OSKI 21 C 103/2026-37

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 23 128,14 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 23 128,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 911,19 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 760,16 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 23 128,14 Kč s příslušenstvím, tvořené neuhrazenou jistinou ve výši 19 760,16 Kč a kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1 911,19 Kč, dále smluvními poplatky a pojistným, a rovněž zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 760,16 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že účastníci dne 13. 9. 2020 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru IP č. 30670667, na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však své smluvní povinnosti porušil, neboť na úvěr uhradil pouze část svých závazků. Po předchozí výzvě k úhradě žalobkyně od smlouvy odstoupila a pohledávku považovala za splatnou ke dni 13. 10. 2025. K prokázání poskytnutí úvěru žalobkyně uvedla, že žalovanému bylo celkem vyplaceno 54 634 Kč. Z toho částka 12 118 Kč byla jako účelové čerpání poukázána společnosti právnická osoba., a částka 42 516 Kč byla žalovanému vyplacena postupně na jím určený účet v jednotlivých tranších ve výši 11 000 Kč, 6 000 Kč, 20 000 Kč, 3 416 Kč a 2 100 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že od žalovaného obdržela na splátkách celkem 57 262,12 Kč, z čehož započetla 34 873,86 Kč na jistinu, 15 545,35 Kč na úroky, 1 200 Kč na poplatky a 5 642,91 Kč na pojistné. Přesto podle jejího vyčíslení zůstal neuhrazený dluh v žalované výši. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy postupovala s odbornou péčí. Vycházela nejen z údajů poskytnutých žalovaným, ale také z informací získaných z interních a externích databází a z výsledků vlastních statistických a ekonomických modelů. Uváděla, že příjem žalovaného v době uzavření smlouvy činil 25 000 Kč měsíčně, přičemž sjednaná měsíční splátka představovala pouze 1,69 % jeho příjmu, a proto nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Odkazovala přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozsudek sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, z něhož dovozovala, že k závěru o neplatnosti smlouvy nestačí samotné pochybení při posouzení úvěruschopnosti, ale musí být současně postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. Žalobkyně proto zastávala názor, že žalovaný byl objektivně schopen své závazky ze smlouvy plnit a že povinnost posouzení úvěruschopnosti splnila řádně.

2. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, ve kterém namítal, že se žalobou nesouhlasí.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru IPlatba č. 30670667 ze dne 13. 9. 2020 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s limitem 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a hradit sjednané splátky, úroky, poplatky a další platby podle smluvních podmínek. Ve smlouvě byl jako účet žalovaného určen účet č. č. účtu, na nějž měla být vyplácena neúčelová čerpání úvěru. Žalovaný smlouvu podepsal dne 13. 9. 2020 elektronickým kódem prostřednictvím SMS. Ve smlouvě žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč měsíčně čistého, splátky úvěrů ve výši 5 000 Kč měsíčně, splátky nájemného/hypotéky 7 200 Kč měsíčně. První čerpání úvěru bylo ve smlouvě sjednáno účelové na úhradu kupní ceny za nákup zboží: Hp Pavilion x360 14-dh1009ne, výše čerpaného úvěru 12 118 Kč odpovídala kupní ceně zboží. Žalovaný se zavázal splatit celkem 14 560 Kč ve 40 splátkách po 364 Kč měsíčně. Součástí smluvní dokumentace byl souhlas se zpracováním osobních údajů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru iplatba.cz, informační dokument o pojistném produktu – pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, všeobecné pojistné podmínky, sazebník – iplatba.cz s kartou Cofidis.

4. Z fotokopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně z těchto dokladů ověřila totožnost žalovaného.

5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za srpen 2020 bylo zjištěno, že takto bylo ověřeno, že žalovaný je majitelem běžného účtu č. č. účtu a že mu dne 7. 8. 2020 byla na tento účet vyplacena částka ve výši 24 127 Kč. Současně však soud zjistil z tohoto výpisu, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil minus 9 517,49 Kč a konečný zůstatek činil minus 9 339,35 Kč a k tomuto účtu měl žalovaný zřízen kontokorent s limitem čerpání 10 000 Kč.

6. Z protokolu o vyhodnocení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala a vyhodnocovala osobní a ekonomické poměry žalovaného. Žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a z informací získaných z interních a externích databází. Podle předložených podkladů činil deklarovaný měsíční příjem žalovaného 25 000 Kč a žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen sjednaný úvěr splácet.

7. Z oznámení o odchozích platbách soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 54 634 Kč. Z této částky bylo dne 13. 9. 2020 vyplaceno 12 118 Kč na účet společnosti právnická osoba. jako účelové čerpání úvěru. Další prostředky byly žalovanému vyplaceny na účet uvedený ve smlouvě, a to dne 7. 1. 2022 částka 11 000 Kč, dne 30. 8. 2022 částka 6 000 Kč, dne 16. 12. 2022 částka 20 000 Kč, dne 18. 4. 2024 částka 3 416 Kč a dne 4. 4. 2025 částka 2 100 Kč.

8. Z údajů o subjektu DPH a zveřejněných bankovních účtech společnosti právnická osoba. soud zjistil, že účet č. č. účtu náležel uvedené společnosti, na nějž byla poukázána částka 12 118 Kč jako účelové čerpání úvěru.

9. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 57 262,12 Kč.

10. Z výzvy k okamžité úhradě dlužné částky a odstoupení od smlouvy ze den 1. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 12. 2025 a dokladu o jejím odeslání soud zjistil, že žalobkyně před zahájením řízení vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě uplatněné pohledávky.

12. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).

14. Žalovaný smlouvu opatřil prostým elektronickým podpisem, číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).

15. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).

16. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně výpisem z účtu prokázala, že žalobkyně ověřila příjem žalovaného. Žalobkyně však nedoložila žádné důkazy, kterými by prokázala, že byly ověřeny i žalovaným tvrzené výdaje, či byla prováděna lustrace v příslušných registrech. Navíc z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný v měsíci srpnu 2020 hospodařil na tomto účtu se záporným zůstatkem. Byly zde tedy důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet a dále se nezadlužovat, žalobkyně úvěr žalovanému přesto poskytla. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně.

17. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

18. Protože žalovanému bylo vyplaceno celkem 54 634 Kč a vrátil 57 626,12 Kč, nevznikl žalobkyni nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny (byla zcela uhrazena). Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.