OSKIHA 112 C 98/2022-51

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 57 109 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 550 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V rozsahu částky 48 559 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 897,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 062,11 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 940 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 390 Kč od datum do zaplacení, s úrokem 18,95 % ročně z částky 35 940 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 57 109 Kč se smluvenými úroky a zákonnými úroky z prodlení z částky 35 940 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 37 480 Kč, s úrokovou sazbou 18,95 % ročně sjednanou ve smluvních podmínkách, s odměnou za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Celková částka měla být uhrazena ve 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč do datum. Žalovaný však sjednané splátky neuhradil zcela, celkem zaplatil 41 450 Kč. Původní věřitel před uzavřením smlouvy splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného včetně dokladů vyžádaných od žalovaného (výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požaduje úhradu celkové částky 57 109 Kč, z toho dlužná jistina činí 35 940 Kč, dlužné úhrady za služby činí 21 169 Kč, dále požaduje kapitalizované úroky z dlužné jistiny od datum do postoupení pohledávky ve výši 2 062,11 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od datum do postoupení pohledávky datum ve výši 897,75 Kč a také smluvené úroky ve výši 18,95 % ročně a úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 35 940 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný namítal, že úrok, který byl ve smlouvě sjednán, je v rozporu s dobrými mravy. Navíc v době epidemie Covid 19 požádal žalobkyni o odložení splátek, což mu bylo zamítnuto s odůvodněním, že nebyla uhrazena upomínka a tím vznikl dluh a jeho platební neschopnost.

3. K námitkám žalovaného žalobkyně uvedla, že sice ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 60,73 % ročně, avšak žalobkyně jej dle svého rozhodnutí požaduje v nižší úrokové sazbě, tj. ve výši 18,95 % ročně a má za to, že tento úrok není nepřiměřený. Úrok ve výši 37 480 Kč byl mezi stranami sjednán dle § 2392 odst. 1 o. z. a byl vyčíslen za dobu trvání smluvního vztahu za předpokladu, že bude splátkový kalendář ze strany žalovaného dodržen. Úrok sjednaný pevnou částkou tak představuje cenu za finanční kapitál poskytnutý žalovanému za sjednanou dobu. V červnu 2019 činila výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu 9,82 % ročně, jak vyplývá ze statistiky ČNB. Žalobkyní požadovaný úrok v sazbě 18,95 % ročně nepředstavuje úrokovou sazbu nepřiměřenou, či v době sjednání půjčky neobvyklou, ani zdaleka nedosahuje hranice 70 % ročně, jež jako nepřípustnou shledal Nejvyšší soud. Žalobkyně poukázala na rizikovost poskytnuté zápůjčky, kdy není vyžadováno žádné zajištění. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta ve velmi krátkém časovém úseku a žalobce nemusel vynakládat žádné další finanční prostředky na její splácení. Všechny tyto okolnosti se musí odrazit právě i ve výši úrokově sazbě. Žalobkyně se dále vyjadřovala i k dalším nárokům jako je poplatek za administrativní činnost, avšak tato tvrzení soud považuje za nadbytečná.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem soud zjistil, že dle této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky jako spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč na jeho bankovní účet č. bankovní účet a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 37 480 Kč s fixní úrokovou sazbou 60,73 % ročně, s administrativním poplatkem ve výši 12 000 Kč, celkem tedy částku 99 480 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč. příjmení 50 000 Kč byla poukázána na výše uvedený účet žalovaného dne datum, jak soud zjistil z výpisu z účtu původního věřitele. Téhož dne byla sepsána karta zákazníka a žádost o úvěr v částce 50 000 Kč, z níž soud zjistil, že obsahuje osobní údaje žalovaného, údaj o tom, že žije v nájemním bytě. Od datum má příjem z pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou u zaměstnavatele Ministerstva obrany ve výši 30 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného činí celkem 23 410 Kč a sestávají z částky 3 410 Kč na osobní výdaje, z částky 15 000 Kč na splátky půjček či úvěrů, výdajů na bydlení ve výši 4 000 Kč a 1 000 Kč na ostatní výdaje, takže žalovanému zbývá použitelný příjem v částce 6 590 Kč. Nejsou uvedeny žádné dokumenty k ověření finanční situace žadatele.

5. právnická osoba dne 210. 3. 2021 vyhotovila výzvu k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním a dne datum oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru k tomuto dni, avšak nebylo prokázáno odeslání těchto listin žalovanému.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 9 2021 společnost právnická osoba postoupila žalobkyni své pohledávky za dlužníky ze smluv o spotřebitelském úvěru specifikované v Seznamu pohledávek, přičemž byla postoupena i pohledávka za žalovaným z výše uvedené úvěrové smlouvy, jak soud zjistil z obsahu smlouvy včetně přílohy k ní.

7. Původní věřitel vyhotovil oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, v němž informoval žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy číslo žalobkyni, které má žalovaný dlužnou částku ve výši 59 207,03 uhradit do 10 dnů od obdržení dopisu. Nebylo však prokázáno odeslání tohoto dopisu původním věřitelem žalovanému.

8. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne datum zaslanou žalovanému doporučeně téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek z jednotlivých smluv s termínem úhrady dluhu do datum, jak bylo zjištěno z této výzvy a podacího lístku.

9. Z ostatních listinných důkazů (systém časových řad vydaných a evidovaných Českou národní bankou) soud pro nadbytečnost nečiní žádná podstatná skutková zjištění.

10. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu se sjednanými úroky a administrativním poplatkem formou 24 měsíčních splátek po 4 145 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradil 41 450 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradil něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným z této smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z.

11. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smluv o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného, avšak dle názoru soudu tohoto učinila nedostatečně. Z evidenční karty klienta je zřejmé, že věřitel neměl k dispozici žádné doklady o příjmech a výdajích, tudíž není zřejmé, zda byly náležitě ověřeny údaje uvedené v kartě zákazníka. Také nebyla dle názoru soudu náležitě prověřena pasivní stránka žalovaného, tedy jeho nezbytné výdaje na bydlení (ve výši 4 000 Kč) či další splátky zápůjček a úvěrů. Rovněž nebylo prokázáno, zda žalobkyně nahlížela před sjednáním úvěrové smlouvy do příslušných databází, zejména insolvenčního rejstříku či evidence exekucí s ohledem na to, že žalovaný uváděl další závazky v rozsahu 15 000 Kč. Soud má za to, že není dostatečné posouzení úvěruschopnosti, pokud se věřitel spokojí pouze s prohlášením spotřebitele o jeho příjmech a výdajích, které však nejsou nijak ověřeny a prokázány potřebnými listinami. Žalobkyně byla u jednání poučena o nutnosti předložit další důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nepředložila. Protože žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o zápůjčce neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 50 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně má nárok na vrácení jistiny úvěru ponížené o plnění, které již věřiteli poskytl, tedy o částku 41 450 Kč. S ohledem na výše uvedené soud přiznal žalobkyni pouze částku 8 550 Kč. Jelikož je žalovaný se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, má žalobkyně podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z této částky, a to ode dne datum do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván až předžalobní výzvou s termínem splnění do datum. Pokud žalobkyně soudu předložila oznámení původního věřitele o zesplatnění dluhu s výzvou k jeho úhradě a oznámení o postoupení pohledávky žalovanému, pak nebylo prokázáno jeho odeslání žalovanému a tudíž nelze splatnost vázat na termíny v těchto listinách uvedených. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány ve výši požadované žalobkyní, byť by dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. měla nárok na úroky vyšší, avšak soud její návrh překročit nemohl. Požadavek na zákonné úroky z prodlení z částky 8 550 Kč za dobu předcházející datu datum soud zamítl, neboť v tomto období nebyl žalovaný s úhradou přiznané částky v prodlení. Rovněž byla zamítnuta zbývající část uplatněného nároku žalobkyně ve výši 48 559 Kč (úroky a poplatky), včetně požadovaného kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení z těchto částek neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě a tudíž je nelze žalobkyni přiznat.

12. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy z důvodů výše uvedených se soud již pro nadbytečnost nezabýval námitkami žalovaného o nepřiměřenosti úroků, ani námitkami o tom, že mu měl být s ohledem na pandemii Covid 19 poskytnut odklad splátek.

13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci převážný procesní úspěch, v souvislosti s tímto řízením prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.