OSBV 16 C 53/2021-72

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka spolu s úroky z prodlení ve výši

8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky částka, ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši částka, ohledně úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 8,5 % ročně, ohledně úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, ohledně úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 0,25 % ročně a ohledně úroku 28 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum a doplněnou v průběhu řízení se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaný úrok ve výši částka a úrok 28 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba a žalovaným, na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému částku částka. Žalovaný na uvedenou smlouvu zaplatil celkově částku částka. Pohledávka jmenované společnosti vůči žalovanému z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle

§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.

3. Dne datum uzavřeli společnost právnická osoba a žalovaný smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému částku částka. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný zaplatí jmenované společnosti vedle poskytnuté částky ještě poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši částka, úrok ve výši částka a poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši částka v anonymizováno týdenních splátkách po částka a jednou splátkou ve výši anonymizováno (zjištěno z uvedené smlouvy). Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho pravidelný měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil částka, že čisté příjmy domácnosti činily částka a že běžné měsíční výdaje činí částka, že jmenovaná společnost ověřovala tyto údaje z tří výplatních pásek. Žádná z výplatních pásek soudu předložena nebyla. Z výpisů z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost právnická osoba existuje od datum a že od datum do předmětu jejího podnikání patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a že žalobce existuje od datum. Jmenovaná společnost postoupila pohledávku vůči žalovanému z uvedené smlouvy žalobci dne datum a oznámila to žalovanému (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně jejích příloh, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z podacího lístku ze dne datum).

4. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou předmětem řízení postoupené nároky zapůjčitele vůči vydlužiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných úroků a sjednaných poplatků na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené podle ustanovení § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“). Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který byl účinný až do datum (do účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v němž tomuto ustanovení odpovídají a dále jej rozvíjejí ustanovení § 86 a §87) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Soud tedy posoudil v řízení učiněná zjištění s ohledem na citované ustanovení §9 ZSÚ a dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že poskytovatel zápůjčky posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného řádně splácet spotřebitelský úvěr, jelikož neprokázal, že by jakýmkoliv způsobem ověřoval tvrzení žalovaného o jeho běžných výdajích a ani nedoložil soudu žádnou z listin, které mu byly předloženy při uzavírání smlouvy a ani nenavrhl žádný důkaz na prokázání skutečnosti, že listiny předložené zapůjčiteli obsahovaly údaje vedoucí k závěru, že žalovaný bule schopen úvěr řádně splácet.

7. Byť je soudu znám názor Krajského soudu v Českých Budějovicích vyjádřený dne datum v jeho rozsudku č. j. 5 Co 231/2020-97 o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr, má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že je nepochybné, že úvěruschopnost spotřebitele byla poskytovatelem zápůjčky řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy, za který soud zákaznickou kartu samotnou o sobě nepovažuje. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86 a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo.

8. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobce tak má s ohledem na učiněná zjištění, výše uvedené závěry soudu a citovaná ustanovení § 2991 a § 2993 OZ vůči žalovanému pouze právo na vrácení poskytnuté částky, coby vydání bezdůvodného obohacení, a jelikož v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce žalovanému vyplatil z titulu neplatné smlouvy o zápůjčce částka a že žalovaný na tuto smlouvu zaplatil žalobci částka, je žalovaný povinen žalobci zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení ještě částku částka (výrok I. tohoto rozsudku).

9. Pokud se týká požadovaného úroku z prodlení v sazbě 8,5 % ročně, pak soud žalobci přiznal z přiznané částky pouze úrok z prodlení v sazbě 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení, jelikož má za to, že do prodlení se žalovaný dostal až dnem následujícím po dni, kdy mu byla žaloba doručena. Žádné dřívější datum splatnosti žalované částky totiž v řízení prokázáno nebylo, neboť předmětnou smlouvu soud považuje celou za absolutně neplatnou a nebylo prokázáno ani dřívější doručení jakékoliv výzvy k úhradě žalované částky žalovanému, tj. že se taková výzva dostala do jeho dispoziční sféry před doručením žaloby. Zákonná sazba úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni datum činila 8,25 % ročně, proto soud úrok z prodlení z přiznané částky žalobci přiznal v této nižší sazbě (výrok I. tohoto rozsudku).

10. S ohledem na uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud přizná poměrnou náhradu nákladů řízení tomu z účastníků, který byl ve věci úspěšnější. V tomto řízení sice byl úspěšnější žalovaný, ale žádné náklady v řízení mu nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na exekuci.