OSKD 215 C 40/2022-36

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lenkou Piknovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený JUDr. jméno jméno, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 1 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 530 Kč, s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce.

1. Žalobce název žalobkyně, se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne datum, domáhal na žalovaném celé jméno žalovaného zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný porušil podmínky pro hromadnou přepravu osob žalobce, a tudíž po něm bylo požadováno jednak zaplacení jízdného a jednak přirážky k jízdnému. Žalovaný však ani po výzvě žalobce do dne podání žaloby ničeho nezaplatil.

2. Ve věci byl dne datum vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně dne datum zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobcem nijak nevyjádřil ani neučinil žádné z jeho tvrzení sporným, a rezignoval tak na svoji obranu v této věci.

4. Soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání podle § 115a občanského soudního řádu na základě listin založených ve spise, neboť žalobce s tím vyslovil souhlas a žalovaný proti tomuto postupu k výzvě soudu žádné námitky nevznesl, a soud tedy v souladu s § 101 odstavcem 4 občanského soudního řádu presumoval, že s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání souhlasí.

5. Soud vzal z níže uvedených listin za prokázané následující skutečnosti.

6. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne datum soud prokázal, že se žalovaný téhož dne, na lince metra A provozované žalobcem, ve stanici Muzeum, neprokázal při přepravní kontrole platným jízdným dokladem, za což po něm bylo požadováno zaplacení jízdného ve výši 30 Kč a také přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč.

7. Z výpisu z centrální evidence osob bylo prokázáno, že osobní údaje uvedené v zápisu o provedené přepravní kontrole odpovídají údajům zaneseným v této evidenci k osobě žalovaného.

8. Z předžalobní upomínky ze dne datum, jejíž doručení do sféry žalovaného je dokládáno poštovním potvrzením, soud prokázal, že žalovaný byl vyzván k úhradě svého dluhu.

9. Žalobce ani žalovaný netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil, ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že povinnost žalovaného trvala a že žalovaný předmětný dluh neuhradil, ačkoliv byl o zaplacení upomínán.

10. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud prokázal následující skutkový a právní stav věci.

11. Žalovaný celé jméno žalovaného použil dne datum ke své přepravě linku metra A hromadné dopravy provozovanou žalobcem příjmení podnikem hl. m. obec, akciovou společností, čímž využil plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a následujících občanského zákoníku. V rámci proběhnuté přepravní kontroly se však neprokázal platným jízdním dokladem, jehož náležitosti a posuzování jeho platnosti je stanoveno v § 4, § 5 a § 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů číslo 175/2000 Sbírky, o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Proto byla žalovanému žalobcem uložena povinnost zaplatit jednak jízdné a jednak přirážku k jízdnému ve smyslu § 37 zákona číslo 266/1994 Sbírky, zákona o drahách. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě předmětného dluhu, který však nezaplatil.

12. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci.

13. Podle § 2550 občanského zákoníku se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

14. Podle § 37 odstavce 5 písmena b) zákona číslo 266/1994 Sbírky, zákona o drahách, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému.

15. Podle § 37 odstavce 4 písmena d) zákona o drahách je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě.

16. Podle § 37 odstavce 6 zákona o drahách stanoví dopravce výši přirážky v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč.

17. Soud na základě výše uvedeného uzavřel, že nárok žalobce na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému je důvodný, přičemž shledal částku 1 530 Kč zcela po právu a uložil ji žalovanému k zaplacení žalobci. Jelikož žalovaný dlužnou jistinu nezaplatil, dostal se ode dne následujícím po dni porušení povinnosti, tedy od datum, do prodlení, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinen zaplatit také úrok z prodlení v zákonné výši tak, jak uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavce 1 občanského soudního řádu, neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, určený podle položky 2 odstavce 1 písmena a) sazebníku poplatků zákona číslo Sbírky, o soudních poplatcích, a za zastoupení. Podle § 8 odstavce 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky číslo Sbírky, advokátního tarifu, se za tarifní hodnotu považuje částka 1 530 Kč. Podle § 14b odstavce 1 položky 1 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby z této tarifní hodnoty částku 200 Kč, neboť se jedná o skutkově a právně obdobnou věc podanou na ustáleném vzoru, přičemž tarifní hodnota nepřesáhla 50 000 Kč. Zástupce vykonal tři úkony právní služby – převzetí věci podle § 11 odstavce 1 písmena a) advokátního tarifu, sepsání jednoduché výzvy podle § 11 odstavce 2 písmena h) advokátního tarifu a podání žaloby podle § 11 odstavce 1 písmena d) advokátního tarifu. Podle § 14b odstavce 5 písmena a) advokátního tarifu činí paušální náhrada hotových výdajů částku 100 Kč za každý úkon. Protože je zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, jejíž sazba činí 21 %, byla odměna, podle § 137 odstavce 3 písmena a) občanského soudního řádu, o tuto daň v částce 189 Kč zvýšena. Náklady řízení tak celkem představují částku 1 489 Kč, která byla žalobci přiznána v plné výši.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího uspokojení domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo v exekučním řízení.