OSFM 9 C 51/2024-41

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 1 zastoupená advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 25 062 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 750 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 9 355 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 21 105 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 105 Kč od datum do zaplacení, částku 1 074 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč, částku 1 086 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 062 Kč s příslušenstvím představující nesplacený úvěr a smluvní pokuty dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, který spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum. Na podkladě citované smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč převodem na jeho účet oproti závazku žalovaného tuto částku vrátit spolu s úrokem 42 000 Kč, které uhradí v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a dostal se do prodlení, přičemž žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. V současné době žalovaný dluží žalobkyni částku 21 105 Kč na jistině a 1 074 Kč na úrocích a dále žalobkyně požaduje úrok 21,05 % ročně z dlužné jistiny 21 105 Kč od datum do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 105 Kč za dobu od datum. Vzhledem k prodlení žalované požaduje žalobkyně rovněž částku 300 Kč jako vynaložené náklady na 3 upomínky po 100 Kč, jakož i smluvní pokutu za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč (3krát 499 Kč za každou splátku) a rovněž jí vznikl nárok na smluvní pokutu 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 1 086 Kč (z částky 22 179 Kč za dobu od datum do datum). Žalobkyně zaslala dne datum žalovanému výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby, ale žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet tak, že si vyžádala výplatní pásky žalovaného za dva kalendářní měsíce a ověřila si to i u zaměstnavatele (průměrný příjem nad 23 500 Kč), dále žalovaného lustrovala v rámci databáze CEE, v insolvenčním rejstříku, z čehož byl učiněn zápis. Žalobkyně také vycházela z čestného prohlášení žalovaného o závazcích a výdajích, jakož i z nájemní smlouvy, také z výpisu z účtu za dobu od datum do datum a zohlednila i normativní náklady na bydlení pro nájemní bydlení a výši existenčního a životního minima, jakož i průměrné výdaje obyvatelstva. Skutečné náklady na bydlení byly nahrazeny normativními náklady na bydlení v nájemním bytě.

3. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal a odvolával se zejména na neposouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy, jakož i na úrok odporující dobrým mravům a souběh takto stanoveného úroku s dalšími nemravnými smluvními sankcemi. navrhoval, aby vztah mezi ním a žalobkyní byl vypořádán jako bezdůvodné obohacení. Uvedl, že je v tíživé životní situace a je schopen platit dluh pouze ve splátkách 500 Kč.

4. Současně soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, který s tímto postupem vyslovil souhlas v rámci svého vyjádření ze dne datum. Žalobkyně s takovým postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

5. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

6. Z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, která byla oběma smluvními stranami podepsána dne datum soud zjistil, že žalovaný tímto požádal žalobkyni o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč. Naproti tomu se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 42 000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Dle podmínek otištěných na smlouvě vyplývá, že zprostředkovatelská provize za sjednání úvěru činila 2 500 Kč Pokud se týká údajů žalovaného, soud zjistil, že žalovaný byl svobodná, bydlel v nájemním bytě, neměl žádnou vyživovací povinnost a na splátky dalších úvěru hradil měsíčně 0 Kč, na bydlení dával 8 350 Kč a jeho příjem činil 23 500 Kč.

7. Z kopie nájemní smlouvy soud zjistil, že žalovaný hradil nájemné 6 329 Kč měsíčně a dále zálohy na plnění poskytovaná s užíváním bytu dle evidenčního listu, který však žalobkyně nedoložila.

8. Z výplatních pásek žalovaného za měsíc listopad rok a prosinec rok mě průměrný čistý příjem 24 617 Kč.

9. Z potvrzení o provedené transakci bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na označený účet žalovaného částku 27 500 Kč dne datum. Dne datum žalobkyně zaslala na účet číslo částku 2 500 Kč.

10. Z výpisu z právnická osoba. vyplývá, že žalovaný neměl exekuci a stejně tak z otisku z insolvenčního rejstříku vyplývá, že žalovaný nebyl v insolvenci. v registru REPI k žalovanému nebyl záznam.

11. Z písemného záznamu o posouzení úvěruschopnosti zákazníka, který vypracovala žalobkyně, vyplývá, že žalovaný označil příjmy 23 500 Kč a uvedl výdaje na bydlení ve výši 8 350 Kč, výdaje na úvěry 0 Kč. Ze zápisu dále vyplývá, že žalovaný neměl vyživovací povinnost. Dále jsou v zápise rozepsána statistická data a údaje o životním minimu a nezabavitelné částce.

12. Výpisem z účtu žalovaného za dobu od datum do datum, který byl soudu předložen pouze v rozsahu 1 strany, bylo prokázáno, že dne datum žalovanému přišla výplata 26 351 Kč.

13. Z listiny nazvané Bonita smlouvy soud zjistil, že žalovaný na dluh uhradila celkem 15 750 Kč. Poslední splátku žalovaný uhradil datum.

14. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ze shora citované smlouvy s poučením, že pokut se tak nestane, bude podána žaloba. Dle připojeného podacího lístku byla upomínka odeslána dne datum.

15. Z takto předložených důkazů soud již ničeho dalšího nezjišťoval, a to pro níže rozvedený právní závěr. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota poskytla žalobkyně na žádost žalovaného, žalovanému převodem finanční prostředky, konkrétně částku 27 500 Kč, zbylá částka 2 500 Kč byla odeslána třetí osobě jako provize. Žalovaný se zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 42 000 Kč. Před sjednáním dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že jednak vycházela z prohlášení, které žalovaný uvedl v dohodě, tedy, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, nemá vyživovací povinnost, nemá další splátky, jeho příjem činí 23 500 Kč a že na bydlení vynakládá částku 8 350 Kč. Příjmy žalovaného si žalobkyně ověřila ze dvou výplatních pásek a výpisu z účtu žalovaného. Žalovaný neměl exekuci, nebyl v insolvenci. U nákladů na bydlení žalobkyně vycházela, kromě připojené nájemní smlouvy, i z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení. Žalobkyně také zohlednila výši existenčního a životního minima na jednotlivce. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.

16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 27 500 Kč bezhotovostním převodem na účet, který označil ve smlouvě. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

22. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

23. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, žalobkyně tyto ověřovala z výplatních pásek a taktéž výpisu z účtu, pročež lze konstatovat, že příjem si ověřila dostatečně. Za dostatečné však rozhodně nelze považovat ověření si a zjištění údajů o skutečných výdajích žalovaného. Ačkoliv žalobkyně nabídla soudu dlouhý seznam statistických údajů, tak soud nemá za to, že takový postup je dostatečný. Žalobkyně měla ověřovat reálné výdaje žalovaného, navíc za situace, kdy sám žalovaný byl ochoten žalobkyni předložit výpis z účtu. Je pravdou, že žalobkyně si ověřila alespoň náklady na bydlení, byť v případě výdajů na služby, se spokojila pouze s přičtením nějaké částky k částce uvedené v nájemní smlouvě. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

24. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně prokázala plnění žalovanému v částce 27 500 Kč. Žalovaný jí vrátil 15 750 Kč, pročež žalobkyni stále dluží částku 11 750 Kč. Lhůtu Ve zbytku nároků ze smlouvy – smluvní pokuty, byla žaloba pro absolutní neplatnost, zamítnuta. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dle předložené bonity smlouvy uhradil poslední splátku dne datum a dosud nic dalšího neuhradil a dále uvedl, že je v tíživé finanční situaci, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

25. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu neshledal podmínky. Žalovaný sice uvedl, že je v tíživé finanční situaci a byl by schopen hradit splátky 500 Kč měsíčně, nicméně k této jeho situaci nic dalšího nedoložil a jestli je již teď v takové situaci, lze se domnívat, že při uložení sankce za nezaplacení, byť jediné splátky, by se dluh stal ihned splatným. Nadto z pohledu výše dlužné částky, se splátka 500 Kč jeví jako nepřiměřeně přísná, která by zkracovala právo žalobkyně domoci se svého plnění v přiměřené lhůtě.

26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně i žalovaný úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 11 750 Kč (37,4 % celku) a žalovaný byl úspěšný (výrok II.) v částce 19 648,9 Kč (62,6 % celku). Úspěšnějším účastníkem byl tedy žalovaný, který by tak měl právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení, avšak tomuto žádné nahraditelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.