OSHO 27 C 17/2022-395

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Hodoníně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jany Aulické, Ph.D. a přísedících Ing. Jitky Adámková a Mgr. Pavly Svobodové ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 81 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 75 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 75 000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne měsíce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 53 015 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne měsíce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení státu České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně ve výši 57 401 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala původně zaplacení částky 96 268 Kč s příslušenstvím představující škodu, kterou žalovaný coby zaměstnanec žalobkyně způsobil během pracovní cesty na Slovensko dne 3. 12. 2019 na vozidle žalobkyně. Žalovaný se nevěnoval plně řízení a narazil do návěsu polského kamionu. Žalobkyně vozidlo Ford Mondeo pořídila jen několik měsíců před nehodou za 118 000 Kč a poté jej ještě zhodnotila. I s náklady na odtah vozidla, škoda, která byla vyhodnocena jako totální, přesáhla 125 000 Kč. Při zohlednění ceny za prodej autovraku ve výši 14 000 Kč a zákonného limitu stanoveného v § 356 zákoníku práce vznikl žalobkyni nárok na náhradu škody v zažalované výši, tedy čtyřapůlnásobku průměrné měsíční mzdy žalovaného za 3. čtvrtletí roku 2019. Zavinění žalovaného spočívá v porušení § 15 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 8/2009 Z.z., o cestnej premávke. Náraz do vpředu jedoucího vozidla je v zásadě vždy pochybením řidiče zadního vozidla, který nezvládne adekvátně reagovat na situaci před ním. Tvrzení žalovaného, že nehodu zavinil řidič vozidla typu SUV, je podle žalobkyně účelové. I když znalecké posudky tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO připustily výskyt tohoto vozidla, jeho přítomnost nepotvrdil druhý účastník nehody jméno FO ani záznamy z kamer na výjezdech a nájezdech z dálnice. Navíc znalec tituly před jménem jméno FO zmínil, že by jízda BMW byla nezvykle nízká a zjevně se tak snažil své závěry a výchozí údaje přizpůsobit výpovědi žalovaného. Tak jako tak, nehodu zavinil žalovaný. Pokud by zůstal v levém jízdním pruhu a intenzivně by brzdil, ke střetu by zřejmě nedošlo. Není podstatné, že mohl způsobit ještě větší škodu. Je nepravdivé tvrzení, že žalovaný nebyl proškolen o BOZP a neabsolvoval školení řidiče. Účelové je i jeho tvrzení, že žalobkyně nejednala s potřebnou prevenční opatrností, když neumístila do vozidla palubní kameru. Byl to totiž žalovaný, kdo kameru před jízdou odpojil. Poté, co si žalobkyně opatřila znalecký posudek od tituly před jménem jméno FO k hodnotě vozidla v době nehody, nově požadovala po žalovaném zaplacení částky 81 000 Kč s příslušenstvím (usnesením ze dne 3. 5. 2022, č. j. spisová značka proto soud řízení zastavil co do částky 15 268 Kč a odpovídajícího příslušenství), neboť znalec, a to stejně jako znalec tituly před jménem jméno FO, stanovil obvyklou cenu vozidla ve výši 95 000 Kč, od níž pak byla odečtena částka získaná prodejem autovraku. K tvrzení znalce tituly před jménem jméno FO, že vozidlo mělo v době prodeje značně vyšší cenu, žalobkyně uvedla, že to žalovaný měl možnost vozidlo prodat za co nejvyšší cenu a je třeba vycházet z reálné prodejní ceny. Žalobkyně nesouhlasila s případnou moderací výše náhrady škody, škodu začala vymáhat bezprostředně po výsledcích šetření slovenských orgánů. Havarijní pojištění není povinné a s ohledem na stáří a hodnotu vozidla nemělo ekonomický smysl ho sjednávat. Navíc i sám žalovaný si mohl sjednat pojištění, z něhož by následně mohla být škoda hrazena. Reprosoustava byla ve vozidle zabudována a její ocenění je v souladu se závěry znaleckého posudku.

2. Žalovaný zažalovaný nárok ani zčásti neuznal, jelikož dopravní nehodu nezavinil. Došlo k ní po náhlém manévru neznámého vozidla SUV (asi značky BMW), které omezilo vůz žalovaného a ohrozilo ho na životě. Žalobkyně nesplnila svojí prevenční povinnost tím, že žalovaný neabsolvoval školení řidiče v rámci BOZP, žalobkyně neumístila palubní kameru do předmětného vozidla a nenechala ho ani havarijně pojistit. Škodu začala vymáhat až poté, co žalovaný podal výpověď. České soudy nemohou posuzovat odpovědnost řidiče za dopravní nehodu v zahraničí. O vině žalovaného nebylo v žádném řízení rozhodnuto a nelze ji konstatovat ani na základě podkladů obsažených ve slovenském správním spise. Žalovaný zdůraznil, že důkazní břemeno leží plně na žalobkyni a nestačí zde pouhá pravděpodobnost zavinění. Jelikož nebyla bez pochybností prokázána vina žalovaného, je třeba užít výkladu pro zaměstnance výhodnějšího. Kamerové systémy v místě nehody byly danou dobu nefunkční. Posudek tituly před jménem jméno FO zpracovaný v rámci přestupkového řízení na jméno FO vykazuje vady, jelikož vycházel z nesprávných vstupních dat a nerespektoval faktickou situaci v době nehody. Znalci tituly před jménem jméno FO i tituly před jménem jméno FO se přiklonili k variantě, že se vozidlo jméno FO v místě nehody spíše nacházelo a že právě manévr tohoto vozidla mohl být příčinou nehody, a to s ohledem na chování žalovaného před nehodou. Žalovaný nebyl pod vlivem alkoholu ani intoxikován a nebyly zjištěny jiné důvody, které by jinak racionálně vysvětlovaly jeho intenzivní brzdění a úhybný manévr. Žalobkyní poukazovaná možnost mikrospánku či psaní SMS je vyloučena právě s ohledem brzdění žalovaného. V nastalé situaci sice žalovaný mohl reagovat jinak, nicméně primárním viníkem nehody byl řidič SUV a žalovaný ze svého pohledu učinil vše pro to, aby nezpůsobil řetězovou autonehodu anebo za škodu. Žalovaný souhlasil s ohodnocením ceny vozidla na 95 000 Kč, provedeného tituly před jménem jméno FO i s jeho zjištěním, že možná prodejní cena poškozeného vozidla činila 40 000 Kč. V případě, že by byl žalovaný zavázán k náhradě škody, pak jsou v jeho případě dány důvody pro moderaci výše škody z důvodu, že vozidlo žalobkyně nebylo havarijně pojištěno, přičemž náklady na havarijní pojištění jsou zanedbatelné v porovnání s výší škody, dále z důvodu, že žalobkyně začala vymáhat škodu až po 16 měsících po dopravní nehodě, poté, co žalovaný ukončil u žalobkyně pracovní poměr u žalované. Po toto období žalovaný neměl povědomí, že žalobkyně přistoupí k vymáhání škody. Dále poukázal, na okolnosti ohledně prodeje reprosoustavy, která nebyla neoddělitelnou součástí vozidla.

3. Soud na základě provedeného dokazování, a to listinnými důkazy, znaleckými posudky, výslechem žalovaného i svědka, zjistil následující skutkový stav.

4. Žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně od 1. 9. 2019 na pozici skladník – řidič se sjednanou mzdou 25 000 Kč měsíčně. Pracovní poměr zanikl na základě výpovědi žalovaného. Žalovaný byl žalobkyní proškolen v rámci BOZP a PO, dne 1. 7. 2019 prospěl v rámci absolvovaného testu BOZP, jako jeho funkce je uvedeno pouze skladník. Dle výplatních lístků činila jeho hrubá mzda 20 666 Kč v září 2019 a 23 126 Kč v říjnu až prosinci 2019. Průměrná náhrada činila v těchto měsících vždy 123,01 Kč.

5. Dopravní nehoda byla šetřena slovenskými orgány coby možný přestupek na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Z vyžádaného spisu Krajského ředitelství policejního sboru v Anonymizováno, Dálničního oddělení policejního sboru Anonymizováno sp. zn. Anonymizováno bylo zjištěno, že dne 3. 12. 2019 v době cca 11:15 hod. došlo na dálnici Anonymizováno v km Anonymizováno ve směru od Anonymizováno do Anonymizováno v k. ú. Anonymizováno k dopravní nehodě. Dle prvotního zjištění doposud neznámý řidič jedoucí v neznámém vozidle v důsledku nesprávné jízdy v jízdních pruzích při přejíždění z pravého do levého pruhu nedal přednost v jízdě vozidlu Ford Mondeo reg. zn. SPZ, které v levém jízdním pruhu řídil žalovaný, přičemž tento ve snaze zabránit srážce s tímto vozidlem strhnul své vozidlo doprava a narazil přední pravou částí vozidla do zadní části návěsu zn. SCHMITZ, ev. č. IBAN zapojeného za tahačem zn. Mercedes-Benz, ev. č. Anonymizováno (PL), které v pravém jízdním pruhu řídil jméno FO (Anonymizováno). Dechová zkouška byla u žalovaného i Anonymizováno jméno FO negativní. jméno FO dopravními orgány nebylo ono neznámé vozidlo ztotožněno. Dva řidiči ztotožnění dle evidence v elektronickém mýtném systému v květnu 2020 uvedli, že si v době nehody v daném úseku nevšimli dopravní nehody ani poškozených vozidel. Na obecním kamerovém systému CCTV v obci Anonymizováno se nepodařilo zjistit, zda dané vozidlo SUVAnonymizovánopřijíždělo na dálnici D1. Nepodařilo se získat záznam z kamerového systému dálnice z doby dopravní nehody, neboť byl v danou dobu v servisním módu. jméno FO v rámci podaného vysvětlení (přičemž nežádal o tlumočníka z běloruštiny) uvedl, že se připojoval na dálnici D1, přičemž kamión, který se na dálnici D1 pohyboval za ním mu dal pomocí světel znamení, že se může bezpečně připojit do pravého jízdního pruhu. jméno FO před nehodou neviděl další vozidlo ani v levém jízdním pruhu ani mezi svým a zadním kamiónem. Asi po 15 metrech v pravém jízdním pruhu uslyšel náraz do levé části svého návěsu. Žalovaný mu po nehodě tvrdil, že mu skrze proluku mezi jeho návěsem a oním zadním kamiónem náhle vjelo vozidlo BMW do levého jízdního pruhu před jeho vozidlo. Toto uváděl žalovaný i policejním orgánům. V prvotním záznamu o dopravní nehodě ze dne 3. 12. 2019 byl jako viník dopravní nehody označen žalovaný z důvodu nevěnování se plně řízení vozidla. Následně byl v záznamu o dopravní nehodě za viníka dopravní nehody označen neidentifikovaný řidič a věc byla dne 22. 5. 2020 postupem dle § 66 odst. 3 zákona č. 372/1990 Z. z., o priestupkoch odložena, neboť se nepodařily zjistit skutečnosti svědčící o tom, že přestupek spáchala konkrétní osoba. Dne 20. 5. 2021 podala žalobkyně stížnost na postup policejního orgánu ve věci s ohledem na sdělení policejního orgánu ze dne 14. 5. 2021 o uložení věci. Policejní orgán následně obstaral Odborné vyjádření č. Anonymizováno zpracované dne 3. 7. 2021 slovenským znalcem v oboru silniční doprava. tituly před jménem jméno FO shledal, že příčinou dopravní nehody byla nesprávná technika jízdy žalovaného. Pokud se v daném úseku nenacházelo vozidlo SUV, žalovaný se plně nevěnoval řízení a nesledoval situaci v provozu, jelikož bezdůvodně přejel do pravého jízdního pruhu, přestože se tam pohybovalo pomaleji jedoucí vozidlo. Technika jízdy žalovaného nebyla správná i v případě výskytu SUV. Žalovaný nesledoval situaci v silničním provozu a jeho reakce na tvrzené SUV byla opožděná. Na toto vozidlo mohl reagovat cca 4 sekundy před srážkou, kdy mohl rozpoznat jeho úmysl zařadit se do levého jízdního pruhu. Žalovaný ovšem reagoval až 1,2 s před okamžikem srážky. Pokud by žalovaný zůstal ve svém pruhu a uzpůsobil by rychlost, mohl nehodě zabránit. V Dodatku č. Anonymizováno k Odbornému vyjádření ze dne 16. 7. 2021 byly náklady na opravu vozidla stanoveny částkou 15 068 EUR, cena vozidla před poškozením 3 483 EUR a výše škody 2 571 EUR. Krajské ředitelství policejního sboru v Anonymizováno, Krajský dopravní inspektorát v Anonymizováno, Dálniční oddělení policejního sboru Anonymizováno dne 30. 7. 2021 ve zprávě o výsledku objasňování přestupku informovalo Okresní ředitelství policejního sboru v Anonymizováno, Okresní dopravní inspektorát v Anonymizováno, že na základě opětovného prošetření lze konstatovat, že žalovaný porušil § 4 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 137 odst. 2 písm. c) zákona o cestnej premávke. Okresní dopravní inspektorát v Anonymizováno dne 8. 12. 2021 informoval žalobkyni, že věc byla odložena na základě § 20 odst. 1 a § 66 odst. 2 písm. e) zákona o priestupkoch, jelikož uplynula prekluzivní lhůta k projednání přestupku.

6. Žalovaný ve svém účastnickém výslechu uvedl, že mu na služební cestu dne 3. 12. 2019 bylo přiděleno vozidlo Ford Mondeo. Na Slovensko jezdíval pravidelně, ovšem s jiným vozidlem, v němž kamera také nebývala. Bylo mu řečeno, že palubní kamera je v zavazadlovém prostoru a je pravděpodobně nefunkční přísavka. Před okamžikem nehody jel v levém jízdním pruhu rychlostí cca 110 km/h, předjížděl dva nebo tři kamiony, které mohly jet asi 80 - 90 km/h. Z připojovacího pruhu se připojoval kamion pana jméno FO mezi další kamiony. Mezitím se žalovaný přibližoval k poslednímu kamionu (pozn. soudu - v rámci přestupkového řízení označováno jako č. 3). V tu dobu neznámý řidič vozidla SUV (tmavé barvy, pravděpodobně značky BMW, řady X) projel mezi těmito kamiony přímo do levého pruhu, dle žalovaného mohl jet rychlostí cca 70-80 km/h, v levém pruhu pak začalo zrychlovat. Žalovaný předpokládá, že se řidič tohoto vozidla chtěl rychle napojit na dálnici, takže z připojovacího pruhu vjel přímo do levého. Žalovaný si nevšiml, odkud tato vozidlo původně vjelo, tedy zda z nájezdu nebo bylo mezi kamióny. V moment, kdy řidič SUV vjel do levého pruhu, žalovaný byl přibližně na úrovni kamionu č. 3, což znamená, že mezi nimi byla délka kamiónu nebo kamiónu a půl. Poté žalovaný zahájil brzdný manévr, zadupnul brzdu, začal se přibližovat k SUV. Ve zlomku vteřiny mu došlo, že by potřeboval půl metru, aby nedošlo ke kolizi. Snažil se přední část svého vozidla vměstnat mezi pravý pruh, kde byl kamion a levý pruh, kde bylo SUV. Řízení tedy strhl směrem ke kamionům, protože měl obavy, že by mohlo dojít ke kolizi s SUV, což by bylo z jeho pohledu fatální, neboť by takto obě vozidla mohla dostat smyk a nabourat do vedlejších kamionů. Bohužel nevypočítal šířku vozidla, rychlost, brzdný manévr a došlo ke kolizi s kamionem. Žalovaný se však chtěl vyhnout kolizi s jakýmkoliv vozidlem, z jeho pohledu však ale nebylo možné nehodě zabránit. Následný přístup žalobkyně byl laxní, žalovaného jen vyzvala, ať vozidlo prodá. Teprve poté, co dal následující rok výpověď, žalobkyně začala řešit náhradu škody.

7. Žalovaný předložil posudek č. hodnota, vyhotovený tituly před jménem jméno FO a obsahující znaleckou doložku. Znalec předestřel, že nehodový děj je technicky téměř neřešitelný, neboť kromě šířky jízdních pruhů, snímků poškození vozidel a odstavných konečných poloh a dvou výpovědí, není v dané věci prokázáno nic, když nebyly k dispozici údaje o kamionu č. 3, není znám odstup mezi kamiony č. 2 a 3 ani jejich rychlost, nebyla zjištěna ani vyvrácena přítomnost vozidla SUV, ani to, jakou dynamikou a rychlostí se protáhlo mezi nákladními soupravami, nelze přesně určit místo střetu a také nevznikly stopy pneumatik vozidla Ford Mondeo, pročež nelze dovodit výchozí rychlost žalovaného. Technický model nehodového děje stanoveného tituly před jménem jméno FO „hrubě nesedí“. Zjevně vychází z toho, že se ostatní účastníci řídili pravidly silničního provozu, užili správnou techniku jízdy atp. tituly před jménem jméno FO značně „přestřelil“ odstup 2. a 3. nákladního vozidla na 60 m. Řidič podobně rychle jedoucí 3. soupravy by pak zcela iracionálně „problikával“ pana jméno FO. Ono „probliknutí“ se děje v případech těsného zařazování se před blízko jedoucí vozidlo. Vedle toho, bezpečná vzdálenost dle slovenských předpisů činí 75 m při rychlosti 90 km/h. Právě díky nereálně vysoce nastavenému odstupu nákladních souprav tituly před jménem jméno FOAnonymizováno„tlačí“ žalovaného do výrazně opožděné reakce a následného údajně nesmyslného manévrování vpravo „vstříc“ nárazu. Podle tituly před jménem jméno FO není možné, aby žalovaný plně brzdil pouhé 0,2 vteřiny, brždění muselo být delší. Rozdíl nárazových rychlostí žalovaného a jméno FO činil dle tituly před jménem jméno FO kolem 25 km/h, zatímco tituly před jménem jméno FO dovodil nereálně vysokých 38,5 km/h. Odstup mezi nákladními soupravami na počátku zařazování jméno FO činil 5-10 m a časem se mohl zvýšit např. na 15 m. Podle tituly před jménem jméno FO existovalo, jelikož „takto má daná nehoda racionální jádro“, přitom se vcelku dynamicky „natěsno proháčkovalo“ mezi oběma kamiony do levého jízdního pruhu. Žalovaný neměl opožděnou reakci ani se nevyhnul „bezdůvodně“ vpravo. Jedinou technickou příčinou vzniku dopravní nehody mohl byl dle znalce vadný náhlý manévr nezjištěného vozidla SUV. Žalovaný byl manévrem přejíždění mezi jízdními pruhy řidičem SUV donucen k náhlé změně směru a rychlosti jízdy, tedy byl jednoznačné ohrožen i omezen. Pokud by žalovaný zůstal v levém jízdním pruhu, pak by při současném intenzivním brzdění ke střetu s SUV zřejmě těsně nedošlo. Dle znalce ovšem nelze dávat k tíži žalovanému, že se rozhodl vyhýbat vpravo, neboť manévrem řidiče nezjištěného SUV byl uveden do výrazné dopravní tísně, jednal v kritické dopravní situaci a rozhodl se subjektivně a bleskově v době své reakce pro směrování do prostoru, který byl v této době jeho reakce ještě relativně volný. Rychlost žalovaného odhadl na 139 km/h, možná 134 km/h, lze okrajově připustit, i že jel dovolenou rychlostí.

8. Soud sám zadal vypracování posudku č. č. účtu, a to znalcem tituly před jménem jméno FO. Ten na základě analýzy soudního spisu, podkladů zjištěných od slovenských orgánů a softwaru pro analýzu pohybu vozidel konstatoval, že přítomnost tvrzeného SUV je technicky přijatelná. Znalec jako přijatelnou označil rychlost žalovaného před nehodou okolo 110 km/h. Pokud vozidlo typu SUV mezi kamionem č. 3 a č. 2 projíždělo, tak muselo začít vyjíždět před zadní kamion č. 3 zhruba 4 s před střetem, reakční doba žalovaného mohla začít 1,87 s před střetem, v čase 1,67 s před střetem mohlo vozidlo SUV začít najíždět do levého jízdního pruhu a žalovaný by tak na vozidlo SUV nereagoval opožděně. Pokud by vozidlo SUV bylo v době reakce žalovaného již vedle kamionu č. 2 a vozidlo žalovaného by mělo směřovat do prostoru mezi kamion č. 2 a vozidlo SUV, tak by vozidlo SUV muselo najíždět do levého jízdního pruhu dříve. Podle tituly před jménem jméno FO nelze akceptovat rychlost řidiče jméno FO 90 km/h, vzhledem k průjezdu pravotočivým obloukem s maximální rychlostí 40 km/h, a ani z rychlosti žalovaného cca 130 km/h. V takovém případě by totiž žalovaný musel začít brzdit minimálně o cca 0,7 sekund dříve, přičemž vzdálenost od kamionu č. 2 by musela být větší o 25 m a naopak by se v době reakce nacházel vedle kamionu č. 3. Pokud by se vozidlo SUV na vozovce nenacházelo, nelze technicky objasnit, proč žalovaný začal brzdit a stočil řízení vpravo. Pokud vozidlo SUV skutečně existovalo, pak reakce žalovaného spočívající ve zpomalování a stočení vozidla vpravo je technicky možná. Pokud se žalovaný pohyboval rychlostí 110 km/h, vozidlo SUV před ním mohlo projet ve vzdálenosti asi 11 m (což je vzdálenost značně nižší, nežli je 50m bezpečnostní vzdálenost mezi vozidly), přičemž se mohlo pohybovat rychlostí zhruba 82 km/h. Při zrychlování vozidla SUV se rychlost vozidel Ford a SUV vyrovnala na cca 92 km/h, přičemž by se vozidla přiblížila na vzdálenost 1 m. Pokud by žalovaný zpomaloval v levém jízdním pruhu nenáhlým bržděním o 5 m/s, mohl by snížit rychlost jízdy na rychlost jízdy vozidla SUV, přičemž by se vozidla k sobě přiblížila, ale vzájemně by nekolidovala. Znalec však poukázal, že pohyb vozidel probíhal v relativně vysoké rychlosti a při odstupu vozidel, který byl výrazně kratší, než je bezpečnostní vzdálenost. V případě kolize vozidla SUV s kamionem č. 2 nebo č. 3, popř. se svodidlem nebo s vozidlem žalovaného, došlo by ke kolizi více vozidel s vážnými následky. K závěrům obsaženým ve znaleckých posudcích tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO znalec tituly před jménem jméno FO uvedl, že teoreticky jsou oba posudky správné, nicméně znalci vycházeli z jiných vstupních dat.

9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 96 268 Kč, zohledňující pořizovací cenu vozidla, cenu za odtah, za prodej autovraku a zákonný limit odpovídající výši čtyřapůlnásobku průměrné měsíční mzdy žalovaného (tj. 21 393 Kč) postupně výzvami ze dne 30. 4. 2021 (odeslanou dne 4. 5. 2021), 22. 12. 2021 (odeslanou následujícího dne) a 8. 2. 2022 (odeslanou téhož dne).

10. Na předložených fotografiích poškozeného vozidla je vidět kabeláž pro umístění palubní kamery. Kamera byla evidována i na kartě majetku žalobkyně. Z předložené faktury č. hodnota plyne, že žalobkyně pořídila dvě záznamové kamery do auta. jméno FO dne 16. 6. 2022 ve svém čestném prohlášení sdělil, že 11. 2. 2019 nechal do předmětného vozidla umístit palubní kameru. Svědek jméno FO, zaměstnanec žalobkyně a syn jednatele žalobkyně uvedl, že žalobkyně nemá žádný vnitřní předpis týkající se užívání vozidel. Žalovaný nepoužíval palubní kameru pořízenou žalobkyní, pořídil si vlastní. V den nehody ho právnická osoba vyzývala, ať si kameru nasadí, jestli tak učinil ale nevěděl, neboť u toho svědek nebyl.

11. K hodnotě poškozeného vozidla soud provedeným dokazováním zjistil, že bylo pořízeno 19. 7. 2018 za cenu 118 000 Kč (viz faktura č. hodnota), jeho provozovatelkou byla žalobkyně (viz velký technický průkaz vozidla). Za odtah vozidla dne 3. 12. 2019 žalobkyně uhradila 3 872 Kč. Vozidlo bylo dne 2. 6. 2020 prodáno za cenu 14 000 Kč. Následně bylo vyvezeno na Ukrajinu, jak plyne z vyjádření právnická osoba adresa z 24. 11. 2023. Dle znaleckého posudku č. č. účtu zpracovaného znalcem právnická osoba činila tržní hodnota vozidla ke dni dopravní nehody 95 000 Kč. Znalec při určení ceny vozidla vycházel ze soudu rovněž předložených faktur z let 2018 a 2019, prokazujících náklady žalobkyně na údržbu a zhodnocení vozidla (viz faktury dodavatele právnická osoba., nejlevnějšípneu.cz; faktura na autobaterii, faktury z autoservisu). Dle Čestného prohlášení společnosti právnická osoba. ze dne 22. 5. 2023 tato společnost instalovala do předmětného vozidla zvukovou aparaturu zn. Gladen dne 15. 3. 2019 za cenu 22 059 Kč. Žalobkyně dále doložila technické průkazy svých dalších vozidel (konkrétně k vozidlu reg. zn. SPZ, Anonymizováno, adresa-53, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno) k doložení, že jí předložené faktury se týkaly právě poškozeného vozidla.

12. Co se týče ceny vozidla v době předcházející poškození tituly před jménem jméno FO tuto ve shora vymezeném znaleckém posudku určil shodně ve výši 95 000 Kč. Škoda na vozidle byla totální, náklady na opravu by činily cca 255 000 Kč. tituly před jménem jméno FO určil hodnotu vozidla zcela jinak z důvodu, že ji stanovoval ve slovenských cenových relacích. Prodejní cenu vozidla 14 000 Kč ovšem znalec označil za nepřiměřeně nízkou, hodnotu stanovil na cca 40 000 Kč.

13. Žalobkyně navrhovala rovněž výslech svědkyně právnická osoba, v průběhu řízení však od tohoto důkazního návrhu upustila a ani soud neshledal, že by její výpověď měla objasnit otázku zavinění žalovaného či výše škody. Žalobkyně dále navrhovala výslech svědka jméno FO, s ohledem na níže uvedený závazný názor odvolacího soudu však jeho výslechu nebylo ani v navazujícím soudním řízení zapotřebí.

14. Ke škodě na majetku žalobkyně došlo na území Slovenské republiky, druhým účastníkem dopravní nehody bylo vozidlo řízené běloruským občanem a registrované v Polsku. Soud se proto předně zabýval rozhodnou právní úpravou ve vztahu k tvrzenému deliktnímu jednání žalovaného. Obecně se na nároky z odpovědnosti za škodu v pracovněprávních vztazích mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem použije český právní řád, i když ke škodě došlo v zahraničí. Rozhodnou je tedy zde úprava obsažená v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Otázku zaviněného porušení povinnosti zaměstnance, tedy zda k dopravní nehodě došlo zaviněným jednáním žalovaného nicméně soud posuzoval kromě zákoníku práce rovněž podle hmotněprávních předpisů o řízení a bezpečnosti dopravy platných v místě a v době nehody. Podle Haagské úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehody (vyhl. MZV č. 130/1976 Sb.), určující právo rozhodné pro občanskoprávní mimosmluvní odpovědnost z dopravních nehod, totiž platí, že rozhodným právem jsou vnitřní předpisy státu, na jehož území došlo k nehodě. Otázky pravidel silničního provozu a bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích jsou řešeny zákonem č. 8/2009 Z.z., o cestnej premávke. Slovenský předpis i český zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu navíc vychází z harmonizované úpravy obsažené ve Vídeňské úmluvě o silničním provozu (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 83/2013 Sb. m. s.), tudíž lze konstatovat, že rozhodná pravidla silničního provozu jsou obou státech obdobná a pro žalovaného tedy nijak překvapivá.

15. Podle § 249 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném ke dni vzniku posuzované škody, zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen „škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Podle odst. 2, je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo jinou fyzickou osobu.

16. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce, je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odst. 3 daného ustanovení, je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

17. Podle § 301 písm. d) zákoníku práce, zaměstnanci jsou povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

18. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Podle odst. 2, výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Podle § 264 zákoníku práce, z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud výši náhrady škody přiměřeně snížit.

19. Podle § 3 odst. 1 zákona o cestnej premávke, účastník silničního provozu musí dodržovat pravidla silničního provozu upravená v tomto zákoně. Podle § 3 odst. 2 písm. a), účastník silničního provozu je povinen chovat se disciplinovaně a ohleduplně tak, aby neohrozil bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, přitom je povinen přizpůsobit své chování zejména stavebnímu, dopravně technickému stavu silnice, situaci v silničním provozu, povětrnostním podmínkám a svým schopnostem. Podle § 4 odst. 1 písm. c), řidič je povinen věnovat se plně řízení vozu a sledovat situaci v silničním provozu. Podle § 15 odst. 2, řidič, který při předjíždění vybočuje ze směru své jízdy, je povinen dávat znamení o změně směru jízdy, přičemž nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním. Podle § 15 odst. 3, řidič nesmí při předjíždění ohrozit ani omezit řidiče vozidla, před které se po předjetí zařazuje; přitom je povinen dávat znamení o změně směru jízdy. Podle § 15 odst. 4, řidič předcházejícího vozidla nesmí zvyšovat rychlost jízdy ani jinak bránit předjíždění. Podle § 15 odst. 5, řidič nesmí předjíždět, a) nemá-li před sebou rozhled na takovou vzdálenost, která je potřebná k bezpečnému předjíždění, b) pokud by se nemohl bezpečně zařadit před vozidlo nebo před vozidla, která chce předjet, c) pokud by ohrozil nebo omezil řidiče jezdícího v protisměru nebo ohrozil jiného účastníka silničního provozu. Podle § 137 odst. 2 písm. c), porušením pravidel silničního provozu závažným způsobem je takové porušení, v jehož důsledku vznikne dopravní nehoda, při které se jinému ublíží na zdraví nebo se jinému způsobí škoda na majetku, nebo nesplnění povinností účastníka dopravní nehody nebo škodné události.

20. Na základě provedeného dokazování bylo k základu sporu zjištěno a mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy od 1. 9. 2019 na pozici skladník – řidič. Dne 3. 12. 2019 byl žalovaný vyslán žalobkyní na pracovní cestu na Slovensko a k tomuto účelu použil vozidlo žalobkyně tovární značky Ford Mondeo, reg. zn. SPZ, přičemž v cca v 11:15 hodin došlo na dálnici Anonymizováno na Anonymizováno km ve směru od Anonymizováno do Anonymizováno v katastru obce Anonymizováno k dopravní nehodě, kdy žalovaný jedoucí v levém jízdním pruhu strhnul své vozidlo doprava a narazil přední pravou částí vozidla do zadní části návěsu ev. č. IBAN zapojeného za polským tahačem ev. č. Anonymizováno, které v pravém jízdním pruhu řídil běloruský řidič jméno FO. Žalovaný nebyl v době dopravní nehody pod vlivem alkoholu ani návykových látek. Spornou mezi účastníky bylo, zda porušení dopravních předpisů žalovaným bylo zaviněné či nezaviněné.

21. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle § 250 odst. 1 zákoníku práce je zaviněné porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li tu kterýkoliv z nich, odpovědnost zaměstnance za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil. Své odpovědnosti se může zcela či zčásti zprostit, pokud prokáže, že škoda vznikla bez jeho zavinění, mimo jiné v důsledku zaviněného jednání třetí osoby vně zaměstnavatele. V řízení o náhradu škody zaměstnance vůči zaměstnavateli má poškozený zaměstnavatel procesní povinnost nejenom tvrdit, ale i prokázat všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Zákoník práce existenci zavinění nepresumuje, a to ani ve formě nevědomé nedbalosti. Má-li být zaměstnavatelem prokázáno zavinění zaměstnance, musí dojít k prokázání takových skutečností, že zaměstnanec svým protiprávním jednáním chtěl způsobit škodu a zda věděl, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu, popřípadě zda o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

22. Veřejnoprávní, deliktní, odpovědnost za přestupek a odpovědnost za škodu, respektive protiprávní jednání vedoucí ke vzniku škody, mohou, ale nemusí být tytéž kategorie. Skutečnost, že žalovaný nebyl na Slovensku shledán vinným ze spáchání přestupku, sama o sobě nevylučuje, že jeho jednání je protiprávní v rovině pracovněprávní. Přestupkové řízení bylo slovenskými orgány odloženo nejprve proto, že nebyl zjištěn pachatel přestupku a poté proto, že uběhla prekluzivní doba k projednání přestupku. Není zde tedy žádný výrok trestního soudu či přestupkového orgánu, který by byl pro nadepsaný soud v režimu § 135 odst. 1 o. s. ř. závazný a ze kterého by vyplývávalo zavinění žalovaného. Soud proto na základě provedeného dokazování sám posuzoval, zda jednání žalovaného bylo protiprávní, a zda je z jeho zavinění dána jeho odpovědnost za vzniklou škodu. Soud současně s ohledem na argumentaci žalovaného zdůrazňuje, že (vrchnostensky) nerozhodoval o vině žalovaného v rovině veřejnoprávní na úseku přestupků, ale o tom, zda jsou zde v rovině soukromoprávní dány předpoklady pro to, aby byl zcela nebo alespoň zčásti povolán k úhradě škody, která na majetku žalobkyně coby zaměstnavatele žalovaného vznikla.

23. Při posuzování vzniku odpovědnosti žalovaného za způsobenou škodu byl soud vázán závazným právním názorem Krajského soudu v Brně, který usnesením ze dne 29. 1. 2025, č. j. spisová značka k odvolání žalobkyně zrušil rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 1. 2024, č. j. spisová značka, který žalobu nejprve zamítl.

24. V řízení o nároku vyplývajícího z obecné odpovědnosti zaměstnance k náhradě škody na majetku zaměstnavatele způsobené dopravní nehodou, je na žalobkyni coby zaměstnavateli, aby tvrdila a prokázala, že žalovaný zaměstnanec porušil pracovní povinnosti (zde povinnost dodržovat dopravní předpisy, kdy seznámení řidiče s nimi osvědčuje již zkouška z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel), že na majetku žalobkyně vznikla škoda, že tato škoda vznikla v příčinné souvislosti s porušením pracovních povinností žalovaným, a že své pracovní povinnosti žalovaný porušil zaviněně.

25. Jak krajský soud v uvedeném rozhodnutí uvedl, slovenská dálniční policie i slovenský správní orgán při šetření dopravní nehody pracovali s verzí, kterou jim bezprostředně po nehodě sdělil žalovaný, tj. že doposud neznámý řidič jedoucí v neznámém vozidle v důsledku nesprávné jízdy v jízdních pruzích při přejíždění z pravého do levého pruhu nedal přednost v jízdě vozidlu Ford Mondeo reg. zn. SPZ, které v levém jízdním pruhu řídil žalovaný, přičemž tento ve snaze zabránit srážce s tímto vozidlem strhnul své vozidlo doprava a narazil přední pravou částí vozidla do zadní části návěsu zn. SCHMITZ, ev. č. IBAN zapojeného za tahačem zn. Mercedes-Benz, ev. č. Anonymizováno (PL), které v pravém jízdním pruhu řídil běloruský občan jméno FO. Slovenskými dopravními orgány ovšem nebylo toto neznámé vozidlo ztotožněno. Dva řidiči ztotožnění dle evidence v elektronickém mýtném systému v květnu 2020 uvedli, že si v době nehody v daném úseku nevšimli ani dopravní nehody ani poškozených vozidel. Na obecním kamerovém systému CCTV v obci Anonymizováno se nepodařilo zjistit, zda nějaké vozidlo SUV přijíždělo na dálnici Anonymizováno. Nepodařilo se získat záznam z kamerového systému dálnice z doby dopravní nehody, neboť byl v danou dobu v servisním módu. Bezprostředně po dopravní nehodě byl vyslechnut další její účastník, jméno FO, který v rámci podaného vysvětlení uvedl, že se připojoval na dálnici Anonymizováno, přičemž kamión, který se na dálnici Anonymizováno pohyboval za ním mu dal pomocí světel znamení, že se může bezpečně připojit do pravého jízdního pruhu, že před nehodou neviděl další vozidlo ani v levém jízdním pruhu ani mezi svým a za ním jedoucím kamiónem, a že asi po 15 metrech jízdy v pravém jízdním pruhu uslyšel náraz do levé části svého návěsu; žalovaný mu po nehodě tvrdil, že mu skrze proluku mezi jeho návěsem a oním zadním kamiónem náhle vjelo vozidlo BMW do levého jízdního pruhu před jeho vozidlo. Z protokolu o ohledání místa dopravní nehody, který je součástí spisu Krajského ředitelství policejního sboru v Anonymizováno, Dálničního oddělení policejního sboru Anonymizováno sp. zn. Anonymizováno, vyplývá, že k předmětné dopravní nehodě došlo na přímém úseku vozovky s živičným povrchem dobré kvality, povrch vozovky byl suchý, neznečištěný, komunikace byla bez závad a v kolonce „zaistené stopy“ není obsažen žádný údaj. V protokole o ohledání místa dopravní nehody tak není uvedeno nic o tom, že by v místě nehody byly zjištěny brzdné stopy (ač žalovaný uváděl, že kvůli onomu neznámému vozidlu začal prudce brzdit), brzdné stopy nejsou zakresleny ani v plánu z místa nehody, a nejsou patrné ani na přiložené a popsané fotodokumentaci z místa nehody.

26. Z výše uvedeného je zcela evidentní, že existence dalšího vozidla při předmětné nehodě, o kterém hovoří pouze žalovaný, byť tak činí již od doby šetření nehody, z žádného z provedených důkazů nevyplývá. Provedené důkazy z místa dopravní nehody naopak verzi žalovaného o tom, že by před nehodou prudce brzdil ve snaze jí zabránit, vyvrací, neboť jak lze přisvědčit žalobci, pokud by skutečně, až už pro přítomnost dalšího vozidla či z jakéhokoli jiného důvodu, před nehodou prudce brzdil, zanechal by takový brzdný manévr zcela jistě na čistém a suchém povrchu vozovky viditelné stopy, které by byly zdokumentovány dopravní policií, která prvotní šetření prováděla a byly by viditelné i na fotodokumentaci z místa nehody – nic takového však v policejním spisu (viz výše) zachyceno ani uvedeno není. Pokud se žalovaný v odvolání dovolává závěrů znalce tituly před jménem jméno FO, i ten verzi o prudkém brždění žalovaného před nárazem převzal pouze z tvrzení žalovaného, nikoli z objektivně zjištěných skutečností. Nelze proto než uzavřít, že žalovaný v řízení neprokázal, že by se dopravní nehody účastnilo nějaké další vozidlo, které ji zavinilo. Neprokázal tedy, že dopravní předpisy neporušil zaviněně, ale v důsledku nebezpečného manévru jiného účastníka silničního provozu ve snaze zabránil škodě na životě a majetku. Nad rámec uvedeného lze rovněž poukázat, že žalovaný by se nemusel ocitnout v důkazní nouzi ve vztahu k uplatněné obraně, pokud by měl k dispozici záznam z palubní kamery, která byla ve vozidle k dispozici.

27. Jak uvedl krajský soud, žalobkyni netíží důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnostem, které na svou obranu v řízení uplatnil žalovaný. Žalobkyně proto pro svůj úspěch ve věci nebyla povinna prokazovat, že se dopravní nehody neúčastnilo, a nezavinilo ji, další vozidlo, o kterém na svou obranu hovořil žalovaný. Ve vztahu ke své obraně, založené na tvrzení, že dopravní nehodu zavinil řidič neznámého vozidla SUV, jinými slovy, že pokud žalovaný povinnosti řidiče porušil, nebylo to porušení zaviněné, neboť bylo vyvoláno nebezpečným manévrem dalšího vozidla, který navodil situaci, v níž žalovaný musel ve snaze zabránit čelní kolizi s oním neznámým SUV reagovat prudkým bržděním a strhnutím vozidla doprava, měl důkazní povinnost k tvrzené pozitivní skutečnosti o účasti dalšího vozidla na dopravní nehodě žalovaný. Pokud však žalovaný neprokázal, že dopravní nehodu dne 3. 12. 2020 nezavinil on, ale řidič neznámého vozidla typu SUV, lze za situace, kdy bylo v řízení prokázáno, a mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný s vozidlem žalobkyně dne 3. 12. 2019 havaroval na pracovní cestě, na kterou byl žalobcem vyslán, a že k nehodě došlo tak, že žalovaný při jízdě v levém jízdním pruhu dálnice strhl řízení doprava, kde narazil do kamionu s návěsem jedoucím v pravém jízdním pruhu (jak vyplývá i ze spisu dálniční policie) uzavřít, že k dopravní nehodě došlo v důsledku zaviněného porušení povinností žalovaného jakožto řidiče. Konkrétně se tak stalo porušením zákona č. 8/2009 Z.z., o cestnej premávke, který mimo jiné v § 3 odst. 1 stanovil, že účastník silničního provozu musí dodržovat pravidla silničního provozu upravená v tomto zákoně, v § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) že účastník silničního provozu je povinen chovat se disciplinovaně a ohleduplně tak, aby neohrozil bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, přitom je povinen přizpůsobit své chování zejména stavebnímu, dopravně technickému stavu silnice, situaci v silničním provozu, povětrnostním podmínkám a svým schopnostem a v § 4 odst. 1 písm. c) že řidič je povinen věnovat se plně řízení vozu a sledovat situaci v silničním provozu a současně porušil i § 137 odst. 2 písm. c) uvedeného zákona, který stanoví, že porušením pravidel silničního provozu závažným způsobem je takové porušení, v jehož důsledku vznikne dopravní nehoda, při které se jinému ublíží na zdraví nebo se jinému způsobí škoda na majetku, nebo nesplnění povinností účastníka dopravní nehody nebo škodné události.

28. Na základě závazného právního názoru krajského soudu lze tedy shrnout, že žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný při jízdě v levém jízdním pruhu strnul vozidlo doprava, v důsledku čehož došlo k nárazu do vozidla jedoucího v pravém jízdním pruhu a tímto svým zaviněným jednáním porušil své pracovní povinnosti, konkrétně shora vymezená ustanovení zákona č. 8/2009 Z.z., o cestnej premávke. Za škodu, která vznikla na vozidle žalobkyně v příčinné souvislosti s dopravní nehodou dne 3. 12. 2019 tedy odpovídá žalovaný, který zaviněně porušil předpisy o silničním provozu. Porušení povinností bylo zaviněné, neboť žalovaný neprokázal, že dopravní nehodu nezavinil. Zavinění jako vnitřní psychický stav poškozeného ke svému jednání a jeho následkům může být zkoumáno jen nepřímo, a to prokázáním takových skutečností, jejichž prostřednictvím se psychický vztah poškozeného k jeho jednání a jeho následkům projevuje navenek. Za situace, kdy ze spisu dálniční policie, která nehodu šetřila, nevyplývá (vyjma verze žalovaného o průběhu nehody), že by existovala objektivní příčina, pro níž žalovaný bez zjevné příčiny a bez brždění začal předjíždět z levého jízdního pruhu dálnice do pravého jízdního pruhu, kde se srazil s jiným vozidlem, lze usuzovat na to, že se žalovaný řízení vozidla řádně nevěnoval nebo ho nepřizpůsobil svým schopnostem, což nakonec vedlo ke střetu vozidel. Je přitom nerozhodné, co bylo příčinou, pro kterou se žalovaný nevěnoval dostatečně řízení a nesledoval provoz (o příčinách lze jen spekulovat, neboť žalovaný vzhledem ke způsobu své obrany sám žádné příčiny netvrdil), neboť povinností řidiče je přizpůsobit jízdu nejen provozu, stavu vozovky, povětrnostním podmínkách, ale také svým schopnostem a zdravotnímu stavu. Pokud tak neučiní a v důsledku toho způsobí dopravní nehodu, nelze dojít k jinému závěru, než že ji způsobil zaviněným porušením povinností řidiče. Pro závěr, že určitou skutečnost lze mít za prokázanou, dostačuje, aby předmětný skutkový závěr bylo možné s velkou mírou pravděpodobnosti připustit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1938/2008).

29. Shora popsaným jednáním žalovaný současně porušil i své povinnosti zaměstnance vyplývající pro něj z § 249 odst. 1 zákoníku práce počínat si tak, aby nedocházelo ke škodě a též z § 301 písm. c) zákoníku práce dodržovat právní předpisy vztahující se k jím vykonávané práci. Nezávisle na tom, zda stržení řízení vozidla mělo technickou příčinu, bylo reakcí na překážku v provozu, nebo spočívalo v nepozornosti řidiče, žalovaný žalobkyni za škodu vzniklou při dopravní nehodě dne 3. 12. 2019, odpovídá, a proto jsou v dané věci splněny předpoklady pro povolání žalovaného za škodu způsobenou žalobkyni.

30. Žalobkyni tedy vznikla dne 3. 12. 2019 škoda – majetková újma v příčinné souvislosti se shora popsaným porušením právních povinností žalovaným při plnění pracovních úkolů. Nadepsaný soud se v navazujícím řízení dále zabýval výší vzniklé škody a možností její případné moderace. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že předmětné poškozené vozidlo Ford Mondeo, reg. zn. SPZ bylo dle technického průkazu poprvé zaregistrováno v r. 2008. Žalobkyně jej zakoupila dne 19. 7. 2018 za kupní cenu 118 000 Kč. Žalobkyně nejprve při stanovení zažalované částky vycházela z pořizovací ceny vozidla, nicméně následně vzala žalobu zčásti zpět a vyšla z hodnoty vozidla v době vzniku škodní události. Stanovení výše škody tímto způsobem odpovídá zákonným požadavkům, konkrétně vychází z § 2969 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého platí, že při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození, přičemž se má zohlednit to, co poškozený musí k obnovení věci účelně vynaložit.

31. Žalobkyně v řízení předložila znalecký posudek č. č. účtu zpracovaný znalcem právnická osoba, podle kterého činila tržní hodnota vozidla ke dni dopravní nehody částku 95 000 Kč. K hodnotě vozidla v době předcházející poškození se obdobným způsobem vyjádřil i soudem ustanovený znalec tituly před jménem jméno FO, který uvedl, že i když cenu vozidla stanovoval lehce odlišným způsobem, lze náklady na pořízení srovnatelného vozidla vyjádřit částkou 95 000 Kč. Současně uvedl, že oprava předmětného vozidla by byla zcela neekonomická, jelikož škoda byla totální a náklady na opravu by činily cca 255 000 Kč. Soudem ustanovený znalec rovněž uvedl, že slovenský soudní znalec tituly před jménem jméno FO určil hodnotu vozidla v jiných hodnotách z důvodu, že ji stanovoval ve slovenských cenových relacích. Oba účastníci řízení proti výši takto stanovené hodnoty vozidla před jeho poškozením v částce 95 000 Kč ničeho nenamítali a takto stanovené ceně přisvědčili. Soud poukazuje, že za situace, kdy účastníci nežádali výslech některého z „českých“ soudních znalců, soud s ohledem na princip procesní ekonomie žádného znalce k soudnímu jednání nepředvolával, když také shledal, že lze z obou znaleckých posudků a z této hodnoty vycházet.

32. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně obdržela z prodeje poškozeného vozidla částku 14 000 Kč. Skutečnost, že znalec tituly před jménem jméno FO uvedl, že vozidlo mohlo být prodáno za vyšší cenu, nemůže jít k tíži žalobkyně, a to za situace, kdy žalobkyně poskytla žalovanému prostor, aby vozidlo sám prodal a tím tak snížil výši požadované částky. Soud souhlasí s žalobkyní v tom, že při výši stanovené škody je třeba v dané věci primárně vycházet z ceny, ze kterou bylo vozidlo reálně prodáno a která se fakticky promítla do výše výsledného nároku poškozené žalobkyně.

33. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný způsobil žalobkyni majetkovou újmu úmyslně, pročež lze a contrario vyjít z toho, že se tak stalo z nedbalosti. Proto se na výši možné požadované škody vztahuje limitace ve výši čtyřapůlnásobku násobku průměrné mzdy žalovaného tak, jak vyplývá z § 257 odst. 2 zákoníku práce. Podle § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Podle § 353 odst. 1, 2 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. Podle § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Podle § 354 odst. 3 zákoníku práce, při vzniku zaměstnání v průběhu předchozího kalendářního čtvrtletí je rozhodným obdobím doba od vzniku zaměstnání do konce kalendářního čtvrtletí. Podle § 356 odst. 1, 2 zákoníku práce se průměrný výdělek zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

34. Z předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného za období září 2019 až prosinec 2019 má soud za prokázané, že pracovní poměr vznikl v září 2019, k nehodě došlo v prosinci 2019, proto je při použití §§ 354 a 356 rozhodný výdělek ke dni 1. 10. 2019, kdy se vychází z údajů za 3. čtvrtletí roku 2019 (za září 2019 s ohledem na zahájení pracovního poměru), kdy průměrná náhrada hodinové mzdy u žalovaného činila 123,01 Kč/hod (tato výše byla v období od září 2019 do prosince 2019 stejná). Rozhodný průměrný měsíční výdělek činí 21 394 Kč (průměrná náhrada 123,01 Kč/hod. x 40 hod. pracovní týden x 4,348 průměrný počet týdnů v měsíci). Žalobkyně mohla požadovat nárok na náhradu škody do výše čtyřapůlnásobku průměrné měsíční mzdy za rozhodné období, tedy do částky 96 273 Kč (po zaokrouhlení). Hodnota vozidla v době vzniku škody činila 95 000 Kč, zákonná limitace rozsahu odpovědnosti zaměstnance tedy nemá na možnou požadovanou škodu vliv.

35. Soud se dále zabýval důvody zvláštního zřetele hodnými, které by byly důvodem pro snížení náhrady škody ve smyslu § 264 zákoníku práce. Soud je vždy i bez návrhu povinen zkoumat, zda jsou dány zákonné předpoklady pro uplatnění moderačního práva Zákon zde nestanoví žádná hlediska, k nimž by měl soud při možnosti snížení náhrady škody přihlédnout, jsou to kupř. okolnosti vzniku škody, forma a míra zavinění, osobní a majetkové poměry zaměstnance, jakým způsobem se náhrada škody zaměstnance dotkne, jaký význam bude mít nenahrazení škody pro zaměstnavatele apod. Soud v tomto směru může přihlédnout jak ke skutečnostem, které tvrdí účastníci, tak i k těm, které v řízení vyšly najevo, aniž by je účastníci uváděli (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2511/2010 nebo ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1330/2004). Soud v posuzované věci shledal existenci důvodů hodných zvláštního zřetele pro aplikaci § 264 zákoníku práce. Ty spatřuje primárně v nízkém věku žalovaného v době škodní události, způsobené žalovaným v nedbalosti. K nehodě - škodě došlo, když měl žalovaný jen 19 let, řidičem z povolání se stal až v rámci práce u žalobkyně, po třech měsících pracovního poměru u ní, školení řidičů absolvoval v květnu 2019, řidičský průkaz měl zhruba rok a půl, z čehož lze usuzovat na jeho nedostatečné množství pracovních i řidičských zkušeností. Žalobkyně navíc požadovala (bez zohlednění částky za prodej vozidla) takřka maximum zákonné náhrady škody. S ohledem na tyto skutečnosti soud snížil výši přisouzené náhrady škody o částku 6 000 Kč, na částku 75 000 Kč (89 000 Kč bez zohlednění ceny za prodej vozidla). Podle soudu se jedná o snížení přiměřené, vystihující rozsah náhrady škody, který lze na žalovaném spravedlivě požadovat a u něhož nelze současně předpokládat, že by mohlo významným způsobem poškodit provoz či ekonomické výsledky žalobkyně.

36. Jiné důvody pro další snížení škody soud ve věci neshledal. K poukazu žalovaného, že žalobkyně mohla sjednat havarijní pojištění soud uvádí, že toto není povinností žalobkyně, jejímž předmětem činnosti není ani autodoprava. Lze se ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že s ohledem na cenu či stáří daného vozidla by bylo neekonomické sjednávat pro toto vozidlo havarijní pojištění. Stejně tak lze poukázat, že tak, jako mohla žalobkyně sjednat havarijní pojištění, pak i žalovaný mohl pro sebe sjednat pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. V obou případech se jedná o pojištění dobrovolné a účastníci si nemohou klást k tíži, že tak neučinili. Důvodem pro moderaci není ani žalovaným poukazovaná doba, která uplynula mezi vznikem škodní události a vymáháním škody. Soud přisvědčil žalobkyni, že tato doba v zásadě navazuje na ukončení šetření slovenských orgánů, kdy žalobkyně čekala, zda bude shledána vina žalovaného. Navíc ze strany žalovaného nebyla ani prokázána souvislost mezi ukončením pracovního poměru žalovaného a započetím vymáhání škody, tedy, že pokud by žalovaný u žalobkyně zůstal pracovat, k vymáhání škody by nedošlo. Důvodem zvláštního zřetele nemůže byt ani oddělitelnost či neoddělitelnost reprosoustavy z vozidla. Tato skutečnost může v obecné rovině souviset s výší škody, kterou však účastníci nijak nezpochybňovali, případně s hodnotou prodávaného vozidla, k níž se soud vyjádřil výše, nemůže být ale důvodem pro moderaci.

37. Ze všech shora uvedených důvodů soud využil svého diskrečního oprávnění a zavázal žalovaného k náhradě škody na majetku žalobkyně ve výši 75 000 Kč. Co do zbývající částky 6 000 Kč s příslušenstvím z této částky soud nárok žalobkyně zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Z procesního hlediska leží zavinění na zastavení řízení co do částky 15 268 Kč na žalobkyni, která žalobu vzala zčásti zpět nikoliv pro chování žalovaného ani pro to, že by výše zažalovaného plnění závisela na znaleckém posouzení (bylo vycházeno z pořizovací ceny vozidla, nikoliv z jeho ceny v době poškození). Ve zbytku soud vyšel z toho, že výše přisouzeného plnění po částečném zpětvzetí žaloby – moderace výše náhrady škody závisela na úvaze soudu, pročež žalobkyni, byť měla v řízení pouze částečný úspěch, přiznat náhradu nákladů v plném rozsahu (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017 sp. zn. 28 Cdo 3808/2016 nebo Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. IV. ÚS 222/25). Zároveň neshledal důvody pro rozhodnutí o nákladech řízení podle úspěchu ve věci. Tarifní hodnotu proto soud určil z přisouzené částky, nikoliv z částky žalované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015). Soud tedy vyšel z tarifní hodnoty sporu 90 268 Kč (75 000 Kč + 15 268 Kč) před částečným zpětvzetím žaloby a 75 000 Kč po částečném zpětvzetí žaloby. Poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně činil 83 % a 17 %.

39. Náklady řízení v dané věci sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu v částce 3 851 Kč, za podané odvolání ve výši 4 050 Kč, z žalobkyní složené zálohy na znalecký posudek tituly před jménem jméno FO ve výši 4 000 Kč a z doložených nákladů na znalecký posudek tituly před jménem jméno FO ve výši 3 900 Kč (viz § 137 odst. 1 o. s. ř.) a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění ke dni započetí každého z úkonů právní služby. Za úkony učiněné do okamžiku rozhodnutí o částečném zpětvzetí žaloby náleží žalobkyni odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu, vypočtená z tarifní hodnoty 90 268 Kč, v částce 4 740 Kč za každý z těchto osmi úkonů právní služby, dle § 11 odst. 1 vyhlášky: převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, vyjádření k odporu žalovaného, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 8. 12. 2022, účast na jednání okresního soudu dne 22. 3. 2023 a dne 3. 5. 2023, vyjádření k výzvě soudu ze dne 27. 4. 2023, celkem tedy 37 920 Kč. Za úkony učiněné po částečném zastavení řízení náleží odměna stanovená z tarifní hodnoty 75 000 Kč, v částce 4 100 Kč za každý z těchto čtyř úkonů právní služby, dle § 11 odst. 1 vyhlášky: účast na jednání okresního soudu dne 12. 1. 2024 a 21. 5. 2025, podání odvolání včetně jeho doplnění a účast na jednání odvolacího soudu dne 29. 1. 2025, celkem tedy 16 400 Kč. Tyto úkony považuje soud za účelně vykonané. Soud s ohledem na předložené vyčíslení nákladů řízení konstatuje, že ne za každé podání účastníka adresované soudu lze přiznat odměnu na základě § 11 advokátního tarifu a ne každé podání adresované soudu má jít k tíži neúspěšného účastníka. Náhradu jí nepřiznal za podání ze dne 24. 5. 2023, obsahující otázky pro znalce s tím, že jde o podání týkají se pouze dokazování a nejedná se o úkon podřaditelný pod § 11 odst. 1, 2, 3 advokátního tarifu. Soud nepřiznal žalobkyni požadovanou odměnu za podání ze dne 31. 5. 2023, neboť v něm žalobkyně označila a předložila důkazy potřebné pro unesení svého důkazního břemene a dále za podání ze dne 14. 3. 2025, v němž žalobkyně toliko uvedla, že nežádá výslech znalce na jednání. Dále nepřiznal odměnu za porady s klientem dne 17. 3. 2022 (před podáním žaloby), dne 8. 12. 2022 (ohledně sdělení obsahu znaleckého posudku a za přípravu na jednání), dne 25. 4. 2023 (ohledně přípravy na jednání a koncentrační sdělení), dne 28. 2. 2024 (před podáním odvolání), dne 20. 5. 2025 (za přípravu na jednání). Tyto úkony by bylo možné považovat za samostatné úkony právní služby (ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c/ advokátního tarifu) pouze tehdy, pokud by byly vynuceny dalším průběhem řízení. Za poradu jako úkon právní služby nelze považovat obvyklou komunikaci mezi účastníkem a jeho zástupcem, ke které pravidelně dochází před provedením určitého procesního úkonu a která je k řádnému provedení úkonu zástupcem potřebná (včetně sdělení relevantních skutečností a předání potřebných podkladů). Taková komunikace je totiž předpokladem pro řádné provedení procesního úkonu, je v něm implicitně zahrnuta a nemá charakter samostatného úkonu právní služby (viz rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 49 Co 1/2023). Jiné úkony žalobkyně ve svém vyúčtování ze dne 23. 5. 2025 nepožadovala. Za 12 úkonů náleží žalobkyni paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky v celkové výši 3 900 Kč, a to za 10 úkonů po 300 Kč učiněných do 31. 12. 2024 a za 2 úkony po 450 Kč učiněné po 1. 1. 2025 (účast na jednání odvolacího a okresního soudu). Dále náhradu nákladů řízení představuje náhrada za promeškaný čas advokáta žalobkyně strávený cestou k jednáním soudu dne 22. 3. 2023, dne 3. 5. 2023, dne 12. 1. 2024 a 21. 5. 2025 dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za 12 půlhodin po 100 Kč (za jednání v r. 2023 a 2024) a za 4 půlhodiny po 150 Kč (za jednání v r. 2025), celkem tedy 1 800 Kč. Dále pak náhradu tvoří cestovní náklady za cesty advokáta k jednání soudu na trase adresa a zpět, celkem hodnota km (při použití „plánovače trasy“ na webových stránkách maps.google.cz i mapy.cz), při doložené spotřebě motorové nafty pro kombinovaný provoz podle norem ES 5,6 litrů na 100 km v částce 4 504 Kč podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhl. č. 116/2022 Sb. (ve vztahu k jednáním v r. 2023), vyhl. č. 398/2023 Sb. (ve vztahu k jednání v r. 2024) a vyhl. č. 475/2024 Sb. (ve vztahu k jednání v r. 2025). V souvislosti s cestami realizovanými dne 22. 3. 2023, dne 3. 5. 2023 žalobkyni přísluší náhrada ve výši 2 x 1 119,76 Kč (44,1 Kč/l paliva a 5,2 Kč/km za amortizaci), za cestu realizovanou dne 12. 1. 2024 náhrada ve výši 1 134,01 Kč (38,7 Kč/l paliva a 5,6 Kč/km za amortizaci) a dne 21. 5. 2025 pak odměna ve výši 1 130,51 Kč (34,7 Kč/l paliva a 5,8 Kč/km za amortizaci). Dohromady přiznal soud žalobkyni (advokát není plátcem DPH) náhradu nákladů řízení ve výši 80 325 Kč, z níž žalobkyně má s ohledem na poměr svého úspěchu a neúspěchu ve věci nárok na 66 % jí vzniklých nákladů řízení, tedy na částku 53 015 Kč.

40. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Státu v dané věci vznikly náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku. Usnesením ze dne 22. 9. 2023, č. j. spisová značka, byla ustanovenému znalci tituly před jménem jméno FO přiznána odměna za zpracování znaleckého posudku ve výši 65 401 Kč. Soud poukazuje, že ještě před tím, než znalec začal posudek vyhotovovat, bylo účastníkům předloženo jeho předběžné vyúčtování znalečného. Část odměny ve výši 8 000 Kč byla soudem uhrazena z účastníky složené zálohy, která je jejich nákladem (dle § 137 odst. 1 o. s. ř.). Z rozpočtových prostředků soudu bylo znalci uhrazeno 57 401 Kč. S ohledem na výsledek sporu je procesně neúspěšný žalovaný povinen tyto náklady řízení státu v plné výši nahradit. Soud zde přitom vyšel z toho, že znalecký posudek byl zadán až poté, co byla žaloba vzata zpět, kdy předmětem řízení a také znaleckého zkoumání byla částka 81 000 Kč (resp. 95 000 Kč), tedy hodnota vozidla před poškozením, a proto soud určil, že náklady vzniklé státu je povinen plně uhradit procesně neúspěšný žalovaný.

41. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud může stanovit lhůtu k plnění delší, nežli jsou 3 dny. S přihlédnutím k žádosti žalovaného a k souhlasnému stanovisku žalobkyně, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství a nákladů řízení v pravidelných měsíčních splátkách, a to tak, že přisouzenou částku 75 000 Kč včetně úroku z prodlení je žalovaný povinen uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč měsíčně a náklady řízení ve v měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne měsíce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci. Byť se v obou případech jedná o nárok žalobkyně, soud s ohledem na různá platební místa (viz § 149 odst. 1 o. s. ř.) rozdělil rozhodnutí o přisouzeném plnění a nákladech řízení. Soud má za to, že se zde nejedná o nepřiměřené zvýhodnění žalovaného, pročež lze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby „strpěla“ splácení přisouzené částky tímto způsobem a v této výši. Obdobným způsobem soud rozhodl i o povinnosti žalovaného k úhradě nákladů řízení státu, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.