OSHO 6 C 63/2026-50

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 171 333 Kč

I. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 171 333 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 32 878,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 171 333 Kč. Svoji žalobu nejdříve odůvodnila tím, že obdržela od svých rodičů jméno FO a jméno FO ve dnech 4. 11. a 7. 11. 2024 celkovou částku 171 366 Kč jako dar, následně peníze ve shodné částce zaslala dne 29. 11. 2024 žalované, jež je matkou jejího bývalého manžela, a to z důvodu, že žalovaná prohlašovala, že potřebuje peníze a až je bude mít, zašle je zpátky. Posléze při jednání soudu žalobkyně změnila svá skutková tvrzení, kdy uváděla, že mezi ní a synem žalované panem jméno FO (bývalým manželem žalobkyně – pozn. soudu) byl uzavřen závazkový vztah, jehož obsahem měla být dohoda o tom, že peníze budou sice zaslány na účet žalované, ale mají být užity v rámci manželství. Peníze byly darem rodičů žalobkyně vůči žalobkyni. Peníze však použila žalovaná na probíhající rekonstrukci domu. Jak posléze žalobkyně doplnila, použity byly zřejmě s vědomím p. jméno FO. V závěru jednání soudu žalobkyně doplnila, že peníze původně poslal p. jméno FO jejím rodičům, kteří je následně darovali žalobkyni. Protože p. jméno FO peníze potřeboval, poslala mu žalobkyně takto darované peníze s tím, nechť je tedy užije.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Uvedla, že není ve věci pasivně věcně legitimovaná, neboť finance zaslané na účet vedený na její jméno, nebyly určeny pro nic, ale pro jejího syna p. jméno FO. Účet žalované byl pouze platebním místem. Navíc nikdy nebyla vyzvána k vrácení předmětné částky.

3. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil, že darovací smlouvou ze dne 1. 11. 2024 uzavřenou mezi jméno FO a jméno FO jako dárci a žalobkyní jako obdarovanou byla uzavřena darovací smlouva, kdy dárci darovali obdarované (žalobkyni) částku 172 000 Kč do jejího výlučného vlastnictví. Peníze žalobkyni byly zaslány po částkách. Jednak dne 4. 11. 2024 jí byla zaslána částka 68 516 Kč p. jméno FO a dále dne 7.11.2024 jí byla zaslána částka 102 850 Kč paní jméno FO. Následně dne 29. 11. 2024 žalobkyně poslala na účet žalované částku 171 366 Kč se zprávou pro příjemce „PŘEVOD PROSTŘEDKŮ 68 516 CZK + 102 850 CZK“. Jednalo se o účet žalované vedený u právnická osoba., číslo účtu č. účtu.

4. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. září 2025, v právní moci 15. září 2025, bylo manželství žalobkyně a jméno FO uzavřené dne datum před Městským úřadem v Anonymizováno rozvedeno.

5. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a jméno FO ze dne 4. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně píše jméno FO: „A poslední věc, když se máš tedy už nyní finančně dobře, tak tě prosím o to, abys mi poslal zpět na účet těch 171 366 Kč, které mi poslali 4. 11. 2024 moji rodiče a já to přeposlala 7. 11. 2024 tobě na účet tvé mamky, když jsi potřeboval peníze. Říkal jsi, že až budeš mít, tak to pošleš zpět“.

6. Na to reagoval jméno FO sdělením: „Sic jsem čekal uvědomění že jsem tve matce opravil auto a to ne zrovna za málo penez a to že užívali auto a pak ze stratou prodané. Ok. Víš stále si myslíte, že jsem zloděj a grázl. Dobře. Tak mě doplatíš výplatu když jsem u tebe byl zaměstnaný. A převody tam taky nebyli malé. Dolož tedy co jsi platila a to zpětně a to stačí za poslední tři roky a já doložím co šlo z mého ůčtu na naše společné. Tak uvidíme, když jsi mě tedy poslala peníze a myslím že spíš mamce za co to bylo a proč.“

7. Na tuto zprávu reagovala žalobkyně, kdy sdělila jméno FO: „Opakuji, že jsi na podzim řekl, že ty peníze pak vrátíš!!!“

8. Svědek jméno FO, bývalý manžel žalobkyně a syn žalované, uvedl, že částka 171.366 Kč nepředstavovala půjčku, nýbrž dar od rodičů žalobkyně určený jemu osobně. Podle jeho výpovědi byly finanční prostředky zaslány na účet vedený na jméno žalované pouze proto, že v rozhodné době neměl vlastní účet, přičemž s tímto účtem disponoval on sám. Svědek opakovaně zdůraznil, že žalovaná nebyla příjemcem těchto prostředků a žádné peníze od žalobkyně, resp. rodičů žalobkyně neobdržela. Dále uvedl, že v minulosti rodičům žalobkyně zaslal částky 102.850 Kč a 68.516 Kč, které souvisely s finančními prostředky, jež od nich dříve obdržel. Po jejich vrácení mu však měli rodiče žalobkyně sdělit, že peníze vracet nepožadují a že je považují za dar vůči jeho osobě, přičemž následně měly být prostředky zaslány zpět prostřednictvím žalobkyně. Svědek rovněž uvedl, že požadavek na vrácení těchto prostředků se objevil až v souvislosti s rozpadem manželství a následným rozvodem. Popřel, že by se jednalo o půjčku ze strany žalobkyně nebo jejích rodičů. Žalobkyně opakovaně žádala po svědkovi peníze vrátit, svědek však má za to, že tato otázka mezi nimi má být řešena v rámci vypořádání jejich společného jmění.

9. Z výpisu z účtu od Anonymizováno č. hodnota vedeného pro společnost právnická osoba. má soud za zjištěné, že z tohoto účtu dne 22. 10. 2024 odešla částka 102 850 Kč. Z běžného osobního účtu vedeného na jméno žalované č. hodnota má soud za zjištěné, že dne 23. 10. 2024 odešla z tohoto účtu částka 68 516 Kč. Obě částky pak byly zaslány na účet vedený u právnická osoba č. hodnota. Jak soud zjistil, číslo účtu se shoduje s číslem účtem p. jméno FO, z něhož byla dne 4. 11. 2024 zaslána žalobkyni částka 68 516 Kč.

10. Při právním posouzení věci soud postupoval dle níže uvedených ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.).

11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Dle odst. 2 téhož bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1625/2023 plyne, že: „Bezdůvodné obohacení představuje mimosmluvní závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a její korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného a ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. Aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno a v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání bezdůvodného obohacení je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil. Je jím tedy ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat. V případě závazku z bezdůvodného obohacení vzniklého plněním (podle neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy) aktivní a pasivní věcná legitimace svědčí zásadně toliko smluvním stranám.“

14. Na začátek musí soud uvést, že postupně se měnící skutková tvrzení žalobkyně dle aktuální potřeby již sama o sobě znevěrohodňují žalobní nárok. Tato skutková tvrzení totiž lze vnímat jako revidování postojů v závislosti na důkazech, navíc jsou částečně zmatečná, resp. vzájemně si odporující.

15. Má-li však soud přejít k podstatě věci, je třeba akcentovat, že podle § 2991 o. z. vzniká povinnost vydat bezdůvodné obohacení jen tehdy, získala-li žalovaná majetkový prospěch na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu. Soud je přesvědčen, že bylo prokázáno, že se žalovaná bezdůvodně na úkor žalobkyně neobohatila.

16. Jak totiž z dokazování vyplynulo mezi žalobkyní a svědkem jméno FO byl uzavřen závazkový vztah, na základě něhož mu na účet vedený na jméno žalované žalobkyně zaslala peněžní prostředky. Z pohledu soudu je celkem bezpředmětné, o jaký typ závazkového vztahu konkrétně mělo jít, když bylo tvrzeno a následně i prokázáno, že peníze byly p. jméno FO zaslány po vzájemné dohodě. Jak svědek jméno FO vysvětlil, v době, kdy peníze na jeho účet přišly, neměl založen svůj vlastní účet z důvodu svých předchozích finančních obtíží, proto využíval účet, který na své jméno zřídila žalovaná, s nímž si dle libosti hospodařil. Za tohoto stavu lze tedy uzavřít, že účet žalované byl pouze platebním místem, peníze však byly určeny pro p. jméno FO.

17. Jak dále svědek uvedl, jediným, kdo s penězi na účtu disponoval, byl on sám, nikoli žalovaná.

18. Nicméně i kdyby žalobkyně poskytla na základě dohody předmětnou částku jméno FO, a tudíž peníze tak přešly do jeho majetkové sféry, případným následným vynaložením těchto prostředků na nemovitost žalované, mohl nastat majetkový úbytek toliko jméno FO. Jen on by proto mohl být při prokázání investice, absence právního důvodu a skutečného zhodnocení nemovitosti aktivně věcně legitimován vůči žalované. Žalobkyně tedy neprokázala, že by žalovaná získala prospěch přímo na úkor její majetkové sféry.

19. Zároveň lze uzavřít, že ani prvotní verze žalobkyně, že žalovaná peníze sama požadovala a zavázala se je vrátit, nesvědčí tomu, že by se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Naopak, i z těchto tvrzení plyne závěr, že jí peníze byly poskytnuty na základě vzájemné dohody - zápůjčky, jež použití institutu bezdůvodného obohacení vylučuje.

20. Svědeckou výpověď jméno FO soud považuje za věrohodnou, když jeho věrohodnost nebyla nikým zpochybněna. Jeho výpověď soud hodnotí jako spontánní a autentickou, kdy poměrně logicky svědek popsal události, na základě kterých došlo k tomu, že žalobkyně mu poslala, byť na účet žalované, požadovanou částku.

21. Z provedeného dokazování tedy jednoznačně vyplynulo, že předmětné peněžní prostředky nepřijala, ani neužila žalovaná, nýbrž je obdržel svědek p. jméno FO. Žalobkyně tak tedy neprokázala základní předpoklad odpovědnosti žalované z bezdůvodného obohacení, totiž že žalovaná na její úkor získala majetkový prospěch. Výpověď jméno FO naopak ukazuje, že majetkové vypořádání mezi ním a žalobkyní může být předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů, nikoliv však nárokem žalobkyně vůči žalované. Dar nabytý jen jedním z manželů je zásadně jeho výhradním majetkem. Při vypořádání se přihlíží mimo jiné k tomu, co bylo z výhradního majetku vynaloženo na společný majetek a naopak dle § 709 a § 742 o. z.

22. S ohledem na výše uvedené proto soud uzavírá, že žalobu je třeba zamítnout, když žalobkyně neprokázala pasivní věcnou legitimaci žalované. U bezdůvodného obohacení vzniklého plněním aktivní a pasivní legitimace totiž zásadně náleží smluvním stranám, nikoliv další osobě, která z plnění mohla nepřímo profitovat (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1625/2023). Obdobně k platbě na účet třetí osoby je třeba uvést, že samotné plnění ve vazbě na vztah dvou osob bez dalšího nezakládá bezdůvodné obohacení majitele účtu (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1094/2023).

23. Soud vzhledem k výše uvedenému další důkazy ve věci neprováděl (výpis z účtu žalovaného za rozhodné období, tj. od 29. 11. 2024 plus tři měsíce, zjištění, kdo jednal se stavební firmou), když tyto důkazy pak soud považoval za irelevantní, nadbytečné a tím v rozporu s procesní ekonomií.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 878,16 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 171 333 Kč sestávající z částky 7 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 17. 2. 2026 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 171 333 Kč sestávající z částky 7 980 Kč za sepsání právního rozboru věci dle § 11 odst. 1 písm. h) a. t. ze dne 27. 2. 2026 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 171 333 Kč sestávající z částky 7 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 28. 7. 2026 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 7. 2026 náhrada 1 882,03 Kč za 141 ujetých km v částce 1 282,03 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,2 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 172,03 Kč ve výši 5 706,13 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.