OSFM 13 C 406/2024-26

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 22 268 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o nároku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 303 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 268 Kč se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 250 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 750 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 000 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 343,01 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 268 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 16. 5. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba, smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 30 253 Kč s příslušenstvím, a to do 15. 7. 2023. Žalovaná porušila povinnost splácet úvěr řádně a včas, v důsledku čeho jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení (žalobkyně z tohoto titulu nárokuje částku 3 268 Kč) a současně paušální náhradu nákladů na upomínání. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023, což bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu dopisem ze dne 29. 4. 2024.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaná na úvěr zaplatila celkem 11 750 Kč. Dále uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně proto vzala žalobu částečně zpět, a to co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 303 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 268 Kč. V rozsahu tohoto zpětvzetí proto soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. (výrok I).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 16. 5. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnutý úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 15. 7. 2023 (smlouva o úvěru č. hodnota, dodatek ze dne 14. 6. 2023, 7x výpis z účtu). Dopisem ze dne 11. 1. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 13. 11. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 29. 4. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu, a to ve lhůtě do 9. 5. 2024 (předžalobní výzva, podací arch). Z nerozporovaného tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná na úvěr zaplatila celkem 11 750 Kč.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nevyhověla výzvě soudu k doplnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když uvedla, že příslušnými důkazy nedisponuje, soud žalobkyni již opětovně k doplnění tvrzení nevyzýval a dospěl k závěru, že povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, což má za následek absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy.

11. S ohledem neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 25 000 Kč, přičemž žalovaná jí vrátila 11 750 Kč. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně platby žalované částečně započetla na poplatek za prodloužení splatnosti úvěru, soud k takovému zápočtu nepřihlížel, když s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy věřiteli nevznikl nárok na jakékoliv plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, smluvních úroků z prodlení, poplatků, případně smluvních pokut. Celou částku, kterou žalovaná zaplatila, je proto nutné považovat za úhradu jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ.

12. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky 13 250 Kč, jakožto rozdílu mezi jistinou úvěru (25 000 Kč) a částkami, které žalovaná zaplatila (11 750 Kč). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí jistiny úvěru, jako i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalované, která ohledně svých platebních možností ničeho neuvedla.

14. Jelikož dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 123/2024-66 nebo 8 Co 245/2024-44).

15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 268 Kč s příslušenstvím, jehož kapitalizovaná výše činila 6 646 Kč, přičemž přiznána jí byla částka 13 250 Kč. Při zohlednění zamítnutého příslušenství (srov. 23 Cdo 2585/2015) tak lze konstatovat, že procesně úspěšnější stranou byla žalovaná, které ovšem podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu, případně exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.