OSJE 4 C 220/2022-198

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Jeseníku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivany Ondryášové a přísedících Věry Vilgasové a Jarmily Otevřelové ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_004⟫ b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B ⟪LB:lb_005⟫ c) Jméno žalobce C, narozený Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C ⟪LB:lb_006⟫ všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_009⟫ o 1 600 000 Kč

I. Návrh, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku ve výši 1 600 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 800 Kč společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se návrhem doručeným soudu dne 31.10. 2022 domáhali, aby byla původně žalovanému – právnická osoba. uložena povinnost zaplatit žalobcům a), b), a c) společně a nerozdílně částku ve výši 1 600 000 Kč, když tento návrh odůvodnili tím, že v roce 1990 byla u právního předchůdce žalobců hlášena a uznána nemoc z povolání (silikóza prostá), za níž odpovídá právní předchůdce žalovaného, resp. žalovaný, přičemž žalobci jako pozůstalí po poškozeném uplatňují jeho dosud neuspokojené nároky z titulu náhrady škody vzniklé nemocí z povolání v podobě nového ohodnocení bolesti ve výši 400 bodů a nového ztížení společenského uplatnění ve výši 6 000 bodů dle doložených lékařských posudků Kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice Olomouc ze dne 13. 04. 2017, celkem tedy 6 400 bodů po 250 Kč/bod, což představuje částku ve výši 1 600 000 Kč.

2. Žalobci pak k výzvě soudu ze dne 3. 2. 2023 a 9. 6. 2023 doplnili návrh podáním na čl. 17, že právní předchůdce žalobců byl zaměstnancem obchodní společnosti právnická osoba., (IČO 451921154) od 1. 7. 1968 do 17. 12. 1999, přičemž za trvání jeho pracovního poměru u něj byla dne 6. 12. 1990 hlášena nemoc z povolání silikóza prostá s tím, že zodpovědným zaměstnavatelem je jmenovaná společnost. Insolvenční řízení na žalovaného právnická osoba. bylo zahájeno na základě vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.2.2014, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2014 byl na majetek dlužníka právnická osoba. prohlášen konkurz. Ze sdělení Jméno žalované. ze dne 15. 5. 2023 vyplývá, že neeviduje na jméno FO pojistnou událost, insolvenční správce sdělil, že nemá informaci kdy, v jaké výši, za jaké období bylo na uplatněné nároky případně plněno. Žalobci mají za to, že ani částečně nebyly uplatněné nároky dosud uspokojeny. jméno FO dne 24. 7. 2017 zemřel jako ženatý a v první třídě dědiců dědí pozůstalá manželka a děti, každý z nich stejným dílem.

3. Insolvenční správce dlužníka právnická osoba. tituly před jménem jméno FO podáním ze dne 9.8.2023 nárok žalobců neuznal, škoda byla nahlášena Jméno žalované., s tím, nechť tato pojišťovna vstoupí do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného.

4. Jméno žalované. podáním ze dne 5. 9. 2023 vstoupila do řízení jako vedlejší účastník, uvedla, že nárok je promlčen, nárok byl navíc již odškodněn předchozím zaměstnavatelem, nárok není žalovatelný pro dědice zemřelého poškozeného.

5. Žalobci pak dále podáním ze dne 27. 11. 2023 upřesnili, že žalovaným je tituly před jménem jméno FO, insolvenční správce dlužníka právnická osoba.

6. Soud pak vyslovil místní nepříslušnost usnesením ze dne 5. 12. 2023, přičemž odvolací soud k odvolání žalobců i žalovaného usnesením ze dne 28. 2. 2024, č.j. 16 Co 35/2024–57 rozhodl tak, že se místní nepříslušnost zdejšího soudu nevyslovuje.

7. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2024 byl zrušen konkurz na majetek dlužníka právnická osoba. po splnění rozvrhového usnesení a tím zanikla pasivní legitimace tituly před jménem jméno FO, insolvenčního správce v tomto řízení.

8. Ve věci bylo prvně jednáno dne 9. 1. 2025, žalobci pak písemně doplnili návrh podáním ze dne 24. 1. 2025 tak, že právní předchůdce žalobců jméno FO, nar. 21. 3. 1950, zemřel dne 24. 7. 2017, byl u žalovaného zaměstnán od 1. 7. 1968 do 17. 12. 1999, když práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu právního předchůdce žalobců v průběhu trvání jeho pracovního poměru postupně přecházely z právnická osoba na právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba a.s. až na nyní žalovanou společnost právnická osoba. Dne 6. 12. 1990 byla u právního předchůdce žalobců hlášena a následně tehdejší Klinikou nemocí z povolání Fakultní nemocnice Olomouc uznána nemoc z povolání (silikóza prostá). Žalobci A), B) a C) jako pozůstalí po poškozeném uplatňují jeho dosud neuspokojené nároky z titulu náhrady škody vzniklé nemocí z povolání v podobě nového ohodnocení bolesti ve výši 400 bodů a nového ztížení společenského uplatnění ve výši 6 000 bodů dle doložených lékařských posudků Kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice Olomouc ze dne 13. 4. 2017, celkem tedy 6 400 bodů á 250 Kč/bod, což představuje částku ve výši 1 600 000 Kč. V rámci insolvenčního řízení došlo na základě smlouvy o koupi závodu ze dne 26. 1. 2016 ke zpeněžení majetkové podstaty společnosti právnická osoba., IČO IČO jedinou smlouvou, proto se právní nástupcem této společnosti stal nabyvatel, tj. společnost jméno FO a.s., IČO IČO, která ke dni 27. 1. 2016 změnila obchodní firmu na právnická osoba. a ke dni 1. 10. 2019 na právnická osoba reality a.s. Na základě projektu přeměn ze dne 24. 7. 2019, založeného ve sbírce listin dne 29. 7. 2019, došlo k rozdělení společnosti právnická osoba. (IČO IČO) a společnosti právnická osoba. (IČO IČO). Odštěpená část obou společností se ke dni 1. 10. 2019 sloučila do nástupnické společnosti právnická osoba (IČO IČO), která se ke dni 1. 10. 2019 přejmenovala (opět!) na společnost právnická osoba. (IČO IČO). Zbývající část původní rozdělované společnosti právnická osoba. (IČO IČO) byla ke dni 1. 10. 2019 přejmenována na společnost právnická osoba reality a.s., která se dne 16. 12. 2020 přejmenovala na společnost právnická osoba., a zbývající část společnosti právnická osoba. na společnost právnická osoba, která se dne 9. 12. 2020 přejmenovala na společnost právnická osoba Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2024 č.j. KSOS 33 INS 3854/2014-B-165, které nabylo právní moci ve výroku I. dne 23. 8. 2024 a ve výroku II. dne 6. 8. 2024, byl konkurs prohlášený na majetek dlužnice právnická osoba., IČO IČO zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2024 č. j. KSOS 33 INS 3854/2014-B-167, které nabylo právní moci dne 22. 10. 2024, byl insolvenční správce tituly před jménem jméno FO zproštěn funkce. Právní předchůdce žalobců předložil dle jeho domnění odpovědné společnosti právnická osoba. (IČO IČO), předmětné lékařské posudky Fakultní nemocnice Olomouc ze dne 13. 4. 2017 a uplatnil dosud neuspokojené nároky na náhradu za další bolest, která byla ohodnocena počtem 400 bodů, a náhradu za zhoršení ztížení společenského uplatnění, která byla ohodnocena počtem 6 000 bodů, tj. celkem 6 400 bodů po 250 Kč za 1 bod, což představuje částku 1 600 000 Kč, když žalobci poukazují na obsah přípisu obchodní společnosti právnická osoba. ze dne 7. 6. 2018 adresovaného pověřené soudní komisařce v řízení o pozůstalosti, jakož i na absenci jakékoliv (natož adekvátní) reakce této společnosti na žádost, následnou urgenci a předžalobní výzvu žalobců z let 2018 a 2019. Společnost právnická osoba. v žalobcích vyvolala přijetím žádosti o odškodnění a svou nečinností dojem, že likvidace uplatněných nároků je stále v řešení, že došlo jen ke změně právního zastoupení na straně zaměstnavatele a k postupnému předávání právní agendy nové advokátní kanceláři. Žalobci nebyli žalovaným nikdy (natož v přiměřené lhůtě) vyrozuměni o případném neuznání (odmítnutí) uplatněných nároků. Žalobci si právě s ohledem na nečinnost původního žalovaného dovolili dne 22. 10. 2019 oslovit písemnou žádostí o pomoc a informaci přímo obě v úvahu připadající pojišťovny zákonné odpovědnosti zaměstnavatelů za škodu při pracovním úrazu nebo z nemoci z povolání, avšak v podstatě bezvýsledně, když po prvotní reakci již na další navazující dotazy ke stavu věci ani urgence (naposledy ze dne 14. 4. 2020) ani právnická osoba. (nynější vedlejší účastník) nijak nereagovala. Žalobci následně uplatnili své nároky proti dle jejich názoru pasivně legitimované společnosti právnická osoba. žalobou ze dne 14. 4. 2020, která byla pravomocně zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 13. 7. 2023, č.j. 4 C 52/2020-162. Tato společnost právnická osoba. již na počátku tohoto řízení v rámci vyjádření k žalobě dne 27. 7. 2020 uvedla, že nedošlo k přechodu práv a povinností týkajících se bývalého zaměstnance společnosti právnická osoba. na žalovaného, nicméně podle jí prezentovaného názoru měla být zřejmě pasivně legitimovaná společnost právnická osoba reality, a.s. (nyní právnická osoba.), když bylo odkazováno na skutečnosti podávající se z projektu přeměn ze dne 24. 7. 2019. Nedostatek pasivní věcné legitimace původně žalované společnosti právnická osoba. (IČO IČO) vyšel poprvé najevo až v návaznosti na kasační zásah odvolacího Krajského soudu v Ostravě, který svým usnesením procesní povahy ze dne 16. 12. 2020, č.j. 16 Co 207/2020-50 nepřipustil, aby do řízení jako další účastník na straně žalované přistoupila společnost právnická osoba reality a.s., IČO IČO, sídlem adresa. Žalobci proto z procesní opatrnosti uplatnili své nároky i na nyní žalované společnosti (resp. jejím tehdejším insolvenčním správci, a to přípisy ze dne 22. 9. 2021 a ze dne 21. 1. 2022. Žalobci byli přípisem ze dne 15. 10. 2021 i přímo insolvenčním správcem žalované společnosti právnická osoba. informováni o tom, že na základě Smlouvy o koupi závodu ze dne 26. 1. 2016, uzavřené se společností jméno FO a.s., IČO IČO (nyní pod názvem právnická osoba.), zveřejněné dne 3. 2. 2016 pod položkou č. B-59 insolvenčního spisu, v insolvenčním rejstříku ve výše specifikované věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 3854/2014, došlo k přechodu práv a povinností z dlužníka na výše uvedenou společnost s tím, nechť se s uplatněním nároku proto dále obracejí již pouze na tuto společnost. Žalobci vstup společnosti právnická osobas. do řízení na straně žalované v řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku pod sp.zn. 4 C 52/2020 ostatně již dříve rovněž navrhovali. Žalobci mají za to, že pro právní posouzení pasivní legitimace žalovaného z titulu náhrady škody z nemoci z povolání byl rozhodující výklad ustanovení § 291 insolvenčního zákona, a to v jeho znění účinném ke dni účinnosti smlouvy o zpeněžení dlužníkova podniku (tj. ve znění účinném od 1. 1. 2014), přičemž důvodem novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb. mělo být zpřesnění tohoto ustanovení, když právní praxe podle úpravy účinné do 31. 12. 2013 při přechodu závazků souvisejících s podnikem nebyla jednotná. Na jednu stranu tak bylo sice dotčené ustanovení zpřesněno, ale bohužel nereagovalo na změnu pojmosloví související s rektifikací soukromého práva. Závod není zcela totožně vymezen jako podnik, neboť závod zahrnuje i dluhy. Podle žalobců je evidentní, že vzhledem k postupným přechodům práv a povinností jednotlivých subjektů, daných prostým historickým vývojem spojeným s ekonomickou transformací, následným úpadkem společnosti právnická osoba., prodejem jejího závodu v insolvenčním řízení, řadou přeměn a řetězenými změnami názvů nástupnických společností, jakož i s ohledem na nejednotnost právní praxe, byla orientace všech zúčastněných (včetně soudu prvního stupně na samém počátku řízení vedeného pod sp.zn. 4 C 52/2020) v otázce pasivní legitimace značně nepřehledná a složitá. Právo na náhradu újmy způsobené na hodnotách, jakými jsou svoboda, život a zdraví, se promlčí uplynutím subjektivní promlčecí lhůty v trvání tří let podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku, s během ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo měl a mohl dozvědět o vzniku újmy a o odpovědné osobě (§ 619 a § 620 odst. 1 občanského zákoníku). Námitku promlčení žalovaných nároků proto žalobci považují jednak za nedůvodnou, neboť dle jejich názoru ke dni podání žaloby neuplynula subjektivní promlčecí lhůta, jednak za rozpornou s dobrými mravy, neboť jsou přesvědčeni, že za shora popsané situace by zánik nároku na plnění v důsledku případného uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jimi uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo případně včas neuplatnili. Pro úmrtí jméno FO na souzenou věc dopadá podle žalobců § 328 odst. 1 zákoníku práce, podle nějž peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí (bez dalších podmínek) nezanikají, přičemž od 1. 1. 2007 to platí i o pohledávkách na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění. Právo zaměstnance na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění tedy přechází na jeho dědice, i když je za svého života nezažaloval.

9. Žalovaná společnost právnická osoba. byla pak vymazána 29. 1. 2025 z obchodního rejstříku.

10. Žalobci navrhli soudu, aby soud rozhodl o procesním nástupnictví tak, že právním nástupcem žalovaného je stát. Soud usnesením ze dne 17. 6. 2025 rozhodl tak, že v řízení bude na straně žalované pokračováno s Českou republikou – Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR s tím, že odvolací soud k odvolání žalované usnesení změnil tak, že v řízení bude na straně žalované pokračováno s Jméno žalované., IČO IČO žalované.

11. Soud dále ve věci jednal dne 18. 11. 2025 a dne 11. 12. 2025 pak ve věci vyhlásil rozsudek.

12. Žalobci namítli, že vznesení námitky promlčení ze strany odpovědného subjektu (zaměstnavatele, resp. pojistitele) v rozporu s dobrými mravy. Nárok na náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění je vysoce osobní povahy, neboť jeho primárním účelem je kompenzace nemajetkové újmy poškozeného na zdraví, včetně utrpení, ztráty životních příležitostí a sociálních omezení. Tento nárok nezaniká smrtí poškozeného, ale přechází na dědice. Tento přechod slouží k tomu, aby škůdce (zaměstnavatel) neprofitoval z prodlužování řízení nebo ze smrti poškozeného, což by podkopalo kompenzační funkci takové náhrady. Zánik nároku žalobců by byl nepřiměřeně tvrdým důsledkem ve srovnání s charakterem nároku (kompenzace zdravotní újmy) a důvody jeho včasného neuplatnění. Institut promlčení slouží právní jistotě a ochraně dlužníka před starými nároky, ale jeho uplatnění musí být vyvažováno principy spravedlnosti a předvídatelnosti práva. V případě dědiců zemřelého zaměstnance by vznesení námitky podkopalo legitimní očekávání dědiců, že zděděný nárok bude chráněn, zejména když poškozený nemohl sám nárok soudně uplatnit kvůli objektivním překážkám (dlouhodobé zdravotní komplikace z nemoci z povolání). Soudy přitom v obdobných případech (např. týkajících se rodinných vztahů nebo dominantní pozice státu) shledávají námitku promlčení jako zneužití práva, pokud vede k nespravedlivému postižení slabší strany. Analogicky zde platí, že vztah mezi zaměstnavatelem, potažmo pojistitelem a dědici (jako nástupci poškozeného) má prvky nerovnováhy a vznesení námitky se jeví jako šikanózní a v rozporu s mravními normami společnosti. Vznesení námitky promlčení proti dědicům v tomto případě představuje zneužití práva, které je v rozporu s dobrými mravy, protože ignoruje kompenzační účel nároku, nezavinění dědiců na uplynutí promlčecí doby a nese též riziko neoprávněného prospěchu škůdce (jeho nástupce) ze smrti poškozeného. Soudy by proto měly takovou námitku odmítnout, aby zajistily spravedlivost a soulad s principy právního státu. Žalobci nárok uplatnili se zpožděním nikoliv pro svou liknavost či nedbalost, nýbrž jednak pro úmrtí poškozeného, ale zejména pro zřejmou složitost právní problematiky hmotněprávního nástupnictví na straně povinných subjektů. Žalobci jako dědici měli reálně ztíženou možnost zjistit osobu skutečně odpovědného subjektu v době, kdy promlčecí lhůta ještě běžela, v tomto směru bezpochyby učinili vše, co bylo v jejich silách, kdy jsou nuceni opětovně poukázat na zjevně obstrukční postoj společnosti právnická osoba, prvotní právní názor samotného insolvenčního správce společnosti právnická osoba., jakož i postoj žalované pojišťovny, u níž se ještě před uplynutím promlčecí doby písemně dotazovali a zjišťovali aktuální stav likvidace nároků jejich zemřelého předchůdce (a která tak byla o předmětných nárocích včas žalobci zpravena). Konečně ani soud prvního stupně se – při vší úctě k němu – v otázce pasivní legitimace v dané věci též ne zcela přesně orientoval.

13. Usnesením dědického spisu zdejšího soudu ze dne 1. 8. 2018, č.j. 13 D 306/2017–46 bylo prokázáno, že jméno FO zemřel dne 24. 7. 2017, byla dne 1. 8. 2018 schválena dohoda pozůst. manželky a dědiců, a to dcery Jméno žalobce B a syna Jméno žalobce C o rozdělení pozůstalosti.

14. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobci podali stejnou žalobu ze stejného důvodu o zaplacení částky ve výši 1 600 000 Kč dne 14. 4. 2020 proti společnosti právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, věc byla vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 52/2020, návrh žalobců na zaplacení částky ve výši 1 600 000 Kč byl pravomocně zamítnut.

15. Rozhodnutím Úřadu práce ČR ze dne 29. 12. 1999 bylo prokázáno, že ode dne 18. 12. 1999 bylo jméno FO přiznáno hmotné zabezpečení.

16. Lékařskými posudky ze dne 13. 4. 2017 bylo prokázáno, že v roce 1990 byla u jméno FO hlášena nemoc z povolání – silikóza prostá a bylo stanoveno za ztížení společenského uplatnění bodové ohodnocení 500 bodů, toto bylo navyšováno v letech 2000, 2002, 2004, 2006, 2010 a 2013 pro zhoršení na 6000 bodů, když posuzující lékař dospěl k tomuto závěru a vycházel z lékařských zpráv, nálezů poskytovatelů zdravotních služeb, výpisů ze zdravotnické dokumentace. V roce 1990 byla u jméno FO hlášena nemoc z povolání – silikóza prostá a bylo stanoveno za bolestné bodové ohodnocení 200 bodů v roce 2002, toto bylo navýšeno v roce 2017 pro zhoršení na 400 bodů, když posuzující lékař dospěl k tomuto závěru a vycházel z lékařských zpráv, nálezů poskytovatelů zdravotních služeb, výpisů ze zdravotnické dokumentace.

17. Ambulantními zprávami ze dne 26. 1. 2017, 17. 1. 2017 a 18. 7. 2016 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobců byl opakovaně sledován FN Olomouc – klinikou pracovního lékařství pro silikózu prostou, nemoc z povolání u něj byla zjištěna v roce 1990, léčen pro CHOPN, komplikovanou silikózu plic ve spojení s plicní mykobakteriózou.

18. Propouštěními zprávami Sdruženého zdravotnického zařízení Krnov ze dne 17. 10. 2016 a 5. 2. 2016 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobců jméno FO byl ve dnech 7. 10. 2016 až 17. 10. 2016 a od 14. 1. 2016 do 5. 2. 2016 hospitalizován pro plicní mykobakteriózu a pro chronickou obstruktivní plicní nemoc.

19. Potvrzením o zaměstnání vystavených společností právnická osoba. dne 17. 12. 1999 bylo prokázáno, že zaměstnavatel potvrdil zaměstnání jméno FO od 1. 7. 1968 do 17. 12. 1999, důvodem skončení pracovního poměru byla doba určitá.

20. Zprávou ČSSZ Praha bylo prokázáno, že jméno FO byl pojištěn do 17. 12. 1999, pak byl uchazečem o zaměstnání v době od 18. 12. 1999 do 19. 3. 2000, pak opět zaměstnán, v roce 2009 v 59 letech odcházel do starobního důchodu.

21. Vyjádřením insolvenčního správce tituly před jménem jméno FO ze dne 11. 5. 2023 bylo prokázáno, že insolvenční správce dlužníka právnická osoba. nahlásil škodu Jméno žalované., škodná událost byla vedena pod číslem hodnota, nárok pozůstalých dědiců neuznává, a to v celém rozsahu, dlužník byl přihlášen k zákonnému pojištění podle vyhl. č. 125/93 Sb., má informaci, že určitý nárok byl ze strany pojišťovny hrazen, nemá informaci, kdy bylo plněno ze strany pojišťovny, v jaké konkrétní výši a za jaké období.

22. Předžalobní výzvou ze dne 9. 9. 2019 bylo prokázáno, že žalobci vyzývali právnická osoba. k zaplacení žalované částky.

23. Vyjádřením právnická osoba. v dědickém řízení shora bylo prokázáno, že právnická osoba k dotazu notářky ze dne 24. 10. 2017, zda eviduje pohledávku zůstavitele z titulu nároku zůstavitele v souvislosti s nemocí z povolání, sdělil dne 7. 6. 2018, že neeviduje žádný splatný nárok vůči zemřelému jméno FO, když jmenovaný předložil lékařské posudky, ty byly postoupeny právnímu zástupci.

24. Přípisy právního zástupce žalobce ze dne 5. 10. 2018 a 5. 11. 2018 bylo prokázáno, že právnická osoba byly dotazovány na aktuální stav vyřizování a likvidaci nároků bývalého zaměstnance jméno FO z titulu náhrady škody vzniklé nemocí z povolání na základě nového ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění podle posudků Kliniky pracovního lékařství FN Olomouc.

25. Předžalobní výzvou ze dne 22. 9. 2019 a 21. 1. 2021 bylo prokázáno, že žalobci vyzývali právnická osoba. k zaplacení žalované částky.

26. Zprávou právnická osoba. ze dne 15. 5. 2023 bylo prokázáno, že pojišťovna neeviduje na právního předchůdce žalobců pana jméno FO, nar. 21. 3. 1950, zemřelého dne 24. 7. 2017 pojistnou událost – nemoc z povolání ze dne 6. 12. 1990. Zaměstnavatel odpovědný za nemoc z povolání tuto pojistnou událost nenahlásil, je pravděpodobné, že zaměstnavatel odškodňoval nároky poškozeného sám ze svých majetkových poměrů.

27. Emailovou komunikací právního zástupce žalobců bylo prokázáno, že tento komunikoval opakovaně s Anonymizováno i právnická osoba 22. 10. 2019, 17. 12. 2019, 14. 4. 2020, 18. 12. 2019, 5. 2. 2020, 14. 4. 2020, dne 7. 11. 2019 odpověděla právnímu zástupci žalobců právnická osoba, že společnost právnická osoba. neoznámila vznik pojistné události.

28. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobců jméno FO byl zaměstnancem společnosti právnická osoba. do 17. 12. 1999, kdy skončil jeho pracovní poměr, ode dne 18. 12. 1999 bylo jméno FO přiznáno hmotné zabezpečení od Úřadu práce ČR, v roce 2009 v 59 letech odcházel do starobního důchodu. jméno FO pak zemřel dne 24. 7. 2017, byla dne 1. 8. 2018 schválena pod sp. zn. 13 D 306/2017 dohoda pozůst. manželky a dědiců, a to dcery Jméno žalobce B a syna Jméno žalobce C o rozdělení pozůstalosti.

29. Právní předchůdce žalobců jméno FO byl v roce 2017 vyšetřen ve Fakultní nemocnici Olomouc, nemocnice pak vystavila lékařské posudky dne 13. 4. 2017, kterými bylo konstatováno, že již v roce 1990 byla u jméno FO hlášena nemoc z povolání – silikóza prostá a bylo stanoveno za ztížení společenského uplatnění bodové ohodnocení 500 bodů, toto bylo navyšováno v letech 2000, 2002, 2004, 2006, 2010 a 2013 pro zhoršení na 6 000 bodů, když posuzující lékař dospěl k tomuto závěru a vycházel z lékařských zpráv, nálezů poskytovatelů zdravotních služeb, výpisů ze zdravotnické dokumentace. V roce 1990 byla u jméno FO hlášena nemoc z povolání – silikóza prostá a bylo stanoveno za bolestné bodové ohodnocení 200 bodů v roce 2002, toto bylo navýšeno v roce 2017 pro zhoršení na 400 bodů, když posuzující lékař dospěl k tomuto závěru a vycházel z lékařských zpráv, nálezů poskytovatelů zdravotních služeb, výpisů ze zdravotnické dokumentace. Právní předchůdce žalobců byl opakovaně sledován FN Olomouc – klinikou pracovního lékařství pro silikózu prostou, nemoc z povolání u něj byla zjištěna v roce 1990, léčen pro CHOPN, komplikovanou silikózu plic ve spojení s plicní mykobakteriózou, byl od 7. 10. 2016 až do 17. 10. 2016 a od 14. 1. 2016 do 5. 2. 2016 hospitalizován pro plicní mykobakteriózu a pro chronickou obstruktivní plicní nemoc.

30. Žalobci podali stejnou žalobu ze stejného důvodu o zaplacení částky ve výši 1 600 000 Kč dne 14. 4. 2020 proti společnosti právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, věc byla u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 52/2020, návrh žalobců na zaplacení částky ve výši 1 600 000 Kč byl soudem pravomocně zamítnut.

31. Insolvenční správce dlužníka právnická osoba. nahlásil škodu Jméno žalované., škodná událost byla vedena pod číslem hodnota, nárok pozůstalých dědiců neuznal v celém rozsahu, dlužník byl přihlášen k zákonnému pojištění podle vyhl. č. 125/93 Sb.

32. Žalobci vyzývali 9. 9. 2019 právnická osoba. k zaplacení žalované částky, společnost v dědickém řízení po zemřelém právním předchůdcem sdělila dne 7. 6. 2018, že neeviduje žádný splatný nárok vůči zemřelému jméno FO, dále byla společnost právnická osoba. ve dnech 5. 10. 2018 a 5. 11. 2018 ze strany právního zástupce žalobců dotazována na aktuální stav vyřizování a likvidaci nároků bývalého zaměstnance jméno FO z titulu náhrady škody vzniklé nemocí z povolání na základě nového ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění podle posudků Kliniky pracovního lékařství FN Olomouc. Žalobci pak vyzývali právnická osoba. k zaplacení žalované částky ve dnech 22. 9. 2019 a 21. 1. 2021. Jméno žalované. neevidovala na právního předchůdce žalobců jméno FO pojistnou událost – nemoc z povolání ze dne 6. 12. 1990, zaměstnavatel odpovědný za nemoc z povolání tuto pojistnou událost nenahlásil, odškodňoval nároky poškozeného sám ze svých majetkových poměrů. Právní zástupce žalobců komunikoval e-mailem opakovaně s Anonymizováno i právnická osoba 22. 10. 2019, 17. 12. 2019, 14. 4. 2020, 18. 12. 2019, 5. 2. 2020, 14. 4. 2020, dne 7. 11. 2019 odpověděla právnímu zástupci žalobců právnická osoba, že společnost právnická osoba. neoznámila vznik pojistné události.

33. Podle § 269 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném pro projednávanou věc, dále jen („zákoník práce“), zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

34. Podle ustanovení § 271t zákoníku práce nepromlčují se práva zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody nebo nemajetkové újmy na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a práva na náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Práva na jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují ve tříleté subjektivní promlčecí době (§ 619, 629, § 636 odst. 3 ObčZ).

35. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve znění účinném pro posuzovanou věc, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

36. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

37. Před posouzením oprávněnosti nároku žalobců se musel soud zabývat námitkou promlčení vznesenou řádně ze strany žalované.

38. K tomuto soud uvádí, že žalobcům, resp. jejich právnímu předchůdci bylo dlouhodobě známo, že právní předchůdce žalobců trpí nemocí z povolání, nicméně nemoc a zdravotní stav právního předchůdce žalobců se zhoršil. Právo pak možnost dodatečného ocenění bolestného a ztížení společenského uplatnění uznává. Nejpozději v den vyhotovení lékařského posudku, tedy 13. 4. 2017, bylo známo, že došlo k újmě (bolest a ztížení společenského uplatnění z nemoci z povolání) a kdo za ni odpovídá (zaměstnavatel). O tom, že právní předchůdce žalobců utrpěl zdravotní újmu se musel tento dozvědět z lékařského posudku (zprávy) ze dne 13. 4. 2017, kterým byla nově oceněna bolest a ztížení společenského uplatnění právního předchůdce žalobců, zpráva i uvádí, že příčinou je právě silikóza. Právnímu předchůdci žalobců pak bylo dlouhodobě známo, že za jeho nemoc z povolání odpovídá jeho zaměstnavatel, byl si vědom, kdo jej zaměstnával.

39. Promlčecí lhůta ve smyslu § 609 a 619 o. z. tedy počala běžet v první den, kdy se právní předchůdce mohl domáhat svého práva, tedy dne 13. 4. 2017. Dle § 605 odst. 2 o. z. konec lhůty určené podle let (tedy i lhůty promlčecí) připadá na den, jenž se svým označením shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá, promlčecí lhůta tedy uplynula 13. 4. 2020, dnem 14. 4. 2020 je právo právního předchůdce žalobců promlčeno.

40. Žalobci v řízení namítli rozpor námitky promlčení s dobrými mravy. Žalobci vymezili svou obranu proti námitce promlčení pro její rozpor s dobrými mravy tak, že podle žalobců jednak bylo obtížné vyřešit, kdo je osoba pasivně legitimovaná, což vyplývá z historických přeměn zaměstnavatele právního předchůdce žalobců, z řetězení změn názvů nástupnických společností, vedením insolvenčního řízení, nejednotnosti právní praxe, tyto skutečnosti značně znepřehlednily otázku právního nástupnictví, s jejím vyřešením měl dle žalobců při počátku dřívějšího řízení obtíže i sám soud prvního stupně. Zadruhé vymezili své námitky žalobci tak, že opakovaně kontaktovali společnost právnická osoba., tak jiné subjekty, včetně procesních předchůdců žalované, a žádali je o úhradu jejich nároku, přičemž všechny kontaktované subjekty ukazovaly co do odpovědnosti na třetí osoby, nebo zůstaly bez reakce, řešení nároku tak bylo pro žalobce složité. Konečně žalobci poukázali na nepřiměřenost zásahu do jejich práv případným konstatováním promlčení.

41. Výkon práv z pracovněprávních vztahů musí odpovídat dobrým mravům, nicméně institut promlčecí je institutem zákonným, uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen ve výjimečných případech, které by musely být naplněny ve výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn významný zásah do principů právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

42. K prvnímu okruhu obrany žalobců co do nepřehlednosti přechodu odpovědnosti původního zaměstnavatele právního předchůdce žalobců na nástupce původního zaměstnavatele soud uvádí následující: Právní předchůdce žalobců již nejméně od roku 1990 měl povědomí o tom, že trpí nemocí z povolání a že za ni odpovídá zaměstnavatel, právní předchůdce žalobců dokonce obdržel za svou nemoc z povolání určitou náhradu, musel tedy vědět, kdo je osobou odpovědnou k náhradě škody. Nejinak tomu muselo být 13. 4. 2017, pro právního předchůdce žalobců tehdy nemohlo být překvapivé, kdo mu odpovídá za škodu (vždy je to zaměstnavatel). Překvapivé mohlo být jen nástupnictví zaměstnavatele. Na vyřešení této otázky měl právní předchůdce žalobců, posléze žalobci, 3 roky trvání promlčecí lhůty, i tak první žalobu v této věci podali žalobci jednak proti žalovanému bez pasivní legitimace a za druhé, po uplynutí promlčecí lhůty (řízení před Okresním soudem v Jeseníku, sp. zn. 4 C 52/2020).

43. První, byť neúspěšnou, žalobu podali žalobci dne 14. 4. 2020. Již tedy při podání první žaloby byl nárok žalobců promlčen a jako takový v zásadě nemohl být přiznán, bez ohledu na to, kdy a jak se poté žalobci „dozvídali“ o tom, kdo je nástupcem zaměstnavatele právního předchůdce žalobců. Žalobci podle soudu významně otáleli s podáním žaloby a na vyřešení otázky pasivní legitimace měli dobu tří let, i tak tuto otázku včas nevyřešili, nynější řízení však bylo zahájeno až návrhem doručeným soudu dne 31. 10. 2022.

44. Uvádí-li žalobci, že svůj nárok řešili se společností právnická osoba., nebo s kýmkoliv jiným, a tato společnost (nebo kdokoliv jiný) v nich svým jednáním vyvolala dojem, že hodlá jejich nároky uspokojit, nebo se tím alespoň zabývá, pak taková skutečnost není rozhodná pro posouzení nemravnosti námitky promlčení. Jednání třetích osob na základě omylu žalobců v tom, koho mají vyzvat k plnění, totiž není přičitatelné žalovanému (ani jeho předchůdcům). Stejně tak není rozhodné, že žalovaní vyzývali v úvahu připadající pojišťovny zákonného pojištění zaměstnanců, není totiž jejích povinností žalobcům poradit, kdo nese odpovědnost za újmu na zdraví konkrétního zaměstnance, i kdyby takovou povinnost měly, nebo dokonce měly samy povinnost k náhradě, jejich pasivita není dostatečným důvodem pro konstatování nemravnosti námitky promlčení, v opačném případě by námitka promlčení nebyla přípustná skoro nikdy, když samým důvodem toho, proč někdo uplatňuje právo u soudu, je právě pasivita dlužníka.

45. K tvrzeně nepřiměřeně tvrdému postihu práv žalobců při konstatování promlčení soud uvádí, že žalobci nevymezili konkrétní okolnosti, pro které by mělo docházet k nepřiměřenosti a tento argument uvedli jedinou větou, obecně každé konstatování promlčení je tvrdým postihem, když se soudně uplatnitelný nárok stává pouhou nevymahatelnou naturální obligací. Žalobci nevymezili konkrétní skutkové okolnosti nad rámec toho, co by soud již nevypořádal výše, které by mohly odůvodnit tvrzenou nepřiměřenost, ani výše uvedené okolnosti, kterým soud nadto jednotlivě nepřisvědčil, ve svém souhrnu neodůvodňují konstatování nepřiměřenosti zakládající rozpor s dobrými mravy. K tomu jen na okraj a pro značnou obecnost argumentace žalobců lze poukázat na to, že to ani nebyl právní předchůdce žalobců, tedy osoba skutečně pociťující újmu, kdo by podával tuto (nebo jinou) žalobu, byli to až dědicové, do jejichž práva nijak zasaženo nebylo a nebýt speciální úpravy pracovního práva, žádný nárok by ani neměli (srov. § 2009 o. z. a 1475 odst. 2 o. z.). Na vysvětlenou soud dodává, že nezpochybňuje, že žalobci mohli pociťovat nemoc svého příbuzného jako újmu vlastní a měla na ně jistě nepříznivé dopady, žádného takového nároku se ale žalobci nedomáhají.

46. Proto tedy žalobou uplatněný nárok žalobců na zaplacení částky celkem ve výši 1 600 000 Kč nebyl dle soudu důvodný, protože byl promlčen a nešlo se jím zabývat tedy věcně. Žalobu proto soud zcela zamítl, jak uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku.

47. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

48. Náklady řízení žalované se sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 za jeden úkon podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a to za vstup do řízení ( vedlejší účastník), vyjádření k žalobě, 2x příprava na jednání soudu a 2 x účast u jednání soudu, když náklady řízení činí celkem 1800 Kč a žalobci jsou povinni tyto zaplatit společně a nerozdílně je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jak uvedeno v odst. II. výroku tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobci povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.