OSKI 22 C 14/2023-50

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 13 816 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 276 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 276 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 540 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 080,56 Kč, kapitalizovaným úrokem 4 918,43 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 724 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 23,64 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 816 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužnou pohledávku nabyla od předchůdkyně žalobkyně (původního věřitele) společnosti právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to dluh vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, podle které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč a tuto částku spolu s úrokem 2 000 Kč s úrokovou sazbou 23,64 % ročně, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč a poplatkem za asistenční služby 540 Kč byl žalovaný povinen předchůdkyni žalobkyně vrátit v 60 týdenních splátkách po 309 Kč počínaje datum, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, dosud zaplatil pouze částku 4 724 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 10 000 Kč, dlužných úhrad za služby 3 816 Kč, kapitalizovaných úroků 4 918,43 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 2 080,56 Kč, úroků 23,64 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

4. Z listiny nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO. Podle této smlouvy žalovaný převzal při podpisu smlouvy v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s úrokem 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč a poplatkem za asistenční služby 540 Kč, tj. celkem 18 540 Kč, v 60 týdenních splátkách po 309 Kč.

5. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný v tomto formuláři uvedl, že má partnera/partnerku, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a pracuje jako řidič na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele Česká pošta s příjmem ve výši 15 500 Kč měsíčně, dále má další příjmy 10 000 Kč měsíčně a příjmy ze státní podpory ve výši 16 500 Kč měsíčně. Jeho výdaje na bydlení jsou 14 800 Kč měsíčně, jeho osobní výdaje jsou 12 000 Kč měsíčně a splátky úvěrů 2 000 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně zaznamenala, že uvedené údaje ověřila z výplatních pásek a z faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo byla předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, postoupena žalobkyni.

7. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti právnická osoba, adresované žalovanému, ve kterém se mu oznamuje postoupení pohledávky ze smlouvy číslo na žalobkyni a vyzývá se k úhradě do deseti dnů od doručení.

8. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne datum podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému.

9. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo to do datum.

10. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne datum s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které převzal v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s úrokem 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč a poplatkem za asistenční služby 540 Kč, tj. celkem 18 540 Kč, v 60 týdenních splátkách po 309 Kč. Dosud uhradil 4 724 Kč. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány do karty zákazníka, kde rovněž označila, z jakých dokladů byly údaje ověřovány. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má partnera/partnerku, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a pracuje jako řidič na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele Česká pošta s příjmem ve výši 15 500 Kč měsíčně, dále má další příjmy 10 000 Kč měsíčně a příjmy ze státní podpory ve výši 16 500 Kč měsíčně. Jeho výdaje na bydlení jsou 14 800 Kč měsíčně, jeho osobní výdaje jsou 12 000 Kč měsíčně a splátky úvěrů 2 000 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně zaznamenala, že uvedené údaje ověřila z výplatních pásek a z faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno oznámením ze dne datum, které rovněž obsahovalo výzvu k úhradě dluhu do deseti dnů a která byla odeslána žalovanému dne datum. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne datum.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.

19. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto sice podle karty zákazníka zkoumala z výplatních pásek, nicméně ani jednu z těchto listin soudu nepředložila, ačkoliv jejich archivaci jí ukládá § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ. Navíc není vůbec jasné, kolik výplatních pásek měla předchůdkyně žalobkyně k dispozici a za jaké měsíce. Z karty zákazníka navíc nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně ověřovala ostatní uvedené příjmy žalovaného a příjmy ze státní podpory. Není ani zřejmé, zda se má jednat o sociální dávky, které neslouží pro účely splátek úvěrů. Z výdajů pak předchůdkyně žalobkyně dle karty zákazníka ověřovala pouze náklady na služby, ani tuto listinu však žalobkyně nepředložila. Další výdaje dle karty zákazníka ověřovány nebyly.

21. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

22. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný uhradil 4 724Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 5 276 Kč. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., na základě výzvy žalobkyně obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě deseti dnů. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši požadované žalobkyní, byť by dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. měla žalobkyně nárok na úrok vyšší, avšak soud nemohl její požadavek překročit. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.