OSCV 8 C 19/2025-30

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce, ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce, ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, ⟪LB:lb_005⟫ trvale bytem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_006⟫ o určení vlastníka vozidla,

I. Určuje se, že vlastníkem a provozovatelem osobního motorového vozidla značky jméno FO jméno FO, RZ SPZ, VIN VIN kód je žalovaný.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 2 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal určení specifikovaného ve výroku č. I tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že dne 20. 7. 2024 na základě kupní smlouvy prodal žalovanému předmětné vozidlo. Žalovaný neposkytl součinnost k přepisu vozidla v registru vozidel, výzvy žalobce v tomto směru pak ignoroval.

2. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

3. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z kupní smlouvy ze dne 20. 7. 2024 vyplynulo, že tuto uzavřel žalobce jako prodávající s žalovaným jako kupujícím, kdy předmětem koupě bylo předmětné vozidlo. Žalovaný se zde mj. zavázal provést přepis předmětného vozidla (čl. VI smlouvy). Z výzvy ze dne 7. 8. 2024 vyplynulo, že tuto adresoval žalobce žalovanému s tím, nechť přepíše předmětné vozidlo, jinak předá celou záležitost příslušným úřadům. Z potvrzení Policie ČR ze dne 10. 8. 2024 vyplynulo, že přijala oznámení žalobce ve věci přepisu předmětného vozidla a dne 12. 8. 2024 jej vyrozuměla, že věc jako přestupek předává příslušným úřadům. Z podacího lístku vyplynulo, že žalobce zasílal žalovanému dne 24. 7. 2024 písemnost.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce na základě shora uvedené smlouvy převedl vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného. Žalovaný není zapsán jako vlastník předmětného vozidla v registru vozidel, žalobci neposkytuje v daném ohledu součinnost.

5. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. S ohledem na skutečnost, že se v daném případě jedná o žalobu na určení (§ 80 o.s.ř.), musel se soud nejprve zabývat otázkou, zda je na požadovaném určení naléhavý právní zájem. S ohledem na povahu předmětu sporu, jehož výsledkem může být změna zápisu ve veřejném registru, který je v rozporu se skutečností a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 10/2006 ze dne 27.6.2007, soud shledal, že naléhavý právní zájem je dán. V posuzovaném případě je žalobce stále zapsán jako vlastník vozidla, ačkoliv tento stav je v rozporu se skutečným stavem, neboť žalobce kupní smlouvou ze dne 20. 7. 2024 jako prodávající prodal předmětný automobil žalovanému jako kupujícímu (§ 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Žalovaný však, ačkoliv se k tomu v kupní smlouvě zavázal, nezajistil zápis změny vlastníka a provozovatele předmětného vozidla v registru vozidel. S ohledem na stávající právní úpravu zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., není za dané situace aktuálně v možnostech předchozího vlastníka a provozovatele vozidla (tedy žalobce) docílit souladu faktického stavu se stavem právním co do údajů v evidenci motorových vozidel, a to se všemi do budoucna nepříznivými následky. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, soud pak tedy s odkazem na výše uvedené žalobě vyhověl, když vycházel z důkazů a tvrzení žalobce, která nebyla nijak rozporována.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalobce ve věci plný úspěch. Náklady řízení na straně žalobce spočívaly v nákladech na soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále v nákladech nezastoupeného účastníka, když žalobce vykonal dva procesní úkony, a sice podání žaloby a výzva k plnění. Za každý úkon pak účastníku náleží paušální náhrada 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.