OSJE 3 C 127/2025-30

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 18 057,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 7 999,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 9 923,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 209,70 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení a co do částky 133,56 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl soudu podán dne 5. 6. 2025, se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 18 057,33 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne datum distančním způsobem. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované částku 8 000 Kč, a to poté, co se zabýval úvěruschopností žalované, zjistil její příjmy a výdaje a lustroval ji v dostupných registrech. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 158,91 Kč, poplatku za službu „Anonymizováno“ ve výši 40,26 Kč, poplatku za službu,,Informační SMS servis“ ve výši 10,56 Kč, smluvního úroku ve výši 9 714,07 Kč a smluvní pokuty za prodlení s placením ve výši 133,56 Kč, příslušenství je tvořeno zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 209,70 Kč za dobu od 25. 1. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, ač byla řádně předvolána. Bylo jednáno v nepřítomnosti žalované dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Autorizací ověření totožnosti bylo prokázáno, že žalobce ověřil při uzavírání smlouvy totožnost žalované skrze bankovní identitu.

4. Výpisem BankID bylo prokázáno, že žalobce ověřil při uzavírání smlouvy totožnost žalované skrze bankovní identitu, když číslo bankovního účtu žalované bylo č. účtu.

5. Z listiny „Identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že žalobce ověřoval příjmy žalované z výpisu z jeho účtu a zjistil je ve výši částka Kč.

6. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že žalobce co do příjmů spotřebitele vycházel z částky částka Kč jako z ověřeného příjmu a co do výdajů vycházel z částek 0 Kč výdajů na půjčky, 2 000 Kč výdajů na bydlení, 0 Kč nezbytných výdajů, rezervou 700 Kč a zbytnými výdaji ve výši 5 000 Kč a na základě toho stanovil, že disponibilní příjem žalované je 4 800 Kč.

7. Výpisem z bankovního účtu žalované č. č. účtu na č.l. 15-22 spisu bylo prokázáno, že žalovaná poskytla žalobci za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované výpis ze svého účtu za období od za období od 29. 6. 2024 do 24. 9. 2024. Stavu účtu ke dni 29. 6. 2024 činil 0 Kč a ke dni 24. 9. 2024 činil 138,38 Kč. Pravidelným příjmem žalované byl rodičovský příspěvek za měsíce 6/24, 7/24 a 8/24 a přídavky na 3 děti za měsíce 6/24, 7/24 a 8/24. Žalované bylo na těchto dávkách vyplaceny dne 9. 7. 2024 částku částka Kč, dne 9. 8. 2024 rodičovský příspěvek za měsíc 7/24 ve výši částka Kč, dne 30. 8. 2024 přídavky na 3 děti za měsíc 7/24 ve výši částka Kč, dne 9. 9. 2024 částka částka Kč.

8. Metodikou ověřování úvěruschopnosti spotřebitele bylo prokázáno, že při ověřování výdajů spotřebitele vychází obecně žalobce z údajů uvedených spotřebitelem a příjmy ověřuje z doložených podkladů.

9. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo prokázáno, že dne datum žalobce a žalovaná uzavřeli distančním způsobem na adrese Anonymizováno smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalované na její žádost poskytnout prostředky až do výše 15 400 Kč, žalovaná se poskytnuté peníze zavázala vrátit v denních splátkách spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně z poskytnuté částky s první splátkou splatnou 30. den ode dne poskytnutí úvěru, tj. dne datum, dále ujednali, že žalované je poskytován předpis denních splátek po čerpání každé tranše. RPSN činila 1 813,62 %.

10. Přehledem bankovních transakcí bylo prokázáno, že žalované byla žalobcem dne datum poskytnuta částka 8 000 Kč.

11. Předpisem splátek bylo prokázáno, že žalované byl po čerpání peněz z úvěru poskytnut denní přehled splátek s denní splátkou ve výši 82,88 Kč.

12. Předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025 bylo prokázáno, že zástupce žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení částky 18 792,33 Kč jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském ze dne datum a nákladů právního zastoupení ve výši 7 840,80 Kč ve lhůtě 3 dnů a upozornil žalovanou na možnost zahájení soudního řízení.

13. Podacím lístkem bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 21. 5. 2025.

14. Soud neučinil žádná skutková zjištění z všeobecných obchodních podmínek, informací pro spotřebitele, pravidel GDPR a souhlasu spotřebitele s pravidly GDPR a informací o poskytovateli úvěru, když s těmito listinami žalobce nespojil žádné konkrétní tvrzení významné pro rozhodnutí ve věci. Stejně tak se soud nezabýval zesplatňováním úvěru, když tato okolnost je vzhledem k závěrům uvedeným níže bezpředmětná.

15. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Za účelem uzavření smlouvy ověřil žalobce totožnost žalované skrze bankovní identitu a opatřil od ní výpisy z bankovního účtu žalované č. č. účtu. Při posouzení úvěruschopnosti vycházel žalobce z údajně ověřených příjmů žalované z výpisu z jejího účtu a stanovil příjmy žalované ve výši částka Kč jako z ověřeného příjmu a co do výdajů vycházel z částek 0 Kč výdajů na půjčky, 2 000 Kč výdajů na bydlení, 0 Kč nezbytných výdajů, rezervou 700 Kč a zbytnými výdaji ve výši 5 000 Kč a na základě toho stanovil, že disponibilní příjem žalované je 4 800 Kč. Žalovaná poskytla žalobci za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované výpis ze svého účtu za období od za období od 29. 6. 2024 do 24. 9. 2024. Stav účtu ke dni 29. 6. 2024 činil 0 Kč a ke dni 24. 9. 2024 činil 138,38 Kč. Pravidelným příjmem žalované byl rodičovský příspěvek za měsíce 6/24, 7/24 a 8/24 a přídavky na 3 děti za měsíce 6/24, 7/24 a 8/24. Žalované bylo na těchto dávkách vyplacena dne 9. 7. 2024 částku částka Kč, dne 9. 8. 2024 rodičovský příspěvek za měsíc 7/24 ve výši částka Kč, dne 30. 8. 2024 přídavky na 3 děti za měsíc 7/24 ve výši částka Kč, dne 9. 9. 2024 částka částka Kč. Ve třech měsících předcházejících uzavření smlouvy (včetně onoho měsíce samotného) představoval skutečný měsíční příjem žalované rodičovský příspěvek ve výši částka Kč a žalovaná dále disponovala přídavky na 3 děti ve výši částka Kč. Účastníci řízení pak dne datum uzavřeli distančním způsobem Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se žalobce zavázal žalované na její žádost poskytnout prostředky až do výše 15 400 Kč, žalovaná se poskytnuté peníze zavázala vrátit v denních splátkách spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně z poskytnuté částky s první splátkou splatnou 30. den ode dne poskytnutí úvěru, tj. dne datum, dále ujednali, že žalované je poskytován předpis denních splátek po čerpání každé tranše. RPSN činila 1 813,62 %. Žalované byla žalobcem dne datum poskytnuta částka 8 000 Kč. Zástupce žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení částky 18 792,33 Kč jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském ze dne datum a nákladů právního zastoupení ve výši 7 840,80 Kč ve lhůtě 3 dnů a upozornil žalovanou na možnost zahájení soudního řízení. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 21. 5. 2025.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Dle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú. Uvedeného dne se totiž žalobce zavázal poskytnout žalované peníze až do sjednané částky, přičemž dne datum ji 8 000 Kč i poskytl, žalovaná se zavázala peníze vrátit ve splátkách spolu s úrokem při denní splátce ve výši 82,88 Kč. Není sporu o tom, že žalovaná v době uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobce jako podnikatel. Vzhledem k spotřebitelskému charakteru smlouvy měl žalobce povinnost zabývat se úvěruschopností žalované ve smyslu § 86 z. s. ú. V tomto posouzení se však žalobce dopustil zásadního pochybení, když vyšel ze zcela neodůvodněné výše příjmů žalované, která vůbec neplyne z předložených výpisů. Z výpisů plyne rodičovský příjem žalované ve výši částka Kč měsíčně, nikoliv údajně ověřených částka Kč, ze kterých žalobce vycházel. Při uzavírání úvěrové smlouvy tak byla žalovaná osobou pobírající státní sociální dávku určenou pro rodiče pečující o nejmladší dítě do 3 nebo 4 let. Žalobce byl soudem vyzván písemně, aby navrhl důkazy k prokázání úvěruschopnosti, k jednání se žalobce nedostavil a připravil se tak o možnost být poučen ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Pokud by žalobce zohlednil skutečnou výši příjmu žalované a vyšel z údajů o výdajích žalované tak, jak je žalovaná uvedla, tedy z 7 700 Kč výdajů na bydlení, půjčky a nezbytných výdajů, pak žalované nemohla rodičovský příspěvek a přídavky na děti postačoval na splátky 82,88 Kč denně, tedy 2 486,40 Kč měsíčně. K tomu je nutno poukázat na to, že deklarované výdaje jsou zcela nedostatečné, když žalovaná ve společné domácnosti bydlela se 3 dětmi. Za této situace soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil s odbornou péčí schopnost žalované splatit úvěr (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr) a s ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 z. s. ú. K otázce absolutní neplatnosti smluv a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích a smluvní pokutě.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované 8 000 Kč, ta neuhradila ničeho, ve smyslu § 87 z. s. ú. má žalobce právo na vrácení této poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru.

22. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 7 999,97 Kč (žalovaná jistina, když soud žalobní žádání nemůže překročit) a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy uvedená sankce spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto splatnost určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k závěru o tom, že není schopen vrátit plnění, které obdržel, má soud za to, že je v možnostech žalované peníze vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud se tak přidržel obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a rozhodl tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z porovnání přiznané částky a zamítnutých nároků je zjevně zřejmé, že převážně úspěšná byla žalovaná, podle poměru úspěchu a neúspěchu by měla tedy nárok na náhradu nákladů řízení žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly a soud tak žádnou náhradu nákladů účastníkům nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu Jeseník. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.