OSJI 18 C 216/2025-151

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale hlášený Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 31 823,35 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 31 823,35 Kč s úrokem ve výši 7,5 % ročně z částky 29 611,35 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 611,35 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 836,40 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 016,48 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Pelhřimově domáhala proti žalovanému zaplacení částky 31 823,35 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě žádosti o poskytnutí osobního úvěru č. číslo uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to oproti bankovním a nebankovním registrům a dalším registrům a databázím, oproti příjmům a výdajům žalovaného a demografickým a statistickým informacím (internímu skóringovému modelu). Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr čerpat jednorázově do datum a jistinu úvěru splatit nejpozději k datum spolu s úroky ve výši 7,50 % p.a. v 96 měsíčních splátkách po 1 120 Kč splatných vždy ke každému 20. dni kalendářního měsíce. Žalovaný úvěr vyčerpal dne datum. Dostal se však do prodlení s úhradou měsíčních splátek, na úvěr uhradil pouze 88 962,88 Kč. Žalobkyně proto celý neuhrazený úvěr zesplatnila, na což žalovaného upozornila výzvou ze dne datum, dle které měl žalovaný dluh uhradit nejpozději do datum. Žalovaný však ničeho neuhradil. Po zesplatnění činil dluh žalovaného 31 823,35 Kč a sestával z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 29 611,35 Kč a úvěrových poplatků ve výši 2 212 Kč (které sestávají z poplatků za odeslané upomínky ve výši 3 × 500 Kč a poplatků za pojištění úvěru za období od datum do datum ve výši 6 × 96 Kč a za datum ve zvýšené výši 136 Kč). Žalovaný svůj dluh neuhradil ani k předžalobní upomínce ze dne 29. 5. 2024. Žalobkyně proto požaduje úhradu částky 31 823,35 Kč a jako příslušenství pohledávky požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 3 836,40 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 016,48 Kč, úrok ve výši 7,5 % ročně z částky 29 611,35 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 611,35 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení.

2. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, Okresní soud v Pelhřimově vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Jihlavě jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul pouze za přítomnosti žalobkyně.

4. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru č. číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně měla žalovanému poskytnout na jeho běžný účet č. č. účtu úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vyčerpat nejpozději do datum, přičemž vyčerpaný úvěr měl splácet spolu s úrokem ve výši 7,50 % p.a. a poplatkem za pojištění ve výši 80 Kč měsíčně (příp. spolu s dalšími poplatky a cenami dle Sazebníku) v 96 měsíčních splátkách po 1 120 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dne datum, a to nejpozději do datum. Žalovaný byl mj. povinen hradit poplatek za zaslání 2. a každé další upomínky při neprovedení splátky ve výši 500 Kč. Nedílnou součástí úvěru je splátkový kalendář, informace o spotřebitelském úvěru, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, Všeobecné obchodní podmínky, Oznámení o úrokových sazbách, Sazebník a prohlášení o zdravotním stavu pro účely pojištění úvěru.

5. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč, který by mohl splácet v 95 měsíčních splátkách. Žalovaný uvedl, že v době žádosti o úvěr byl svobodný, žil ve vlastním a dosáhl středoškolského vzdělání s maturitou. Součástí žádosti je čestné prohlášení žalovaného, že má příjem ze závislé činnosti a jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí částka. Jako měsíční výdaje žalovaný uvedl výdaje spojené s bydlením ve výši částka měsíčně a částku spoření ve výši částka. Žalovaný dále potvrdil, že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné.

6. Z interních výstupů žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně prováděla lustraci žalovaného v dostupných databázích a zjistila, že žalovaný nebyl v prodlení s úhradou žádného závazku, nebyl v exekuci ani insolvenci, ani u žalobkyně neměl žádné dluhy. Lustrací v systémech SOLUS, BRKI a NRKI bylo zjištěno, že žalovaný měl další úvěrové zatížení (spotřebitelský úvěr, hypoteční úvěr a úvěr na stavební spoření), na které byl povinen hradit měsíčně celkem částka.

7. Z interního účetního dokladu soud zjistil, že dne datum byl žalobkyní zadán pokyn k vyplacení částky 79 510 Kč na účet č. č. účtu. Jako obsah tohoto účetního případu bylo uvedeno „čerpání úvěru: Jméno žalovaného“. Tento účetní případ byl dne datum zúčtován.

8. Z výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že mu na úvěru zůstává dluh po splatnosti, a naposledy vyzvala žalovaného k jeho úhradě nejpozději do datum s upozorněním, že v opačném případě dojde k okamžitému zesplatnění celého úvěru. Z kopií doručenky soud zjistil, že výzva byla připravena k vyzvednutí dne datum, ale žalovaný si ji nevyzvedl.

9. Z historického výpisu soud zjistil, že žalovaný vyčerpal úvěr dne datum, a to ve výši 79 510 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně, uhradil pouze 67 splátek, přičemž poslední transakce proběhla dne datum. Ke dni zesplatnění úvěru dne datum zůstal na jistině úvěru dluh ve výši 29 611,35 Kč, na poplatcích byl zjištěn dluh ve výši 2 212 Kč.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu naposledy před podáním žaloby, a to nejpozději do datum. Upomínka byla odeslána žalovanému dne 29. 5. 2024.

11. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na jeho běžný účet dne datum peněžní prostředky ve výši 79 510 Kč. Žalovaný byl povinen vyčerpané prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 7,50 % ročně a měsíčním poplatkem za pojištění v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 1 120 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem datum, a to nejpozději do datum. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze 67 splátek. Postupnými splátkami žalovaný na úvěr uhradil pouze 88 962,88 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu a upozorněn na možnost okamžitého zesplatnění celého neuhrazeného úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně přistoupila v souladu se smluvním ujednáním k okamžitému zesplatnění celého neuhrazeného úvěru s účinností ke dni datum; o tom byl žalovaný písemně informován. Žalovaný však svůj dluh ani poté neuhradil. Naposledy před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 29. 5. 2024, dle které měl dluh uhradit nejpozději do datum. Výzva byla odeslána žalovanému dne 29. 5. 2024.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. účinném v období od datum do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti).

16. Pro účely ověření úvěruschopnosti žalovaného v této věci žalobkyně vycházela primárně z informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, některé informace dále zjišťovala sama. Žalobkyně prováděla lustraci žalovaného v registrech a databázích ohledně jeho dluhového zatížení a platební morálky. Žalobkyně zjistila, že žalovaný má tři další úvěrová zatížení, která v žádosti o úvěr neuvedl, a které žalobkyně správně brala v úvahu při hodnocení celkových poměrů žalovaného. Žalobkyně však pochybila, pokud jde o ověřování příjmů žalovaného, neboť se spokojila pouze s čestným prohlášením žalovaného o výši jeho čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání (aniž by tuto skutečnost dále ověřovala). Soudu ani nebyl předložen žádný listinný důkaz, který by tento měsíční příjem (výši, četnost, původ), stejně tak i výdaje žalovaného, potvrzoval. Za takový relevantní důkaz by bylo možné považovat např. výpis z běžného účtu žalovaného, který by byl důkazem způsobilým k prokázání reálného hospodaření jedince s financemi. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při zjišťování poměrů žalovaného postupovala nedostatečně pečlivě a odborně, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného. Proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku či poplatcích tak, jak vyplývají ze smlouvy.

17. V takovém případě je podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) povinností žalovaného vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému částku ve výši 79 510 Kč. Žalovaný nárok žalobkyně nezpochybnil, ani netvrdil a neprokázal, že by na svůj dluh uhradil více než žalobkyní tvrzenou částku 88 962,88 Kč. Tuto částečnou úhradu pak nelze z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy započíst způsobem uplatňovaným žalobkyní, tj. částečně na jistinu a na poplatky, příp. příslušenství. Povinností žalovaného je vrátit poskytnutou jistinu úvěru, tzn. skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Z toho důvodu žalovaný touto částečnou úhradou v souladu § 1908 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, svůj dluh již v plném rozsahu splnil. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnul.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl ve věci plný úspěch, náležela by mu proti žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný nebyl v řízení aktivní (neúčastnil se nařízeného jednání, ani nic netvrdil a nedokazoval na svoji obranu) a žádné náklady mu tak nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.