OSBN 4 C 349/2024-30

Okresní soud v Benešově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená Anonymizováno. Jméno zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno. advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 5 177,10 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s 15 % ročním zákonným úrokem z částky částka od datum do zaplacení a s 16,9 % ročním úrokem z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba., IČO: IČO, uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku až do výše úvěrového limitu částka, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný čerpal úvěr ve výši částka dne datum. Žalovaný se ve smlouvě o revolvingovém úvěru zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši částka měsíčně. Zároveň se žalovaný zavázal hradit poplatek za využití účtu ve výši částka měsíčně a rovněž cenu za vedení splátkového účtu, ze kterého bude úvěr splácet a cenu za zařízení a provedení inkasa k tomuto účtu, která nebyla ve smlouvě o revolvingovém úvěru blíže specifikována. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto ho předchůdce žalobkyně ke dni datum zesplatnila. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru byla ze strany právnická osoba., postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem dne datum. Žalobkyně se žalobou domáhá přiznání povinnosti žalovaného k zaplacení částky na jistině ve výši částka, na poplatcích částka, na kapitalizovaných úrocích z prodlení ke dni postoupení pohledávky částka, na kapitalizovaných úrocích z úvěru kde dni postoupení pohledávky částka. Dále pak úroky z úvěru ve výši 16,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši částka, a to od datum do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky ve výši částka, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši částka a poplatků ve výši částka, a to od datum do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne datum, na kterou však nikterak nereagoval. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, z jednání se omluvila.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsala dne datum listinu s názvem smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky až do výše částka. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši částka měsíčně. Zároveň se žalovaný zavázal hradit poplatek za využití účtu ve výši částka měsíčně a rovněž cenu za vedení splátkového účtu, ze kterého bude úvěr splácet a cenu za zařízení a provedení inkasa k tomuto účtu, která nebyla ve smlouvě o revolvingovém úvěru blíže specifikována. Žalovaný čerpal částku ve výši částka v den podpisu smlouvy o revolvingovém úvěru, tedy datum (ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne datum, ze smluvních podmínek smlouvy o úvěru č. hodnota).

4. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (z oznámení o postoupení včetně dokladu o odeslání). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem včetně dokladu o odeslání).

5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum listinu s názvem smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě při podpisu čerpal částku částka. Žalovaný se zároveň v předmětné smlouvě zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši částka měsíčně. Zároveň se žalovaný zavázal hradit poplatek za využití účtu ve výši částka měsíčně a rovněž cenu za vedení splátkového účtu, ze kterého bude úvěr splácet a cenu za zařízení a provedení inkasa k tomuto účtu, která nebyla ve smlouvě o revolvingovém úvěru blíže specifikována. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný dluží na jistině částka, na poplatcích částka, na kapitalizovaných úrocích z prodlení ke dni postoupení pohledávky částka, na kapitalizovaných úrocích z úvěru kde dni postoupení pohledávky částka. Dále pak úroky z úvěru ve výši 16,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši částka, a to od datum do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky ve výši částka, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši částka a poplatků ve výši částka, a to od datum do zaplacení. Na výzvu k plnění žalovaný žalobkyni ode dne postoupení pohledávky již ničeho neuhradil.

6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne datum je neplatná, neboť při její uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného dané úvěry splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, v žalobě toto ani nijak netvrdila.

13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud v podrobnostech uvádí, že samotný formulář vyplněný a podepsaný žadatelem, byť je v něm potvrzeno předložení listin, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečná a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. podklady apod.) z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn.AnonymizovánoAnonymizováno), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

14. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalovaného, že jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr byla s odbornou péčí posouzena, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, když není nijak objektivně doloženo, jakým způsobem a v jakém rozsahu posuzování úvěruschopnosti žalovaného probíhalo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ani z podané žaloby žalobkyně není patrné, jak první předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a zda ji vůbec zkoumala. Jakékoliv podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí.

15. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zabýval se dále soud posouzením věci podle § 2991 o. z., zda u žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku částka dne datum, přičemž žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, kolik žalovaný na dlužnou částku uhradil, čímž nedostála svým procesním povinnostem dle § 101 odst. 1 o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř. a zároveň, tím že se nedostavila k ústnímu jednání, se zbavila možnosti být soudem poučena o potřebě doplnit tvrzení a označit důkazy. Soud tak nemohl věc posoudit a rozhodnout ani podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, protože z důvodu nedostatku tvrzení a důkazů se věc stala pro soud nepřezkoumatelná. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není možné podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).