OSKIHA 115 C 357/2025-21

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 11 555,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 999,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 999,97 Kč za dobu od 29. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 474,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 099,47 Kč za dobu od 4. 4. 2025 do 28. 7. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 5 099,47 Kč za dobu od 29. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 99,50 Kč za dobu od 29. 7. 2025 do zaplacení a částky 81 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 474,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 099,47 Kč za dobu od 4. 4. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 81 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky řízení dne 2. 12. 2024. Žalovaný dne 2. 12. 2024 vyčerpal na základě uvedené smlouvy od žalobkyně částku 5 000 Kč prostřednictvím bezhotovostního bankovního převodu na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalobkyně uvedla, že žalovaná částka 11 474,17 Kč sestává z jistiny úvěru ve výši 4 999,97 Kč, poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 99,50 Kč a úroku ve výši 6 374,70 Kč. Dále žalobkyně nárokuje ještě smluvní pokutu ve výši 81 Kč, tj. 0,1 % denně z dlužné částky za období od 2. 1. 2025 do 2. 4. 2025. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, avšak pokud by soud toto tvrzení neměl za prokázané, pak požaduje zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.

3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně v rámci žaloby souhlasila s tímto procesním postupem. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 24. 11. 2025 podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.

4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne 2. 12. 2024 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit 39 300 Kč, žalovaný se zavázal řádně a včas hradit splátky úvěru. Žalovaný podepsal Smlouvu za pomocí SMS kódu, který mu zaslala žalobkyně. Žalovaný uvedl číslo svého bankovního účtu č. účtu, prostřednictvím kterého bude úvěr čerpat. V článku VIII. bodě 1 Smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky ode dne prodlení až do zaplacení.

6. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 13. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. č. účtu.

7. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 2. 12. 2024 na jeho bankovní účet částku 5 000 Kč.

8. Z listiny označené jako Autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobkyně si dne 2. 12. 2024 ověřila totožnost žalovaného před uzavřením Smlouvy prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného č. č. účtu.

9. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně. bylo zjištěno, že žalovaný uvedl v den uzavření Smlouvy tyto informace o své majetkové situaci: bydlí sám, jeho průměrný měsíční příjem činí 19 890 Kč (tento příjem žalobkyně označila jako „ověřený“) a jeho pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 10 990 Kč. Žalovaný nemá žádné další úvěry.

10. Z dopisu ze dne 3. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ze Smlouvy ve výši 12 045,17 Kč.

11. Z dopisu ze dne 12. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení žalované částky ve lhůtě tří dnů ode dne doručení výzvy a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně odeslal předžalobní výzvu k plnění dne 21. 7. 2025 na adresu žalovaného.

12. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.

13. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovém závěru. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě Smlouvy úvěrový rámec ve výši 39 300 Kč, žalovaný vyčerpal částku 5 000 Kč. Tuto částku žalobkyně zaslala dne 2. 12. 2024 na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalobkyně neprokázala, jaká byla majetková situace žalovaného v rozhodné době. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky před podáním žaloby.

14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Účastníci řízení uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy, tak jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z informací získaných od žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by si tyto informace následně ověřila z dalších zdrojů, a proto neprokázala v rámci tohoto řízení, jaká byla skutečný majetkové situace žalovaného v rozhodné době. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalobkyně lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků za účelem zjištění, zda není nadměrně zadlužen (insolvence, exekuce aj.). Žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí tak, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, přičemž nárokuje vůči žalovanému jistinu úvěru ve výši 4 999,97 Kč. Žalovaný je v řízení pasivní, tudíž netvrdí, že by plnil na úvěr ze Smlouvy. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni částky 4 999,97 Kč jakožto dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je v řízení pasivní, nevznikl tak spor o to, kdy nastala splatnost žalované pohledávky, soudu nejsou známy finanční možnosti žalovaného, případně zda žalovaný je vůbec ochoten dluh splácet, a proto není možné určit „dobu přiměřenou jeho možnostem“ ke splácení zbývající části dosud neuhrazené jistiny úvěru. Z toho důvodu se splatnost odvíjí od dopisu ze dne 12. 7. 2025, ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení, tj. ve lhůtě do 28. 7. 2025 (dopis byl doručen žalovanému podle § 573 o. z. dne 24. 7. 2025, dne 27. 7. 2025 byla neděle). Ode dne 29. 7. 2025 se žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni od tohoto dne přísluší nárok na zaplacení úroku z prodlení z žalované částky podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné Smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatku, smluvního úroku, smluvní pokuty, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly.

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, písemně, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.