OSHO 6 C 332/2022-189

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111 sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 105 754 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhala zaplacení částky 105 754 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky za dobu od 26. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 49 590,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 11. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 105 754 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky za dobu od 26. 10. 2022 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně byla po rozhodné období, tj. od 1. 12. 2019 do 31. března 2020 vlastníkem nemovitosti, a to pozemku stavební parcela č. hodnota o výměře 207 m², jehož součástí je stavba adresa - rodinný dům stojící na pozemku parc. č. hodnota, to vše v k.ú. adresa, obec adresa, zapsané k datu 31. 7. 2020 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště adresa na LV č. hodnota pro k.ú. a obec adresa. Předmětný majetek připadl do vlastnictví žalobkyně k datu úmrtí fyzických osob v řízeních o dědictví po fyzických osobách dříve evidovaných na jméno FO č. hodnota pro k.ú. adresa, a to dle usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 5. 2019, č. j. 41 D 744/2018–22, v právní moci 14. 5. 2019 (nabytí spoluvlastnického podílu ve výši ideální ½ předmětného majetku), dle usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 11. 2019, č. j. 41 D 744/2018–39, v právní moci 5. 11. 2019 (nabytí dalšího spoluvlastnického podílu ve výši id. ¼) a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2020, č. j. 60 D 546/2018-56, v právní moci 4. 6. 2020 (nabytí zbylého spoluvlastnického podílu ve výši ideální ¼). V rozhodném období se v předmětné nemovitosti nacházely jednak obchodní prostory v 1. NP a dále byt 3 + kk ve 2. NP. Ze strany žalovaného bylo s těmito prostory neoprávněně nakládáno, když obchodní prostory byly žalovaným pronajímány, kdy nájemcem těchto nebytových prostor byl pan jméno FOAnonymizováno(za období od 1. 12. 2019 do 31. ledna 2020) a stejně tak i s bytem ve 2. NP bylo ze strany žalovaného neoprávněně nakládáno, když tento byl pronajímán nájemci tituly před jménem jméno FO (v období od 1. 12. 2019 do 31. března 2020). Vzhledem k tomu, že tedy absentuje titul, který by zakládal vlastnické právo žalovaného k budově, případně právo na užívání předmětné budovy, je žalovaný povinen vydat bezdůvodné obohacení, jež žalobkyně zjistila prostřednictvím zadaného znaleckého posudku, kdy bezdůvodné obohacení u nebytového prostoru v 1. NP představuje částku 42 167 Kč a u bytu v 2. NP částku 63 587 Kč. Protože žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení této částky ve lhůtě do 25. 10. 2022 a žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho neuhradil, dnem následujícím se dostal do prodlení.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, uváděl, že s předmětnou nemovitostí v rozhodném období nenakládal neoprávněně, poukazoval na skutečnost, že u zdejšího soudu je již vedeno řízení pod sp. zn. 14 C 105/2021 mezi stejnými účastníky, které se týká žaloby o zaplacení částky 2 070 941,50 Kč s příslušenstvím, jež se týká téže nemovitosti, přičemž v tomto řízení je žalováno ze stejného důvodu za období od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2019. V tomto smyslu tedy odkazuje na argumentaci, která byla v rámci tohoto řízení již uvedena. Dále uvedl, že s ohledem na právní opatrnost zaplatil žalobkyni částku ve výši 407 839 Kč, když tato částka byla vypočítána z částky skutečně vybraného nájemného za předmětné nemovitosti za období od 30. 6. 2017 do 30. 6. 2020, jež činila 495 382 Kč, přičemž od této částky odečetl finanční prostředky vynaložené žalovaným na nutnou údržbu předmětné nemovitosti za stejné období, jež činily 87 543 Kč. Rozdíl těchto dvou částek tedy představuje částku 407 839 Kč, kterou žalovaný žalobkyni dobrovolně, aniž by nárok uznal, dne 1. 10. 2020, tj. ještě před podáním žaloby, zaplatil. Dále uvedl, že v daném případě žalovaný není nepoctivým a neřádným držitelem předmětné věci, naopak držba předmětných nemovitostí žalovaným nepůsobila bezpráví, nezasahovala do práv třetích osob a lze tak dle mínění žalovaného pohlížet na žalovaného jako na bezelstného a poctivého držitele předmětných nemovitostí. Tuto úvahu rozvedl sdělením, že žalovaný sice věděl, že není vlastníkem předmětných nemovitostí, ale již od samého počátku, tedy od roku 1950, měl fakticky stanovenou povinnost se o předmětné nemovitosti starat. Žalovaný tak dostal předmětný majetek do své správy s povinností se o předmětný majetek starat. Při správě tohoto majetku jednal s péčí řádného hospodáře, když předmětné nemovitosti pronajímal, neboť tak umořoval náklady, které se pojily s výkonem samotné správy předmětného majetku a současně je pro nemovitost lepší, pokud je užívána a probíhá v ní běžný provoz. Uvedl, že je právnickou osobou, která je sice zřízena a vlastněna Městem Hodonín, ale jedná se o podnikatelský subjekt, který si musí na své náklady vydělat. Náklady na provoz žalovaného v souvislosti se správou předmětného majetku musely být z něčeho hrazeny, přičemž stát, který ač žalovanému uložil povinnost se o tyto nemovitosti starat, nepřispíval žalovanému na správu těchto nemovitostí žádnou částkou. Dle žalovaného tak tedy nelze hovořit o bezdůvodném obohacení, neboť žalovaný nejednal protiprávně. Naopak jeho držba a správa nemovitostí byla poctivá a byla vedena ve veřejném zájmu. Současně žalovaný tím, že se o předmětné nemovitosti staral, předcházel nebezpečí vzniku škod na předmětném majetku. Žalobkyně naopak po celou dobu věděla, že se jedná o majetek, který připadne státu jako odúmrť, neboť již v roce 1995 se vědělo o tom, že předmětný majetek je zapsaný na fyzické osoby (židovského původu), které s vysokou pravděpodobností zahynuly v koncentračních táborech. I přes tuto vědomost žalobkyně nekonala, ač měla a mohla. Žalovaný tedy má za to, že nárok uplatněný žalobou pro rozpor s dobrými mravy a s ohledem na skutečnost, že se nejednalo z její strany o protiprávní stav, nýbrž o jednání po právu, neuznává. Má navíc za to, že nárok uplatněný žalobou byl již uhrazen, a to před podáním žaloby.

3. S výše uvedenými úvahami žalovaného žalobkyně polemizovala ve svých následujících písemných vyjádřeních ze dne 11. března 2025 a ze dne 14. 4. 2025, když uváděla, že již přede dnem 1. 12. 2019 byla žalobkyně vlastníkem ideálních ¾ předmětného majetku, přičemž platí, že každý spoluvlastník má právo k celé věci ve spoluvlastnictví, tudíž má právo požadovat vydání celého plnění, přičemž inkasované plnění se následně vypořádává mezi spoluvlastníky dle velikosti spoluvlastnických podílů na věci. Nesouhlasila s tím, že by žalovaný byl oprávněným a poctivým držitelem předmětného majetku, naopak je přesvědčena, že svým chováním zasáhl do ústavně zaručeného vlastnického práva žalobkyně k předmětnému majetku, když žalovaný již po svém vzniku v prosinci 1995 si byl vědom toho, že ani on, ani její zakladatel, tedy Město Hodonín, není vlastníkem předmětného majetku, a proto není oprávněn s ním disponovat. Proto po rozhodnou dobu od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2019 byl žalovaný neoprávněným a nepoctivým držitelem předmětného majetku. Taktéž má za to, že uplatněný nárok není v rozporu s dobrými mravy, kdy žalovaný břemeno tvrzení ani důkazní k této otázce neunesl. Dále má za to, že úhrada částky ve výši 407 839 Kč má být započítána dle ustanovení § 1932 o.z., kdy plnění má být započteno nejprve na úroky z prodlení, poté na úroky, a nakonec na jistinu. Stejně tak nesouhlasila s tvrzením, že bezdůvodné obohacení vzniklo na úkor ležící pozůstalosti, když má za to, že vzniklo na úkor žalobkyně, o čemž byl žalovaný dlouhodobě srozuměn.

4. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně má soud za zjištěné, že žalovaný je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku pod identifikačním číslem uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku, kdy jediným společníkem je Město Hodonín.

6. Z usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 5. 2019, č. j. 41 D 744/2018–22 má soud za zjištěné, že Okresní soud v Břeclavi projednal dědictví po jméno FO tak, že odevzdal pozůstalost po zůstavitelce státu jako odúmrť, přičemž se jedná o ideální ½ pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, v tu dobu zapsané na LV č. hodnota pro obec a k.ú. adresa. Toto rozhodnutí nabylo dne 14. 5. 2019 právní moci.

7. Z usnesení Okresního soudu v Břeclavi ve věci projednání dědictví po jméno FO má soud za zjištěné, že Okresní soud v Břeclavi odevzdal pozůstalost po zůstavitelce státu jako odúmrť, a to id. ¼ pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součást je stavba č. p. Anonymizováno, zapsané na LV č. hodnota pro obec a k.ú. adresa. Toto rozhodnutí nabylo dne 5. 11. 2019 právní moci.

8. Usnesením ze dne 18. 5. 2020 rozhodl Městský soud v Brně v řízení o pozůstalosti po jméno FO tak, že Městský soud v Brně odevzdal pozůstalost jako odúmrť státu, a to ideální ¼ pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, zapsané na LV č. hodnota, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 6. 2020.

9. Dle shodného tvrzení účastníků došlo k převzetí předmětné nemovitosti žalobkyní ke dni 30. 6. 2020.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. hodnota má soud za zjištěné, že žalobkyně (Česká republika), se postupně k právní moci shora uvedených usnesení o dědictví stala vlastníkem předmětné nemovitosti, kdy k datu 31. 3. 2020 byla vlastníkem ideálních ¾ předmětné nemovitosti, zbylou ideální ¼ měl vlastnit jméno FO, k datu 31. 7. 2020 byla již výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti.

11. Z nájemní smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 24. 9. 1999 a jeho dodatků číslo 1–3 vyplývá, že žalovaný uzavřel s nájemcem panem jméno FO smlouvu o nájmu nebytových prostor, jehož předmětem bylo užívání nebytových prostor o celkové výměře 72,70 m² v předmětné nemovitosti v 1. NP (viz. dodatek č. 3 k nájemní smlouvě). Z nájemní smlouvy ze dne 26. ledna 2009 má soud za zjištěné, že žalovaný uzavřel s nájemcem tituly před jménem jméno FO nájemní smlouvu, kterou nájemci pronajal byt č. hodnota, jež se nachází v předmětné nemovitosti v 2. NP. Nájemné a nezúčtovatelné poplatky dle evidenčního listu bytu měly činit 6 000 Kč měsíčně a zálohy na služby 250 Kč měsíčně.

12. Dopisem ze dne 4. října 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky bezdůvodného obohacení ve výši 105 754 Kč ve lhůtě do 20 dnů ode dne doručení této výzvy, když výzva byla žalovanému doručena 5. 10. 2022, s tím že v tomto dopise je rozepsána výše bezdůvodného obohacení za komerční prostory a za bytovou jednotku v souladu se znaleckým posudkem.

13. Ze znaleckého posudku č. hodnota vypracovaného tituly před jménem jméno FO, znalkyní, za účelem stanovení obvyklého nájemného, má soud za zjištěné, že znalkyni byl žalobkyní zadán znalecký úkol, aby stanovila obvyklé nájemné ke spoluvlastnickému podílu - ideální ½ pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno a příslušenství v k.ú. adresa vedené na LV č. hodnota. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že se v předmětné nemovitosti nachází komerční prostory, kde byla stanovena obvyklá cena nájmu ve výši 3 200 Kč za m² za rok. Celková výměra činila 76,50 m². Celkový užitek z nájemného komerčního prostoru v 1. NP by tedy měl činit 244 800 Kč za rok. Co se týče bytové jednotky v 2. nadzemním patře, zde byla stanovena obvyklá cena nájmu ve výši 2 100 Kč za m², celkový užitek z nájemného bytu by měl činit při celkové výměře 88,92 m² částku 186 732 Kč za rok. Stanovení obvyklého nájemného bylo k datu vypracování znaleckého posudku, tj. 15. 10. 2019. Součástí znaleckého posudku je i výpis z katastru nemovitostí LV č. hodnota pro obec a k.ú. adresa.

14. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 31. října 2022 doručenou žalovanému dne 2. 11. 2022, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 105 754 Kč s příslušenstvím k bezodkladnému zaplacení.

15. Z výměru Ministerstva práce a sociální péče č. j. Anonymizováno ze dne 24. 5. 1950 plyne, že Komunální podnik Města Hodonín je národním správcem nemovitostí, jež byly uvedené v připojeném seznamu dosud spravovaných Národní správou majetkových podstat majetkového úřadu a vystěhovaleckého fondu v Praze 1. Součástí přiloženého výměru je i listina týkající se předmětné nemovitosti s inventárním číslem hodnota.

16. Dopisem ze dne 20. července 1995 Okresní úřad Hodonín vyzval Městskou bytovou správu, aby na základě zjištění, že vlastníkem předmětné nemovitosti je Česká republika a právo hospodaření k ní má Okresní úřad Hodonín, aby jakožto dosavadní správce zajistil zpřístupnění všech nebytových i bytových prostor a vyřešení právních vztahů se všemi nájemníky. Dne 1. 8. 1995 došlo k předání předmětné nemovitosti z Městské bytové správy s. p. Hodonín na Okresní úřad Hodonín. Dnem 22. 11. 1995 došlo ke zrušení předání a převzetí této předmětné nemovitosti s tím, že zápis o vlastnictví předmětné nemovitosti byl označen katastrálním úřadem jako chybný, vlastníky předmětné nemovitosti jsou osoby uvedené v knihovní vložce č. hodnota pro k. ú. adresa. Tím měl zůstat nezměněn právní vztah, který platil přede dnem předání uvedené nemovitosti, a tedy pozbyl platnosti zápis o předání a převzetí nemovitosti z 1. 8. 1995.

17. Ze sdělení Katastrálního úřadu Hodonín ze dne 15. 9. 1995 Městu Hodonín má soud za zjištěné, že katastrální úřad přezkoumal návrh na zápis vkladu vlastnického práva k předmětné nemovitosti a zjistil, že předmětná nemovitost byla zapsána v knihovní vložce číslo hodnota pozemkové knihy pro k. ú. adresa, přičemž je uvedena poznámka o národní správě dle dekretu prezidenta republiky z 19. 5. 1945. V dosavadní evidenci katastru nemovitostí je nemovitost vedena na LV č. hodnota, kde jako vlastník je uveden Česká republika – Okresní úřad v Hodoníně. Zápis bude opraven s tím, že vlastníky této nemovitosti jsou vlastníci uvedení v knihovní vložce č. hodnota pro k. ú. adresa. Proto vrátili zpět návrh na záznam vlastnického práva k předmětné nemovitosti.

18. Dopisem ze dne 27. 9. 1995 požádala Městská bytová správa s. p. Hodonín, Okresní úřad, aby vrátili zpět předmětnou nemovitost, když ke dni 31. 7. 1990 okresnímu úřadu na základě jeho výzvy převedli správu předmětné nemovitosti se všemi nájemními smlouvami.

19. Dopisem ze dne 11. 5. 2011 se Město Hodonín obrátilo na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových s žádostí o prošetření, zda se u nich nachází originál rozhodnutí o opatření týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru ve věci přechodu domu č. p. Anonymizováno na pozemku st. p. č. hodnota a pozemku st. p. č. hodnota v k.ú. adresa do vlastnictví Československého státu – Správy domovní v Hodoníně. Dopisem ze dne 13. června 2011 pak obdrželo Město Hodonín odpověď, že ve spisu, který je v uvedené věci založen na OP Hodonín, je pouze opis požadovaného rozhodnutí, přičemž tento není opatřen podpisem oprávněné osoby, ani razítkem ONV Hodonín.

20. Z protokolu o jednání před zdejším soudem ze dne 18. října 2022, č. j. 14 C 105/2021–188, konkrétně z výslechu svědkyně tituly před jménem jméno FO má soud za zjištěné, že tato je od roku 2020 zaměstnancem Anonymizováno (žalovaného, pozn. soudu). O problematice předmětné nemovitosti se dozvěděla někdy v roce 1994, přičemž od roku 1992 byla zaměstnankyní Okresního úřadu v Hodoníně jako vedoucí majetkoprávního oddělení finančního referátu. Dostala pokyn od vedoucího finančního referátu k prověření předmětné nemovitosti s tím, že nemovitost byla v té době zapsána na LV pro stát a byla tam žádost o případný převod předmětné nemovitosti do vlastnictví. Proto v roce 1994 se začalo provádět šetření týkající se předmětné nemovitosti. Každá smlouva se posílala na schválení na ministerstvo financí. Na LV se následně objevil Okresní úřad Hodonín. Při šetření se zjistilo, že tento zápis byl ale udělán chybně. Proto dávala podnět katastrálnímu úřadu k opravě chybného zápisu tak, aby vlastnictví bylo napsáno na původní vlastníky. Zápis byl proveden, byly tam tři nebo čtyři osoby židovského původu. Po válce se o dům nikdo nestaral, proto měli zájem najít vlastníky této nemovitosti, nicméně z židovské obce dostali informaci, že zapsaní vlastníci měli nějaké děti, ale nepodařilo se je dohledat. Protože se nepodařilo najít žádné dědice - vlastníky předmětné nemovitosti, tak okresní úřad dal pokyn městské bytové správě, aby se o nemovitost starala. Znovu zopakovala, že poté, co zjistili, že nemovitost není státu, dostali pokyn, že s nemovitostí nemají dále nakládat, a proto požádali Městskou bytovou správu, aby se o ni starala. To bylo někdy v roce 1998. Zhruba od roku 1945 se o dům starala domovní správa. V letech 1989 až do roku 2017 se o dům starala Městská bytová správa. Od roku 1998 zhruba roku 2020 problematiku domu již neřešila, až v roce 2020 se s tímto problémem opětovně setkala, když nastoupila na Městskou bytovou správu. V té době to tam vyřizovala paní jméno FO, která však byla dlouhodobě nemocná, a proto za ni tuto záležitost svědkyně řešila. Dokládali Úřadu pro zastupování státu, kolik bylo v nemovitosti za nebytový prostor a za byt placeno. Dokládali schválený sazebník radou města Hodonín. Ze strany městské bytové správy byla navrhována dohoda, kterou bude vráceno získané nájemné po odečtení vynaložených nákladů na opravy, revize a podobně. Znovu pak zdůraznila, že neví, kdo přesně dával pokyn k tomu, aby se o dům starala Městská bytová správa, ale na poradách se hovořilo o tom, že o dům se někdo musí starat a v té době nebyl v Hodoníně žádný jiný subjekt, který by se o nemovitost starat mohl. Dopisem ze dne 1. 7. 2020 žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce se obrátil na žalobkyni s návrhem na uzavření dohody o narovnání s tím, že žalovaná na údržbu předmětných nemovitostí vynaložila v letech 2017–2019 částku ve výši 87 543 Kč, navrhla tedy, aby žalovaný zaplatil částku odpovídající vybranému nájemnému za užívání obou pronajatých jednotek v předmětné nemovitosti za období tří let zpětně, poníženou právě o částku vynaloženou na údržbu předmětných nemovitostí.

21. Z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze 8. 12. 2022, č. j. 14 C 105/2021–229, má soud za zjištěné, že bylo rozhodnuto tak, že žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 463 525 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 2. 10. 2020 do zaplacení a žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 607 416,52 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši z této částky za od 2. 10. 2020 do zaplacení byla zamítnuta. Následně v této věci rozhodoval odvolací soud rozsudkem ze dne 25. ledna 2024, č.j. 14 Co 53/2023–274, kterým rozsudek soudu prvního stupně v zamítavé části potvrdil a výrok II. změnil tak, že žaloba se zamítá i ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 463 525 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od 2. 10. 2020 do zaplacení.

22. Protože žalobkyně s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasila, bylo ve věci podáno dovolání. Ve věci podaného dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 9. 2024, č. j. 28 Cdo 1768/2024–296 (v právní moci 15. 10. 2024) dovolání žalobkyně odmítl.

23. Dopisem ze dne 30. 7. 2020 žalobkyně sdělila právnímu zástupci žalovaného svůj postoj k návrhu na uzavření dohody o narovnání s tím, že upravuje svoji předchozí výzvu tak, že setrvává na úhradě nároku ve výši 2 452 248 Kč, která nechť je uhrazena do 10 kalendářních dnů od doručení této výzvy. Pokud jde o prostředky, které měly být využity na správu předmětné nemovitosti ve výši 87 543 Kč, pak žádá, aby tyto byly řádně doloženy a prokázány. Žalovaný pak zaslal žalobkyni rozpis plnění ve věci nájemného, a to přehled plateb za roky 2019 a 2020 dopisem ze dne 3. 8. 2022. Tento dopis byl žalobkyni doručen dne 8. 8. 2022.

24. Dopisem ze dne 24. září 2000 zaslala žalobkyně opakovaně žalované předžalobní výzvu s žádostí o úhradu částky 2 452 248 Kč s příslušenstvím.

25. Dne 1. 10. 2020 byla u České národní banky připsána úhrada částky 407 839 Kč pod variabilním symbolem var. symbol od žalovaného.

26. Další návrhy na provedení dokazování, a to dopisy ze dne 1. července 2019, 16. října 2019, 24. února 2020 a 28. května 2020 soud neprováděl, neboť tyto byly ze strany žalobkyně předloženy po provedené koncentraci řízení dle § 118b o.s.ř. s tím, že soudu nebyly sděleny žádné důvody, které by umožňovaly tzv. prolomení provedené koncentrace. Naopak je zjevné, že všechny předložené listiny mohly být soudu předloženy v rámci prvního jednání ve věci právě do provedení koncentrace řízení dle § 118b o.s.ř.

27. Při právním posouzení věci soud uvádí, že čerpal z rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2024, č. j. 14 Co 53/2023-274, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2024, č. j. 28 Cdo 1768/2024–296, když soud má za to, že tato rozhodnutí se týkají obdobné věci a totožných účastníků, přičemž právní závěry uvedené v těchto rozhodnutích je třeba vztáhnout minimálně i z důvodu předvídatelnosti a právní jistoty na uvedenou kauzu.

28. Dále soud při právním posouzení věci postupoval dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o.z.), dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch (mimo jiného) protiprávním užitím cizí hodnoty.

29. Dle § 2999 odst. 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

30. Dle § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Dle § 6 odst. 2 o.z. nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal, nebo nad kterým má kontrolu.

31. Dle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

32. Soud na úvod musí shrnout základní fakta:

33. Žalovaný jako právnická osoba byl zřízen dne 21. 12. 1995, když jeho jediným společníkem je Město Hodonín, které vlastní stoprocentní podíl. Žalovaný předmětnou nemovitost (byt i nebytový prostor) pronajímal nájemníkům, pobíral od nich nájemné a spravoval tuto nemovitost tak, jako kdyby měl k této činnosti právní titul od vlastníka nemovitosti.

34. Faktickým předchůdcem žalovaného byl státní podnik Městská bytová správa Hodonín, který užíval předmětnou nemovitost stejným způsobem po svých předchůdcích dávno před rokem 1995.

35. Dále je třeba znovu zopakovat, že dne 1. 8. 1995 předala Městská bytová správa, s. p. Hodonín předmětnou nemovitost Okresnímu úřadu Hodonín k jeho výzvě, nicméně dne 22. 11. 1995 však došlo ke zpětnému předání předmětné nemovitosti Městské bytové správě s. p. Hodonín z důvodu, že zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí ve prospěch České republiky a práva hospodaření ve prospěch Okresního úřadu Hodonín byl chybný a že vlastníky této nemovitosti jsou osoby uvedené v knihovní vložce č. hodnota pozemkové knihy pro katastrální území adresa. Tato skutečnost byla zjištěna Katastrálním úřadem Hodonín a sdělena městu Hodonín dopisem ze dne 15. 9. 1995. Dle dosavadního zápisu pozemkové knihy však bylo vlastnické právo zapsáno ve prospěch čtyř fyzických osob, a to pro každou v rozsahu ideální 1/4. Těmito osobami byli jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO. V roce 1995 však tyto fyzické osoby jako spoluvlastníci předmětné nemovitosti nebyly identifikovány, tento právní stav trval i po vzniku žalovaného zřízeného Městem Hodonín dalších téměř 20 let. Až teprve v letech 2014 a 2015 začalo probíhat šetření žalobkyně za účelem zjištění pravých vlastníků předmětné nemovitosti zapsané dosud pro neidentifikované osoby, když na základě výsledků tohoto šetření bylo v řízení o prohlášení těchto osob za mrtvé rozsudky Okresního soudu u Břeclavi z 12. března 2018 a 16. ledna 2019 prohlášeno, že jméno FO zemřela dne 31. 12. 1943 a jméno FO zemřel 15. 5. 1943 a dále rozsudky Městského soudu v Brně z 24. 7. 2018 a z 1. 10. 2018, kterými bylo prohlášeno, že jméno FO zemřel 30. dubna 1942 a jméno FO zemřela 25. 5. 1942. Poté proběhla dědická řízení, na základě kterých bylo rozhodnuto o odevzdání pozůstalosti po jméno FO v rozsahu ideální ½ a id. ¼ předmětné nemovitosti a po odevzdání pozůstalosti po jméno FO v rozsahu ideální ¼ předmětné nemovitosti, vše ve prospěch státu jako odúmrť. Tato rozhodnutí nabyla ohledně ideální ½ předmětné nemovitosti dne 14. 5. 2019 právní moci, ohledně další čtvrtiny předmětné nemovitosti dne 5. 11. 2019 právní moci a ohledně zbývající čtvrtiny předmětné nemovitosti dne 4. 6. 2020 právní moci. Poté dle shodného tvrzení účastníků došlo k převzetí předmětné nemovitosti žalobkyní ke dni 30. 6. 2020. Poté žalovaný navrhl žalobkyni narovnání tak, že jí poskytne částku odpovídající vybranému nájemnému za období tří let zpětně sníženou o částku 87 543 Kč, jež měla být vynaložena na údržbu předmětných nemovitostí v období let 2017 až 2020. Tato dohoda však žalobkyní akceptována nebyla, naopak vyzvala žalovaného k úhradě částky 2 452 248 Kč a následně k úhradě částky 105 754 Kč s příslušenstvím. Uplatněný požadavek se týkal co se týče částky 2 452 248 Kč období od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2019 a co se týče částky 105 754 období od 1. 12. 2019 do 31. 3. 2020.

36. Soud se zcela ztotožňuje s právním závěrem odvolacího soudu shora citovaným v závěru, že do doby odevzdání pozůstalosti státu jako odúmrť byla předmětná nemovitost součástí tzv. ležící pozůstalosti. Dědic, a tedy i stát nabývající pozůstalost jako odúmrť, se stává vlastníkem věci náležející do dědictví teprve odevzdáním dědictví na základě odevzdací listiny soudu. Odvolací soud tedy uzavřel, že bezdůvodné obohacení dané užíváním předmětné nemovitosti žalovaným v období od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2019 vzniklo nikoli na úkor žalobkyně, ale na úkor ležící pozůstalosti odevzdané žalobkyní až výše uvedenými soudními rozhodnutími, na jejichž základě žalobkyně teprve vlastnické právo k předmětné nemovitosti nabyla. Tento závěr lze vztáhnout i na danou kauzu pro rozhodné období uplatněné v rámci této žaloby, když žalobkyně se stala stoprocentním vlastníkem předmětné nemovitosti až dne 4. 6. 2020. K podrobnější argumentaci soud pro stručnost odkazuje na dané rozhodnutí odvolacího soudu.

37. Další důvod pro nepřiznání nároku žalobkyni pak plyne z aplikace výše citovaných ustanovení § 6 a § 8 občanského zákoníku, kdy soud opět odkazuje na velmi podrobné a přesvědčivé zdůvodněním rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2024, č. j. 14 Co 53/2023–274. Soud z důvodu stručnosti z tohoto odůvodnění shrnuje, že nikdo jiný se o předmětnou nemovitost v období od roku 1995 do data předání nemovitosti žalobkyni, tj. do 30. 6. 2020, nemohl starat a že tehdejší státní orgány žalované tuto nemovitost do správy fakticky svěřily, to vše se zohledněním, že se tak dělo bez právního důvodu. JeAnonymizovánotřeba opakovaně zdůraznit, že stát nebyl schopen či ochoten se o předmětnou nemovitost starat a mít ji ve správě. V důsledku tohoto postoje proto v této činnosti nadále pokračovala Městská bytová správa Hodonín, s. p. a posléze Městská bytová správa s. r. o., která v držbě této nemovitosti a v její faktické správě pokračovala po své faktické předchůdkyni. K tomu pak soud odkazuje na výpověď svědkyně tituly před jménem jméno FO.

38. Dle soudu je třeba dále zohlednit charakter a účel žalované, která byť je společností s ručením omezeným, tak jejím jediným společníkem je město Hodonín, v jehož prospěch žalovaná vykonává činnosti související s majetkovým právem města Hodonín k nemovitostem v jeho vlastnictví. I tato okolnost tedy zakládá zcela výjimečnou povahu bezdůvodného obohacení, které žalovaná měla získat na úkor žalobkyně, neboť jak uvedl odvolací soud, vznikl při realizaci činnosti představující z obecného pohledu tzv. veřejnou službu občanům města Hodonín. Soud souhlasí se závěrem odvolacího soudu v tom, že tento případ se tímto odlišuje od jiných běžných případů bezdůvodného obohacení získaného pro vlastní prospěch soukromého subjektu. Je třeba opětovně zdůraznit, že získané bezdůvodné obohacení bylo v konečném důsledku užito k veřejnému prospěchu stejně, jako by bylo užito v případě žalobkyně.

39. Dále pak je soud přesvědčen, že žalovaný žalobkyni vrátil získané peněžní prostředky tím, že jí uhradil dne 1. 10. 2020 částku 407 839 Kč, jež představovala rozdíl mezi vybraným nájemným za poslední tři roky správy nemovitosti a náklady spojenými se správou nemovitostí. Tím, že žalovaný vydal získané nájemné pokrácené o vzniklé náklady za poslední tři roky, což zahrnuje i rozhodné období uvedené v předmětné žalobě, pak znamená, že by bylo zjevně nespravedlivé, pokud by jej soud zavázal k úhradě další částky za totožné období nad rámec již zaplaceného. Je třeba znovu zdůraznit, že žalovaný částku uhradil před podáním žaloby, uvedl, za jaké období částku hradil, zaplatil ji zcela dobrovolně a nečiní si nárok na její vrácení v případě úspěchu v uvedených kauzách. Je tedy evidentní, že žalovaný veškeré získané prostředky za rozhodné období žalobkyni zaplatil, tudíž nárok žalobkyně musel být v dané věci zamítnut.

40. Soud v závěru uvádí, že i Nejvyšší soud v bodech 5.- 8. svého rozhodnutí názor odvolacího soudu podpořil, když uvedl, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu převyšujícím žalovanou, již vypořádanou částku korespondující vybranému nájemnému, odporuje dobrým mravům ve smyslu § 6 a § 8 o.z. a nepožívá tudíž právní ochrany. Závěry odvolacího soudu totiž dle rozhodnutí nejvyššího soudu odpovídaly judikatuře dovolacího soudu a výtky žalobkyně postrádají relevanci.

41. Konečně soud považuje za důležité uvést, že čistě pozitivistický přístup v dané kauze by odporoval právu na spravedlivé uspořádání věci. Právo nelze vnímat pouze jako soubor norem a pravidel bez obhledu na jejich obsah a účel. Naopak právo musí být interpretováno a aplikováno v souladu se základními zásadami civilního práva. Jeho účelem je nejen regulovat společenské vztahy, ale také chránit základní hodnoty a principy, na kterých je společnost postavena. Soud proto při rozhodování nezohledňoval pouze formální stránku práva, ale také jeho materiální obsah a dopad na jednotlivce a společnost jako celek. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobu jakožto nedůvodnou zamítl.

42. Vzhledem k výše uvedenému se proto soud dalšími námitkami žalobkyně nezabýval, neboť tyto považoval za překonané uvedenými závěry.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 590,57 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 105 754 Kč sestávající z částky 5 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 105 754 Kč sestávající z částky 5 340 Kč za sepsání vyjádření ze dne 7.2.2023 dle § 11 odst. 1 písm. h) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 105 754 Kč sestávající z částky 5 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 4. 2023 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 105 754 Kč sestávající z částky 5 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 6. 2024 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 105 754 Kč sestávající z částky 5 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 3. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 105 754 Kč sestávající z částky 5 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 4. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, cestovní náhrada v celkové výši 6 843,94 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 4. 2023 náhrada 1 609,98 Kč za 150 ujetých km v částce 1 209,98 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,5 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 6. 2024 náhrada 1 617,32 Kč za 150 ujetých km v částce 1 217,32 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 3. 2025 náhrada 1 808,32 Kč za 150 ujetých km v částce 1 208,32 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 4. 2025 náhrada 1 808,32 Kč za 150 ujetých km v částce 1 208,32 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 983,94 Kč ve výši 8 606,63 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.