OSFM 13 C 162/2026-21

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o 63 674,87 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 63 674,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 42 878,70 Kč od 20. 6. 2026 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve adresa číslo účtu č. účtu, variabilní symbol var. symbol, doplatek soudního poplatku ve výši 636 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částek 42 878,70 Kč a 20 796,17 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 10. 2. 2025 dohodu o narovnání, podle které měla zaniknout veškerá sporná práva ze smlouvy o úvěru č. hodnota, přičemž žalovaný se nově zavázal uhradit žalobkyni částku 42 878,76 Kč, a to v 15 měsíčních splátkách. Dne 25. 2. 2025 se žalovaný dostal s úhradou splátek do prodlení, v důsledku čeho se dne 26. 2. 2025 stal celý dluh splatným. Žalobkyni současně vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den trvání prodlení s úhradou dluhu, kterou žalobkyně požaduje za období od 26. 2. 2025 do 25. 6. 2026 ve výši 20 796,17 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení o způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy a dále uvedla, že žalovaný na úvěr zaplatil 11 splátek po 1 298 Kč, celkem tedy 14 278 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 10. 2. 2025 uzavřeli účastníci dohodu o narovnání, v níž konstatovali, že dne 29. 11. 2022 byla mezi nimi uzavřena smlouvu o úvěru č. hodnota, přičemž se mezi nimi stala spornou výše splátky úvěru. Za účelem narovnání tohoto sporu se účastníci dohodli tak, že veškerá sporná práva ze smlouvy o úvěru zanikají a žalovaný se nově zavázal zaplatit žalobkyni částku 42 878,76 K, a to v 15 měsíčních splátkách. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu si účastníci ujednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý kalendářní den trvání prodlení (dohoda o narovnání). Předžalobní výzvou ze dne 11. 6. 2026 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 42 878,76 Kč a smluvní pokuty 20 195,90 Kč.

5. Soudu je z vlastní činnosti známo, že úvěrový vztah účastníků, založený úvěrovou smlouvou č. hodnota, byl předmětem soudního řízení, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka. V uvedené věci soud rozhodl rozsudkem č. j. spisová značka, ze dne 12. 3. 2025, který nabyl právní moci dne 29. 3. 2025 a to tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 721 Kč a co do částky 17 955,45 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. V odkazovaném řízení soud dospěl k závěru, že uvěrová smlouva č. hodnota byla absolutně neplatná z důvodu neposouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalobkyni proto přiznal pouze nesplacenou jistinu úvěru.

6. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 1903 odst. 1 o. z. lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.

8. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Poté, co soud aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Pokud žalobkyně dovozovala svůj nárok z dohody o narovnání, uzavřené dne 10. 2. 2025, soud nemohl přehlédnout, že předmětem této dohody byl údajně sporný nárok ze smlouvy o úvěru č. hodnota, který žalobkyně vymáhala rovněž v řízení, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka. V odkazovaném řízení bylo zjištěno, že smlouva o úvěru č. hodnota byla smlouvou spotřebitelskou, přičemž žalobkyně před jejím uzavřením nesplnila povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 ZoSÚ. Soud nemá důvod odklonit se od těchto závěrů ani v nyní posuzované věci, když i z tvrzení žalobkyně v tomto řízení vyplývá, že před uzavřením smlouvy sice ověřila příjem žalovaného, ale nikoliv jeho skutečné výdaje. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (§ 87 ZoSÚ).

14. Pakliže byla smlouva o úvěru absolutně neplatná, dle názoru soudu nelze za platnou považovat ani následnou dohodu, kterou měly být narovnány (údajně) sporné vztahy z úvěrové smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na závěry, vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Praze, č. j. 21 Co 52/2025-103, podle kterého sice zákon předpokládá, že spor lze urovnat nahrazením sporných práv a povinností novým závazkem v podobě dohody o narovnání, taková dohoda však nemůže legalizovat smlouvy uzavřené v rozporu se zákonem. Má-li tedy být předmětem narovnání závazek ze spotřebitelského úvěru, může být takové narovnání platné pouze tehdy, pokud by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála zákonnému požadavku na řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, což se v nyní posuzované věci nestalo.

15. Soud proto uzavírá, že dohoda o narovnání ze dne 10. 2. 2025 je absolutně neplatná a žalobkyni z ní nevznikly žádné nároky. Z tohoto důvodu byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

16. Náhrada nákladů řízení by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náležela procesně úspěšnému žalovanému, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 63 674,87 Kč návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek podle položky 2 bod 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 548 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Z tohoto důvodu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku (tj. do výše 3 184 Kč), tedy doplatek 636 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 ZSoP).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku.