvedla, že pohledávka za žalovanou na ni byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, úroku ve výši 24,81 % ročně z dlužné jistiny částka od datum do datum ve výši částka, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, 24,81 % úroku z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částka od datum do zaplacení. Závěrem tvrdila, že žalovaná svůj závazek neuhradila ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala z údajů, které jí byly žalovanou poskytnuty (a to jak ohledně výše příjmů, tak i výše měsíčních výdajů) a dále z veřejně dostupných databází, prověřovala insolvenční rejstřík.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti finanční částku částka a žalovaná se zavázala částku splatit v 65 týdenních splátkách ve výši částka, a to včetně úroku ve výši částka, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši částka a poplatku za službu komfortní splácení ve výši částka. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit částka. Žalovaná se přihlásila do pojištění schopnosti splácet úvěr a zavázala se uhradit částku částka.

5. Z listiny nazvané Karta klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši částka, své výdaje odhadla na částku částka. Uvedené informace byly ověřeny potvrzením o přiznání dávky žalované. Výše výdajů nebyla ověřována.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne datum.

7. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byla žalovaná vyzvána dne datum.

8. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se poskytla žalované v hotovosti částku částka a žalovaná se zavázala úvěr vrátit v 65 týdenních splátkách ve výši částka, a to včetně úroku ve výši částka, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši částka a poplatku za službu komfortní splácení ve výši částka. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit částka. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

12. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne datum, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně posoudila na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty a byly zaznamenány v kartě zákazníka, když současně nahlédla do veřejně přístupných registrů. Příjem žalované byl ověřen z předloženého dokladu (potvrzení o přiznání dávky žalované). Měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši částka.

14. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze právnická osoba a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně tvrdila, že ačkoliv žalovaná v žádosti o úvěr ze dne datum (kartě zákazníka) uvedla výši měsíčních výdajů v částce částka, tak tento údaj nijak neověřovala a úvěr byl žalované poskytnut téhož dne.

16. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb., o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů, na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.

17. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.

18. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

19. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouva o úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona.

20. Soud předmětnou úvěrové smlouvy hodnotil také z hlediska § 1813 o. z., podle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka s tím, že celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku částka, tedy včetně úroku ve výši částka s úrokovou sazbou 88 % ročně, úhradou za zpracování úvěru ve výši částka a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši částka. Soud shledal ujednání účastníků této smlouvy o povinnosti žalované zaplatit současně s poskytnutou jistinou i shora uvedené poplatky, včetně úroku je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy. K tomuto závěru soud dospěl po porovnání výše půjčené částky (částka) a celkové výše poplatků a úroku (částka). Sjednané poplatky tak v daném případě tvoří 101,12 % z půjčené částky. Žalobkyni tak při poskytnutí částky částka měl plynout zisk ve výši 101,12 % ze skutečně poskytnuté částky. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy dospěl soud k závěru, že takto nepřiměřeně vysoký sjednaný zisk se příčí dobrým mravům.

21. Soud konstatuje, že shora uvedený závěr nemůže změnit ani skutečnost, že poplatky představují příjem plynoucí právní předchůdkyni žalobkyně z poskytnutých prostředků žalované, a tudíž je její ekonomická funkce totožná s funkcí úroků. Soud konstatuje, že občanský zákoník, ani jiné právní předpisy sice výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat výši zisku (ať už je nazvána jako poplatek, úrok či jinak), avšak z této skutečnosti nelze dovozovat, že by její výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy a že by nepodléhala žádnému omezení. Soud vycházel rovněž z toho, že souladné s dobrými mravy je takové ujednání, jež vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě.

22. Za tohoto stavu věci shledal soud úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou, a protože ze smlouvy bylo zjištěno, že finanční prostředky byly žalované poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná uhradila částka před podáním žaloby, náleží žalobkyni nárok na zaplacení částky částka. Pokud tedy žalovaná předmět úvěru převzala na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Soud je toho názoru, že bezdůvodným obohacením je částka částka, tedy částka poskytnutá (částka), ponížená o částku, která byla žalovanou, dle tvrzení žalobkyně, uhrazena (částka).

23. Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovanou k zaplacení částky částka a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/12013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, kterým je první den následující po uplynutí lhůty, stanovené žalované v předžalobní výzvě ze dne datum (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 95 % a procesní úspěch žalované 5 %. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 90 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši částka. Tato částka se skládá ze soudního poplatku částka a z náhrady za právní zastoupení ve výši částka. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3,5 úkonu právní služby po částka, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a účast u jednání soudu dne datum (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 5 advokátního tarifu. Za 3 úkony právní služby byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši částka a za 1 úkon právní služby (uskutečněný po datum) byl přiznán režijní paušál ve výši 450 (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce částka navýšeny o 21 % DPH (v částce částka) na částku částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku částka (tj. 90 % z částky částka).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.