OSKD 229 C 67/2020

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Dumanjić ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši částka z titulu nezaplacených poplatků za vlastnictví televizního přijímače, a to za období od září 2019 do ledna 2020. Svou žalobu zdůvodnila tím, že žalobkyně žalované zaslala výzvu, v níž žalovanou upozornila, že jakožto odběratel elektřiny se považuje za poplatníka televizní poplatku, případně aby v zákonné lhůtě 30 dnů zaslala žalovaná žalobkyni čestné prohlášení, v němž uvede, proč tuto povinnost nemá. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala, proto se žalovaná stala poplatníkem televizního poplatku ze zákona. Ani na výzvu žalovaná svůj dluh neuhradila. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení za jednotlivé poplatky od jejich splatnosti do datum kapitalizovaného na částku částka.

2. Žalovaná se k nároku žalobkyně vyjádřila tak, že jej v plném rozsahu neuznává. Především uvedla, že služeb tohoto institutu ze zásady nevyužívá a v domácnosti, kde žije od roku 2010, nikdy nevlastnila televizi, rádio ani televizní kartu.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně je provozovatelem veřejného televizního vysílání a příjemce televizních poplatků. Žalované byla na adresu jejího trvalého pobytu zaslána výzva ze dne datum, v níž byla informována, že je evidovaný odběratel elektrické energie, nebyla však nalezena mezi plátci televizního poplatku. Žalovaná byla upozorněna, že po uplynutí 30 dnů od doručení této výzvy bude zařazena do evidence osob s povinností televizní poplatky hradit, případně má v téže lhůtě zaslat žalobkyni čestné prohlášení s uvedením důvodu, pro který není povinna poplatek hradit. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že uvedené čestné prohlášení žalobkyni zaslala. Žalovaná ani netvrdila, ani neprokázala, že se z evidence poplatníků odhlásila. Žalovaná za období od září 2019 do ledna 2020 televizní poplatek nezaplatila, ačkoli k tomu byla řádně a v přiměřené lhůtě vyzvána.

4. Žalovaná se na jednání ve věci nedostavila, soud neshledal žádost o odročení jako včasnou a řádnou, když tuto žádost žalovaná ničím nedoložila a omezila se na pouhé konstatování zdravotních důvodů, tyto blíže nespecifikovala, když ne všechny zdravotní důvody znamenají překážku v účasti na jednání, soud proto jednal v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaná se tak připravila o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména že se nestala poplatníkem televizního poplatku, resp. že žalobkyni zaslala výše uvedené čestné prohlášení, případně, že se odhlásila z evidence poplatníků. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ ZRaTP“ ve znění účinném ke dni vzniku poplatkové povinnosti.

6. Podle ust. § 2 odst. 2 ZRaTP se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.

7. Podle ust. § 3 odst. 2 ZRaTP je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží4) nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle odst. 4 téhož ustanovení jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

8. Podle § 6 ZRaTP činí měsíční výše televizního poplatku částka.

9. Podle ust. § 7 odst. 2 ZRaTP je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.

10. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (číslo Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je důvodný. V řízení bylo bez pochyb zjištěno, že žalovaná byla v žalovaném období evidovaným vlastníkem televizního přijímače, a měla tak zákonnou povinnost hradit televizní poplatky, přičemž ani na výzvu žalobkyně dluh neuhradila. Tvrzení žalované, že nevlastní televizní přijímač nemůže v daném případě obstát, jelikož především žalovaná netvrdila a neprokázala, že adekvátně reagovala na výzvu žalobkyně, která ji byla doručena a v níž žalobkyně žalovanou upozornila, že jakožto evidovaný odběratel elektrické energie se považuje za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalovaná rovněž netvrdila ani neprokázala, že by se odhlásila z evidence poplatníků. Splatnost poplatků za jednotlivé měsíce nastala ze zákona 15. dnem každého kalendářního měsíce, a tedy následující den se dostala žalovaná do prodlení se zaplacením peněžité částky ve smyslu ust. § 1970 o. z., zákonný úrok z prodlení byl stanoven v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. Soud na základě výše uvedeného rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši částka Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, podání ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni za vyjádření ze dne datum, neboť k tomuto vyjádření nebyla soudem vyzvána a neuvedla v něm jiné skutečnosti, než ty, které již byly obsaženy v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, soud tak nepovažoval tento úkon za účelný. Postup podle ust. § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje částka a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).