OSCR 11 C 77/2026-72

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 24.9.2026 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_004⟫ Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_007⟫ Jméno žalovaného A, narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A ⟪LB:lb_008⟫ o 90 193,35 Kč s příslušenstvím, takto: ⟪LB:lb_009⟫ I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 34 904,55 Kč, s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z této částky od 22.2.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci. ⟪LB:lb_010⟫ II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení 55 288,80 Kč, s úvěrovým úrokem ve výši 6 319,49 Kč a dále s úvěrovým úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 87 233,35 Kč od 24.9.2024 do zaplacení, jakož i v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení úroků z prodlení nad rozsah úroků z prodlení přisouzených výrokem I. tohoto rozsudku. ⟪LB:lb_011⟫ III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ⟪LB:lb_012⟫ Odůvodnění ⟪LB:lb_013⟫ 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 17.9.2025, podaným u místně nepříslušného soudu se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení: 90 193,35 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 4 234,03 Kč, s (úvěrovým) úrokem ve výši 6 319,49 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 90 193,35 Kč od 22.2.2025 do zaplacení a konečně s (úvěrovým) úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 87 233,35 Kč od 24.9.2024 do zaplacení; to vše, z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž věřitel (Jméno žalovaného B.) poskytl žalovanému 100 000 Kč dne 8.2.2022, které nevrátil mimo 65 095,45 Kč, a dluží tak vedle jistiny i úvěrový úrok. Žalobkyně, na níž byl nárok postoupen, marně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky (č.l. 13, 16). ⟪LB:lb_014⟫ 2. Soud věc projednal a rozhodl poté, co účastníky seznámil s právním názorem (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 37, 52), z něhož následně vycházel, když předtím dal účastníkům dostatečnou lhůtu k možné reakci. ⟪LB:lb_015⟫ 3. Žalobkyně argumentovala (č.l. 28 a 44), že věřitel úvěruschopnost žalovaného posoudil věřitel řádně a náležitě posoudil všechny dostupné informace. Žalovaný uvedl měsíční příjem domácnosti 40 000 Kč a průměrný čistý měsíční příjem činil 17 161 Kč. Nebyly prováděny žádné srážky a příjem byl po 12 měsíců ve stabilní výši. Žalovaný splácel jiné splátky ve výši 5 100 Kč měsíčně. Žalovaný na úvěr zaplatil 65 095,45 Kč. ⟪LB:lb_016⟫ Dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti. ⟪LB:lb_017⟫ 4. Jméno žalovaného C. jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne: 8.2.2022 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka (č.l. 10) na základě níž věřitel poskytl téhož dne (č.l. 2 p.v.) žalovanému 100 000 Kč, s úrokem 21,2% ročně, při RPSN 22,93% s tím že žalovaný tuto částku vrátí v 96 měsíčních splátkách (8 let) po 2 385,76 Kč, resp. bez tzv. pojištění 2 170,76 Kč což žalovaný nečinil řádně a zaplatil jen 65 095,45 Kč (vyjádření na č.l. 45). ⟪LB:lb_018⟫ 5. Žalobkyně vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložila tvrzením, že věřitel úvěruschopnost posoudil řádně, na základě veřejně dostupných informací, statistických dat a údajů sdělených žalovaným, kdy v případě úvěru označeného výše: doložil výpis údajů z žádosti o úvěr 8.2.2022 (č.l. 54), kde žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 17 161 Kč doložený potvrzením o příjmu (č.l. 55) a podpůrně i z bankovního účtu žalovaného, který uvedl jednu vyživovanou osobu. Dle následně vyhotoveného vyjádření k úvěruschopnosti (č.l. 56) banka uvažovala celkové životní náklady žalovaného na částku 9 106,46 Kč měsíčně. ⟪LB:lb_019⟫ 6. Věřitel úvěr zesplatnil (č.l. 13) a postoupil nárok žalobkyni, což žalovanému oznámil (č.l. 16). ⟪LB:lb_020⟫ Právní posouzení ⟪LB:lb_021⟫ 7. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). ⟪LB:lb_022⟫ 8. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 cit. zákona). ⟪LB:lb_023⟫ 9. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). ⟪LB:lb_024⟫ 10. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nesmí být formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru, tzn., že závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobkyně nepředložila ani žádnou z listin, z níž by bylo možné čerpat údaje o skutečné výdajové situaci dlužníka. Žalobkyně především nepředložila bilanci konkrétně zjištěných příjmů a výdajů žalovaného a nedoložila, jak žalovaný splácel dosavadní dluhy, ačkoli zákon věřiteli výslovně ukládá postupovat „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“. Banka poskytla žalovanému úvěr, jímž zvýšila jeho zadlužení, přičemž žalobkyně nebyla schopna doložit, zda banka vynaložila odbornou péči při posuzování úvěruschopnosti žalovaného; vůbec neposuzovala skutečné výdaje žalovaného a nenechala si doložit výdaje domácnosti. Splátka pravděpodobně přes opticky malou výši neposkytovala dostatečné rezervy při výpadku příjmu či při nenadálých výdajích. Přitom žalovaný měl úvěr splácet několik let. Žalovaný měl v době poskytnutí částky 100 000 kč čistý měsíční příjem 17 142 Kč a již existující splátkové náklady činily 5 100 Kč. Nový úvěr představoval další splátku 2 385,76 Kč měsíčně, tj. dluhová služba 7 485,76 Kč měsíčně. Z příjmu tak zbývalo 9 675,24 Kč měsíčně (tj 312 Kč denně) na veškeré náklady, včetně nákladů na buducnost (rezervy na výpadek příjmů a nečekané náklady). Příjem domácnosti 40 000 Kč doložen nebyl. Banka nebyla s to doložit, zda a jak prověřovala, zda se žalovaný nechce dále zadlužit jen aby dostál stávajícím závazkům, což je vysoce rizikové dlužnické chování, při jehož indikaci je namístě žádné úvěry neposkytnout. Banka nedoložila, jak zkoumala způsob splácení dosavadních závazků. ⟪LB:lb_025⟫ 11. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, který je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). Dále platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, nutno vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu. ⟪LB:lb_026⟫ 12. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla klíčovou dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu. ⟪LB:lb_027⟫ 13. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobkyně u soudu vymáhala pohledávku z úvěru, který věřitel poskytl, aniž by doložil vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [5 a REF _Ref156481745 \r \h \* MERGEFORMAT 10]). Žalobkyně nepředložila vyhodnocení úvěruschopnosti prokazující vynaložení odborné péče. ⟪LB:lb_028⟫ 14. Žalovaný dostal úvěr jež měl splácet osm let, kdy měl vyžít s celkem 323 Kč na den. ⟪LB:lb_029⟫ 15. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní § 574 občanského zákoníku). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy byla cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů České národní banky „Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem „morální hazard“ na straně věřitele). Nelze zcela opomenout, že při překročení určité kritické hranice četnosti takových případů, je zahlcována vynucovací kapacita státu na úkor ostatních věcí. Naznačené účely plynou i z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 43/2013 Sb., na www.psp.cz, parlamentní tisk č. 781, volební období 2010-2013), které soud uvádí jen pro ilustraci, srov. však např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). ⟪LB:lb_030⟫ 16. Takový věřitel nemůže požadovat soudní ochranu takového nároku poukazem na požadavek spravedlivého uspořádání vztahů se spotřebitelem. Dlužník je samozřejmě povinen zaplatit věřiteli to, co od něj skutečně přijal, včetně zákonné sankce za prodlení, která byla násobně vyšší, než je cena peněz či běžně dostupný zhodnocovací úrok. ⟪LB:lb_031⟫ 17. Sluší se dodat, že pojištění splácení představuje další náklad úvěru. ⟪LB:lb_032⟫ 18. Smlouva, o níž žalobkyně opírá svůj nárok, je neplatná, podle § 580 a 588 občanského zákoníku ve svém celku, neboť úvěrový vztah je komplexním nedělitelným právním vztahem, tvořeným souborem provázaných a vzájemně podmíněných práv a povinností. Jednoznačná sankce neplatnosti je zde stanovena veřejnoprávní normou. Při soudním vymáhání nelze dosáhnout aprobace neplatného právního jednání komplexní povahy tím, že se v jednotlivém případě uplatní jen část nároků, anebo tím, že soud dle vlastní úvahy vybere ty, které části takového jednání, které ještě bude v dané chvíli a na základě konkrétních skutkových zjištění považovat za (ještě) vyhovující zásadě přiměřenosti. Vyhodnocení úvěruschopnosti je předsmluvní povinností věřitele, při jejímž nesplnění není smlouva jako celek uzavřena platně. ⟪LB:lb_033⟫ 19. Nutno dodat, že povaha výše konstatovaných důvodů neplatnosti neumožňuje soudu aprobovat takto uplatněnou pohledávku schválením smíru či vydáním rozsudku pro uznání. ⟪LB:lb_034⟫ 20. Výše uvedené závěry týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž věřitel není s to doložit vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti, jakož i povinnosti přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti jsou plně v souladu i s rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie („SDEU“) týkajících se spotřebitelských úvěrů (srov. za všechny např. rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další anebo rozsudek ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR Jméno žalobkyně B. v. GK, všechna rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie jsou dostupná na: https://curia.europa.eu): „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ (C-167/18). Tyto závěry je třeba respektovat (čl. 1 odst. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR). ⟪LB:lb_035⟫ 21. Judikatura a zavedené postupy, kterými žalobkyně ve vztahu k povinnosti prokázat splnění předsmluvní povinnosti argumentuje, je s ohledem na výše předestřený eurokonformní výklad irelevantní, což je názor, který je žalobkyni opakovaně sdělován v desítkách věcí projednávaných zdejším soudem v pravomocných rozhodnutích ve věci samé. ⟪LB:lb_036⟫ 22. Podle údajů, které měla banka prokazatelně k dispozici, nebyl žalovaný úvěruschopný a neměl obdržet 100 000 Kč. Banka porušila předsmluvní povinnost a smlouva je neplatná. Splácí-li dlužník přesto úvěr, neprokazuje to, že byl úvěruschopný, aniž by bylo zjištěno, z jakých zdrojů splácení financuje (nerelevantní je např. splácení z dalšího úvěru) a zejména tím není zhojeno porušení předsmluvní povinnosti (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1056/2025 ze dne 28.1.2026 na konci; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na: www.nsoud.cz). ⟪LB:lb_037⟫ 23. Závěrem soud konstatuje, že žalovaný obdržel od věřitele (který pohledávku podle § 1879 občanského zákoníku postoupil žalobkyni) částku 100 000 Kč, na níž zaplatil 65 095,45 Kč a dluží rozdíl v částce 34 904,55 Kč. Žalobkyně má právo podle § 2991 občanského zákoníku na vydání bezdůvodného obohacení v uvedené výši, včetně úroku z prodlení daného § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády ČR č. 351/2013 Sb., za dobu od uplynutí přiměřené doby pro vrácení dluhu do zaplacení. Proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části, tj. v rozdílu mezi částkami přisouzenými tímto výrokem a žalobou požadovanou jistinou a příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.). ⟪LB:lb_038⟫ 24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, (dále „o. s. ř.“), kdy žalovaný měl ve věci celkový úspěch, kdy zamítnutá jistina převyšuje jistinu, ohledně níž soud žalobě vyhověl, a proto by náhrada nákladů řízení náležela žalovanému, avšak žalovaný takovou náhradu neuplatnil a ze spisu neplyne, že by takové náklady vznikly. Proto soud náhradu nepřiznal žádnému z účastníků (výrok III.). ⟪LB:lb_039⟫ 25. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí soudně.