OSBI 41 C 69/2023-96

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČ: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 34 359 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s 15 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky částka, 21,05 % úroku ročně z částky částka od datum do zaplacení, 15 % úroku z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení, částky částka, částky částka, částky částka a částky částka.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem v adresa.

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu adresa-venkov dne datum, ve znění doplnění žaloby ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím a smluvní pokutou. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému částku částka, a to dne datum částku ve výši částka na jeho bankovní účet a částku částka na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit ve 40 měsíčních splátkách po částka, splatných vždy do každého 20.dne v měsíci, a to včetně sjednaných úroků, úrok byl sjednán ve výši 21,05% ročně z neuhrazené jistiny. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit činila částka. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek, a proto úvěr zesplatnila ke dni datum a zesplatnění žalovanému oznámila písemným sdělením. Tvrdila, že žalovaný uhradil pouze částku částka. Žalobkyně požadovala zaplacení částky částka, představované neuhrazenou jistinou ve výši částka a dlužných úroků v částce částka, a dále kapitalizovaného úroku ve výši částka. Dále požadovala zaplacení částky částka za vynaložené náklady spojené vymáháním dluhu, smluvní pokuty ve výši částka dle čl. IV bod 2 písm. c) smlouvy a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ode dne zesplatnění z částky částka ve výši částka. právnická osoba, že žalovaný svůj závazek neuhradil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že před schválením poskytnutí úvěru její právní předchůdkyně nahlížela do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr), dále prověřoval příjem žalovaného, když jeho mzda se pohybovala v částce částka měsíčně. Ohledně nákladů na bydlení vyšla žalobkyně z normativní výše nákladů, a to v částce částka měsíčně, dále vycházela z částky životního minima ve výši částka a po odečtení sjednané splátky částka měsíčně žalovanému zbývá částka částka měsíčně, a proto dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne datum, č.j. spisová značka žalobu zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

5. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne datum, č.j. spisová značka odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

6. Vzhledem k právnímu názoru odvolacího soudu, vysloveném v zrušujícím usnesení ze dne datum, č.j. spisová značka, se soud zabýval tvrzeními žalobkyně, včetně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného.

7. V tomto směru soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně, prostřednictvím zprostředkovatele jméno FO, uzavřela dne datum se žalovaným úvěrovou smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka s tím, že úvěr bude po odečtení sjednané provize ve výši částka poskytnut žalovanému na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 40 měsíčních splátkách, včetně sjednaného úroku ve výši 21,05 % ročně. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku částka. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky.

8. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno odeslání částky částka dne datum z účtu vedeného na jméno žalobkyně na účet č. č. účtu a částky částka na účet č. hodnota 6376/0300.

9. Ze sdělení právnická osoba. ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný měl ke dni datum veden bankovní účet č. č. účtu a ke dni datum mu na tento účet byla poukázána částka částka od žalobkyně.

10. Výzvami ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. Předžalobní výzvou ze dne datum oznámila žalovanému zesplatnění úvěru.

11. Výdaje žalovaného byly zjištěno z čestného prohlášení žalovaného, a to v uváděné výši částka měsíčně (inkaso, včetně nájemného). Z prohlášení o úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně náklady na bydlení žalovaného ohodnotila částkou částka měsíčně, kalkulovala také s životním minimem ve výši částka. Výši příjmů žalovaného ověřovala z výplatních pásek žalovaného. Sjetinou z internetu byla zjištěna výše normativních nákladů na bydlení za rok 2022 a životní minimum pro rok 2022. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že před poskytnutím předmětného úvěru od žalobkyně převzal úvěr ve výši částka a částka obojí od právnická osoba (dne 19. 1. a datum).

12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Výše úvěru byla dohodnuta na částku částka, částka částka byla převedena na bankovní účet žalovaného a částka částka na účet zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 40 měsíčních splátkách, včetně sjednaného úroku ve výši 21,05% ročně. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku částka. Žalobkyně předžalobní výzvou vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Náklady na bydlení žalovaného žalobkyně určila částkou částka měsíčně, kalkulovala s životním minimem ve výši částka, výši měsíčních příjmů žalovaného žalobkyně ověřovala z výplatních pásek žalovaného, nahlížela také do veřejných registrů. Žalovaný před poskytnutím úvěru převzal dva úvěry od jiného nebankovního subjektu, úvěry splácel částkou částka měsíčně.

13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

16. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne datum, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty. Příjem žalovaného byl ověřen z dvou výplatních pásek. Dále žalobkyně prověřovala situaci žalovaného ve veřejných registrech (insolvenční rejstřík a centrální evidence exekucí). Měsíční výdaje žalobce zjišťoval na základě čestného prohlášení žalovaného ze dne datum, vycházela také z normativních nákladů na bydlení a výši existenčního minima. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen hradit úvěr s měsíční splátkou ve výši částka, když po odečtení měsíčních výdajů ve výši částka (životní minimum) a nákladů na bydlení ve výši částka (žalovaný bydlel u rodičů a žalobkyně vycházela z čestného prohlášení matky žalovaného), mu zbude částka částka, ze které je schopen hradit měsíční splátku úvěru ve výši částka.

18. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele apod. Žalovaný uvedla výši svých odhadovaných měsíčních nákladů ve výši částka s tím, že se jedná o náklady spojené s bydlením u jeho rodičů, žádné jiné měsíční výdaje neuvedl. Pokud žalobkyně výši měsíčních výdajů žalovaného, např. spojených s dopravou, nijak neověřovala a úvěr byl žalovanému poskytnut, pak nedostála své zákonné povinnosti. Pouhým nahlédnutím do výpisu z bankovních účtu žalovaného bylo soudem zjištěno, že žalovaný převzal měsíc před předmětným úvěrem dva jiné spotřebitelské úvěry a zavázal se je splácet, tuto skutečnost žalobkyně nijak neověřovala a nijak se jí nezabývala. Nadto soud doplňuje, že žalobkyně sice ověřovala příjem žalovaného u jeho zaměstnavatele, vycházela však také ze skutečnosti, že žalovaný uvedl, že jeho příjem tvoří i další částka (částka měsíčně), žalobkyně nijak nezjišťovala, o jakou částku se jedná a na základě jaké skutečnosti ji žalovaný uvedl, jako svůj příjem.

19. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb., o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů, na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.

20. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.

21. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

22. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouva o úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona. Pokud tedy žalovaný předmět úvěru převzal na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.

23. V řízení bylo prokázáno výpisem z účtu žalovaného, že žalovaný dne datum převzal částku částka od žalobkyně, a proto jej soud zavázal k zaplacení částky částka (neboť dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku částka) a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/12013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, kterým je první den následující po uplynutí lhůty stanovené žalovanému v předžalobní výzvě ze dne datum (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch procesní úspěch žalobkyně 77 % a procesní úspěch žalovaného 23 %. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 54 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši částka (částka + částka + částka + částka).

25. Tato částka se skládá, v řízení u soudu prvního stupně, ze soudního poplatku částka a z náhrady za právní zastoupení ve výši částka. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 2,5 úkonu právní služby po částka, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 5 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (3 úkony) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši částka (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Výše odměny činí částka (6 250 + 900). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce částka navýšeny o 21 % DPH (v částce částka) na částku částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

26. Ve fázi odvolacího řízení zástupce žalobkyně učinil 1 úkon právní služby, představovaný podáním odvolání. Náhrada za právní zastoupení žalobce činí částku ve výši částka. A režijní paušál ve výši částka (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Náklady právního zastoupení v částce částka navýšeny o 21 % DPH (v částce částka) na částku částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Dále byla žalobkyni přiznána náhrada za soudní poplatek ve výši částka.

27. Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku částka (tj. 54 % z částky částka), po zaokrouhlení částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.