OSKI 15 C 60/2024-56

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Hrdinové a přísedících Mgr. Antonie Walterové a Zdeňka Sosny ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ o 234 704 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ mezitímním rozsudkem

I. Žaloba je co do základu důvodná.

II. O výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném (po změně žaloby provedené se souhlasem soudu) zaplacení celkové částky 293 380 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 15. 10. 2023; žalovaná částka představovala náhradu platu za dobu od 1. 6. 2023 do 31. 10. 2023. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že utrpěl dne 13. 3. 2022 pracovní úraz, pro který pozbyl schopnosti výkonu své dosavadní práce. Žalovaný dal žalobci po skončení pracovní neschopnosti výpověď z pracovního poměru dne 24. 3. 2023 podle § 52 písm. e) zákoníku práce, kterou posléze vzal dne 19. 5. 2023 se souhlasem žalobce zpět. Pracovní poměr mezi účastníky tedy trval, ale žalovaný nepřiděloval žalobci žádnou práci, ani mu neplatil náhradu mzdy, a to až do 1. 11. 2023, kdy žalobce uzavřel se žalovaným dohodu o změně pracovní smlouvy a nastoupil na jinou práci.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce především neutrpěl pracovní úraz. Pokud jde o náhradu platu, žalovaný neměl pro žalobce vhodnou práci, kterou by mohl žalobci nabídnout před datem 1. 11. 2023. Svou dosavadní práci žalobce z důvodu obecného onemocnění nemohl vykonávat, proto mu v žalovaném období nevzniklo právo na náhradu platu.

3. Z hlediska skutkového stavu bylo v řízení zjištěno, že žalobce pracoval u žalovaného jako Anonymizováno. Žalobce vedl s žalovaným před podepsaným soudem pod sp. zn. 15 C 59/2024 spor o náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 14. 3. 2022 do 28. 3. 2023. Žalobu odůvodnil tím, že tato pracovní neschopnost byla zapříčiněna následky pracovního úrazu, který žalobce utrpěl dne 13. 3. 2022. Okresní soud žalobu rozsudkem č. j. 15 C 59/20/2024–52 ze dne 12. února 2025 zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalobce pracovní úraz neutrpěl, proto pracovní neschopnost žalobce nebyla zapříčiněna pracovním úrazem. Rozsudek okresního soudu byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, č.j. 16 Co 79/2025–150, ze dne 27. listopadu 2025 (srov. výše citované rozsudky soudů).

4. V době od 14. 3. 2022 do 28. 3. 2023 byl žalobce v pracovní neschopnosti, v době od 29. 3. 2023 do 20. 4. 2023 mu žalovaný platil náhradu mzdy za překážku v práci, v době od 21. 4. do 31. 5. 2023 čerpal žalobce dovolenou a v době od 1. 6. 2023 do 31. 10. 2023 žalovaný žalobci nepřiděloval práci, ani mu nebyla placena náhrada platu (srov. nesporná tvrzení účastníků). Ke dni 1. 11. 2023 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy a žalobce začal vykonávat práci referenta Anonymizováno (srov. dohoda o změně pracovní smlouvy). Dne 24. 3. 2023 dal žalovaný žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Žalobce podal žalobu o určení neplatnosti této výpovědi, věc byla vedena před Okresním soudem v Karviné pod sp. zn. 15 C 5/2023. Řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby, protože žalovaný vzal výpověď z pracovního poměru dne 19. května 2023 se souhlasem žalobce zpět (srov. spis Okresního soudu v Karviné sp. zn. 15 C 5/2023).

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je co do základu důvodná.

6. Z výše uvedeného se podává, že žalobce dne 13. 3. 2022 při běžné chůzi utrpěl poškození zdraví, které bylo následkem obecného onemocnění žalobce, nešlo tedy o pracovní úraz. Mezi účastníky nebylo dále sporu o tom, že toto poškození zdraví pro žalobce mělo za následek neschopnost vykonávat dosavadní práci strážníka Anonymizováno.

7. Od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat a zároveň je zaměstnavatel povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce (srov. § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce). Povinnost zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci toliko práci, která odpovídá jeho zdravotnímu stavu, je obecnou povinností všech zaměstnavatelů vůči jejich zaměstnancům. Zaměstnavatel může přidělovat zaměstnanci jen takovou práci, která odpovídá jeho zdravotní způsobilosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3075/2012).

8. Nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, je zaměstnavatel povinen převést zaměstnance na jinou práci, která je pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem, a pokud možno i k jeho kvalifikaci (srov. § 41 odst. 6 zákoníků práce). Není-li možné dosáhnout účelu převedení provedeného podle ust. § 41 odst. 1 písm. a) zákoníku práce převedením zaměstnance v rámci pracovní smlouvy, může ho zaměstnavatel převést i na práci jiného druhu, než byl sjednán v pracovní smlouvě, a to i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil (srov. § 41 odst. 3 zákoníku práce). Zaměstnavatel je povinen předem projednat se zaměstnancem důvod převedení na jinou práci a dobu, po kterou má převedení trvat; dochází-li převedením na jinou práci provedeným podle § 41 odst. 1 písm. a) zákoníku práce ke změně pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemné potvrzení o důvodu převedení a době jeho trvání (srov. § 41 odst. 7 zákoníku práce).

9. Kdyby zaměstnanec se svým převedením na jinou práci nesouhlasil, je povinen vykonávat jinou práci – jak vyplývá zejména z ust. § 41 odst. 7 zákoníku práce a smyslu a účelu převedení zaměstnance na jinou práci provedeného bez jeho souhlasu – jen po dobu, po kterou mělo převedení trvat. Došlo-li převedením ke změně pracovní smlouvy, pak jen po dobu, která byla uvedena v písemném potvrzení o převedení na jinou práci), ledažeby se dohodl alespoň dodatečně se zaměstnavatelem jinak.

10. Se zaměstnancem, který nemůže konat dosavadní práci vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, může zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr výpovědí (srov. § 52 písm. e) zákoníku práce), jsou-li k tomuto opatření splněny všechny zákonem stanovené předpoklady.

11. Nemůže-li zaměstnanec konat dosavadní práci a nedošlo-li mezi smluvními stranami k dohodě o řešení situace tím vzniklé, zákon zaměstnavateli nepředepisuje, zda má postupovat podle ust. § 41 odst. 1 písm. a) zákoníku práce a převést zaměstnance na jinou práci, která je pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem, a pokud možno i k jeho kvalifikaci nebo podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce a dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru. Znamená to, že zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce, i kdyby ho mohl převést na jinou práci a že zaměstnavatel nemusí rozvazovat pracovní poměr se zaměstnancem výpovědí podle § 52 písm. e) zákoníku práce, rozhodne-li se ho převést na jinou práci podle ust. § 41 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, a to i tehdy, nesouhlasí-li zaměstnanec se svým převedením a může-li tedy (nedošlo-li k dohodě ani dodatečně) převedení na jinou práci trvat jen po předem určenou dobu (k uvedenému srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1276/2016).

12. Žalovaný poté, co žalobce podle lékařského posudku přestal být schopen konat dosavadní práci strážníka Anonymizováno, postupoval nejprve správně, protože po skončení pracovní neschopnosti žalobce (pracovní neschopnost byla dlouhodobá, trvala od 13. 3. 2022 do 28. 3. 2023) dal žalobci dne 24. 3. 2023 výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce. V průběhu soudního řízení o neplatnost této výpovědi z pracovního poměru žalovaný výpověď odvolal bez dalšího, aniž např. měl pro žalobce zajištěnou jinou práci, kterou by mohl žalobce s ohledem zejména na svůj zdravotní stav vykonávat či aniž byla mezi účastníky uzavřená nějaká dohoda vztahující se k dalšímu pracovnímu zařazení žalobce u žalovaného. Svůj postup žalovaný vysvětlil tak, že „se s žalobcem nechtěl soudit“ (bylo sporné, zda žalobce utrpěl či neutrpěl pracovní úraz) a po zpětvzetí výpovědi „se hledalo pracovní zařazení“ pro žalobce. Ke změně pracovní smlouvy došlo až poté, co se uvolnilo místo referenta Anonymizováno, které žalobce začal vykonávat.

13. Za popsané situace žalovaný v době od 1. 6. 2023 do 31. 10. 2023 porušoval povinnosti, které mu ukládá ust. § 41a § 52 zákoníku práce, protože povinností žalovaného bylo v tomto období (kdy žalobce nebyl schopen dále vykonávat svou dosavadní práci podle lékařského posudku) buď převést žalobce na jinou práci podle ust. § 41 zák. práce, anebo mu dát výpověď z pracovního poměru podle ust. § 52 písm.e) zák. práce. Žalovaný však původně podanou výpověď z pracovního poměru vzal zpět, ale na jinou práci žalobce nepřevedl, ani mu nevyplácel náhradu platu. Žalobci byla tímto protiprávním jednáním žalovaného (porušením ust. § 41 a 52 zákoníku práce) způsobená škoda (srov. ust. § 2910 občanského zákoníku), a proto mu vznikl nárok na náhradu škody ve výši průměrného měsíčního výdělku za dobu od 1. 6. 2023 do 31. 10. 2023.

14. Jelikož soud rozhodl mezitímním rozsudkem ve smyslu ust. § 152 odst. 2 o.s.ř., rozhodnutí o výši nároku a nákladech řízení zůstavil konečnému rozhodnutí ve věci.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.