OSHO 27 C 211/2025-22

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 10 637 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 898 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 898 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 4 739 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 13. 6. 2024 do 25. 2. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 102 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 5 898 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 10 637 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 13. 5. 2024, kterou s žalovaným sjednala právní předchůdkyně žalobkyně společnost Anonymizováno prostřednictvím webových stránek Anonymizováno. Před poskytnutím peněžních prostředků byla posouzena úvěruschopnost žalované výpisy z jejího účtu (popř. výpisem z účtu/analýzou účtu obstaraným prostřednictvím služby Kontomatik), případně dalšími přiloženými doklady za rozhodné období. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč, kterou se zavázala splatit jednorázově do 12. 6. 2024 společně se sjednanými úroky a poplatkem za úvěr. Žalovaná dosud uhradila částku 1 102 Kč, a to dne 22. 11. 2024, která byla započtena na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 520 Kč, úroku ve výši 210 Kč, smluvní pokuty ve výši 907,00 Kč (stanovené ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru od 13. 6. 2024 do 26. 3. 2025) a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně v žalobě požadovala rovněž zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 459,82 Kč, kapitalizovaných za dobu od 13. 6. 2024 do 22. 11. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení. S ohledem na to, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 7 000 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení duplicitně, je zjevné, že se jednalo o zjevné písařské pochybení. Soud proto k tomuto nároku nepřihlížel, jak ostatně případně navrhovala žalobkyně v doplňujícím podání ze dne 17. 12. 2025, a ve vztahu k uvedenému samostatně nerozhodoval (k tomu také viz k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2369/2000).

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Společnost právnická osoba. a žalovaná dne 13. 5. 2024 podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na stránkách žalobkyně Anonymizováno. Žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím zadání SMS kódu. Ve smlouvě se účastnice dohodly na poskytnutí částky 7 000 Kč. Žalovaná se vedle jistiny zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 520 Kč a úroky v částce 210 Kč (36,5 % ročně). Splatnost byla sjednána do 12. 6. 2024. V případě prodlení byla žalovaná povinna hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně obsahující základní informace k poskytnutí úvěru. Žalované byl poskytnut Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Dle výpisu z pohybu na bankovním účtu žalobkyně poukázala žalované dne 13. 5. 2024 na jí určený účet částku 7 000 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena ze společnosti právnická osoba. na společnost právnická osoba, která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek (včetně seznamu postoupených pohledávek) ze dne 11. 9. 2024 postoupila na stávající žalobkyni. Dopisem ze dne 31. 1. 2025, odeslaným dne 13. 2. 2025, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do sedmi dnů.

8. Z dokumentu „Anonymizováno“ plyne, že původní věřitelka neevidovala žalovanou coby dlužníka, čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání stejně jako celkové příjmy domácnosti činily 29 382 Kč. Žalovaná měla 2 vyživovací povinnosti, žila v nájmu, náklady na bydlení uvedla ve výši 8 000 Kč a ostatní náklady pak v částce 1 200 Kč.

9. Žalobkyně předložila výpis z bankovního účtu žalované z období měsíců března až května 2023, v těchto měsících žalovaná obdržela mzdu ve výši 33 782 Kč, 27 018 Kč a 27 346 Kč. V březnu 2023 jí bylo připsáno na účet 31 746 Kč a odepsáno bylo 31 475,25 Kč; konečný zůstatek tedy činil 158,84 Kč. V dubnu 2023 bylo připsáno na účet 34 924 Kč a odepsáno bylo 34 939,18 Kč; konečný zůstatek tedy činil 368,66 Kč. V květnu 2023 bylo připsáno na účet 32 118 Kč, odepsáno z účtu bylo 32 830,83 Kč a konečný zůstatek tedy činil – 344,17 Kč. Dále žalobkyně předložila výpis ze spořícího účtu žalobkyně z období od 23. 1. 2024 do 25. 6. 2024; žalobkyně spořila částku 1 000 Kč měsíčně, přičemž částka v téže výši byla vždy následně poukázána na další účet. Dála obdržela prostředky, označené jako „výplata“ od společnosti jméno FO (zabývající se on-line sázením). Žalobkyně předložila též výpis z běžného účtu žalobkyně z období od 29. 10. 2021 do 26. 6. 2024, v tomto období žalobkyně obdržela plat v rozmezí od 27 109 Kč do 36 298 Kč. Rovněž byly pravidelně na daný účet každý měsíc poukazovány platby v různé výši od různých fyzických osob (např. od jméno FO v řádu stokorun až do výše 27 266 Kč) bez uvedení důvodů těchto plateb. Žalobkyně hradila z předloženého účtu platby na potraviny, oblečení, dopravu a volný čas a opakovaně vykládala prostředky v rozsahu nižších řádů stokorun na on-line sázení (celkem 509 případů). V daném období čerpala půjčky od dalších nebankovních společností: dne 11. 10. 2022 částku 20 000 Kč, dne 21. 12. 2022 ve výši 8 000 Kč, dne 13. 1. 2023 částku 4 000 Kč, dne 18. 2. 2023 ve výši 6 000 Kč, dne 17. 5. 2023 částku 4 000 Kč, dne 22. 9. 2023 částku 3 000 Kč, dne 5. 12. 2023 částku 2 000 Kč, 23. 1. 2024 částku 6 500 Kč, dne 20. 6. 2024 částku 5 000 Kč, dne 17. 6. 2024 částku 5 000 Kč a dne 19. 4. 2024 částku 5 000 Kč. Z daného účtu byl rovněž opakovaně odepisován úrok z kontokorentu. Z daného účtu byla vždy pravidelně poukazována platba na týž účet ve výši 8 000 Kč.

10. Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaná sjednaly dne 13. 5. 2024 smlouvu o zápůjčce pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z. Ke kontraktaci smlouvy ze strany žalované došlo způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořený zadáním jedinečného verifikačního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní předchůdkyně žalobkyně.

15. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji sjednala z pozice podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dosavadní dluhové zatížení žalovaného a dále pak případně pravidelné náklady na dopravu, stravování, ošacení a splátky dosavadních závazků apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Soud dále poukazuje, že i když v posuzované věci nebyla poskytnuta nikterak vysoká jistina, nemá to na zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele vliv. Nelze totiž odhlédnout od dalších částek, které může poskytovatel úvěru žádat v souvislosti s poskytnutím úvěru, tak i prodlením dlužníka.

16. Podstata zkoumání úvěruschopnosti spočívá v porovnání faktických a reálných příjmů a výdajů žadatele, včetně posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není proto dostačující. K majetkové situaci žalované předcházející době sjednání spotřebitelského úvěru žalobkyně doložila výpisy z běžného účtu, z něhož vyplývá výše mzdy žalované. Stejně tak ale z něj vyplývá, že dosavadní příjmy a výdaje žalované v době předcházející poskytnutí úvěru, a to s ohledem na shora uvedené konečné zůstatky na účtu, neposkytovaly záruky, že žalovaná bude schopna během měsíce vrátit částku 9 730 Kč. Z předložených výpisů z účtu žalované je patrné její rizikové chování žalované spočívající v on-line sázení a rovněž opakovaných půjček u dalších poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z výpisu z účtu nelze mít za postavené najisto ani výdaje spojené s bydlením žalované. Žalovaná uvedla, že hradí nájemné ve výši 8 000 Kč měsíčně, tato částka skutečně z účtu pravidelně odcházela (ve prospěch účtu IBAN), nicméně z téhož účtu rovněž přicházely na účet žalobkyně také příchozí platby, přičemž jako majitelka účtu byla označena právě žalovaná a soud tedy nemá za jednoznačně prokázané, že se jedná o platby právě v souvislosti s bydlením – nájmem žalované. Soud přitom zdůrazňuje, že náklady spojené s bydlením zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a jež nelze ani dle aktuální potřeby ihned snížit s tím, že tyto skutečnosti nelze mít prokázané ani z výpisů z běžného účtu předcházejícímu poskytnutí úvěru. Žalobkyně byla z tohoto důvodu povinna zvlášť obezřetně posoudit, zda je žalovaná schopna spotřebitelský úvěr jednorázově splatit, a to při jejich dalších výdajích i celkovému zůstatku na účtu za každý měsíc.

17. Přestože tedy z dokladů, z nichž původní věřitelka dle sdělení žalobkyně vycházela, spíše vyvolávají pochybnosti o majetkové situaci a zejména bonitě žalované, původní věřitelka tuto skutečnost žádným způsobem nereflektovala, nezachovala potřebnou a očekávatelnou dávku opatrnosti a nežádala od žalované další doklady k objasnění těchto rozporů či prokázání celkových poměrů žalované, ale prohlásila žalovanou za bonitní. Podle soudu tedy nejednala s odbornou péčí. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Posuzovanou smlouvu je proto třeba považovat za absolutně neplatnou, pročež žalobkyně má vůči žalovanému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuta částka 7 000 Kč, ze které žalovaná vrátila dle tvrzení žalobkyně, které nebylo žalovanou nikterak vyvráceno, toliko 1 102 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy žalovaná žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, proto nadále dluží jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 5 898 Kč. Z téhož důvodu pak soud žalobkyni naopak nepřiznal právo na částku 4 739 Kč, tvořenou již uhrazenou jistinou, smluvní pokutou, úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru.

19. Částečně důvodným podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. shledal soud požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení, které požadovala od 13. 6. 2024 do zaplacení. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dluhu – vydání bezdůvodného obohacení výzvou odeslanou dne 13. 2. 2025 ve lhůtě do 7 dnů od jejího doručení, tj. do 25. 2. 2025 (při zohlednění § 573 o. z., dle kterého byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání). Soud proto žalovanou zavázal k úhradě úroků z prodlení v zákonné sazbě 12 % ročně ke dni vzniku prodlení, tj. od 26. 2. 2025 do zaplacení, a to z přisouzené jistiny 5 898 Kč. Ve zbytku požadovaných úroků z prodlení je žaloba nedůvodná, jak plyne z výroku II. rozsudku, neboť po uvedenou dobu, co do uvedené částky a nad rámec zamítnuté zákonné úrokové sazby nebyla žalovaná v prodlení.

20. Žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a náleží jí tedy v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala po žalované ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (včetně kapitalizovaného příslušenství) zaplacení částky 12 300,32 Kč, přičemž byla úspěšná co do částky 6 537,89 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná ze 53 % a ze 47 % neúspěšná. Jelikož je poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic takřka shodný, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.