OSBN 13 C 58/2024-130

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Najmanovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: A) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ B) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalobce B ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_007⟫ C) Anonymizováno (rozený Anonymizováno), narozený Datum narození advokáta ⟪LB:lb_008⟫ bytem Adresa advokáta ⟪LB:lb_009⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_010⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_011⟫ proti ⟪LB:lb_012⟫ žalované: Anonymizováno – Jméno žalované, ⟪LB:lb_013⟫ IČO IČO žalované ⟪LB:lb_014⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_015⟫ o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce C) jméno FO, r.č. RČ, trvale bytem Adresa advokáta, je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro katastrální území adresa na LV č. hodnota.

II. Žaloba na určení, že žalobci A) a B) jsou vlastníky (v SJM) pozemku parc. č. Anonymizováno zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro katastrální území adresa na LV č. hodnota, se zamítá.

III. Ve vztahu mezi žalobcem C) a žalovanou žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ve vztahu mezi žalobci A) a B) a žalovanou se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobci A) a B) se původně domáhali určení svého vlastnického práva (v SJM) k pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa z titulu mimořádného vydržení. Žalobu odůvodnili tím, že tento pozemek po více než 6 let nepřetržitě a nerušeně drží a obhospodařují, jak ve stejném rozsahu činili po více než 25 let jejich právní předchůdci, jejichž držba se započítává do držby žalobců. Tento pozemek bezprostředně sousedí s pozemky ve vlastnictví žalobců (v SJM) parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno, a parc. č. Anonymizováno, v k.ú. adresa, a tvoří s nimi jeden funkční oplocený celek jakožto dům se zahradou a na ní zbudovaným příslušenstvím, přičemž toto oplocení bylo postaveno dávno před nabytím jejich vlastnického práva. Ostatní pozemky žalobci nabyli na základě kupní smlouvy ze dne datum uzavřené s panem jméno FO (roz. jméno FO). Až časem zjistili, že součástí oploceného celku není tento pozemek, ačkoli jednotlivé pozemky nejsou mezi sebou nijak odděleny přírodní či jinou hranicí, ani tak tomu v minulosti nebylo, z čehož žalobci i jejich právní předchůdci vyvozovali, že se jedná o jediný souvislý funkční areál domu a zahrady, který nepřetržitě v dobré víře drželi a užívali. Zapsaným vlastníkem pozemku byla původně paní jméno FO, jež byla v katastru nemovitostí označena jako nedostatečně identifikovaný vlastník, a která nabyla vlastnické právo i k přilehlým pozemkům. Pozemky byly dle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru přepsány na Lidové spotřební družstvo Jednota adresa – východ. K oddělení samostatné parcely č. Anonymizováno došlo z neznámých důvodů zřejmě v 60. letech 20. století, a to až po jejich převedení na lidové družstvo, avšak i nadále zůstaly všechny pozemky propojeny jako ucelený funkční areál, který jejich majitelé takto společně po celou dobu drželi a obhospodařovali s přesvědčením, že jim náleží. Toto úřední dělení pozemků nebylo ze samotného pozemku seznatelné, přičemž ani v roce 1992, kdy došlo k navrácení pozemků, nebyly (a to ani později v roce 1997) veřejně k dispozici informace o veškerých nemovitých věcech tak, jak je tomu dnes. Žalobci, potažmo jejich právní předchůdci, neměli žádný důvod pochybovat o tom, že nebyly navráceny veškeré nemovité věci, které byly v roce 1960 převedeny na lidové družstvo. Pokud v roce 1992 došlo k vrácení pozemků za účelem zjednání nápravy a narovnání křivd způsobených původním režimem v takové podobě, aby se věci navrátily v původní stav, pochybením se měl vyhnout ten orgán, který zajišťoval vracení pozemků, aby navrácení bylo správné a úplné. Usuzovat z chyby tohoto orgánu na nedostatek řádné držby žalobců, resp. jejich právních předchůdců, se jeví jako bezpředmětné. S účinky k datum byla jako vlastník zapsána do katastru nemovitostí žalovaná na základě ustanovení § 1050 občanského zákoníku. Je třeba zdůraznit, že po celou dobu držby tohoto pozemku žádná třetí osoba nikdy nenárokovala vlastnické právo k dotčenému pozemku, ani nastalý stav nesporovala, nenastala tedy skutečnost, která by žalobce či jejich právní předchůdce vedla k podezření, že pozemek není předmětem jejich vlastnictví. Vzhledem k tomu, že nerušená držba žalobců a jejich právních předchůdců tohoto pozemku trvala po více než dvacet let před okamžikem podání žaloby, stali se žalobci A) a B) jeho vlastníky z titulu mimořádného vydržení. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřovali v tom, že soudním rozhodnutím bude dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí, kdy bez tohoto určení by jejich právo bylo ohroženo a jejich postavení by se stalo nejistým.

2. Pravomocným usnesením vydaným při jednání konaném dne datum soud ve smyslu ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) připustil přistoupení žalobce C) do řízení, jenž se svým přistoupením na stranu žalující vyslovil souhlas.

3. Dále soud pravomocným usnesením vydaným při jednání konaném dne datum připustil ve smyslu ustanovení § 95 odst. 1 o.s.ř. změnu žaloby ve znění, jíž se žalobci nově domáhali určení, že žalobci A) a B) jsou vlastníky (v SJM) pozemku parc. č. Anonymizováno v k.ú. adresa, eventuálně, že žalobce C) je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno v k.ú. adresa. Žalobce C) doplnil, že určení svého vlastnického práva se domáhá z titulu vydržení, přičemž naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyvozuje z toho, že soudním rozhodnutím má být docíleno souladu stavu zapsaného ve veřejném seznamu a skutečného právního stavu.

4. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Vznik sporného pozemku není žalobci konkrétně časově vymezen, nicméně z dohody o vydání věci ze dne datum je zřejmé, že příjemci jméno FO byly vydány toliko dům č.p. Anonymizováno se stavební parcelou č. kat. Anonymizováno o výměře Anonymizováno m² a pozemková parcela č. kat. Anonymizováno/Anonymizováno – zahrada o výměře Anonymizováno m², tudíž výměry vydávaných pozemků uvedené v dohodě z roku 1991 odpovídají výměře evidované u těchto pozemků v katastru nemovitostí, a to včetně aktuálního stavu. Rovněž v kupní smlouvě ze dne datum, na jejímž základě žalobci A) a B) tyto konkrétní nemovité věci nabyli, je předmět prodeje specifikován údaji evidovanými v katastru nemovitostí, včetně údajů o evidované ploše pozemků. Sporný pozemek parc. č. Anonymizováno přitom není uveden jako jeden z pozemků tvořících předmět koupě. Stejně tomu tak je i v případě předcházejících kupních či darovacích smluv z 90. let 20. století, kterými byly dům č.p. Anonymizováno s pozemky parc. č. st. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno převáděny. Z uvedeného vyplývá, že žalobci A) a B) ani předchozí vlastníci pozemku parc. č. st. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno nemohli být v postavení oprávněného držitele pozemku parc. č. Anonymizováno ve smyslu zákona č. 40/1964 Sb., neboť nemohli být objektivně v dobré víře ve své vlastnické právo k tomuto pozemku. Jejich oprávněná držba nemohla být založena ani na základě omylu držitelů, kterému se mohli při normální opatrnosti vyhnout, jelikož při uzavírání smlouvy si kontrahenti měli řádně přečíst obsah smluvních podmínek. Pakliže žalobci tvrdí, že k oddělení sporného pozemku mělo dojít z neznámých důvodů v 60. letech minulého století, pozemek byl řádně veden v evidenci nemovitostí a nelze k tíži žalované úspěšně namítat řádné vydržení vlastnického práva za situace, kdy se žalobci A) a B) a jejich právní předchůdci náležitě, při zachování normální opatrnosti, kterou lze po stranách převodní smlouvy požadovat, neseznámili s tím, co je předmětem převodu vlastnického práva, případně jaký je jeho faktický stav. Skutečnost, že se žalobci, resp. jejich právní předchůdci, měli chovat jako vlastníci pozemku, je z pohledu řádného vydržení vlastnického práva k pozemku dle zákona č. 40/1964 Sb. irelevantní, neboť tito nebyli a nejsou oprávněnými držiteli pozemku. S ohledem na to, že nejsou naplněny podmínky oprávněné držby dle tohoto zákona, nelze ani postupovat dle § 134 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. a do příslušné doby nutné k vydržení vlastnického práva k nemovitým věcem započítat dobu, po kterou měli tento pozemek držet právní předchůdci žalobců A) a B). Řádné vydržení pozemku žalobci A) a B) nepřipadá v úvahu ani dle aktuální platné právní úpravy dle zákona č. 89/2012 Sb., jelikož zde absentuje právní titul, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. Právní důvod ve smyslu § 1090 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. tak není dán. Tvrzený zápočet držby dle § 1096 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. je pak rovněž zcela bezpředmětný. Pokud jde o institut mimořádného vydržení, žalobci A) a B) nedrželi nikdy pozemek po dobu nutnou pro jeho mimořádné vydržení. Žalobci nepostupovali v souladu se zákonným požadavkem běžné péče a opatrnosti, když při jejich zachování by museli vědět o existenci pozemku, jeho parametrech i jeho umístění v rámci tvrzeného uceleného funkčního areálu a museli si být vědomi skutečnosti, že držbou tohoto tvrzeného uceleného funkčního areálu se ujímají též držby předmětného pozemku, který však nebyl předmětem koupě dle kupní smlouvy z roku 2017. Dále zde nebyla žádná osoba, která by jako vlastník předmětného pozemku mohla dát podnět k přezkumu oprávněnosti držby pozemku třetími osobami, jelikož evidovaný vlastník jméno FO zemřela v roce 1984 bez zanechání dědiců. Z uvedeného lze vyvodit závěr, že žalobci A) a B) se držby pozemku ujali nikoli v poctivém úmyslu dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., a tudíž nebyly naplněny zákonné předpoklady pro jeho mimořádné vydržení. V rámci svého závěrečného vyjádření pak žalovaná konstatovala, že bylo prokázáno, že nebyly naplněny podmínky pro řádné ani mimořádné vydržení u žalobců A) a B), avšak dává k úvaze soudu, zda jsou dány podmínky pro vydržení vlastnického práva žalobcem C), který v předmětném domě od 90. let bydlel a domníval se, že nemovité věci může užívat včetně sporného pozemku, přičemž jeho práva nikdo nesporoval.

5. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. V pravomocně skončeném řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. spisová značka se žalobci A) a B) domáhali určení svého vlastnického práva k dotčenému pozemku vůči žalované jméno FO, nicméně řízení bylo zastaveno pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (ztráta způsobilosti žalované být účastníkem řízení před jeho zahájením), jelikož žalovaná zemřela bez právních nástupců již dne datum (ze spisu Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. spisová značka, konkrétně z žaloby, úmrtního listu žalované a usnesení na č.l. 65, 74, 90).

6. Vlastníky (v SJM) přilehlých pozemků parc. č. st. Anonymizováno o velikosti Anonymizováno m², jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno – rodinný dům, a parc. č. Anonymizováno o velikosti Anonymizováno m² – zahrada, jsou aktuálně žalobci A) a B), jak bylo zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí pro k.ú. adresa, LV č. hodnota, kteří nabyli vlastnické právo na základě kupní smlouvy ze dne datum uzavřené s žalobcem C), tj. prodávajícím jméno FO (roz. jméno FO), s právními účinky vkladu ke dni datum.

7. Zapsaným vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno o velikosti Anonymizováno m² v k.ú. adresa byla až do datum jméno FO, adresa neznámá, jakožto nedostatečně identifikovaný vlastník. Nabývacím titulem je „Pozemková kniha vložka Anonymizováno“. Od datum je zapsaným vlastníkem žalovaná ČR, příslušnost hospodařit s majetkem státu má Jméno žalované (z výpisu z katastru nemovitostí LV č. hodnota pro k.ú. adresa ve stavu ke dni datum, z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí LV č. hodnota pro k.ú. adresa, z kopie katastrální mapy). Ze srovnávacího sestavení parcel vyplývá, že v roce 2012, kdy proběhla obnova katastrálního operátu, výměra pozemku je i nadále totožná, tj. Anonymizováno m² a nezměnila se.

8. jméno FO nabyla předmětný dům č.p. Anonymizováno se stavební parcelou č. kat. Anonymizováno a pozemkovou parcelou č. kat. Anonymizováno (zahrada) zapsané ve vložce č. hodnota pozemkové knihy pro k.ú. adresa děděním po zůstavitelce (své matce) paní jméno FO, zemřelé dne datum. Podle rozhodnutí Rady ONV v Anonymizováno z roku 1962 byla odepsána parcela č. kat. Anonymizováno do nové vložky č. hodnota této knihy. Vlastnické právo k domu č.p. Anonymizováno se stavební parcelou č. kat. Anonymizováno bylo rozhodnutím finančního odboru Rady ONV v Anonymizováno ze dne datum, č.j. Fin. Anonymizováno, přepsáno na Lidové spotřební družstvo Jednota adresa – Anonymizováno, a to dle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, přičemž pozemek parc. č. Anonymizováno není zmíněn, ačkoli Jednota okolní pozemky prokazatelně užívala, a to včetně sporného pozemku parc. č. Anonymizováno, který tvořil přístupovou cestu k obchodu, který se v domě nacházel. Pozemek parc. č. Anonymizováno vznikl oddělením z pozemku parc. č. Anonymizováno patrně v roce 1969, kdy došlo k rozšíření dvora, ke změně oplocení a k oddělení vstupního prostranství, vše v užívání Jednoty (z usnesení Státního notářství v Anonymizováno ze dne datum sp. znAnonymizováno, z výpisu z knihovní vložky č. hodnota pro Katastrální obec adresa, soudní adresa, z výpisu z knihovní vložky č. hodnota pro Katastrální území adresa, soudní adresa, z rozhodnutí finančního odboru Rady ONV v Anonymizováno ze dne datum, č.j. Fin. Anonymizováno, z geometrického náčrtu z roku 1969, z výkazu změn za rok 1969, z evidence nemovitostí a výkazu změn z roku 1986, z katastrální mapy ve stavu ke dni datum, z listu vlastnictví č. LV Anonymizováno, č. LV Anonymizováno a č. LV Anonymizováno, ze svědeckého výslechu jméno FO a jméno FO).

9. Na základě dohody o vydání věci ze dne datum uzavřené s Jednotou adresa – východ, podnikatelským družstvem, jako vydávající organizací, ve smyslu zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, byly toliko dům č.p. Anonymizováno se stavební parcelou č. kat. Anonymizováno o výměře Anonymizováno m² a pozemková parcela č. kat. Anonymizováno – zahrada o výměře Anonymizováno m² (nikoli však též sporný pozemek parc. č. Anonymizováno) vráceny příjemci panu jméno FO, nar. datum. Vlastnické právo k těmto nemovitým věcem bylo kupní smlouvou ze dne datum, uzavřenou ve formě notářského zápisu sp. zn. Anonymizováno, registrovanou Státním notářstvím adresa – Anonymizováno pod č.j. právnická osoba 628/92, převedeno na nabyvatele jméno FO, nar. datum. Kupní smlouvou ze dne datum, registrovanou Státním notářstvím adresa – východ pod č. právnická osoba Anonymizováno, převedl tyto nemovité věci prodávající jméno FO na kupujícího jméno FO, nar. datum, tj. otce žalobce C). Následně byly tyto nemovité věci převedeny jeho otcem na žalobce C) dle darovací smlouvy uzavřené ve formě notářského zápisu ze dne datum sp. zn. Anonymizováno (ve spojení s výpisem z katastru nemovitostí z LV č. hodnota ve stavu k datum). Ze srovnávacího sestavení parcel vyplývá, že v roce 2012, kdy proběhla obnova katastrálního operátu, výměra pozemků je i nadále totožná a dosud se nezměnila. Jak bylo uvedeno shora, kupní smlouvou ze dne datum byly pozemky převedeny na žalobce A) a B).

10. V řízení bylo dále prokázáno, že sporný pozemek parc. č. Anonymizováno bezprostředně sousedí s pozemky parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno – rodinný dům, a parc. č. Anonymizováno – zahrada. Všechny tyto tři parcely jsou ohraničeny společným oplocením, tudíž pozemky skládající se z domu a zahrady tvoří jeden funkční celek. Plotové ohraničení zde stojí ve stejném stavu minimálně po dobu 30 let (z výřezu z katastrální mapy včetně ortofota předmětného pozemku a související fotodokumentace, z účastnického výslechů žalobce A) a C), ze svědeckého výslechu jméno FO a jméno FO, z čestných prohlášení). adresa ve svém přípisu ze dne datum potvrdilo, že posledních 30 let byl pozemek parc. č. Anonymizováno zaplocen a užíván panem jméno FO (roz. jméno FO) a jeho rodinou jako jeden celek společně s parc. č. st. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno. V minulosti byl tento pozemek součástí obchodu a byl přes něj hlavní vstup do obchodu. Proto byl tento pozemek veden samostatně mimo budovu a ostatní pozemky.

11. V současné době všechny tři pozemky (tj. parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba, parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno) užívají a hospodaří na nich žalobci A) a B). Na sporném pozemku se nachází travní porost a vzrostlé stromy, které tam vysadil otec žalobce C). Sporný pozemek nemá žádnou umělou ani přírodní hranici s ostatními pozemky. Jeho oplocení, které dobudoval před více než 30ti lety (zřejmě již v roce 1992) otec žalobce C) a jež se zde v tomto stavu a umístění nachází nepřerušeně dodnes, tvoří s ostatními jmenovanými pozemky jeden kompaktní ucelený funkční areál, hlavní přístup na pozemky je z adresa. Při sjednávání koupě pozemků v roce 2017 mezi žalobcem C) jako prodávajícím a žalobci A) a B) jako kupujícími byly obě smluvní strany přesvědčené, že předmětem koupě je též pozemek parc. č. Anonymizováno, o jehož samostatné existenci v té době neměly vědomost, neboť pozemky tvoří jeden funkční celek. Při uzavírání kupní smlouvy žalobci neměli vědomost o tom, že zapsaným vlastníkem je třetí osoba, do katastrálních map se nedívali a jednotlivé pozemky nepřeměřovali. Původně se v domě nacházel obchod, který provozovala Jednota, a pozemek parc. č. Anonymizováno sloužil jako přístupová cesta do obchodu. Od roku 1992 zde trvale bydlela rodina žalobce C), který zde vyrůstal a jenž následně nemovité věci nabyl darem od svého otce jméno FO v roce 1997, a to v rozsahu, v jakém je sama rodina dosud užívala. Otec žalobce C) upravil dům pro účely bydlení a původní přístup k obchodu přes sporný pozemek z adresa oplotil a nemovitosti tím uzavřel jako celek. Poté rodina žalobce C) nemovité věci včetně sporného pozemku užívala a nerušeně zde hospodařila. Skutečnost, že zapsaným vlastníkem pozemku je paní jméno FO, se žalobci dozvěděli náhodou od úřadu adresa někdy v roce 2019 v souvislosti s žádostí o dohledání dokumentace k domu. Následně se žalobce A) obrátil na svého právního zástupce a neúspěšně se pokusili dohledat dědice této zůstavitelky, poté byla podána žaloba. Po celou dobu, tj. od roku 1992 až dosud se nikdy nestalo, že by kdokoliv sporoval držbu či vlastnické právo žalobců A) a B), žalobce C) či právních předchůdců, či případně průběh oplocení sporného pozemku (z účastnického výslechu žalobce A) a žalobce C), ze svědeckého výslechu matky žalobce C) jméno FO a sousedky jméno FO).

12. Soud zamítl návrh na provedení důkazu odborným článkem vztahujícím se k problematice domněnky opuštění nemovité věci dle § 1050 odst. 2 občanského zákoníku, jelikož jde toliko o vyjádření právního názoru, nikoli prokázání skutkového stavu věci.

13. Při právním posouzení věci soud vycházel z následující právní úpravy. Podle ustanovení § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do datum (dále jen „sOZ“), oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Dle odst. 3 do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Dle odst. 4 pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

14. Podle ustanovení § 129 odst. 1 sOZ držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Dle odst. 2 držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

15. Podle ustanovení § 130 odst. 1 sOZ je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Dle odst. 2 nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby.

16. Podle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od datum, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), není-li dále stanoveno jinak, právní poměry týkající se věcných práv se řídí ustanoveními tohoto zákona; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

17. V projednávané věci soud po provedeném dokazování dospěl s ohledem na výše uvedené skutečnosti a na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že je namístě žalobě částečně vyhovět. Účelem právního institutu vydržení dle terminologie zákona č. 40/1964 Sb. je uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním a umožnit nabytí vlastnictví oprávněnému držiteli, který věc dlouhodobě ovládá v dobré víře, že je jejím vlastníkem, přičemž tato dobrá víra je podle relevantní právní úpravy dána „se zřetelem ke všem okolnostem věci“, přičemž uvedené podmínky musí být splněny současně. adresa víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, přičemž toto posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně, nikoli pouze ze subjektivního hlediska - osobního přesvědčení - samotného účastníka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. spisová značka), a je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Jedná se proto o kvalifikovanou dobrou víru danou „se zřetelem ke všem okolnostem věci“. Toto přesvědčení musí být podloženo konkrétními skutečnostmi, které ho k němu opravňují. Dobrověrným držitelem věcného práva je pak i ten, kdo je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu vlastnické právo náleží z důvodu, že vykonává právo na základě neexistujícího právního titulu, přičemž tento držitel ani při zachování obvyklé opatrnosti je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že zde je takový právní titul, který podle platného práva má za následek převod vlastnictví (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. spisová značka).

18. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalobce C) se chopil držby sporného pozemku v domnění, že jej nabyl na základě darovací smlouvy, kterou uzavřel se svým otcem. Žalobce C) předmětný pozemek užíval a obhospodařoval společně s domem a okolní zahradou s přesvědčením, že je jejich vlastníkem. Tuto skutečnost objektivně vyvozoval z domněnky, že jednak pozemky jsou propojené, společně oplocené a tvoří jeden funkční kompaktní celek, přičemž takto činili i jeho rodiče, resp. jeho otec, který mimo jiné pozemek parc. č. Anonymizováno zaplotil v části, kde se původně nacházela přístupová cesta do dřívějšího obchodu v domě, vysázel zde stromy apod., a jednak tento stav od samého počátku až dosud nebyl nikdy nikým sporován, pročež žalobce C) neměl se zřetelem ke všem okolnostem případu objektivně žádný důvod pochybovat o tom, že je vlastníkem též sporného pozemku, a proto zde vykonával svá práva, přičemž zde nebyly žádné okolnosti či důvody, které by svědčily o opaku. Soud dospěl k závěru, že na straně žalobce C) byla prokázána kvalifikovaná držba předmětného pozemku po zákonem stanovenou dobu 10 let, tudíž došlo k nabytí vlastnického práva k pozemku parc. č. Anonymizováno jeho vydržením. Ačkoli zde absentoval nabývací titul, nabyvatel – žalobce C) – byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že pozemek nabyl darováním od svého otce, pročež se stal oprávněným držitelem věci a po 10 letech ji vydržel. Vlastníkem vydrženého pozemku se žalobce C) jako oprávněný držitel stal okamžikem, kdy splnil podmínky vydržení, což nastalo nejpozději k datum (darovací smlouva byla uzavřena dne datum a ke stejnému dni nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí), když po tuto dobu věc nepřetržitě a nerušeně držel a neměl, ani nemohl mít po celou vydržecí dobu žádné důvodné pochybnosti o tom, že mu pozemek patří, a to při zachování běžné opatrnosti, kterou bylo možné s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po tomto účastníkovi požadovat, jak je blíže rozvedeno v ustálené judikatuře (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. spisová značka). Z těchto důvodů soud shledal nárok žalobce C) uplatněný touto žalobou zcela po právu a žalobě v této části vyhověl, přičemž ve výroku I. tohoto rozsudku určil, že žalobce C) jméno FO (rozený jméno FO) je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa. Ve smyslu § 80 o.s.ř. byl dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení již z důvodu, že tímto soudním rozhodnutím bude dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí.

19. V této souvislosti dále soud konstatuje, že pakliže k datum byla do katastru nemovitostí jako vlastník zapsána žalovaná, a to ve smyslu ustanovení § 1050 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), podle kterého nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil, ve spojení s ustanovením § 1045 odst. 2 NOZ, podle kterého opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu, současně však platí, že se má za to, že každý si chce podržet své vlastnictví a že nalezená věc není opuštěná (§ 1051 věta první NOZ). Do katastru nemovitostí byla v době před zápisem vlastnického práva žalované zapsána poznámka spornosti již v roce 2023 s ohledem na soudní řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, ve kterém bylo zjištěno, že původní zapsaný vlastník jméno FO zemřela bez zanechání dědiců. Ve vztahu k právnímu institutu vydržení pak nemůže vlastnické právo žalované ČR obstát, neboť se k datu datum nejednalo o opuštěnou nemovitou věc, pročež domněnka opuštění věci zakotvená ve shora citovaném ustanovení občanského zákoníku ve spojení s § 65 odst. 9 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů, je domněnkou vyvratitelnou, přičemž v řízení bylo prokázáno, že vlastníkem dané nemovité věci je žalobce C) z titulu vydržení vlastnického práva, a to nejpozději k datu datum.

20. Z uvedených důvodů pak soudu nezbylo než zamítnout žalobu v části, podle které se žalobci domáhali určení, že žalobci A) a B) jsou vlastníky (v SJM) sporného pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno. Po provedeném dokazování dospěl soud s ohledem na uvedené skutečnosti a na níže citovaná zákonná ustanovení k závěru, že žalobci A) a B) nemohou být vlastníky (v SJM) pozemku parc. č. Anonymizováno, jelikož nedošlo k naplnění zákonných podmínek pro řádné ani mimořádné vydržení vlastnického práva.

21. Pokud jde o institut tzv. řádného vydržení, při právním posouzení věci soud vycházel z následující právní úpravy. Podle ustanovení § 1089 odst. 1 NOZ drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle ustanovení § 1090 odst. 1 NOZ k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle ustanovení § 1091 odst. 2 NOZ k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle ustanovení § 1092 NOZ do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

22. Pokud jde institut tzv. mimořádného vydržení, podle ustanovení § 1095 NOZ uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle ustanovení § 1096 odst. 1 NOZ nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Podle odst. 2 při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

23. Podle ustanovení § 3066 NOZ do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

24. Dále podle ustanovení § 987 NOZ držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe. Podle ustanovení § 988 odst. 1 NOZ držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Podle ustanovení § 989 odst. 1 NOZ vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Podle ustanovení § 991 NOZ držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem. Podle ustanovení 992 odst. 1 § NOZ kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Dle odst. 3 poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému. Podle ustanovení § 993 NOZ neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu. Podle ustanovení § 994 NOZ má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

25. Žalobci A) a B) sice prokazatelně nabyli pozemky parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je dům č.p. Anonymizováno, a parc. č. Anonymizováno, v k.ú. adresa, v domnění že nabývají také pozemek parc. č. Anonymizováno, o jehož existenci neměli povědomí, a který považovali za součást jejich vlastnictví, pročež i takto s ním i nadále disponují, a vycházeli též ze stejného přesvědčení svých právních předchůdců, jejichž práva nebyla sporována, a tento stav byl neměnný po dobu více než 30 let, nicméně absentují zde právní titul, z něhož by jejich právo mohlo být vyvozeno, a potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Řádné vydržení je tedy zcela vyloučeno. Ani mimořádné vydržení nelze v projednávané věci aplikovat, jelikož na straně žalobců A) a B) neuplynula zákonem stanovená doba. Soud nijak nepolemizuje s tím, že do vydržecí doby současného držitele, který se domáhá mimořádného vydržení, lze započíst i dobu držby jeho právního předchůdce, avšak toto pravidlo neplatí bez výjimek: Jak bylo vyloženo shora, žalobce C) jakožto bezprostřední právní předchůdce žalobců A) a B) se chopil držby předmětného sporného pozemku v roce 1997 v hranicích, ve kterých jej již od roku 1992 převzal a oplotil otec žalobce C), a užíval jej až do roku 2017. V případě žalobců A) a B) je tvrzené vydržení opíráno o tzv. putativní titul, když nedisponují žádným právním titulem k nabytí předmětného sporného pozemku, ačkoli jej užívají v domnění, že jej nabyli na základě shora uvedené kupní smlouvy ze dne datum uzavřené s žalobcem C) společně s přilehlými pozemky parc. č. st. Anonymizováno o velikosti Anonymizováno m², jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno – rodinný dům, a parc. č. Anonymizováno o velikosti Anonymizováno m² – zahrada, k nimž je a byl předmětný pozemek připlocen. Pokud u žalobců A) a B) počala vydržecí desetiletá doba (pro řádné vydržení), resp. dvacetiletá doba (pro mimořádné vydržení) dle aktuálně platné právní úpravy v zákoně č. 89/2012 Sb., běžet od datum, kdy byla uzavřena předmětná kupní smlouva, s ohledem na běh času dosud neuplynula, pročež tito žalobci vlastnické právo k dotčenému pozemku jeho vydržením nemohli nabýt. Současná právní úprava pak neumožňuje nadále (na rozdíl od právní úpravy platné a účinné do datum) řádné vydržení nemovité věci v desetileté vydržecí době v případě držby založené pouze na putativním (domnělém) titulu [srov. též Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2021, komentář k § 1089, strana 315-316, popř. k § 992, strana 91-92]. Na základě shora uvedených ustanovení nového občanského zákoníku nutno uzavřít, že doba, která uplynula od nabytí vlastnického práva žalobců A) a B) k nemovitým věcem – parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno, a parc. č. Anonymizováno, na základě kupní smlouvy ze dne datum, od které odvozují svoji dobrověrnou držbu připloceného pozemku parc. č. Anonymizováno, nebyla u samotných žalobců A) a B) dostatečná k řádnému ani mimořádnému vydržení vlastnického práva k němu. Počátek plynutí vydržecí doby je nutno zásadně posuzovat od okamžiku uchopení držby věci držitelem, jenž se vydržení vlastnického práva dovolává. Při započtení doby držby právního předchůdce je nutno postupovat shodně a posuzovat jeho držbu od doby, kdy se jí chopil. Běh vydržecí doby je tedy nutno posuzovat od počátku držby dotčené věci, kdy se ten, kdo se vydržení dovolává, popř. též jeho právní předchůdce, věci ujal, aby ji měl jako vlastník (srov. shora citovaný § 1089 odst. 1 a § 989 odst. 1 NOZ). Pokud se však držitel, který se domáhá určení svého vlastnického práva k věci z titulu vydržení, dovolává započtení vydržecí doby, po kterou věc držel jeho právní předchůdce, je tento zápočet možný pouze tehdy, pokud se jeho právní předchůdce nestal uplynutím (své vlastní) vydržecí doby vlastníkem dotčené věci. Jestliže u právního předchůdce došlo ke splnění podmínek pro vydržení, včetně uplynutí vydržecí doby, pak se tento držitel stal sám vlastníkem věci. Zápočet doby, po kterou věc takový právní předchůdce držel, již není do vydržecí doby jeho nástupce možný. Nejvyšší soud ČR například ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. spisová značka konstatoval, že: „Oprávněný držitel si může započítat do doby nezbytné k vydržení věci či práva dobu oprávněné držby svého právního předchůdce jen, pokud ten sám věc či právo nevydržel. Jestliže věc vydržel již právní předchůdce žalobce uplatňujícího své vlastnictví k věci z titulu vydržení, může žalobce nabýt vlastnictví k věci vydržením jen její oprávněnou držbou po celou vydržecí dobu; zápočet doby právního předchůdce je v takovém případě logicky vyloučen.“ Obdobně judikoval Nejvyšší soud ČR též ve svých rozhodnutích ze dne datum sp. zn. spisová značka, ze dne datum sp. zn. spisová značka, ze dne datum sp. zn. spisová značka či ze dne datum sp. zn. spisová značka. S ohledem na skutečnost, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobců A) a B), tedy žalobce C) držel předmětné nemovitosti včetně sporného pozemku před jejich převodem na žalobce A) a B) nepřetržitě po dobu delší než deset let v dobré víře, že jsou v jeho vlastnictví, aniž by v průběhu držby došlo ke změně rozhodných okolností pro její posouzení, což odpovídá i skutkovým zjištěním uvedeným shora, žalobce C) se jako oprávněný držitel, jemuž svědčila se zřetelem ke všem okolnostem dobrá víra, že mu věc patří (srov. § 130 odst. 1 sOZ), stal vlastníkem dotčeného pozemku parc. č. 847/45 jeho vydržením podle § 134 odst. 1 sOZ, a proto započtení jeho vydržecí doby do mimořádné dvacetileté vydržecí doby žalobců A) a B) je vyloučeno. Jelikož nebyly splněny podmínky pro vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku žalobci A) a B) ve smyslu § 1089 a násl. NOZ, včetně vydržení mimořádného dle § 1095 a násl. NOZ, nemohla být žaloba na určení vlastnictví v této části úspěšná a soud ji v této části jako nedůvodnou ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl.

26. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem C) a žalovanou bylo rozhodnuto ve výroku III. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož žalobce C), který byl v této části úspěšný, náhradu nákladů výslovně nepožadoval (§ 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario).

27. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci A) a B) a žalovanou soud ve výroku IV. rozsudku rozhodl, že se žalované, která byla v této části sporu úspěšná, náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalovaná jako v této části řízení procesně úspěšný účastník by sice měla v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, soud však v daném případě za použití § 150 o.s.ř. zohlednil specifické okolnosti daného případu, které považuje za důvody zvláštního zřetele hodné pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované. Ty spočívají především v prokázané fakticitě stavu užívání dotčeného pozemku. Na straně žalobců A) a B) byla zjištěna dobrá víra v soulad skutečného, po celá desetiletí a více generací trvajícího a nikým dalším nerušeného, stavu užívání sporného pozemku těmito žalobci a jejich právními předchůdci se stavem právním. Současně žalobci A) a B) poté, kdy nesoulad tohoto stavu se stavem právním zjistili, se pokusili dohledat dědice (právní nástupce) zůstavitelky a původně zapsané vlastnice jméno FO a následně byli nuceni podat žalobu k soudu, neboť zde objektivně nebylo jiného řešení. Soud tedy za použití § 151 odst. 1 a § 150 o.s.ř. rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalované.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Odvolání nemohou podat osoby, které se práva podat odvolání po vyhlášení rozsudku výslovně do protokolu vzdaly (§ 207 odst. 1 o.s.ř.).

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).