OSFM 16 C 140/2022-23

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 2 176,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 176,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 67,98 Kč za dobu od 8. 2. 2012 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 108,27 Kč za dobu od 10. 1. 2012 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta titul jméno příjmení, titul, evidenční číslo ČAK: číslo.

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. jako součtu nezaplacené ceny služeb, to vše na základě smlouvy mezi žalovanou a společností právnická osoba právnická osoba (dále„ původní věřitelkou“) číslo na základě vyúčtování č. 5279853712 za dobu od 20. 12. 2011 do 19. 1. 2012 znějícího mimojiné na částku 67,98 Kč splatnou dne 7. 2. 2012, a vyúčtování č. 5295574811 znějícího mimojiné na částku 2 108,27 Kč splatnou dne 9. 1. 2012. Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni.

2. Soud měl pravomoc případ projednat a rozhodnout, protože žalovaná částka odpovídala ceně služeb, které - soudě podle obchodních podmínek žalobkyně - nebyly veřejně dostupnými službami elektronických komunikací, pročež pravomoc k řešení sporu nemá Český telekomunikační úřad, nýbrž soud (§ 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.,“ in fine, ve spojení s § 129 odst. 1 první větou a § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále„ e. k.“).

3. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Původní věřitelka s žalovanou uzavřela smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo v níž se žalované zavázala zajistit služby, které se žalovaná zavázala hradit ve výši a v čase určeném v písemném vyúčtování. Žalovaná však neplnila své platební povinnosti řádně a včas. Žalovaná jí zůstala dlužna coby cenu služeb, jež nebyly veřejně dostupnými službami elektronických komunikací, na základě vyúčtování č. 5279853712 částku 67,98 Kč splatnou dne 7. 2. 2012, na základě vyúčtování č. 5295574811 částku 2 108,27 Kč splatnou dne 9. 1. 2012. Původní věřitelka pak pohledávku jako část souboru postoupila žalobkyni, což oznámila žalované doporučeným dopisem a přitom žalobkyni za postoupené pohledávky zaplatila sjednanou kupní cenu.

4. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalované uhradit žalobkyni nezaplacenou cenu služeb poskytovaných prostřednictvím její sítě elektronických komunikací. Žalovaná uzavřela s původní věřitelkou smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací (§ 63 e. k.), v níž převzala povinnost platit ve výši a v čase podle jednotlivých vyúčtování. Dnem následujícím po dni splatnosti každé fakturované částky se žalovaná ocitla v prodlení a vznikla jí tak povinnost zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Žalobkyně úrok z prodlení vyčíslila v souladu se zákonem (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Postoupením pohledávky a následným oznámením se pak žalobkyně stala věřitelkou pohledávky (§ 1879 ve spojení s § § 1880 odst. 1, 1882 odst. 1 a 1887 o. z.). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalovaných pohledávek. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejich trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku.

5. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalované odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 1., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává podobně formulované žaloby, lišící se jen minimálně. Jednotlivé úkony tudíž měly spíše charakter administrativní, než individualizované právní služby. Protože je advokát žalobkyně plátcem DPH, připočítal soud k nákladům též 189 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 1 489 Kč. Žalovaná má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; 189 Kč

6. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.