OSJE 103 C 5/2021-70

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 15.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 5.000 Kč a co do úroku ve výši 25,85% ročně z částky 10.000 Kč od 17. 4. 2018 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení 1) částky 10 000 Kč s příslušenstvím, které z úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 4. 2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení, a 2) částky 5 000 Kč jakožto smluvní pokuty za prodlení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba (dále jen„ Právní předchůdkyně“) a žalovanou.

2. Soud zjistil, že dne datum podepsaly Právní předchůdkyně, oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry od 4. 5. 2018 do 20. 5. 2019 (č. l. 59), a žalovaná listinu nazvanou Smlouva o úvěru, jejímž podpisem žalovaná potvrdila, že od Právní předchůdkyně převzala v hotovosti částku 10 000 Kč jako bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr (listina označená jako Smlouva o úvěru č. anonymizováno rok, č. l. 41až 42). Poskytnutou částku se žalovaná zavázala vrátit Právní předchůdkyni s úroky ve výši 25,85 % ročně a spolu s náklady se spotřebitelským úvěrem spojenými, a to poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 1 900 Kč; přičemž se současně zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je v prodlení, maximálně však 50 % jistiny (listina označená jako Smlouva o úvěru č. 6 2018, č. l. 41až 42). V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla své generálie, mj. adresu trvalého pobytu a bydliště – obě v obec, bydliště ulice. příjmení číslo, obec –, jakož i že bydlí se svým nezletilým dítětem do 6 let věku a druhem, způsob bydlení: nájem a že její měsíční výdaje dosahují celkem 7 500 Kč (z toho 5 000 Kč bydlení a 2 500 Kč stravování, výživné); v žádosti dále označila, že ke své žádosti stran příjmů připojila rozhodnutí o přiznání dávky, výpis z účtu, čestné prohlášení; jako doklady k výdajům označila smlouvy a čestné prohlášení (listina nazvaná ŽÁDOST O POSKYTNUTÍ SPOTŘEBITELSKÉHO ÚVĚRU, č. l. 46). V listině označené jako Čestné prohlášení dále uvedla, že v dané době pobírala pouze peněžitou pomoc v mateřství ve výši částka a že bydlí se svým druhem, kterému přispívá na domácnost částkou 5 000 Kč (č. l. 46 verte). Jednotlivé údaje poskytnuté žalovanou Právní předchůdkyně vyhodnotila v listině označené anonymizována dvě slova a přiřadila k nim určité bodové hodnocení, načež dospěla k tomu, že lze žalované poskytnou úvěr maximálně ve výši 10 000 Kč s měsíční splátkou nejvýše 1 300 Kč (č. l. 47 verte). Pohledávky Právní předchůdkyně za žalovanou byly jako součást části jejího obchodního závodu převedeny na společnost právnická osoba (notářský zápis na č. l. 10 až 11), přičemž nabyvatelka ujednala se společností právnická osoba postoupení pohledávek (č. l. 19 až 22, včetně přílohy), jejichž postoupení ujednala posledně uvedená společnost se žalobkyní (č. l. 14 až 17, včetně připojených příloh) a toto postoupení oznámila žalované dopisem ze dne datum (č. l. 8 verte). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení pohledávek ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno rok v celkové výši 29 039,85 Kč (včetně smluvní pokuty) dopisem ze dne datum (č. l. 8), podaným k poštovní přepravě téhož dne (podací lístek na č. l. 12). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužných částek – jistiny, úroků a poplatků v tehdejší celkové výši 15 600 Kč, nákladů spojených s vymáháním a smluvní pokuty – společností právnická osoba dopisem ze dne datum – v němž jí byla poskytnuta třicetidenní lhůta k zaplacení od doručení –, (výzva na č. l. 67) adresovaným žalované na ulice. příjmení číslo, obec (č. l. 68), který byl žalované dne datum uložen Českou poštou, s. p. k vyzvednutí (č. l. 68 verte).

3. Soud při jednání, které proběhlo v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.), v nepřítomnosti žalované, nezjistil z jiných než shora uvedených důkazů skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazů neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, a proto z nich soud vycházel, byť jejich obsah hodnotil k tíži žalobkyně tak, jak je uvedeno v bodě 7 odůvodnění.

4. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne datum podepsaly žalovaná a Právní předchůdkyně jakožto poskytovatelka nebankovních spotřebitelských úvěrů listinu nazvanou Smlouva o úvěru, jejímž podpisem žalovaná potvrdila, že od Právní předchůdkyně převzala v hotovosti částku 10 000 Kč jako bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr, kterou se zavázala vrátit s úroky ve výši 25,85 % ročně a spolu s poplatky se spotřebitelským úvěrem spojenými (za uzavření smlouvy, správu úvěru a hotovostní režim splátek) v celkové výši 4 500 Kč. Peněžní prostředky Právní předchůdkyně poskytla na základě žádosti a čestného prohlášení žalované o bydlení (s nezletilým dítětem do 6 let věku a druhem na základě nájmu), výdajích v celkové výši 7 500 Kč (5 000 Kč příspěvek na domácnost placený druhovi, 2 500 Kč strava a výživné) a o příjmech – peněžitá pomoc v mateřství ve výši částka. Sdělené údaje Právní předchůdkyně vyhodnotila tak, že lze žalované poskytnout maximálně 10 000 Kč s tím, že výše měsíční splátky může činit nejvýše 1 300 Kč. Pohledávky ze smlouvy o úvěru byly postupně převedeny na žalobkyni, přičemž postoupení na žalobkyni bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení pohledávek dne 27. 7. 2020. Poprvé však byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných částek (mj. celé jistiny) již dopisem ze dne 30. 11. 2018, který pro ni byl uložen na poště dne 5. 12. 2018, přičemž jí k zaplacení byla poskytnuta lhůta 30 dnů od doručení.

5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:

Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

Dle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Pode § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ten den totiž Právní předchůdkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč (jistinu, zápůjčku), kterou se žalovaná zavázala vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky za„ služby“ ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Povinnost žalované hradit splátky řádně a včas byla utvrzena ujednáním o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž splácením je v prodlení, maximálně celkem 50 % jistiny. Není sporu o tom, že žalovaná v době uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitelka, což se podává jak ze smlouvy, tak ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru i z čestného prohlášení. Zato Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka, o čemž svědčí i skutečnost, že v dané době byla oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry (§ 264 z. s. ú., č. l. 59).

7. S ohledem na údaje uvedené v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitelky (zde žalované) ve smyslu § 86 z. s. ú. Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad skutečností, že žalovaná v době poskytnutí zápůjčky bydlela v bytě obec, a to na základě nájemní smlouvy, přičemž však uvedla, že její náklady na bydlení činí 5 000 Kč měsíčně – v této výši měla přispívat svému druhovi, s nímž měla žít – a osobní výdaje, a to jen na stravu, činí 2 500 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně měla řádně zkoumat, zda životní výdaje žalované mohly v dubu 2018 v obec činit pouze 7 500 Kč. Ohledně výdajů žalované se Právní předchůdkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovanou, aniž by je prověřila, byť vzhledem k uvedenému musela mít, resp. měla mít důvodné pochybnosti o jejich výši. Jediným příjmem žalované měla být peněžitá pomoc v mateřství ve výši částka, aniž by však bylo postaveno najisto, že Právní předchůdkyně toto tvrzení ověřila. K žalobě totiž žalobkyně nepřiložila žádnou z listin, na kterou se odkazuje v žádosti o poskytnutí úvěru. K tomu je třeba dodat, že je obecně známou skutečností, že peněžitá pomoc v mateřství je poskytována jen po určitou dobu kratší jednoho roku od porodu (jednoho dítěte), přičemž z právních předpisů vyplývá, že peněžitá pomoc v mateřství je při narození jediného dítěte poskytována pouze po dobu 28 týdnů, maximálně 22 týdnů ode dne porodu. Právní předchůdkyni jakožto profesionálce na trhu nebankovních úvěrů toto muselo být bez pochybností známo. Přesto při výpočtu maximální výše spotřebitelského úvěru a měsíčních splátek vycházela z toho, že příjem ve výši částka je a bude pravidelným příjmem žalované. Žalobkyně neprokázala, že by Právní předchůdkyně reálně ověřovala, zda má žalovaná další závazky či zda proti ní nejsou vedena exekuční řízení. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k tomu, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že Právní předchůdkyně údaje sdělené žalovanou vyhodnotila na základě svého systému v tzv. anonymizována dvě slova. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty (úroku) a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu dosáhly 73 % jistiny (zápůjčky). Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovanou nemohla být realizována služba hotovostního inkasa splátek, avšak žalobkyně přesto žádá nahradit i poplatek za tuto službu v celé výši. Je více než pravděpodobné, že poplatky za služby jsou skrytým úrokem (úplatou) za poskytnutí peněžité zápůjčky. Pro úplnost soud poznamenává, že i přes výslovné znění ustanovení § 87 z. s. ú. je třeba toto vykládat tak, že za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost se stanovuje sankce v podobě absolutní neplatnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie, zejm. Směrnice, vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích i smluvní pokutě. Námitka žalobkyně, že žalovaná byla v řízení nečinná, a proto jí nemá být poskytnuta ochrana, je lichá, neboť k absolutní neplatnosti soud musí přihlédnout i bez návrhu (§ 588 věta první o. z.).

8. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla na základě smluv o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Žalovaná na svůj závazek neuhradila ničeho. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaná v rozsahu částky 10 000 Kč bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, potažmo jejích právních předchůdkyň.

9. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl pro nedůvodnost (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení je třeba dodat, že obohacený je bezdůvodné obohacení povinen vrátit bez zbytečného odkladu k výzvě ochuzeného, neboť splatnost plnění nebyla ujednána (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně prokázala, že společnost právnická osoba vyzvala žalovanou k zaplacení částek z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru dopisem zaslaným žalované prostřednictvím České pošty s. p. a uloženým pro žalovanou 5. 12. 2018, přičemž jí stanovila lhůtu k zaplacení do 30 dnů od doručení. Lhůtu k zaplacení do 30 dnů lze pokládat za přiměřenou, tedy vyhovující právnímu pojmu„ lhůta bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Žalovaná tak byla povinna vydat bezdůvodné obohacení do 4. 1. 2019. Úroky z prodlení z částky, kterou se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, tj. z částky 10 000 Kč, je tak žalobkyně bezesporu oprávněna požadovat od 17. 5 2019. V prvním pololetí roku 2019 činila výše úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. na základě § 1970 o. z. 9,75 %.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z větší části úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla úspěšná z 54 %, jelikož žalobě bylo vyhověno jen co do částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 17. 5. 2019 do zaplacení – ke dni vydání rozhodnutí co do částky 12 719,32 Kč –, kdežto žaloba byla zamítnuta co do částky 5 000 Kč a co do úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 4. 2018 do zaplacení – ke dni vydání rozhodnutí co do částky 15 007,14 Kč.

11. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, popř. zahájení exekuce.