OSCV 24 C 67/2026-45

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně A., se sídlem v Adresa žalobkyně A, IČO: IČO žalobkyně B, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Adresa žalobkyně A, proti žalované Jméno žalované, narozené Datum narození žalované, trvale bytem v Adresa žalované, o zaplacení 17 580 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žaloba, v niž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 17 580 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 13. 11. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkem 17 580 Kč spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou uzavřela dne 31. 1. 2004 smlouvu o půjčce, podle které žalované poskytla 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit poplatek ve výši 3 984 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách. Žalovaná však dosud zaplatila jen 10 746,88 Kč a zůstala tak dlužna na jistině 1 342,62 Kč a na poplatku 891,50 Kč. Dále společnost se žalovanou uzavřela dne 1. 5. 2004 smlouvu o půjčce, podle které žalované poskytla 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit poplatek ve výši 3 984 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách. Žalovaná však dosud zaplatila jen 8 277,31 Kč a zůstala tak dlužna na jistině 1 949,33 Kč a na poplatku 1 294,36 Kč. Dále pak společnost se žalovanou uzavřela dne 29. 5. 2004 smlouvu o půjčce, podle které žalované poskytla 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit poplatek ve výši 9 960 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách. Žalovaná však dosud zaplatila jen 13 901,81 Kč a zůstala tak dlužna na jistině 7 272,95 Kč a na poplatku 4 829,24 Kč. Žalobou uplatněné nároky byly s účinností k 27. 9. 2023 postoupeny žalobkyni.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Z listiny nazvané smlouva o půjčce soud zjistil, že tuto uzavřely dne 30. 1. 2004 žalovaná a společnost. Společnost se zde zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 3 984 Kč, to vše v pravidelných 52 týdenních splátkách po 192 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem této listiny žalovaná stvrdila, že jí byla částka 6 000 Kč v hotovosti předána. Součástí smlouvy se pak prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kde je mimo jiné pro případ 52 splátek uvedena RPSN 199,4 %.

4. Z další listiny nazvané smlouva o půjčce soud zjistil, že tuto uzavřely dne 29. 4. 2004 žalovaná a společnost. Společnost se zde zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 3 984 Kč, to vše v pravidelných 52 týdenních splátkách po 192 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem této listiny žalovaná stvrdila, že jí byla částka 6 000 Kč v hotovosti předána. Součástí smlouvy se pak prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kde je mimo jiné pro případ 52 splátek uvedena RPSN 199,4 %.

5. Z další listiny nazvané smlouva o půjčce soud zjistil, že tuto uzavřely dne 27. 5. 2004 žalovaná a společnost. Společnost se zde zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč, to vše v pravidelných 52 týdenních splátkách po 480 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem této listiny žalovaná stvrdila, že jí byla částka 15 000 Kč v hotovosti předána. Součástí smlouvy se pak prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kde je mimo jiné pro případ 52 splátek uvedena RPSN 199,4 %.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně částí seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 21. 9. 2023, s účinností ke dni 27. 9. 2023, postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávek za žalovanou uplatněných v tomto řízení.

7. Z dopisu ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že společnost žalované tímto dopisem oznámila, že pohledávky za ní se shora citovaných smluv postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že žalované byl tento dopis odeslán dne 27. 10. 2023.

8. Z dopisu ze dne 7. 10. 2025 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení 50 789,42 Kč s tím, že pokud tak do 22. 10. 2025 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby v této věci. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že žalované byl tento dopis odeslán dne 7. 10. 2025.

9. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost žalované dne 30. 1. 2004 předala v hotovosti částku 6 000 Kč, kterou se žalovaná vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 3 984 Kč, to vše v pravidelných 52 týdenních splátkách po 192 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Dále společnost žalované dne 29. 4. 2004 předala v hotovosti částku 6 000 Kč, kterou se žalovaná vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 3 984 Kč, to vše v pravidelných 52 týdenních splátkách po 192 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy a konečně pak dne 27. 5. 2004 společnost žalované předala v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč, to vše v pravidelných 52 týdenních splátkách po 480 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Ve všech případech tak roční procentní sazba nákladů dosahovala 199,4 %. Pohledávky z uvedených smluv pak byly dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupeny žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.

10. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

11. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb.) – dále již jen „obč. zák.“ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

13. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná ve vztahu ke společnosti vystupovala jako spotřebitelka, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání a předmětem půjček byly částky 6 000 Kč, 6 000 Kč a 15 000 Kč, podléhaly vztahy mezi společností a žalovanou úpravě zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Předně je třeba uvést, že všechny tři předložené smlouvy o půjčce byly zcela v souladu s § 4 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřeny v písemné podobě a obsahují i další náležitosti vymezené v § 4 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále pak je nutno podotknout, že sjednání souhrnného poplatku, jak byl ve všech třech případech vymezen ve smlouvách, není v obecné rovině nikterak v rozporu s § 657 obč. zák. Poplatek v této formě obvykle odráží náklady věřitele na poskytnutí půjčky a její administraci, včetně zisku. Fakticky se tak jedná o obchodní úrok.

15. Výši tohoto „poplatku“ však soud v tomto případě považuje za hrubě nepřiměřenou. Judikatura vyšších soudů konstantně uvádí, že přiměřený úrok je úrok, který podstatně nepřesahuje obvyklou míru, resp. nepřiměřený je takový úrok, který tuto míru přesahuje (srov např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2898/2005, nebo také usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013). Soud je toho názoru, že u daného produktu, tedy půjčky poskytované v hotovosti nebankovní institucí, by bylo možno posoudit úrok jako přiměřený, pokud by dosahoval do výše trojnásobku běžných úrokových sazeb. Ze statistických dat Ministerstva pro místní rozvoj (volně dostupných na webových stránkách) přitom vyplývá, že průměrně roční úroková sazba u spotřebitelských úvěrů činila v roce 2004 cca 7 – 10 % (v závislosti na typu produktu a době, na kterou byla smlouva uzavírána – pro srovnání u hypotečních úvěrů to bylo 4,92 %). Vezme-li soud v potaz shora vyložené, bylo by lze v roce 2004 považovat ještě za přípustnou sazbu úroku cca 30 % ročně. Tak tomu však v projednávaném případě nebylo. Smlouvy sice neobsahují výslovné ujednání o výši úroku, nicméně, jak bylo uvedeno výše, za úrok je nutno považovat sjednaný souhrnný poplatek, neboť odráží náklady věřitele na poskytnutí půjčky a její administraci, včetně zisku. Roční procentní sazbu nákladů pak všechny tři smlouvy vyčíslují na 199,4 %, což je v porovnání s ještě přípustnými 30 % vysloveně lichevní a na uzavřené smlouvy je tak třeba pro rozpor s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.) hledět jako na absolutně neplatné (§ 39 obč. zák.).

16. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, 6 000 Kč a 15 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 451 obč. zák.). Současně bylo zjištěno, že takto před podáním žaloby vydala dohromady již 32 926 Kč, tedy více, než oč se obohatila.

17. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.