OSBI 41 C 225/2024-39

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČ: IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozená Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 29 222,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s 14,75 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku v částce částka, 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení a 20,94 % úroku ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám tituly před jménem Karla Goláně, tituly za jménem, advokáta se sídlem v Praze.

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu adresa-venkov dne datum, ve znění doplnění žaloby ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalované poskytla finanční prostředky ve výši částka v den podpisu smlouvy v hotovosti a žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni úvěr v 78 týdenních splátkách po částka, včetně částky částka, představované součtem kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky ve výši částka, částku za zpracování zápůjčky ve výši částka a částkou za komfortní splácení ve výši částka. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila pouze částku částka, následně se dostala do prodlení. Dále uvedla, že pohledávka za žalovanou na ni byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 20,94 % ročně datum do datum ve výši částka, 20,94% úroku ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Závěrem tvrdila, že žalovaná svůj závazek neuhradila ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala z údajů, které jí byly žalovanou poskytnuty, tyto ověřovala z výpisu z bankovního účtu žalované, pracovní smlouvy, výplatních pásek a dále z veřejně dostupných databází ISIR, bankovního registru klientských informací, nebankovního registru klientských informací, SOLUS.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila.

4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční částku částka v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala měsíčně splácet splátku ve výši částka, včetně spotřebitelského poplatku ve výši částka, který je představován úrokem ve výši částka, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši částka a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši částka. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku částka.

5. Ze zákaznické karty bylo soudem zjištěno, že příjem žalované činí částka částka, její odhadované měsíční výdaje jsou částka. Informace byly ověřeny pracovní smlouvou, výpisem z bankovního účtu a výplatní páskou. Ostatní příjmy činí částku částka.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne datum.

7. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byla žalovaná vyzvána dne datum.

8. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši částka a žalovaná se zavázala úvěr zaplatit v 78 týdenních splátkách po částka, včetně částky částka, představované součtem kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky ve výši částka, částku za zpracování zápůjčky ve výši částka a částkou za komfortní splácení ve výši částka. Měsíční příjem žalované činil částka částka, její odhadované měsíční výdaje byly částka. Informace byly ověřeny pracovní smlouvou, výpisem z bankovního účtu a výplatní páskou. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

12. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne datum, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně posoudila na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty a byly zaznamenány v kartě zákazníka, když současně nahlédla do veřejně přístupných registrů. Příjem žalovaného byl ověřen z předloženého dokladu (výplatní pásky, výpis z účtu žalované). Měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši částka.

14. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně (její právní předchůdkyně) nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze právnická osoba a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla výši svých odhadovaných měsíčních nákladů ve výši částka, tento údaj právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala a úvěr byl žalované poskytnut téhož dne (v den sepisu karty zákazníka a smlouvy o úvěru, tzn. dne datum).

15. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb., o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů, na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.

16. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.

17. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

18. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouva o úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona. Pokud tedy žalovaná předmět úvěru převzala na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.

19. Dále soud předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotil také z hlediska § 1813 o. z., podle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě uzavřené dne datum zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka s tím, že celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku částka, společně s úrokem ve výši částka (ve výši 88 % ročně), úhradou za zpracování úvěru ve výši částka a úhradou za komfortní a flexibilní splácení ve výši částka. Soud shledal ujednání účastníků této smlouvy o povinnosti žalované zaplatit současně s poskytnutou jistinou i shora uvedené poplatky, včetně úroku, absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy. K tomuto závěru soud dospěl po porovnání výše půjčené částky (částka) a celkové výše poplatků a úroku (částka). Sjednané poplatky tak v daném případě tvoří 113,21 % z půjčené částky. Žalobkyni tak při poskytnutí částky částka měl plynout zisk ve výši 113,21 % ze skutečně poskytnuté částky. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy dospěl soud k závěru, že takto nepřiměřeně vysoký sjednaný zisk se příčí dobrým mravům.

20. Soud konstatuje, že shora uvedený závěr nemůže změnit ani skutečnost, že poplatky představují příjem plynoucí právní předchůdkyni žalobkyně z poskytnutých prostředků žalované, a tudíž je jeho ekonomická funkce totožná s funkcí úroků. Soud konstatuje, že občanský zákoník, ani jiné právní předpisy sice výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat výši zisku (ať už je nazvána jako poplatek, úrok či jinak), avšak z této skutečnosti nelze dovozovat, že by její výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy a že by nepodléhala žádnému omezení. Soud vycházel rovněž z toho, že souladné s dobrými mravy je takové ujednání, jež vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě.

21. Za tohoto stavu věci shledal soud úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou i z tohoto aspektu, a protože ze smlouvy bylo zjištěno, že finanční prostředky byly žalované poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy, zavázal soud žalovanou k zaplacení částky částka (neboť dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila částku částka) a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/12013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, kterým je první den následující po uplynutí lhůty stanovené žalovanému v předžalobní výzvě ze dne datum (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 91 % a procesní úspěch žalované 9 %. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 82 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši částka. Tato částka se skládá ze soudního poplatku částka a z náhrady za právní zastoupení ve výši částka. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3,5 úkonu právní služby po částka, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a účast u jednání soudu dne datum (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 5 advokátního tarifu. Za tři úkony právní služby byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši částka a za jeden úkon, učiněný po datum režijní paušál ve výši částka (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce částka navýšeny o 21 % DPH (v částce částka) na částku částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku částka (tj. 82 % z částky částka).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.