OSCL 38 C 70/2021-19

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr Martinem Fedorko ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 4 548 Kč s příslušenstvím

Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 548 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, z částky 1 524 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení a z částky 1 500 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný dne 27. 8. 2020 na lince metra C a tramvajové lince 24 a dne

31. 8. 2020 na tramvajové lince 16 použil bez platné jízdenky vozu MHD, který provozuje žalobkyně a při přepravní kontrole se neprokázal platnou jízdenkou. Žalovaný dále nezaplatil přirážku k jízdnému.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud má za zjištěné, že žalovaný byl dne 27. 8. 2020 v 6:29 hod. na stanici metra Pankrác (linka B) a v 16:20 hod. ve směru na Karlínské náměstí (linka 24) a dne 31. 8. 2020 v 7:58 hod. na zastávce Vinohradská vodárna (linka 16) kontrolován osobou pověřenou žalobkyní a neprokázal se platným jízdním dokladem. Žalovanému bylo ve všech třech případech v souladu s tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami žalobkyně uloženo zaplatit přirážku ve výši 1 500 Kč spolu s jízdným ve výši 24 Kč (s výjimkou kontroly dne 27. 8. 2020 v 16:20 hod.) dle tehdy platného tarifu žalobkyně, o provedených přepravní kontrolách dne 27. 8. 2020 podepsal (pouze v 16:20 hod.) zápisy a převzal jejich stejnopisy. Dále byl žalovaný informován o možnosti uhradit do 15 kalendářních dnů od uložení přirážku spolu s jízdným ve snížené výši 824 Kč, v předžalobní výzvě ze dne 2. 11. 2020 je pohledávka vyčíslena na 4 911 Kč (48 Kč jízdné, 4 500 Kč přirážky a 363 Kč odměna advokáta).

4. Žalovaný tím, že se při třech přepravních kontrolách pověřenému pracovníkovi dopravního podniku (žalobkyně) neprokázal platnou jízdenkou, nesplnil povinnost uloženou mu v ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 odst. 5 písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění, a žalobkyni vzniklo oprávnění po žalovaném požadovat přirážku k jízdnému, jejíž výše je stanovena tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami žalobkyně. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 4 548 Kč.

5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č.

177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.

7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku není odvolání v souladu s § 202 odst. 2 o.s.ř. přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč. K příslušenství se nepřihlíží.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.