OSJE 111 C 1/2022-46

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 50 010 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 916 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 19. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 18 094,89 Kč, úroku ve výši 53,12% ročně z částky 35 551,62 Kč od 30. 6. 2021 do 23. 7. 2021 ve výši 1 216,08 Kč, úroku ve výši 8,25% ročně z částky 35 551,62 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 6. 2021 dosáhne částky 88 214 Kč, a úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 41 607 Kč od 30. 6. 2021 do 18. 1. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 691 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 057,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 50 010,89 Kč, jež sestává z nové dlužné jistiny úvěru poskytnutého dle smlouvy o úvěru číslo ve výši 40 209,83 Kč, ze smluvních pokut ve výši 998 Kč s příslušenstvím za prodlení žalované se zaplacením splátek č. 4 a 5 delším než 30 dnů (tj. 2 x smluvní pokuta ve výši 499 Kč), z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s úhradou splátek č. 4 a 5 ve výši 400 Kč (tj. 2 x náklady ve výši 200 Kč) a ze smluvní pokuty ve výši 8 403,89 Kč (tj. 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 40 209,83 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou od 30. 6. 2021 do 24. 1. 2022) s kapitalizovaným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 1 216,08 Kč (tj. úrok ve výši 53,12% ročně z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 35 551,62 Kč za dobu od 30. 6. 2021 do 23. 7. 2021), s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 8,25% ročně z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 35 551,62 Kč za dobu od 24. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 41 607 Kč za dobu od 30. 6. 2021 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou žalovaná podepsala dne datum, na jejím základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 36 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 54,18% ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 042 Kč splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2021, přičemž žalobkyně prověřila schopnost žalované řádně hradit úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalované a z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, v důsledku toho došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 28. 6. 2021. Na úvěr žalovaná uhradila před zesplatněním částku 4 084 Kč, po zesplatnění úvěru již na úvěr ničeho neuhradila, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k řádně nařízenému jednání se nedostavila, soud tak jednal v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“).

3. Úplným výpisem ze seznamu registrovaných subjektů finančního trhu bylo prokázáno, že žalobkyně byla ke dni 15. 12. 2020 nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru s povolenými činnostmi poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení, poskytování spotřebitelského úvěru na bydlení a poskytování vázaného spotřebitelského úvěru.

4. Výpisem záznamu z registru SOLUS ze dne 15. 12. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně tohoto dne v registru SOLUS nezjistila o žalobkyni žádné údaje o dlužných splátkách, jejich počtu, ani další údaje.

5. Prohlášením klienta bylo prokázáno, že žalovaná zde uvedla, že nemá žádné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu, není proti ní podána jakákoliv žaloba ani vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, nenachází se v úpadku či ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti její osobě podán insolvenční návrh ani v posledních třech letech zamítnut insolvenční návrh proti její osobě pro nedostatek majetku.

6. Hodnocením klienta ze dne datum ke smlouvě o úvěru číslo bylo prokázáno, že žalovaná do formuláře uvedla, že je svobodná, nežije se žádným partnerem ve společné domácnosti, její příjmy tvoří mzda ze zaměstnání ve výši částka měsíčně, výdaje tvoří náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč, přičemž se nejedná o vlastní, družstevní, státní, obecní či pronajaté bydlení ani o bydlení u rodičů. Při analýze bonity žalované tedy žalobkyně vycházela z celkových příjmů žalované ve výši částka a z celkových výdajů žalované ve výši 7 360 Kč po započtení životního minima na žalovanou ve výši 3 860 Kč.

7. Výpisem z registru NRKI/BRKI bylo prokázáno, že registr přidělil žalované CBS skóre ve výši 421, výpis k tomuto skóre uvádí, že se jedná o skóre III. kategorie s nízkým rizikem a nejlepším segmentem klientů.

8. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, dodatkem číslo k této smlouvě a předsmluvním formulářem bylo prokázáno, že žalovaná tohoto dne navrhla žalobkyni uzavření smlouvy o úvěru ve výši 36 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 54,18% ročně, jenž vyplatí žalobkyně na účet žalované číslo banka číslo, a který žalovaná zaplatí ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 042 Kč splatných vždy nejpozději k 24. dni každého kalendářního měsíce, celkem na úvěr zaplatí částku 73 512 Kč. V návrhu je dále uvedeno, že smlouva o úvěru se uzavírá prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a to tak, že žalovaná zašle žalobkyni na telefonní číslo v návrhu uvedené SMS zprávu, kterou vyjádří svůj souhlas s dokumenty v návrhu vyjmenovanými, mimo jiné návrhem na uzavření smlouvy, a která bude obsahovat její jméno a příjmení a jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, kterou žalobkyně zašle na účet žalované. Smlouva o úvěru je uzavřena okamžikem doručení oznámení o schválení úvěru žalované. Návrh je opatřen místo podpisu žalované kódem číslo.

9. Oznámením o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře a doručenkou bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalované, že akceptovala její návrh na uzavření smlouvy číslo ze dne datum. Oznámení si žalovaná převzala dne 18. 12. 2020.

10. Dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že z účtu č. bankovní účet byly na účet číslo bankovní účet převedeny dne datum prostředky ve výši 36 000 Kč pod variabilním symbolem číslo.

11. Kartou klienta celé jméno žalované ke smlouvě číslo bylo prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni na smlouvu částku ve výši 4 084 Kč.

12. Předžalobní výzvou ze dne 3. 1. 2022 a podacím archem z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala uvedeného dne žalované předžalobní výzvu, ve které ji vyzvala k zaplacení nároků, jež jsou žalovány, a to do 15 dnů od odeslání předžalobní výzvy.

13. Čestným prohlášením ze dne datum vyhotoveného jméno jméno příjmení, manažerem specializovaného útvaru hybridní pošty bylo prokázáno, že žalobkyně užívá služeb hybridní pošty, kdy žalobkyně předává České poště s. p. elektronické dokumenty a pošta tyto tiskne a rozesílá.

14. Stran výzev k zaplacení ze dne 25. 5. 2021, 24. 6. 2021 a 28. 6. 2021 soud uvádí, že žalobkyně neprokázala ani jejich odeslání, natož doručení, samotné prokázání toho, že žalobkyně využívá služeb hybridní pošty neznamená, že odeslala konkrétní zásilku. Dalšími provedenými důkazy se soud nezabýval, když z nich pro věc neměly plynout žádné další rozhodné skutečnosti.

15. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně je nebankovním subjektem s oprávněním poskytovat spotřebitelský úvěr. Dne datum požádala žalovaná žalobkyni o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 36 000 Kč, a to návrhem číslo ve znění jeho dodatku číslo. Žalobkyně provedla hodnocení úvěruschopnosti žalované, při němž vycházela ze zjištění, že v registru SOLUS nejsou k žalované uvedeny žádné relevantní údaje a registr NRKI/BRKI přiřadil žalované skóre III. kategorie, a dále vycházela z prohlášení žalované, že je svobodná, žije sama, její pravidelný měsíční příjem tvoří mzda ve výši částka měsíčně, výdaje tvoří náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč, přičemž se nejedná o bydlení ve vlastním, družstevním, státním, obecním či pronajatém bytě ani o bydlení u rodičů. Žalobkyně nepředložila soudu žádné doklady, kterými měly být tyto tvrzené údaje ověřeny. Oznámení o schválení požadovaného úvěru doručila žalobkyně žalované dne datum. Základní parametry úvěru pod číslo byly: poskytnutý úvěr ve výši 36 000 Kč, na který měla žalovaná celkem zaplatit částku ve výši 73 512 Kč ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 042 Kč, přičemž splátky měla žalovaná hradit vždy nejpozději k 24. dni každého kalendářního měsíce, zápůjční úroková sazba činila 54,18%. Žalobkyně požadavek na poskytnutí úvěru schválila, což oznámila žalované dopisem doručeným dne datum. Prostředky z úvěru ve výši 36 000 Kč byly žalované v souladu s jejím návrhem vyplaceny na účet číslo bankovní účet dne datum. Žalovaná na úvěr uhradila pouze částku 4 084 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru předžalobní výzvou ze dne 3. 1. 2022, odeslanou téhož dne, a to do 15 dnů od odeslání předžalobní výzvy.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

18. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

29. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení § 2 odst. 1 z. s. ú. Není sporu o tom, že v době uzavření smluv žalovaná vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně jako anonymizováno. Žalobkyně neprokázala ověření tvrzených příjmů a výdajů žalované. Přitom zejména otázka nákladů na bydlení žalované v době poskytnutí úvěru je velmi sporná, když žalovaná ve svém prohlášení vyloučila jako typ svého bydlení bydlení ve vlastním, družstevním, státním, obecním, pronajatém bytě i bydlení u rodičů. Není tedy zřejmé, jak své bydlení v té době zajišťovala a jaké byly její náklady s tím spojené. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Je pak nutno zdůraznit, že poskytovatel úvěru má dle § 78 z. s. ú sám, nebo prostřednictvím zprostředkovatele, povinnost uchovávat dokumenty týkající se i ověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. I přes tuto zákonnou povinnost žalobkyně žádné dokumenty prokazující příjmy nebo výdaje žalované soudu nepředložila. Soud je vzhledem k výše uvedenému toho názoru, že žalobkyně zanedbala svou povinnost řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalovaného (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, nesplněním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku.

31. Nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat dle § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně vyplatila žalované částku 36 000 Kč a žalovaná žalobkyni zaplatila 4 084 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 31 916 Kč. Při určení výše bezdůvodného obohacení soud vychází z toho, že poskytnutí protiplnění obohaceným, tedy žalovanou, nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, tedy žalobkyně, nýbrž snižuje rozsah prospěchu žalobkyně. Žalobkyně tedy může dostat jen to, co jí ještě nebylo druhou stranou zaplaceno, neboť o více se její o majetek nezmenšil. K této částce rovněž žalobkyni náleží dle § 1970 o. z. úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 19. 1. 2022, když výzvou odeslanou žalované dne 3. 1. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení mimo jiné i nedoplatku jistiny úvěru ve lhůtě do 15 dnů od odeslání výzvy; splatnost nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení tedy nastala dne 18. 1. 2022. Vzhledem k výše uvedenému soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku a přiznal žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 31 916 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 19. 1. 2022 do zaplacení (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 146 odst. 2 o. s. ř, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyni podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 15,72%, přičemž tyto náklady sestávají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby v (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka) ve výši 7 850 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., když za předžalobní upomínku soud dle § 11 odst. 2 písmeno h) citované vyhlášky přiznal žalobkyni polovinu odměny, z náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 900 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady DPH ve výši 1 837,50 Kč dle § 137 o. s. ř. a z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 501 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně činí 13 088,50 Kč, z toho 15,72% je 2 057,50 Kč. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 057,50 Kč, a to dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.

33. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení delší lhůty k plnění či pro povolení splátek nebyly shledány žádné důvody.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu Jeseník. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.