OSCV 21 C 155/2026-29

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ⟪LB:lb_003⟫ ve věci žalobkyně: ⟪LB:lb_004⟫ Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem Jméno advokátaAnonymizovánoAnonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno, ⟪LB:lb_005⟫ proti žalovanému: ⟪LB:lb_006⟫ Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 25 702,01 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částky 9 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 400 Kč od 9.7.2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 16 302,01 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 393,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 626,72 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 393,41 Kč od 25.11.2025 do 8.7.2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 993,41 Kč od 9.7.2026 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 10 864,77 Kč od 25.11.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 18.5.2026, doplněnou podáním ze dne 24.6.2026, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 25 702,01 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 27.6.2024 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba., se sídlem adresa, IČO: IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru č. hodnota. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně úroků, a to formou 14měsíčních splátek po 1 593 Kč. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil. Celkem žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně celkem částku 2 600 Kč (platba ze dne 28.6.2024 a 30.7.2024). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2025 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. Požadovaná částka se skládá z jistiny 10 864,77 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 528,64 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 040 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 417,17 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 1 851,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč a úroku 626,72 Kč.

2. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 17. 8. 2026 náhradně). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 27.6.2024 plyne, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v místě jeho bydliště peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč za sjednanou výpůjční úrokovou sazbu 8 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátil včetně celkových nákladů úvěru ve výši 10 302 Kč. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.

6. Z Tabulky transakcí plyne, že dne 28.6.2024 žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 1 600 Kč a dne 30.7.2024 částku 1 000 Kč.

7. Ze Žádosti o úvěr ze dne 27.6.2024 plyne, že žalovaný byl svobodný, měl základní vzdělání, bydlel u osoby blízké, měl pracovat u společnosti právnická osoba s výdělkem 13 783 Kč měsíčně, náklady na bydlení a energie měly činit 3 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo, osobní náklady měly činit celkem 4 860 Kč. Poměry žalovaného měly být ověřeny z občanského průkazu, pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu. Žádost je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.

8. Z Pracovní smlouvy ze dne 18.3.2024 plyne, že žalovaný od 18.3.2024 pracoval jako pracovník v průmyslu a ve výrobě u společnosti právnická osoba, adresa. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Z Detailů plateb plyne, že dne 18.4.2024 společnost právnická osoba poukázala na nespecifikovaný účet částku 8 865 Kč a dne 17.5.2024 částku 22 508 Kč (pozn.: dále poukázala částku 9 977 Kč dne označeného jako „včera“).

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2025 včetně Přílohy (strana 2) plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

10. Z Oznámení ze dne 6.1.2026 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 9.3.2026 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhů. Tyto výzvy byly předány k poštovní přepravě dne 9.3.2026, jak plyne z Podacího lístku.

12. Skutkový závěr: Dne 27.6.2024 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovaným písemnou smlouvu č. hodnota a téhož dne předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně dne 28.6.2024 částku 1 600 Kč a dne 30.7.2024 částku 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla v roce 2025 smluvně převedena na žalobkyni. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 9.3.2026 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

21. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 27.6.2024 podepsána smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.

22. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.

23. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z informací získaných od žalovaného v Žádosti o úvěr ze dne 18.12.2023. Tyto informace (příjmy, výdaje, osobní a rodinné informace) jsou specifikované výše tohoto odůvodnění.

24. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou, popř. výpisem z katastru nemovitostí či Potvrzením osoby blízké (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (výše nájemného, energií), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice žalobkyně doložila výši příjmu žalovaného u výše deklarovaného zaměstnavatele za dva měsíce před uzavření předmětné úvěrové smlouvy, avšak již řádně nedoložila, že by její předchůdkyně ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného, který měl bydlet u osoby blízké, a jeho výše deklarované náklady na bydlení a energie (3 000 Kč). Ze Zákaznické karty je rovněž zřejmé, že tuto se žalovaným sepisoval obchodní zástupce předchůdkyně žalobkyně a bylo tak na něm, aby zjištěné výdajové poměry žalovaného zároveň řádně ověřil. Pokud se předchůdkyně žalobkyně spokojila toliko s údaji poskytnutými žalovaným, bez jejich ověření, pak rezignovala na řádné zkoumání poměrů žalovaného a nedostála tak svým povinnostem.

25. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

26. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

27. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Smlouvu o úvěru ze dne 27.6.2024, z níž má soud za prokázané, že dne 27.6.2024 byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč (převzetí hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy). Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil pouze částku 2 600 Kč, jak plyne z Tabulky úhrad, zbytek dosud nevrátil.

28. S ohledem na vše výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 9 400 Kč, tj. rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky (výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 16 302,01 Kč spolu se smluveným úrokem z úvěru pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

29. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 9.3.2026, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 7.7.2026, kdy byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 6.11.2025. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 8.7.2026, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

30. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

31. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 9 400 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku rozsudku, žalovaný byl úspěšný co do částky 16 302,01 Kč s příslušenstvím uvedeným ve II. výroku rozsudku. Je tak zřejmé, že ve věci byl více úspěšný žalovaný, který by měl právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.

32. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.