OSKH 5 C 411/2023-20

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ manželka: celé jméno manželky, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa manželky a manžela ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Mgr. Ing. Josefem Chlubnou ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Havlíčkovo náměstí 1963, 580 01 Havlíčkův Brod ⟪LB:lb_005⟫ a ⟪LB:lb_006⟫ manžel: celé jméno manžela, datum narození ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa manželky a manžela ⟪LB:lb_008⟫ o rozvod manželství

I. Manželství celé jméno manželky, narozené datum, a celé jméno manžela, narozeného datum, uzavřené dne 28. 5. 2016 před st. instituce anonymizováno 7 slov územní celek anonymizováno 9 slov, Ukrajina, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka podala návrh na rozvod manželství s tím, že si manželé přestali rozumět a společně hospodařit. Více než 10 měsíců manželé nežijí spolu ve společné domácnosti. Manželství tak přestalo fungovat a jsou splněny podmínky rozvodu.

2. Manžel se k návrhu manželky na rozvod manželství připojil.

3. Nejdříve se soud zabýval tím, zda je příslušný k rozhodnutí o věci a které právo ve věci aplikovat, neboť oba manželé jsou cizími státními příslušníky. Podle čl. 30 odst. 1 Smlouvy České republiky s Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášené pod č. 123/2003 Sbírky mezinárodních smluv rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Dle čl. 30 odst. 3 věty druhé uvedené smlouvy jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. V daném případě mají oba manželé bydliště na území České republiky a jsou státními příslušníky Ukrajiny. Dle ustanovení čl. 30 odst. 3 uvedené smlouvy je tak dána pravomoc českých soudů, kdy místní příslušnost zdejšího soudu je dána dle vnitrostátního práva, a k projednání věci dle čl. 30 odst. 1 uvedené smlouvy je rozhodným právem ukrajinské právo.

4. Soud provedl důkazy listinami, které účastníci navrhli, a výslechem manželů. Potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo, v řízení byl prokázán následující skutkový stav:

5. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 28. 5. 2016 před st. instituce anonymizováno 7 slov územní celek anonymizováno 9 slov, Ukrajina (prokázáno oddacím listem včetně překladu a tlumočnické doložky). Manželé trvali na rozvodu manželství, neboť si přestali rozumět a přibližně 10 měsíců spolu jako manželé nežijí. Obnovu jejich soužití přitom nelze očekávat, neboť ani jeden z nich společné soužití obnovit nechce. Z manželství se nenarodily žádné děti (prokázáno výpovědí manželů). Manželé také uzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění manželů pro dobu po rozvodu a o úpravě bydlení manželů po rozvodu (prokázáno dohodou o vypořádání společného jmění manželů s úředně ověřenými podpisy).

6. Podle čl. 110 odst. 1 zákona o rodině Ukrajiny vyhlášeného ve Věstníku Nejvyšší rady Ukrajiny, 2002 č. 21-22 žalobu o zrušení manželství (rozvod) může podat jeden z manželů.

7. Podle čl. 112 odst. 1 uvedeného zákona soud zjistí skutečný vztah manželů, skutečné důvody soudního sporu o rozvod, přihlíží k přítomnosti nezletilého dítěte, dítěte se zdravotním postižením (invalidy) a dalších okolností života manželů. Podle čl. 112 odst. 2 uvedeného zákona soud rozhodne o zrušení manželství, pokud se prokáže, že další soužití manželů a zachování manželství by byly v rozporu se zájmy jednoho z nich, se zájmy jejich dětí, které jsou zásadní.

8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že podmínky rozvodu manželství shora citovaných ustanovení jsou splněny. Manželství účastníků bezesporu přestalo plnit svou funkci, přičemž obnova manželského soužití se jeví jako krajně nepravděpodobná. Oba manželé s ohledem na zjištěné okolnosti trvali na rozvodu manželství, neboť pokračování takového manželství nedávalo smysl. Také uzavřeli dohodu, kterou si upravili své majetkové vztahy pro dobu po rozvodu manželství. Pokračování v manželství by tak bylo v rozporu se zájmy obou manželů, kteří se dokázali shodnout na tom, že další trvání manželství odmítají, přičemž nebylo potřeba přihlédnout i k zájmu dětí, neboť se z manželství účastníků žádné nenarodily. Soud proto návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), podle nějž v řízení o statusových věcech manželských a partnerských, nemá zásadně žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, přičemž soud v posuzované věci neshledal okolnosti případu odůvodňující jiné rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 384 odst. 2 a § 395 z.ř.s.).

Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení (ustanovení § 759 o.z.).

Účastníci jsou povinni po právní moci výroku o rozvodu manželství nechat si v občanském průkazu vyznačit změnu stavu, dále nahlásit tuto skutečnost zaměstnávajícím organizacím, popřípadě finančnímu úřadu.

Tento rozsudek je vykonatelný dnem právní moci (ustanovení § 161 odst. 2 o.s.ř.).