OSKD 217 C 138/2022-53

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 9 205,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 400 Kč od 24. 1. 2022 do zaplacení, to vše ve splátce ve výši 2 500 Kč splatné do 20. 1. 2023 a ve splátce ve výši 2 275 Kč splatné do

20. 2. 2023, pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 4 805,24 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 19. 10. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a co do úroku z prodlení z částky 4 400 Kč od 19. 10. 2020 do

23. 1. 2022 ve výši 8,25 % ročně se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 600 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky 9 205,24 Kč sestávající z jistiny ve výši 4 400 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 805,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne 19. 9. 2020 smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému vyplacen převodem na jeho účet úvěr ve výši 4 400 Kč, který se zavázal splatit v spolu s poplatkem do 18. 10. 2020, což nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný nic nevrátil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že dluh zaplatil, při ústním jednání dne 6. 12. 2022 připustil, že úvěr splacen nebyl, s ohledem na svou tíživou sociální situaci, kdy je aktuálně bez zaměstnání v pracovní neschopnosti po prodělané operaci, požádal o možnost zaplacení dluhu ve splátkách po 2500 Kč.

4. Dne 8. 11. 2022 a dne 6. 12. 2022 bylo ve věci jednáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně, která se prostřednictvím svého právního zástupce omluvila.

5. Z předložené smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne 18. 9. 2020, výpisu z účtu společnosti právnická osoba a vyjádření žalovaného bylo prokázáno, že se žalovaný a jmenovaná společnost telefonicky a prostřednictvím elektronických komunikací dohodli na poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 4 400 Kč, který mu byl vyplacen dne 20. 7. 2020 převodem na jeho účet. Z vyjádření žalovaného, písemnosti nazvané„ čestné prohlášení Klienta“, která není žalovaným podepsána, dále vyjádření žalobkyně bylo prokázáno, že společnost právnická osoba před poskytnutím úvěru zaslala žalovanému k odsouhlasení formulářové čestné prohlášení, že zvážil, zda bude schopen dostát svým závazkům ze smlouvy, dále prohlášení, že posoudil podmínky smlouvy a požadované finanční plnění odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Dle vyjádření žalobkyně poskytovatel také s negativním výsledkem lustroval žalovaného ve veřejně dostupných databázích dlužníků. Takto formálně provedené šetření poměrů žalovaného, při němž se vyjma poznatku o absenci žalovaného ve veřejných registrech dlužníků (kdy navíc lustraci žalobkyně žádnou listinou neprokazuje) nepodávají žádné informace o výdajích a příjmech žalovaného nelze pokládat za posouzení úvěru schopnosti provedené s odbornou péčí. V řízení žalovaný neprokázal, že by na jistinu ve výši 4 400 Kč, kterou na základě smlouvy o úvěru obdržel, cokoliv zaplatil. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2022, výzva k zaplacení dlužné částky a poštovní podací lístek prokazují postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru ze společnosti právnická osoba na žalobkyni a dále, že žalovaný byl vyzván k zaplacení také částky 4 400 Kč s ohledem na domněnku doby doručení dne 23. 1. 2022.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

8. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle

§ 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také„ z.s.u.“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…

12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019 se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („ na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

13. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE -449/13. podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli.

14. Z rozsudku SDEU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR- Finance s.r.o. proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne 18.12.2014 CA Consumer Finance, C -449/13 a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.

15. V souzeném případě po zhodnocení shora provedeného dokazování z vyjádření žalobkyně a žalovaného, dále čestného prohlášení klienta soud prokázal, že poskytovatel úvěru při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupoval zcela formálně, spokojil se pouze s čestným prohlášením žalovaného, že finanční zátěž z úvěru zvážil, což nelze pokládat za splnění zákonné povinnosti dle § 86 z.s.ú.. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně splnila povinnost dle § 86 odst. 1 zsu. Veden zásadou efektivity při výkladu ustanovení § 86 a zejména § 87 zsu dospěl soud k závěru, že bez důsledku porušení povinnosti § 86 odst. 1 z.s.s. v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru by byl stěží naplněn cíl transponované Směrnice, tj. zodpovědné úvěrování a ochrana spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním, a proto k neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru přihlédl v souladu s § 588 občanského zákoníku z moci úřední.

16. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak výpis z úvěrového účtu prokazuje, že žalovaný čerpal od společnosti právnická osoba částku ve výši 4 400 Kč, kterou nevrátil této společnosti a ani žalobkyni, na níž podle § 1879 a § 1880 a násl. občanského zákoníku byla pohledávka vzniklá z titulu neplatné smlouvy o úvěru postoupena, dostalo se žalovanému na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu bezdůvodného obohacení ve výši 4 400 Kč. Za daného stavu soud proto podle § § 2991 odst. 1,2 o.z. uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni shora vyčíslené bezdůvodné obohacení.

17. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 občanského zákoníku, v souzeném případě až v důsledku doručení do dispozice žalovaného oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k zaplacení. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to od 24. 1. 2022.

18. Co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 805,24 Kč z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru a co do zbytku úroku z prodlení pro absenci prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu za stavu, kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

20. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek doměřil.

21. S ohledem na sociální situaci žalovaného, který má aktuálně příjem pouze z nemocenských dávek, přišel o zaměstnání a je připraven po skončení pracovní neschopnosti opět pracovat, soud podle § 160 odst. 1 věty poslední o.s.ř. umožnil žalovanému zaplatit dluh ve dvou splátkách, v nichž soud zohlednil také kapitalizovaný úrok z prodlení za předpokladu řádného splacení dle rozsudku.

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).