OSJE 4 C 168/2025-33

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 10 720 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 904 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se v řízení zahájeném dne 11. 7. 2025 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 10 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 720 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení, když žalobu odůvodnil tím, že žalovaná se žalobcem uzavřela dne 20. 09. 2023 smlouvu o úvěru číslo hodnota ve výši 21 816 Kč (skládající se z půjčené částky 12 000 Kč a souhrnného poplatku 9 816 Kč), podle které měla splácet týdně 364 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná zaplatila částku ve výši 11 096 Kč, splácela nepravidelně, žalobce za účelem vyhodnocení úvěruschopnosti žalované provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti právnická osoba, náhled do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta u naší společnosti, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti, kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, vyjádřila se v rámci odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu tak, že v době uzavření smlouvy nedokázala správně vyhodnotit své možnosti ani podmínky, podle žalované výše úrokové sazby a RPSN odporuje dobrým mravům, rovněž další poplatky odporují dobrým mravům, žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované, tuto nemá podepřenu žádnými doklady, žalovaná se snažila věc vyřešit smírně, podala rovněž návrh na zahájení řízení u finančního arbitra.

3. Jednání dne 11. 11. 2025 bylo vedeno v nepřítomnosti účastníků řízení, žalobce se z neúčasti na jednání omluvil.

4. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že žalovaná podepsala dne 20. 09. 2023 listinu nazvanou smlouva o úvěru číslo hodnota, ve které se žalobcem ujednali, že žalobce poskytne při podpisu smlouvy žalované částku 12 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, jejíž poskytnutí žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, a žalovaná poskytnutou částku vrátí spolu s úrokem 2 376 Kč, poplatkem za doručení úvěru 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 3 840 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 363,60 Kč, úroková sazba sjednána ve výši 70,89 % ročně.

5. Formulářem pro standardní informace a kartou karta klienta bylo prokázáno, že RPSN bylo sjednáno ve výši 212,77 %, v kartě klienta bylo uvedeno o žalované, že má příjem z důchodu ve výši 18 610 Kč, výdaje na bydlení činí 4 872 Kč, životní minimum pak 4 860 Kč, disponibilní zůstatek ve výši 8 878 Kč.

6. Návrhy ze dne 2. 6. 2025 a ze dne 17. 7. 2025, usnesením arbitra, oznámením, bylo prokázáno, že žalovaná se snažila věc vyřešit se žalobcem smírně, podala rovněž návrh na zahájení řízení u finančního arbitra, ten řízení zastavil, protože je návrh nepřípustný.

7. Podacím archem a předžalobní výzvou bylo prokázáno, že dne 26. 6. 2025 byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky.

8. Přehledem splátek bylo prokázáno, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 11 096 Kč. Mezi účastníky toto nebylo sporné.

9. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná požádala žalobce o spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč se splatností 60 týdnů, pro účely poskytnutí úvěru žalovaná žalobci sdělila, že má příjem z důchodu ve výši 18 610 Kč, výdaje na bydlení činí 4 872 Kč, životní minimum pak 4 860 Kč, disponibilní zůstatek ve výši 8 878 Kč. Tyto údaje žalobce napsal do karty klienta. Žalovaná podepsala dne 20. 09. 2023 listinu nazvanou smlouva o úvěru číslo hodnota, ve které se žalobcem ujednali, že žalobce poskytne při podpisu smlouvy žalované částku 12 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, jejíž poskytnutí žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, a žalovaná poskytnutou částku vrátí spolu s úrokem 2 376 Kč, poplatkem za doručení úvěru 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 3 840 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 363,60 Kč, úroková sazba sjednána ve výši 70,89 % ročně, RPSN bylo pak sjednáno ve výši 212,77 %. Žalovaná se snažila věc vyřešit se žalobcem smírně, podala rovněž návrh na zahájení řízení u finančního arbitra, ten řízení zastavil, protože je návrh nepřípustný. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 11 096 Kč. Dne 26. 6. 2025 byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky.

10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

12. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení: Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 20. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú. Ten den totiž žalobce poskytl žalované částku 12 000 Kč jako zápůjčku, kterou se žalovaná zavázala vrátit se sjednanou úplatou. Není sporu o tom, že žalovaná v době uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel, žalobce vystupoval při poskytnutí zápůjčky jako podnikatel.

21. Žalobce tvrdí, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně ověřila úvěruschopnost žalované, a to na základě kontroly v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontroly rodných čísel a občanských průkazů dálkovým systémem společnosti právnická osoba, kontroly předložených dokumentů vyplněných v Evidenční kartě klienta a kontroly platební historie žalovaného u žalobce, vyhodnocením aktuální finanční situace žalované dle poskytnutých podkladů, vyhodnocením příslušné lokality bydliště a zdrojů příjmu žalované na základě vědomostí a praxe z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané lokalitě a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Provádění těchto jednotlivých úkonů však žalobce nijak neprokázal a k jednání se nedostavil, čímž se připravil o beneficium poučení soudem o této okolnosti. Lze však vyslovit důvodnou pochybnost, že žalobce všechny tvrzené kontroly a nahlédnutí činil, zřejmě těžko provedl kontrolu zaměstnání žalované telefonicky, když tato je příjemcem starobního důchodu, rovněž žalobce nevěnoval pozornost tomu, že žalovaná byla starobním důchodcem, má tedy omezený příjem, výdaje na bydlení ve výši 4 872 jsou podle soudu značně podhodnocené, je navíc běžným standardem ověřovat příjmy a výdaje za nejméně tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru, soud tedy uzavírá, že žalobce neověřil úvěruschopnost žalované a s ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů.

22. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. K neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu, když zanedbání povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k uzavření smlouvy v rozporu se zákonem (porušení § 87 z. s. ú.), jedná se o porušení v neprospěch slabší strany (spotřebitele, jako laika a ekonomicky a zpravidla i odborně slabšího subjektu) a dané jednání zjevně narušuje veřejný pořádek, když poskytování úvěrům potenciálně neúvěruschopným osobám vede k sociálně nežádoucím jevům a poškozuje nejen dlužníka samotného ale společnost jako celek. Nadto soud upozorňuje, že dle rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-679/18 OPR Finance ze dne 5. 3. 2020 jsou soudy povinny zkoumat posouzení úvěruschopnosti ze zákona a jedná se o neplatnost absolutní a vnitrostátní právní úprava tomuto bránící je rozporná s komunitním právem. Na to konečně reagoval i český zákonodárce novelou z. s. ú. účinnou od 29. 5. 2022, kterou výslovně zanesl do z. s. ú. absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru pro případy, kdy není řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Soud tak vykládal § 87 odst. 1 z. s. ú. v tomto světle a vzal smlouvu za absolutně neplatnou. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích a smluvních pokutách. S ohledem na závěr o neplatnost smlouvy z důvodu shora se již pak soud nezabýval námitkou žalované, že sjednané úroky i RPSN jsou v rozporu s dobrými mravy.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku ve výši 12 000 Kč, žalovaná uhradila na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy částku 11 096 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaná v rozsahu částky 904 Kč bezdůvodně obohatila na úkor žalobce. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 904 Kč a v tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje dále na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšná byla ve věci žalovaná (jak je zřejmé již porovnáním přiznané a zamítané jistiny, nemluvě o příslušenství), žalované však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud tak právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

25. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.