OSJI 18 C 280/2024-52

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 16 045 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 465 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 465 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 4 580 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 876,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 186,24 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 127,09 Kč od 30. 1. 2024 do 4. 3. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 662,09 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 11 465 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,48 % ročně z částky 13 127,09 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 045 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) dne 12. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Zjišťovala rodinné, majetkové, pracovní i jiné poměry žalovaného, zjištěné informace ověřila oproti předloženým dokladům a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně přitom vycházela také z presumpce poctivosti jednání žalovaného, který měl uvést správné a pravdivé údaje. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 19,48 % ročně) a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 580 Kč v 11 měsíčních splátkách po 2 235 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 12. 11. 2022. Žalobkyně uvedla, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na poskytnutý úvěr uhradil pouze 8 535 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 21. 1. 2023. Na jistině úvěru tak byl dluh ve výši 13 127,09 Kč a na poplatku ve výši 2 917,91 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 30 955,67 Kč, přičemž ji tvořilo i navýšení účtované předchůdkyní žalobkyně, které žalobkyně žalobou neuplatňuje. Po postoupení žalovaný na svůj dluh nic neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje úhradu částky 16 045 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 127,09 Kč a poplatku v neuhrazené výši 2 917,91 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje kapitalizované úroky ve výši 3 186,24 Kč (tj. úrok ve výši 19,48 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 127,09 Kč od 13. 11. 2022, tj od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 29. 1. 2024), kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 876,08 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 127,09 Kč od 21. 2. 2023, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do 29. 1. 2024), úrok ve výši 19,48 % ročně z dlužné jistiny od 30. 1. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 30. 1. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji účast při jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. číslo smlouvy ze dne 12. 12. 2021 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Podpis smlouvy osvědčuje, že tyto prostředky byly žalovanému vyplaceny právě oproti podpisu. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 4 580 Kč, jenž byl tvořen úrokem ve výši 2 000 Kč (sjednaným ve výši 19,48 % ročně jako pevné po celou dobu trvání smlouvy) a poplatkem za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 580 Kč (když poplatek za komfortní poskytnutí a splácení činil 1 400 Kč a poplatek za flexibilní splácení činil 1 180 Kč). Žalovaný tedy byl povinen uhradit celkem částku 24 580 Kč v 11 měsíčních splátkách po 2 235 Kč (s poslední splátkou ve výši 2 230 Kč) s první splátkou splatnou do jednoho měsíce ode dne uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky.

4. Ze zákaznické karty ze dne 12. 12. 2021 soud zjistil, že se fakticky jedná o žádost o spotřebitelský úvěr. Žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč v hotovosti, který by mohl splácet v 6 měsíčních splátkách. Z uvedených údajů o poměrech žalovaného bylo zjištěno, že v době žádosti o úvěr byl svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, žil ve vlastním, měl jednu vyživovací povinnost, byl majitelem auta a důvodem žádosti o úvěr byly neočekávané výdaje. Žalovaný měl v době žádosti o úvěr příjem ze zaměstnání na plný úvazek u společnosti právnická osoba. Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činil částka. Jiný příjem žalovaný neměl. Z karty dále vyplývá, že mezi výdaje žalovaného byly uvažovány splátky úvěru ve výši 9 000 Kč měsíčně poskytnutého u jiné společnosti a měsíční výdaje žalovaného byly odhadnuty na částku 2 700 Kč. Z karty bylo dále zjištěno, že bylo zaškrtnuto políčko, dle kterého byly poměry žalovaného ověřeny oproti předloženému výpisu z bankovního účtu za září a říjen 2021.

5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovanému byl úvěr v plné výši 20 000 Kč poskytnut dne 12. 12. 2021. Žalovaný uhradil pouze 10 splátek, poslední platba byla provedena dne 21. 1. 2023 a uhrazeno bylo celkem 8 535 Kč.

6. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 a seznamu postupovaných pohledávek, jež je přílohou smlouvy, bylo zjištěno, že mezi předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo ujednáno postoupení mimo jiné i pohledávky za žalovaným vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo smlouvy.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a změně věřitele, kdy byl vyzván k úhradě postoupené dlužné částky ve výši 30 955,67 Kč žalobkyni nejpozději do 10 dnů od doručení dopisu. Z přiloženého podacího lístku je zřejmé, že dopis byl podán k přepravě žalovanému prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 20. 2. 2024.

8. Z výzvy k plnění ze dne 22. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván naposledy před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky nejpozději do 6. 6. 2024. Z podacího lístku vyplývá, že výzva byla odeslána žalovanému dne 22. 5. 2024.

9. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný a předchůdkyně žalobkyně spolu uzavřeli dne 12. 12. 2021 dohodu, na základě které byly žalovanému v hotovosti oproti podpisu písemného vyhotovení této dohody poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný měl tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 4 580 Kč, celkem tedy částku 24 580 Kč v 11 měsíčních splátkách nejpozději do 12. 11. 2022. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, provedl pouze 10 plateb o celkové hodnotě 8 535 Kč, poslední platba byla provedena dne 21. 1. 2023. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 29. 1. 2024, postoupena byla neuhrazená jistina ve výši 13 127,09 Kč a neuhrazený poplatek ve výši 2 917,91 Kč. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 29. 1. 2024 (odeslaným žalovanému dne 20. 2. 2024) se současnou výzvou k úhradě dluhu. Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Naposledy před podáním žaloby byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 22. 5. 2024 (odeslanou žalovanému téhož dne).

10. Pokud jde o otázku ověření úvěruschopnosti žalovaného, soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala osobní a majetkové poměry žalovaného, přičemž vycházela z údajů uváděných žalovaným v zákaznické kartě. V době žádosti o úvěr byl žalovaný svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, žil ve vlastním, měl jednu vyživovací povinnost a byl majitelem auta. Důvodem žádosti o úvěr byly neočekávané výdaje, žalovaný žádal o úvěr ve výši 30 000 Kč, který by splácel šesti měsíčními splátkami. Pokud jde o příjmovou stránku, v úvahu byl brán pouze příjem ze zaměstnání žalovaného ve výši částka čistého měsíčně. V případě výdajové stránky byly uvažovány pouze splátky jiného úvěru žalovaného ve výši 9 000 Kč a osobní výdaje žalovaného v odhadované výši 2 700 Kč měsíčně.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 353/2021 Sb., tj. účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018).

16. V projednávané věci žalobkyně k prokázání splnění povinnosti její předchůdkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného předložila vyplněnou zákaznickou kartu obsahující údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného, z níž předchůdkyně žalobkyně vycházela. Je nutné podotknout, že pokud předchůdkyně žalobkyně vycházela primárně z této vyplněné karty, pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného si obstarala minimum relevantních informací, a to přímo od žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně tak nepřípustně přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odkazem na poctivost právního jednání a povinnost uvést správné a pravdivé údaje. Tyto informace, které uvedl žalovaný a předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici, však byly jednoznačně nedostatečné, případně zkreslující. Nedostatečné hodnocení poměrů soud spatřuje především ve výdajové stránce hospodaření žalovaného s financemi. Předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z měsíčních splátek jiného úvěru žalovaného ve výši 9 000 Kč a z osobních výdajů odhadovaných na celkovou částku 2 700 Kč. Předně je nutné uvést, že tato částka osobních měsíčních výdajů dle obecné znalosti soudu nemůže být reálně způsobilá pokrýt skutečné měsíční výdaje dospělého člověka (především s přihlédnutím k tomu, že žalovaný měl jednu vyživovací povinnost a měl náklady spojené s provozem vozidla). Žádným způsobem potom nebyla zjišťována výše nákladů spojených s bydlením žalovaného. Podle názoru soudu předchůdkyně žalobkyně nepostupovala dostatečně obezřetně a pečlivě, měla přistoupit k bližšímu zkoumání poměrů žalovaného. Soud doplňuje, že pouhé zaškrtnutí políčka s uvedením, jaký doklad měl být předložen k ověření, nelze bez dalšího považovat za řádné ověření spotřebitelem uváděných informací. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně předložil uváděné dokumenty (výpisy z bankovního účtu), nicméně soudu takové dokumenty předloženy nebyly a soud nemůže libovolně dovodit, že se z takových listin při ověřování úvěruschopnosti skutečně vycházelo. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění důkazů a splnění důkazní povinnosti. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno ohledně povinnosti její předchůdkyně s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost žalovaného.

17. S ohledem na výše uvedené soud učinil závěr, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku či poplatcích tak, jak vyplývají ze smlouvy.

18. Žalobkyně přesto prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Povinností žalovaného je pak v takovém případě podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalovaný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil, ani netvrdil a neprokázal, že by předchůdkyni žalobkyně (příp. žalobkyni, na kterou byla pohledávka řádně postoupena) uhradil více, než žalobkyní tvrzenou částku 8 535 Kč. Tuto částečnou úhradu pak nelze z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy započíst způsobem uplatňovaným žalobkyní, tj. částečně na jistinu a na poplatek, nýbrž pouze na jistinu úvěru jako skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Z toho důvodu zbývá na jistině úvěru dluh ve výši 11 465 Kč. Právě tuto částku soud žalobkyni přiznal společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého závazku. Pokud jde o povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu, byl k tomu poprvé vyzván oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 20. 2. 2024, žalovanému mohla být na základě fikce doručení podle § 573 o. z. doručena nejdříve dne 23. 2. 2024. V oznámení byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 10 dnů od doručení dopisu. S přihlédnutím k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud tuto lhůtu považuje za přiměřenou. Ode dne 5. 3. 2024 je tedy žalovaný v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 11 465 Kč právě až od 5. 3. 2024 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby přiznanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

19. Zbývající část žaloby, včetně odpovídajícího příslušenství, soud výrokem II. tohoto rozsudku z důvodu vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy zamítnul.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 24 884,10 Kč (zaplacení jistiny a poplatku ve výši 16 045 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 876,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 186,24 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 639,98 Kč a úroku kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 136,80 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 12 711,30 Kč (v jistině ve výši 11 465 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 246,30 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 51 %. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v tomto řízení je téměř shodný, z toho důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.