OSKD 227 C 88/2026-47

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 16 736,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 000 Kč od 27. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 8 736,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 736,80 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. č. účtu s variabilním symbolem var. symbol.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 16 736,80 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru a pro případ, že by nárok z předmětné smlouvy nebyl prokázaný, z titulu bezdůvodného obohacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 19. 3. 2024 distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet č. č. účtu částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 736,8 Kč vrátit do 18. 4. 2026. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že ho prověřila v registrech. Žalovaný však nic neuhradil, a dostal se tak se svým závazkem do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný dne 20. 10. 2025 marně upomínán k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se tedy žalobou po žalovaném domáhala jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 736,8 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 736,8 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání

4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne 19. 3. 2024 byla na bankovní účet č. č. účtu poukázána částka 8 000 Kč.

6. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 12. 6. 2023, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2025, dodatku č. hodnota ze dne 30. 9. 2025, dohodě o úplatě a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025 a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 20. 10. 2025 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 20. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl pod hrozbou žaloby vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů.

8. Ze zprávy banky ze dne 9. 7. 2026 a výpisu z běžného bankovního účtu č. č. účtu za období od 1. 3. 2024 do 31. 3. 2024 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je žalovaný. Dále soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na tento bankovní účet poukázala dne 20. 3. 2024 částku 8 000 Kč. V předmětném období bylo na bankovní účet připsáno 12 000 Kč a odepsáno rovněž 12 000 Kč.

9. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne datum distančním způsobem smlouvu o úvěru, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „Anonymizováno“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě na základě, níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle (Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo Anonymizováno ze dne datum, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve znění k datu právního jednání.

11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).

15. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.

16. Nad rámec tohoto odůvodnění dále soud uvádí, že žalobkyně ani neprokázala, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když úvěruschopnost žalovaného prakticky nebyla zkoumána. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo uvedeno ničeho konkrétního. I pokud by tedy uzavření smlouvy tvrzeného obsahu bylo prokázáno, smlouva by byla neplatná, a to bez nutnosti vznesení námitky spotřebitelem (§ 87 odst. 1 téhož zákona ve spojení s rozhodnutím Soudního dvora EU ve věci C-679/18, Anonymizováno, ze dne 5. 3. 2020).

17. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému na bankovní účet v jeho vlastnictví celkem 8 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně, na kterou byla pohledávka ve smyslu § 1879 o. z. postoupena, podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. Žalovaný zpět nic nevrátil. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč.

18. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 27. 10. 2025, a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 20. 10. 2025 (doručení viz § 573 o. z.) s určením data splatnosti tří dnů, tj. do 26. 10.2025. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od 27. 10.2025.

19. Na základě výše uvedeného soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 8 000 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 000 Kč od 27. 10. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění je určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků. Procesně úspěšnějšímu žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, a soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku III.

22. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). Splatnost soudního poplatku je určena v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci). Nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, přistoupí soud k jeho vymáhání.