OSHO 27 C 86/2025-48

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 38 270 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 20 608,50 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 24 980 Kč od 28. 12. 2024 do 10. 6. 2025.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 608,50 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 20 608,50 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 545 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 38 270 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru na podporu a rozvoje podnikání č. spisová značka ze dne 12. 11. 2024. Na základě této smlouvy žalovaná, z pozice podnikatelky, obdržela účelový úvěr na nákup materiálu ve výši 20 000 Kč, který se zavázala splatit dne 27. 12. 2024, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 446 Kč (se slevou) a poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení, a proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky 38 270 Kč, která se skládá z dlužné jistiny 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 680 Kč (bez slevy), poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 490 Kč (ve výši 50 % z dlužné částky 24 746 Kč), poplatků ve výši 800 Kč (poplatek za 6 SMS upomínek à 50 Kč a za doporučenou písemnou upomínkou ve výši 500 Kč), paušální částky podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč. Dále se pak žalobkyně domáhala smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 24 980 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení. K jednotlivým položkám žalobkyně doplnila, že přiměřenost sjednaného úroku nelze posuzovat paušálně podle obecně stanovené přiměřené úrokové sazby, ale je třeba vzít v potaz konkrétní okolnosti případu, např. rizikovost a typ poskytnutého úvěru. Úrok byl sjednán za konkrétní, relativně krátké, časové období a je vyjádřen pevnou částkou a nebude tak narůstat v čase. I úrok ve výši 0,5 % denně lze považovat za souladný s dobrými mravy vzhledem k okolnostem konkrétního případu. Při jeho stanovení žalobkyně přihlížela k tomu, že úvěr byl poskytnut bez zajištění a jeho vrácení je vysoce rizikové. Prodlením vzniká žalobkyni škoda spočívající v ušlém zisku z nevrácené částky, kterou by jinak mohla použít k další podnikatelské činnosti. Sjednaný smluvní úrok z prodlení měl funkci reparační a smluvní pokuta primárně funkci prevenční s tím, že měla dlužníka motivovat k tomu, aby platil řádně a včas.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že se snažila svůj dluh řešit, a to prostřednictvím finančního arbitra i přímo s žalobkyní, které jí však neposkytla součinnost. Žalovaná dosud uhradila 38 270 Kč, ale nesouhlasí s nepřiměřeně vysokými úroky.

3. Žalobkyně plnění žalované započetla co do částky 13 290 Kč na smluvní pokutu a poplatky za upomínky, co do částky 20 608,50 Kč na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 24 980 Kč vyčíslený k datu úhrady, co do částky 300 Kč na poplatek za posouzení úvěru a co do částky 4 071,50 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru, a o tyto částky vzala žalobu zpět. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na tento procesní úkon žalobkyně soud řízení v souladu s uvedenými ustanoveními zastavil v rozsahu vymezeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Souhlasu žalované nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo, aniž by bylo nařízeno jednání ve věci samé. Podmínky pro vrácení poměrné části soudního poplatku nenastaly s ohledem na jeho výši a předmět řízení po částečném zpětvzetí žaloby.

4. Předmětem řízení se tak stal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 20 608,50 Kč (celá jistina a zbývající část poplatku za poskytnutí úvěru) se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 20 608,50 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

5. Soud na základě účastníky předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav.

6. Mezi účastníky byla dne 12. 11. 2024 sjednána Smlouva o úvěru na podporu a rozvoje podnikání č. spisová značka prostřednictvím webových stránek Anonymizováno. Obě strany vystupovaly z pozice podnikatelů. Úvěr ve výši 20 000 Kč byl žalované poskytnut za účelem nákupu blíže nespecifikovaného materiálu. Žalovaná se zavázala vedle jistiny vrátit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 446 Kč (bez slevy) a 4 680 Kč (se slevou) a poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, a to do 45 dnů, tedy do 27. 12. 2024. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna účtovat za odeslání doporučené upomínky poplatek 500 Kč a za odeslání jedné SMS upomínky 50 Kč. V případě prodlení dlužníka má věřitel právo na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení a na smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě prodlení delším než 15 dnů.

7. Žalovaná odsouhlasila znění smlouvy. Žalobkyně doložila dvě potvrzení, dle kterého žalovaná zaslala žalobkyni 17. 12. 2024 datovou zprávu označenou jako „smlouva podepsaná“ s přílohami označenými jako smlouva.

8. Částka 20 000 Kč byla vyplacena na bankovní účet určený žalovanou dne 12. 11. 2024.

9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 40 018 Kč ve výzvě ze dne 11. 1. 2025, odeslané do datové schránky žalované dne 13. 1. 2025, dále žalované zasílala e-mailovou výzvy ze dne 30. 12. 2024, 31. 12. 2024, 1. 1. 2025, 9. 1. 2025, 10. 1. 2025, 11. 1. 2025 a 16. 1. 2025. Žalobkyně doložila výpis 6 SMS (z 30. 12. 2024, 31.12. 2024, 1. 1. 2025, 9. 1. 2025, 10. 1. 2025 a 16. 1. 2025), které zaslala v souvislosti s prodlením žalované. Ve třech případech byla žalovaná současně upozorněna, že za SMS výzvu je účtováno 50 Kč. Žalovaná byla vyzvána k plnění rovněž v předžalobní výzvě ze dne 29. 1. 2025, odeslané do její datové schránky dne 30. 1. 2025.

10. Žalovaná se v době před i po podání žaloby snažila řešit věc mimosoudně. Žalobkyně jí dne 17. 1. 2025 sdělila, že pro vystavení splátkového kalendáře je nutné uhradit 30 % z dlužné splátky, tedy 13 210 Kč. Na to žalovaná dne 31. 1. 2025 reagovala tak, že chce věc vyřešit mimosoudně, nicméně má aktuálně nízké příjmy. Dne 14. 4. 2025 e-mailem požádala o možnost úhrady dluhu ve splátkách a o posečkání s úhradou dluhu s tím, že v dohledné době získá prostředky k částečné úhradě dluhu.

11. Žalovaná dne 10. 2. 2025 podala k Finančnímu arbitrovi návrh na zahájení řízení, ve kterém poukázala na vysoké úroky. Usnesením ze dne 26. 3. 2025, č. j. Anonymizováno Finanční arbitr řízení zastavil z důvodu, že žalovaná sjednala smlouvu z pozice podnikatele a spor tak nespadá do jeho působnosti.

12. Žalovaná dne 10. 6. 2025 uhradila žalobkyni částku 38 270 Kč.

13. Žalobkyně pro podporu své argumentace předložila rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2020, č. j. 25 Co 397/2019-37, ze dne 18. 2. 2020, č. j. 64 Co 333/2019-40, ze dne 10. 3. 2020, č. j. 25 Co 37/2020-59 nebo ze dne 13. 9. 2023, č. j. 25 Co 147/2023-38 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2025, č. j. 8 Co 431/2025-56.

14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníků (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

15. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená

16. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

17. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikání Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Podle 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 122 odst. 5 téhož zákona, odstavec 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.

19. Soud má na základě zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o podnikatelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě které žalovaná obdržela dne 12. 11. 2024 částku 20 000 Kč pro potřeby své podnikatelské činnosti, za což se zavázala uhradit poplatek ve výši 4 980 Kč, a to do 27. 12. 2024. Smlouva stanovila i další poplatky, a to za odeslání upomínací SMS 50 Kč a doporučené upomínky 500 Kč. Pro případ prodlení úvěrované s úhradou dlužné částky byl ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení a smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě prodlení delší než 15 dnů.

20. Z důvodu, že v řízení nebyl ani tvrzen opak, tedy že by žalovaná smlouvu sjednávala z pozice spotřebitele, na žalobkyni se nevztahovala povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Je-li však jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli a jako tzv. slabší straně jí za podmínek dle § 433 o. z. náleží zákonná ochrana.

21. Soud jako důvodný posoudil požadavek žalobkyně na zaplacení poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč a dále poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti ve výši 300 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 680 Kč, který svou povahou představuje úrok, tedy cenu za poskytnutí peněžních prostředků. Žalovaná oprávněnost tohoto nároku nezpochybňovala (byť žalobkyně ve svém vyjádření k vyjádření žalované tvrdila opak), naopak jej po podání žaloby uhradila. K výši tohoto sjednaného poplatku - úroku soud poukazuje, že jeho výši nepovažuje za rozpornou s dobrými mravy (na rozdíl od smluvního úroku z prodlení, který rozporovala i žalovaná), navíc výše tohoto úroku – poplatku byla stanovena pevnou sazbou a ochrana slabší strany, byť se jedná o podnikající fyzickou osobu, byla zajištěna tím, že úrok nebude do budoucna narůstat. Ani žalovaná nepoukazovala na zvláštní okolnosti sjednávání smlouvy a netvrdila, že by žalobkyně při sjednávání výše tohoto poplatku - úroku zneužila jejího postavení coby slabší smluvní strany. Žalovaná si byla zjevně vědoma, jakou cenu za poskytnutí úvěru na sebe při řádném splacení uzavřením dané smlouvy bere, pročež jí vznikla povinnost tento závazek splnit.

22. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 12 490 Kč, tedy v částce, která je v rozporu s § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy i vzniku prodlení žalované. Dané ustanovení poskytuje zákonnou ochranu před nepřiměřenými sankcemi za nesplácení úvěrů i podnikajícím fyzickým osobám. Podle uvedeného ustanovení nesmí souhrn výše smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnutého úvěru. Nelze jej stanovovat z dlužné částky zahrnující i další položky. Jelikož byla žalobkyni poskytnuta částka 20 000 Kč, souhrn všech smluvních pokut nemohl přesáhnout 10 000 Kč, a proto požadavek na úhradu částky 2 490 Kč byl od počátku nezákonný a neoprávněný.

23. Co se týče požadavku žalobkyně na zaplacení poplatků, požadovaných v celkové výši 800 Kč, soud jej posoudil jako nedůvodný, a to i bez námitky žalované a nezávisle na tom, zda tuto položku zcela nebo zčásti uhradila. Žalobkyně v hospodářském styku s žalovanou vystupovala v rámci výkonu své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná byla slabší stranou ve smyslu § 433 o. z. Žalobkyně měla povinnost vystupovat tak, aby nevytvořila nebo nevyužila závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Zaslání zpoplatněné upomínky a šesti automaticky generovaných SMS v intervalech několika dnů nebylo v dané věci službou žalované, která by ji měla upozornit na její prodlení a měla vést k úhradě dlužné částky, ale jejím smyslem bylo zjevně další navyšování dlužné částky. Navíc, výše poplatku za odeslání upomínky formou datové zprávy za cenu 500 Kč a SMS v hodnotě 50 Kč jsou zcela nepřiměřené a svou povahou odpovídají skryté smluvní pokutě za prodlení dlužníka (žalobkyni byl přitom přiznán nárok na smluvní pokutu v maximální možné výši). Ujednání o poplatcích za vystavené upomínky, byť smluvně dohodnuté, proto soud posoudil jako neplatné dle § 547 o. z. Je samozřejmě věcí vymáhací politiky věřitele, kolikrát se obrátí na dlužníka před podáním žaloby, nicméně tyto náklady nelze bez dalšího dle „libovůle“ věřitele přenášet na dlužníka, a to zcela zjevně nad rámec skutečných a účelně vynaložených nákladů na poslání datové zprávy a zaslání generovaných SMS. Navíc náklady spjaté s prodlením v době před podáním žaloby pokrývá částka 1 200 Kč coby paušální náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a také úkon právní zástupkyně za sepis předžalobní výzvy.

24. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dlužné částky, která nebyla žalovanou nijak popírána, vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 o. z. na úrok z prodlení. S ohledem na § 122 odst. 4, 5 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru by měla žalobkyně vůči žalované nárok na smluvní úrok z prodlení přesahující zákonnou sazbu pouze za dobu prvních 90 dnů prodlení žalované, tj. od 28. 12. 2024 do 27. 3. 2025. Ode dne následujícího by mohla žalobkyně nárokovat pouze úrok z prodlení v zákonné sazbě 12,75 % ročně. Soud ovšem přisvědčil tvrzení žalované, že výše smluvního úroku z prodlení byla v posuzované věci sjednána v nepřiměřeně vysoké výši a v rozporu s dobrými mravy. Soud nezpochybňuje tvrzení žalobkyně, že pro posouzení sjednané výše úroků z prodlení jsou rozhodné okolnosti konkrétního případu, které tu byly v době jejich sjednání. Soud ovšem v posuzované věci ony zvláštní okolnosti případu, které by opravňovaly žalobkyni požadovat úroky z prodlení ve výši 182,5 % ročně a v částce čtrnáctkrát přesahující zákonnou sazbu úroků z prodlení, neshledal. Žalovaná byla v prodlení od 28. 12. 2024 do 10. 6. 2025 a jen za toto období by smluvní úrok z prodlení činil 20 680,50 Kč a přesahoval by výši poskytované jistiny. Naopak lze podle soudu usuzovat, že tato výše je sjednávána žalobkyní ve všech obdobných typech smluvních produktů, nezávisle na konkrétní smlouvě a osobě dlužníka. Namítá-li žalobkyně, že své obchody považuje za vysoce rizikové, když úvěr je poskytován bez zajištění jeho vrácení, pak k tomu třeba uvést, že je na žalobkyni, která podniká v oblasti poskytování peněz, aby si sama nastavila takové kontrolní mechanismy, skrze které výběrem svých klientů získá alespoň nějaké záruky (stran jejich bonity, nezávisle na tom, zda se jedná o spotřebitele nebo podnikající fyzickou osobu) ohledně toho, že dojde k vrácení poskytnutých finančních prostředků. Nelze odhlédnout ani od toho, že žalobkyně klientům účtuje poplatek za posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr. Řádným posouzením a vyhodnocením žádosti má žalobkyně vyfiltrovat rizikové případy a takovým pak úvěr neposkytovat. Pokud tak žalobkyně nepostupuje, nejedná s péčí řádného hospodáře, naopak činí tak na vlastní riziko, které paušálně nelze přenášet na klienty stanovením nepřiměřeně vysokých úroků. Soud nezpochybňuje právo poskytovatele úvěru stanovit úrok nebo úrok z prodlení ve smluvní sazbě nad rámec sazby poskytované bankami, nebo nad rámec zákonné sazby, nicméně stále je nutno trvat na tom, aby tato nebyla zcela zjevně nepřiměřená posuzovaným poměrům. Smluvní výše úroků z prodlení má mít motivační charakter, nikoliv zneužívací. Posuzovaná sjednaná sazba úroků z prodlení je podle názoru soudu již očividně za hranicí, kterou lze považovat za adekvátní a vyhovující motivační i sankční povaze tohoto institutu. Tím zakládá hrubý nepoměr mezi vzájemnými povinnostmi stran a jako taková je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 (vydaném ve věci, v níž byl mezi podnikateli sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně) přijal závěr, dle kterého smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Tento korektiv lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje. Soud k tomuto dále poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, podle kterého jsou neakceptovatelné úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně. Soud si je vědom, že v některých případech je tato sazba ještě tolerovatelná, nicméně to není posuzovaný případ. Znovu opakuje, že žalovaná coby podnikající fyzická osoba („maloživnostník“) jednala v pozici slabší smluvní strany, a proto ani zásada smluvní volnosti, která se promítá do výše sjednaného úroku z prodlení, nemůže být bezbřehá. Soud proto požadavek žalobkyně na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně zamítl. Neplatnost smluvního ujednání o výši úroku z prodlení neznamená zánik nároku na zákonný úrok z prodlení, neboť tento nárok zůstal neplatným smluvním ujednáním nedotčen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 174/2005; sp. zn. 32 Cdo 150/2007). Soudu proto dle § 1970 o. z. přiznal žalobkyni od počátku toliko nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy 12,75 % ročně. Strany si ve smlouvě sjednaly ve smyslu § 1806 o. z. možnost požadovat úrok z prodlení i z úroku (tj. z poplatků), když pod čl. VIII smlouvy bylo sjednáno, že smluvní úrok z prodlení se vybírá z dlužné částky, a to jistiny úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru.

25. Z čl. V. 4. úvěrové smlouvy plyne, žalobkyně je oprávněna započíst pravidelné i mimořádné splátky k úhradě nákladů spojených s případným vymáhaným pohledávky, poté smluvních pokut, úroků z prodlení a příslušenstvím pohledávky. Toto ujednání neodporuje ust. § 1932 odst. 1 o. z., podle kterého se plnění dlužníka započte nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí. Žalovaná uhradila částku 38 270 Kč, přičemž ve svém vyjádření k žalobě ze dne 10. 6. 2025 uvedla, že jedná se o úhradu celého dluhu bez úroků z prodlení, se kterými nesouhlasí a jejichž výši považuje za zcela nepřiměřenou. Žalovaná nesjednávala smlouvu z pozice spotřebitele a z žádného zákonného ustanovení nelze podle soudu dovodit, že by mohla bez souhlasu žalobkyně určit na jaké části dluhu má být dané plnění poskytnuto. Žalobkyně započetla plnění v souladu se smluvním ujednáním, z čehož podle soudu konkludentně plyne její nesouhlas s možností dlužníka určit, na co má být plnění započítáváno. Soud tedy při určování výsledného nároku žalobkyně rovněž vyšel ze smluvního ujednání účastníků, a přitom zohlednil výši jednotlivých přisouzených plnění.

26. Plnění žalované ve výši 38 270 Kč tedy mělo být nejprve započteno na smluvní pokutu a náklady. Jak je uvedeno shora, oprávněným je pouze nárok na smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč. Na úhradu dalších položek tak zůstávalo 28 270 Kč. Úrok z prodlení z částky 24 980 Kč v zákonné sazbě 12,75 % ročně za dobu od 28. 12. 2024 do 10. 6. 2024 činí 1 440 Kč. Zbývající částku 26 830 Kč soud započetl na vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 4 680 Kč. Zbývající částku 21 850 Kč soud započetl na jistinu 20 000 Kč a na paušální náhradu nákladů řízení mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z ohledem na uvedené je zřejmé, že žalovaná žalobkyni ke dni vyhlášení tohoto rozsudku již ničeho nedluží, naopak uhradila o 650 Kč více, než bylo její povinností. Soud proto žalobu v rozsahu po jejím částečném zpětvzetí, zcela zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soudu rozhodl dle § 146 odst. 2 věta druhá a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně vzala žalobu co do částky 38 270 Kč zpět pro chování žalované, která tuto částku uhradila až po podání žaloby. V rozsahu částečného zastavení řízení leží procesní zavinění na straně žalované a v této části byla úspěšná žalobkyně. Ve zbytku byla žalobkyně neúspěšná, jelikož žaloba byla zamítnuta. Žalobkyně požadovala po žalované ke dni vyhlášení rozsudku částku 64 718,41 Kč (tj. 38 270 Kč, 1 200 Kč na paušální náhradu a smluvní úroky ve výši 20 608,50 Kč do 10. 6. 2025 a v částce 4 639,91 Kč od 11. 6. 2025 do 25. 7. 2025), přičemž byla úspěšná co do částky 38 270 Kč (soud z této částky vycházel s ohledem na procesní hledisko, a neurčoval úspěch žalobkyně dle částky, na který by měla mít nárok). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 59 % úspěšná a z 41 % neúspěšná. Náklady řízení v dané věci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 914 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátkou ve výši 2 100 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění ke dni provedení každého úkonu právní služby, za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Dále odměna sestává z částky 2 660 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 vyhlášky realizovaný po podání návrhu ve věci (vyjádření s částečným zpětvzetím) včetně jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky. Dohromady tedy náklady řízení žalobkyně (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokátky) činí 8 581 Kč. Žalobkyně má ovšem právo pouze na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu, a proto jí přísluší náhrada 18 % shora vyčíslených nákladů řízení, tedy částka 1 545 Kč. Jelikož se v dané věci se jedná o tzv. formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně v obdobných věcech (viz např. řízení vedené pod sp. zn. spisová značka, spisová značka), soud ve věci aplikoval § 14b uvedené vyhlášky.

28. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je konstitutivní povahy, což znamená, že právo na jejich zaplacení vzniká procesně úspěšnější žalobkyni až pravomocným rozhodnutím soudu. Soud nemohl při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení zohlednit, že žalovaná žalobkyni uhradila částku jdoucí nad rámec jí vzniklého dluhu a kterou by bylo případně možno započíst na část náhrady nákladů řízení, neboť v době přijatého plnění pro to nebyl dán právní důvod. Vypořádání předmětné částky započtením je možné případně učinit po právní moci tohoto rozhodnutí úkonem účastníků, přičemž soudní rozhodnutí má sloužit pro žalobkyni coby právní titul pro přijetí této částky od žalované.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.