OSKI 21 C 172/2026-45

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 48 394,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 329 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 17 065,70 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 793,40 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 006,89 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 45 706,70 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 377,70 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 31 329 Kč od 17. 2. 2026 do splatnosti částky uložené žalované zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 48 394,70 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7201748113, uzavřené dne 30. 12. 2022. Žalobu odůvodnila tím, na základě smlouvy poskytla žalované revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 50 000 Kč, přičemž dne 30. 12. 2022 žalovaná vyčerpala částku 50 000 Kč. Měsíční splátka byla sjednána ve výši 1 069 Kč, úroková sazba činila 19,99 % p. a., a vedle toho bylo sjednáno pojištění se sjednaným měsíčním pojistným 120 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná své závazky přestala řádně plnit, proto byla dopisem ze dne 26. 4. 2025 vyzvána k úhradě a úvěr byl ke dni 28. 5. 2025 zesplatněn. Ke dni podání žaloby žalobkyně evidovala jistinu ve výši 45 706,70 Kč, kapitalizovaný úrok 3 793,40 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 4 006,89 Kč a neuhrazené poplatky ve výši 2 688 Kč. K úhradám žalované žalobkyně nejprve uvedla, že že žalovaná uhradila 12 splátek v celkové výši 11 388 Kč. Následně tato tvrzení upravila tak, že žalovaná zaplatila na jistinu celkem 15 784 Kč a na poplatcích celkem 2 887 Kč. Celkem tedy žalovaná zaplatila: 15 784 Kč + 2 887 Kč = 18 671 Kč. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy dne 30. 12. 2022 posuzovala finanční situaci žalované. Žalovaná uvedla čistý měsíční příjem 24 000 Kč, náklady na bydlení 11 300 Kč, splátky jiných závazků 2 984 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Žalobkyně dále provedla kontrolu insolvenčního rejstříku, evidence exekucí, registru CBCB, údajů ze svého interního systému a z běžného účtu žalované. Na základě údajů z účtu stanovila průměrný čistý měsíční příjem na 23 398,40 Kč, celkové splátkové zatížení na 4 522 Kč, životní výdaje podle ekonomického modelu na 17 602 Kč a výslednou platební kapacitu na 1 274,40 Kč měsíčně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o úvěru č. 7201748113 soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 30. 12. 2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. 7201748113. Úvěrový limit činil 50 000 Kč, sjednaná měsíční splátka 1 069 Kč, úroková sazba 19,99 % p. a. a měsíční platba za sjednané pojištění 120 Kč. Součástí smluvní dokumentace byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a ceník.

4. Z listiny „Podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že žalovaná dne 30. 12. 2022 čerpala z poskytnutého úvěru částku 50 000 Kč.

5. Z listiny „Posouzení úvěruschopnosti žalovaného“ soud zjistil, že žalovaná dne 30. 12. 2022 požádala o poskytnutí úvěru přes internetové bankovnictví a v žádosti uvedla čistý měsíční příjem 24 000 Kč, náklady na bydlení 11 300 Kč, splátky jiných závazků 2 984 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Z téže listiny soud zjistil, že byly provedeny kontroly v insolvenčním rejstříku, evidenci exekucí a systému CBCB. V systému CBCB byly evidovány závazky tvořené kontokorentním úvěrem se splátkou 510 Kč a osobním úvěrem se splátkou 2 943 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 069 Kč a celkové splátkové zatížení bylo stanoveno na 4 522 Kč měsíčně. Dále soud zjistil, že životní výdaje žalované byly v rámci ekonomického modelu určeny částkou 17 602 Kč měsíčně a mandatorní výdaje částkou 22 124 Kč měsíčně.

6. Z výpisů z běžného účtu žalované soud zjistil, že z údajů za období srpen 2022 až prosinec 2022, že žalobkyně měla k dispozici přehled pohybů na tomto účtu žalované.

7. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná v období od 18. 1. 2023 do 20. 1. 2025 v nepravidelných platbách uhradila celkem 15 784 Kč a 2 887 Kč, tedy celkem 18 671 Kč.

8. Z výzvy k zaplacení ze dne 26. 4. 2025 a dopisu o zesplatnění úvěru 28. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované dopisem ze dne 26. 4. 2025 požadavek na okamžité splacení závazků ze smlouvy a stanovila lhůtu k úhradě do 28. 5. 2025.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 1. 2026 a potvrzení o podání zásilky soud zjistil, že zástupce žalobkyně dne 19. 1. 2026 zaslal žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu.

10. Na základě těchto dílčích skutečností učinil soud následující skutkový závěr ve věci samé: Dne 30. 12. 2022 uzavřely účastnice smlouvu o revolvingovém úvěru č. 7201748113, na jejímž základě byla žalované zpřístupněna částka 50 000 Kč, kterou téhož dne vyčerpala. Žalovaná následně uhradila na jistinu celkem 18 671 Kč.

11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).

13. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).

14. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně měla k dispozici údaje o příjmu žalované, údaje z registrů a výsledek interního ekonomického modelu. Z listin však není patrné, jaké konkrétní podklady byly použity pro stanovení částky životních výdajů 17 602 Kč, jakým způsobem byly ověřeny žalovanou deklarované náklady na bydlení ve výši 11 300 Kč, ani jaké konkrétní položky a výpočty ekonomický model obsahoval. Není rovněž doloženo, jaké konkrétní skutečné výdaje žalované byly z bankovních výpisů zjišťovány a vyhodnocovány. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně.

15. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

16. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.

17. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

18. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila a netvrdila žádné skutečnosti týkající se majetkových a příjmových poměrů, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 31 329 Kč (vyplaceno celkem 50 000 Kč a vráceno 18 671 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

19. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.

20. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.

21. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.

22. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaná nemohla být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaná v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.