OSBN 12 C 260/2025-30

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená Jméno Zástupce, advokátem, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 26 % částkou částka, k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno Zástupce, advokáta sídlem adresa, adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne datum domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku částka s příslušenstvím (zákonnými úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku částka za sjednaný úrok a poplatky. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou půjčku, úroky a poplatek, nesplácel však řádně a včas, nezaplatil ničeho, a to přes výzvy k úhradě. Žalovaný se k jednání soudu, ač řádně předvolán, nedostavil, ve věci se nevyjádřil.

2. Z provedených důkazů - smlouva o zápůjčce č. hodnota, obchodní podmínky, vyčíslení pohledávky, předžalobní upomínka, sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut, splátkový kalendář, výzva k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění doposud neuhrazené jistiny pro případ jejich neuhrazení, doklad o vyplacení zápůjčky, elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line, bankovní výpis z účtu žalovaného z a3 měsíce předcházející poskytnutí úvěru, 3 výplatní pásky a pracovní smlouva žalovaného, scan občanského průkazu žalovaného, podací lístky k výzvě k zesplatnění a k předžalobní upomínce – a po jejich zhodnocení dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný se žalobcem uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce č. hodnota, v níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši částka a administrativním poplatkem ve výši částka, tedy celkem částka, a to v 83 měsíčních splátkách po částka s poslední 83. splátkou ve výši částka s tím, že první splátka měla být uhrazena dne datum. Žalobce částku částka poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy. Žalovaný však nesplatil žalobci ničeho, přes výzvy k zaplacení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalovaného, žalobce řádně zjistil a ověřil příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši částka za září Anonymizováno, ve výši částka za říjen Anonymizováno a ve výši částka za srpen Anonymizováno, dále měl žalobce k dispozici výpis z účtu žalovaného za období tří měsíců (září až listopad Anonymizováno), z něhož vyplývá pravidelný příjem pouze ze mzdy, pokud jde o další příjmy a výdaje, kromě běžných výdajů tu jsou příjmy z řady dalších půjček či úvěrů, za uvedené tři měsíce v celkovém objemu částka; celkové saldo za tyto tři měsíce pak představují příjmy částka celkem a výdaje částka celkem. Výsledek hospodaření žalovaného za tři měsíce je tak v plusu o pouhé částka, ovšem za cenu celkového objemu úvěrů ve výši celých částka. Z uvedených údajů vyplývá, že nejméně tři po sobě jdoucí měsíce, předcházející poskytnutí zápůjčky (úvěru) žalobcem žalovanému, nebyl žalovaný dostatečně úvěruschopný, neboť již byl výrazně přeúvěrován částkou částka od nejméně pěti jiných úvěrových, nebankovních společností. Ohledně žalovaného bylo řádně zjištěno a ověřeno, že je zaměstnán na dobu neurčitou, byl řádně ověřen jeho příjem ze zaměstnání, a byl žalobcem proveden složitý rozbor jeho příjmů a výdajů s výpočty pomocí koeficientů a zohledňování pravidelnosti příjmů či výdajů. Tento rozbor v rámci posuzovaní úvěruschopnosti žalovaného však vůbec nekalkuluje s uvedenými úvěry v objemu částka a se zjevnou – minimálně začínající – úvěrovou (dluhovou) spirálou.

4. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od datum, zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § 1879 a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku částka dne datum na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému prověření nabídl důkazy, ze kterých vyplynulo, že žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru prověřoval, avšak dospěl k chybnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného, a to – v tomto konkrétním případě – jakoukoliv částkou. Při bedlivém prozkoumání bankovních výpisů žalovaného musel žalobce zjistil, že žalovaný je schopen udržet kladný zůstatek na svém účtu pouze za cenu dalších zápůjček či úvěrů, a to ve zcela nepřiměřeném množství a objemu. Z uvedeného je naprosto jasně zřejmé, že – pokud by žalobce skutečně profesionálně hodnotil pouze jednoznačně ověřené skutečnosti ohledně příjmů a výdajů žalovaného – musel dospět k závěru, že stav příjmů a závazků, tedy nutných výdajů, žalovaného v okamžiku poskytnutí úvěru, již neumožňuje poskytnutí žádného dalšího úvěru (s jakoukoliv částkou, jakýmikoliv parametry) tak, aby bylo možné racionálně očekávat, že by jej žalovaný zvládl splácet. Závěr žalobce o dostatečné úvěruschopnosti žalovaného byl chybný, žalovaný nebyl zcela zjevně schopen úvěr poskytnutý žalobcem řádně splácet. Jelikož však žalovaný částku částka od žalobce skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.

7. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku částka, jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Žalovaný dosud nevrátil žalobci ničeho, je proto povinen vydat žalobci celé bezdůvodné obohacení, které na jeho úkor získal, tedy částku částka. Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalovanému, došlo dle obsahu soudního spisu dne datum). Zbylé požadované nároky na žalované částky – částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení - nemají oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. V tomto případě prodlení žalovaného nastalo až den po marně výzvě k vydání bezdůvodného obohacení (datum, den následující po doručení žaloby, viz výše), proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně (sazba platná pro den počátku prodlení).

9. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci v poměrném rozsahu jeho úspěchu 26 %, protože žalobce byl ve sporu úspěšný z 63 %, neúspěšný z 37 %, a zaslal žalovanému předžalobní upomínku. Náklady řízení žalobce v plné výši částka představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek částka, a náklady právního zastoupení částka. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od datum (vzhledem k datu podání žaloby v této věci). Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna částka za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do částka a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení - dle bodu 2. od částka do částka předmětu řízení jde o částka). Jedná se tak o částku 3x částka – částka za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a), tedy 3x částka – částka. Poslední úkon právní služby byl poskytnut po podání žaloby, jde o účast při jednání soudu dne datum, zde náleží odměna podle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d) ve výši částka a režijní paušál částka za tento úkon právní služby dle § 13 odst. 4. Dále soud přiznal výdaje související s cestou právní zástupce žalobce k jednání soudu ze sídla v adresa a zpět, při délce cesty 2x 38 km, spotřebě vozidla 4,5 litru nafty na 100 km náhradě za 1 km částka a ceně nafty částka jde o cestovné ve výši částka (§ 13 odst. 5, zákon č. 119/1992 Sb.), dále náleží náhrada času promeškaného touto cestou, vzhledem ke vzdálenosti v rozsahu 4 půlhodin po částka, tedy celkem částka (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.). Konečně náleží 21% DPH z nákladů právního zastoupení, tedy částka, dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Ze shora uvedené částky nákladů žalobce v plné výši částka náleží 26 %, tedy částka částka.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze, sídlem Náměstí Kinských 5, 15000 Praha 5, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově, sídlem Masarykovo náměstí 223, 25601 Benešov.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).