OSKM 10 C 175/2025-153

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce Anonymizováno se sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 268 974 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 268 974 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 268 974 Kč od 31. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 70 650 Kč k rukám zástupkyně žalované do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na nákladech státu 2 826 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení 268 974 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedl, že s žalovanou byli manželé, manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 18. 7. 2022. Společné jmění si manželé vypořádali soudním smírem schváleným usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. 3. 2025, č. j. spisová značka. Žalobce dále tvrdil, že za trvání manželství zemřela v roce 2020 jeho matka, po níž se sestrou zdědil byt v adresa. Po jeho prodeji získal žalobce do svého výlučného vlastnictví nejprve částku 885 500 Kč a později doplatek z dědictví 13 959,23 Kč, celkem tedy takto z dědictví po matce obdržel 899 459,23 Kč (v červnu 2021). Tyto prostředky tvořící jeho výlučný majetek byly k jeho pokynu zaslány na bankovní účet č. č. účtu, vedený u právnická osoba. Daný účet byl vedený na jméno žalované a jednalo se o účet společně využívaný dle zavedené praxe v manželství k úhradě běžných rodinných výdajů. Žalobce nicméně nikdy neudělil žalované souhlas s tím, aby s jeho výlučnými finančními prostředky volně nakládala, jejich použití bylo striktně vázáno na jeho předchozí a konkrétní souhlas. Ten však pro částku, která je předmětem sporu, nikdy žalobce žalované neudělil. Z prostředků žalobce byla bez jeho vědomí žalovanou část použita na nákup investičního zlata, tuto transakci žalobce schválil až následně. Po rozpadu vztahu vyzval žalobce žalovanou k vrácení těchto peněz, ta provedla zpětný prodej investičního zlata a vrátila mu 521 526 Kč. Žalobce dále uznal, že z výlučných prostředků použil pro svou osobní potřebu celkem 106 894,23 Kč. Zbylou částku požadoval po žalované vydat, neboť jak podle žalobce vyplývalo z jím provedené analýzy dotčeného bankovního účtu, žalovaná ji bez jeho souhlasu a vědomí použila pro své vlastní potřeby (výběry z bankomatů jako „skryté vyvádění hotovosti“, nákup výlučně osobních potřeb, výdaje na přípravu na rozvod a další „rozhazování peněz z dědictví žalobce“). O těchto transakcích žalobce neměl povědomí, účet fakticky nevyužíval a nepřihlašoval se do internetového bankovnictví, ani k němu nedisponoval potřebnými údaji. Hospodaření na dotčeném bankovním účtu se tak dělo plně v režii žalované. Dané prostředky navíc nemohly být využity pro společné potřeby rodiny, protože na účet pravidelně přicházelo dost prostředků tvořících společné jmění, se kterými rodina hospodařila. Nebyl tedy žádný důvod spotřebovat peníze žalobce na rodinné výdaje, na ty zbývalo dost společných prostředků. K žalované částce došel žalobce tak, že z jeho výlučných prostředků ve výši 899 459,23 Kč mu žalovaná vrátila 521 526 Kč (částka získaná prodejem 17 ks investičního zlata), 106 894,23 Kč utratil žalobce sám a zbytek představuje bezdůvodné obohacení žalované (tj. 271 039 Kč, v žalobě požadováno 268 974 Kč, protože žalobce neměl v době jejího podání přesné povědomí o transakcích na bankovním účtu). Dne 23. 5. 2025 vyzval žalobce předžalobní výzvou žalovanou, aby bezdůvodné obohacení vrátila nejpozději do 30. 5. 2025. Ta tak ovšem neučinila, a od 31. 5. 2025 proto žalobce požadoval po žalované rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Především namítla, že po schůzce účastníků řízení s investičním poradcem v červnu 2021 se žalobce rozhodl část peněz získaných dědictvím investovat do nákupu zlata, což rodina učinila již dříve. Na účet investiční společnosti právnická osoba., takto odešlo ze společného účtu účastníků dne 28. 6. 2021 nejprve 550 000 Kč (za 17 kusů zlatých slitků), téhož dne pak dalších 50 000 Kč, za které byly dle žalované zakoupeny 4 zlaté slitky pro dceru jméno FO. Zbývající prostředky získané z dědictví po žalobcově matce byly postupně spotřebovány. Žalovaná nečinila žádné transakce bez vědomí či proti vůli žalobce, manželé se o útratách průběžně informovali. Po ukončení vztahu účastníků v březnu 2022 se žalobce domáhal vydání finančních prostředků investovaných do zlata. S ohledem na to, že investice byla ukončena dříve, než jak se předpokládalo v době investice, žalobce o část investovaných peněz přišel. To mu bylo předem žalovanou i investičním poradcem vysvětleno, přesto na tomto postupu trval. Zpětným odkupem 17 ks zlatých slitků tak žalovaná získala 521 526 Kč, které žalobci odeslala na jeho bankovní účet. Žalovaná zopakovala, že zbylé prostředky žalobce byly v době společného soužití spotřebovány. Žalobce měl k účtu přístup, používal ho a nikdy ničeho nenamítal proti způsobu hospodaření se společnými financemi. Žalovaná tedy žádné prostředky žalobci nezadržuje, tyto se smísily na bankovním účtu s prostředky v SJM (mzda účastníků, výsluha žalobce), které byly v rozhodné době na účet pravidelně připisovány. Žalovaná též vznesla námitku promlčení nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení a poukázala na to, že byl trestním soudem pravomocně uznán vinným ze zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí, kdy po dobu několika let žalovanou verbálně i fyzicky napadal. Žalobu proto vnímá jako snahu ji jako oběť trestného činu sekundárně viktimizovat. Z uvedených důvodu proto navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Žalobce v replice odmítl, že by došlo ke smísení jeho výlučných prostředků s prostředky ve společném jmění manželů. Žalobce nikdy výslovně ani konkludentně neprojevil vůli směřující k tomu, aby se jeho peníze vložily do SJM. Vždy tak šlo o prostředky v jeho výlučném vlastnictví. I sama žalovaná před Policií ČR vypověděla, že žalobce jí sdělil, že „to jsou jeho peníze a že bude rozhodovat on, co se s nimi bude dělat“. To ukazuje, že žalovaná si byla vědoma, že nemůže s těmito financemi nakládat jako se společnými. Ani podle judikatury nemohlo dojít ke smísení prostředků, neboť není důvodu rozlišovat mezi výlučnými prostředky a prostředky náležejícími do SJM, byť jsou uloženy na jednom bankovním účtu. Žalobce dodal, že nárok není promlčen, protože v době trvání manželství promlčecí lhůta mezi manželi neběží. Manželství zaniklo dne 18. 7. 2022, žalobu podal žalobce v červnu 2025, tedy včas v rámci tříleté promlčecí lhůty. Odmítl také, že by žaloba byla šikanózní, svoje trestní odsouzení považoval pro posouzení její důvodnosti za bezpředmětné.

4. Z provedených důkazů a ze skutečností mezi účastníky nesporných soud zjistil následující skutkový stav:

5. Účastníci jsou bývalí manželé, manželství bylo uzavřeno dne 6. 9. 1997 a bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne 18. 7. 2022. Řízení o vypořádání společného jmění manželů bylo pravomocně ukončeno schválením soudního smíru zdejším soudem dne 5. 3. 2025 (usnesení č. j. spisová značka). Na jméno žalované je veden bankovní účet č. č. účtu, vedený u právnická osoba., na který byla dne 2. 6. 2021 připsána částka 885 500 Kč a dne 14. 7. 2021 částka 13 959,23 Kč, šlo o prostředky získané žalobcem z dědického řízení po jeho zemřelé matce. K tomuto účtu měl žalobce dispoziční oprávnění a bankovní kartu. Z prostředků žalobce získaných z dědictví byla částka v celkové výši 600 000 Kč použita dne 28. 6. 2021 na nákup investičního zlata u společnosti právnická osoba. Žalovaná na účet žalobce převedla dne 28. 4. 2022 částku 521 526 Kč, získanou zpětným prodejem části investičního zlata (17 ks; nesporné skutečnosti). Účastníci se v rámci řízení o vypořádání společného jmění dohodli na vypořádání investičního zlata, které bylo předmětem společného jmění, jakož i veškerých dalších nároků plynoucích ze zaniklého SJM (usnesení OS v Kroměříži ze dne 4. 3. 2025, č. j. spisová značka na čl. 16-18). Na základě schůzky s investičním poradcem v domácnosti účastníků v červnu 2021 se účastníci rozhodli část žalobcových peněz z dědictví investovat do zlata, podobnou investici učinili již předtím v roce 2018. Žalobce neprojevil nesouhlas s touto investicí, schůzky se účastnil. Zbytek žalobcových peněz se měl utratit. Peníze byly na společném účtu, na který chodily rovněž mzdové prostředky účastníků a prováděly se z něj platby na rodinné výdaje a studium dcery účastníků. Běžné věci a nákupy v rámci rodiny zajišťovala žalovaná. Dcera žalobců zlatem nedisponuje a neměla z této investice dosud žádné příjmy (svědecká výpověď jméno FO; detail a průběh smlouvy IIPLAN z 26. 11. 2018 na čl. 97-99). Souhlas s nákupem zlata potvrdil žalobce při výpovědi před Policií ČR s tím, že to považoval za dobrou investici (ÚZ o podaném vysvětlení ze dne 18. 1. 2023 čl. 20). adresa 000 Kč byla použita na nákup 17 ks zlatých slitků pod variabilním symbolem (číslem smlouvy) Anonymizováno, k uzavření smlouvy došlo 28. 6. 2021 (e-mailové potvrzení o akceptaci smlouvy čl. 23). Dále 50 000 Kč bylo použito na nákup dalších 4 ks zlatých slitků pod variabilním symbolem (číslem smlouvy) Anonymizováno, k uzavření smlouvy došlo 28. 6. 2021 (e-mailové potvrzení o akceptaci smlouvy čl. 100).

6. Oprávnění nakládat s bankovním účtem č. č. účtu měli v době relevantní pro projednávaný spor (tj. od června 2021) oba účastníci řízení, oba též disponovali platební kartou k tomuto účtu, žalovaná číslo karty IBAN, žalobce číslo IBAN (sdělení banky čl. 55 a 62). Účet v daném období oba účastníci aktivně využívali pro platby i výběry z bankomatu. Počáteční zůstatek na účtu byl v červnu 2021 -59 526,26 Kč. Dne 2. 6. 2021 na účet přišlo žalobci v rámci peněz získaných z dědictví 885 500 Kč, z nichž se rovnou odečetla částka 60 041,26 Kč na úhradu řádně čerpaného kontokorentu. Žalovaná z účtu následně provedla dne 2. 6. 2021 platbu ve výši 9 989 Kč s poznámkou „Anonymizováno-robot.vysavac“, dne 2. 6. 2021 vybrala z bankomatu 2 000 Kč a dne 3. 6. 2021 vybrala 5 000 Kč. Dne 9. 6. 2021 přišla na společný účet výsluha žalobce od MVČR ve výši 10 953 Kč. Žalovaná následně provedla dne 10. 6. 2021 platbu 1 050 Kč s poznámkou „Kridla andelu-naramky“ a dne 11. 6. 2021 přišla na účet výplata od Anonymizováno ve výši 27 313 Kč. Dne 15. 6. 2021 byla na účet připsána platba od právnická osoba., ve výši 24 471 Kč. V červenci 2021 přišla na účet dne 7. 7. výsluha od Anonymizováno 10 953 Kč, 13. 7. výplata od Anonymizováno 30 339 Kč, dne 14. 7. 2021 obdržel žalobce na účet doplatek z dědictví 13 959,23 Kč, téhož dne byla připsána mzda od právnická osoba., ve výši 33 622 Kč, dne 27. 7. došlo na účet 700 Kč od jméno FO. Co se týče srpna 2021, bylo na účet připsáno dne 2. 8. od plátce „Anonymizováno“ 1 701 Kč, 9. 8. výsluha 10 953 Kč a 28 Kč od plátce „3. ZAKLADNI jméno FO“, dne 11. 8. připsána výplata od Anonymizováno 27 845 Kč, 13. 8. výplata od právnická osoba 28 617 Kč a dne 30. 8. 2021 příjem 1 200 Kč s poznámkou „Kvetiny“. Mimo částky, které tvořily příjem žalobce z dědictví po jeho matce, bylo v červnu 2021 na společný účet takto připsáno celkem 65 719 Kč, v červenci 2021 celkem 75 614 Kč a v srpnu 2021 celkem 70 344 Kč, tj. dohromady za tyto tři měsíce 211 677 Kč (výpisy z účtu č. č. účtu na čl. 63 a elektronicky v soudním informačním systému).

7. Žalovaná byla dále majitelkou spořícího účtu u právnická osoba., č. č. účtu. Ze společného účtu na něj bylo dne 2. 8. 2021 převedeno 40 000 Kč a dne 17. 8. 2021 dalších 11 700 Kč, od plátce „právnická osoba spol.“ na něj daný měsíc přišlo 700 Kč. Tentýž měsíc odešlo 12 400 Kč ze spořícího účtu na účet č. č. účtu. V září 2021 odešlo ze spořícího účtu zpět na společný účet celkem 32 000 Kč, v říjnu 2021 dalších 8 000 Kč a zůstatek na spořícím účtu k 31. 10. 2021 byl 0,87 Kč (výpisy ze spořícího účtu č. č. účtu na čl. 84-86).

8. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil (nad rámec toho, o čem nebylo mezi účastníky sporu) pro věc nic podstatného, zbylé důkazní návrhy zamítl (k tomu viz níže).

9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení dále platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

11. V prvé řadě se soud zabýval namítaným promlčením nároku uplatněného v žalobě. V tomto ohledu přisvědčil žalobci, že k promlčení nedošlo. S ohledem na § 646 o. z. platí, že mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 18. 7. 2022, teprve poté počala běžet promlčecí lhůta, bez ohledu na to, že rozhodné okolnosti pro její běh nastaly za trvání manželství. Žalobu podal žalobce dne 25. 6. 2025, tedy ještě stále v rámci obecné tříleté promlčecí lhůty (viz § 629 odst. 1 o. z.). Naopak soud nepřisvědčil dílčímu argumentu žalobce, podle kterého žalovaná dluh uznala, neboť na něj částečně k jeho výzvě plnila, když mu vrátila část investovaných peněz do zlata ve výši 521 526 Kč. Tato skutečnost podle soudu nijak nezakládá konkludentní uznání dluhu žalovanou ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. Z okolností sporu je zřejmé, že žalovaná nikdy nerozporovala, že část výlučných prostředků žalobce byla investována do nákupu zlatých slitků, po rozpadu vztahu dle požadavku žalobce provedla zpětný odkup těchto slitků investiční společností a takto utržené prostředky žalobci poukázala na jeho účet. Tím však nijak, ani částečně, neplnila na pohledávku, kterou si žalobce vyčíslil v žalobě, ani tímto dílčím plněním neuznala tento nárok v celé jeho výši. Šlo o oddělenou část žalobcových peněžních prostředků investovaných do zlata, ostatně žalovaná v době, kdy tímto způsobem žalobci vrátila danou investici (v dubnu 2022), stěží mohla tušit, že žalobce po ní bude požadovat další nároky. Naopak to, co žalobce považuje za její bezdůvodné obohacení a co uplatňuje touto žalobou, žalovaná od počátku rozporuje (ostatně tak činila již v roce 2023 v rámci prověřování věci orgány PČR na základě trestního oznámení žalobce, viz ÚZ o podání vysvětlení na č. l. 19 spisu).

12. Dále soud posuzoval, zda se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila ve výši uplatněné žalobou (případně v menším rozsahu). Předně je k tomu třeba uvést, že žalobce ve vlastní analýze společného účtu v rozhodném období červen až srpen 2021, ve kterém mělo dojít k utracení výlučných prostředků žalobce ze strany žalované bez jeho souhlasu a vědomí, označil sporné platby v celkové výši 160 736,25 Kč (bez umoření čerpaného kontokorentu, k tomu podrobněji viz níže). Jak soud zjistil z výpisů z dotčeného účtu, činily příjmy účastníků, které v dané době tvořily součást jejich společného jmění jako manželů, v tomto období celkem 211 677 Kč. Již touto optikou lze mít o důvodnosti nároku žalobce vážné pochybnosti, jestliže žalovaná „výlučně pro svou osobní potřebu“, jak tvrdil žalobce, neutratila více, než kolik tvořily společné finanční prostředky v daném čase. Bylo nicméně třeba se dále blíže zabývat některými rozporovanými transakcemi a tím, zda na společném účtu došlo ke smísení společných prostředků s prostředky žalobce pocházejícími z dědictví.

13. V prvé řadě není pochyb o tom, že z výlučných prostředků žalobce bylo hned poté, co byly na společný účet připsány, odečteno 60 041,26 Kč za řádně čerpaný kontokorent. Účet účastníků byl v době připsání peněz získaných z dědictví žalobce v minusu právě v důsledku čerpání kontokorentu. V umoření tohoto dluhu vůči bance však soud nespatřuje okolnost zakládající bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce, jak žalobce tvrdil. Byť žalobce nejprve uváděl opak, bylo z výpisů z účtu v rámci provedeného dokazování zjištěno, že jej využívali oba účastníci, prováděli z něj platby či výběry z bankomatu, pravidelně jim na něj chodila mzda nebo výsluha žalobce od Ministerstva vnitra a žalobce byl disponentem tohoto účtu. Dluh spočívající v čerpaném kontokorentu tak nebyl pouze dluhem žalované, ale dluhem společným, vzniklý hospodařením v rámci společné domácnosti a při nakládání se společnými prostředky. Jde tedy o dluh spadající do společného jmění (viz § 710 o. z.). Pokud chtěl žalobce tuto částku po žalované vrátit z důvodu, že společný závazek uhradil jen a pouze ze svých výlučných prostředků, měl a mohl tak činit v rámci vypořádání společného jmění, nikoli až nyní z titulu bezdůvodného obohacení. Společné jmění si již účastnící mezi sebou pravomocně vypořádali v rámci uzavřeného smíru, kde se rovněž dohodli, že veškeré nároky v tomto směru jsou smírem vyřešeny. adresa 041,26 Kč proto nepředstavuje bezdůvodné obohacení žalované.

14. Dále je podle soudu zřejmé, že celkem 600 000 Kč bylo se souhlasem žalobce investováno z jeho výlučných prostředků do nákupu investičního zlata u společnosti právnická osoba., jak potvrdila svědecká výpověď i vlastní prohlášení žalobce při podání vysvětlení na policii. Z této částky mu žalovaná vrátila 521 526 Kč, což ani nebylo předmětem sporu. Žalobce si nicméně nárokoval jednak dalších 50 000 Kč, které byly rovněž dne 28. 6. 2021 použity na nákup zlata, podle výpisu z účtu s poznámkou „Investice zlato - Anonymizováno“, jakož i zbývajících 28 474 Kč. Druhá z uvedených částek není bezdůvodným obohacením žalované, tuto částku žalovaná žalobci nezadržuje. Představuje totiž jakousi „investiční ztrátu“, o kterou se v důsledku předčasného ukončení smlouvy s investiční společností a prodeje zlatých slitků snížila původně investovaná částka 550 000 Kč. To, že žalovaná od společnosti po výkupu zlatých slitků obdržela jen 521 526 Kč, z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, částkou 28 474 Kč nikdy nedisponovala. Ukončení smlouvy přitom po ní chtěl sám žalobce, který si musel být vědom, že se mu v takovém případě nemusí vrátit celá investovaná částka, což je u investičních produktů logické. Rodina do zlata investovala již v minulosti, žalobce též jednal s investičním poradcem, takže musel vědět, jakým způsobem daná investice funguje. Žalovaná vrátila žalobci na jeho bankovní účet vše, co prodejem 17 ks zlatých slitků od jmenované společnosti utržila.

15. Její bezdůvodné obohacení nepředstavuje ani zbylých 50 000 Kč, které, jak soud uvedl výše, byly rovněž použity na nákup zlata, a to 4 ks zlatých slitků pro dceru jméno FO. Svědkyně v tomto ohledu sice uvedla, že zlato v držení nemá a příjmy jí z něho neplynou, avšak nelze opomenout, že se mělo jednat o investici do budoucna a o formu spoření pro dceru účastníků. Ostatně v řízení bylo zjištěno, že zpětný výkup těchto dotčených zlatých slitků dosud neproběhl (k němu na žádost žalobce došlo pouze v části 17 ks nakoupených původně za 550 000 Kč), žalovaná za ně žádné finanční prostředky od společnosti právnická osoba., neobdržela (to žalobce ostatně ani netvrdil), opět je tedy nijak žalobci nezadržuje. K tomu soud obdobně jako výše dodává, že s tímto použitím části svých výlučných prostředků žalobce souhlasil. Mezi oběma transakcemi (550 000 Kč a 50 000 Kč) je blízká časová (došlo k nim ve stejný den 28. 6. 2021) i věcná souvislost (u první platby je poznámka „Investice zlato - jméno FO+Anonymizováno, u druhé již zmíněná „Investice zlato - Anonymizováno“, stejný specifický symbol, var. symbol odpovídající číslu příslušné investiční smlouvy). Z ničeho tak neplyne, že žalovaná bez vědomí či souhlasu žalobce použila těchto 50 000 Kč z jeho výlučných prostředků sama pro sebe.

16. Zbývá tedy fakticky posoudit, zda se žalovaná na úkor žalobce obohatila o 132 523,74 Kč. K této částce soud dospěl tak, že od peněz žalobce získaných děděním – 899 459,23 Kč – odečetl 521 526 Kč (tyto prostředky žalovaná žalobci vrátila), dále 106 894,23 Kč (tuto částku si žalobce odečetl sám, mělo jít o výdaje na jeho osobní potřebu a záliby), 50 000 Kč (investice do 4 ks zlatých slitků) a 28 474 Kč (investiční ztráta způsobená předčasným ukončením smlouvy) a 60 041,26 Kč (použití výlučných prostředků na splacení minusového zůstatku na společném účtu – kontokorentu). U posledně uvedených částek již soud vysvětlil výše, z jakých důvodů je neposoudil jako bezdůvodné obohacení žalované.

17. Ani ve zbývajícím rozsahu (tj. cca ve výši poloviny žalobního nároku) není žaloba důvodná. Žalovaná neutratila bez souhlasu žalobce jeho výlučné prostředky na účtu č. č. účtu pro svou potřebu. Soud přisvědčuje žalobci potud, že v otázce rozlišování mezi výlučnými prostředky a prostředky náležejícími do SJM, byť jsou uloženy na jednom účtu, v obecné rovině dle judikatury platí, že není důvodu toto rozlišení nečinit a odlišný právní režim těchto prostředků zachovat. Tím, že výlučné prostředky žalobce byly připsány na společný bankovní účet manželů, se z nich samy o sobě a bez dalšího nestaly prostředky náležející do společného jmění. Soud ovšem také zdůrazňuje, že podle této judikatury záleží vždy na všech okolnostech dané věci, na výši uložených prostředků, výši plateb apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. spisová značka).

18. Jak již soud opakovaně uváděl výše, byl v projednávané věci účet č. č. účtu účtem využívaným oběma účastníky, pravidelně na něj chodily platby patřící do společného jmění a účet byl využíván k běžnému a každodennímu hospodaření s rodinnými financemi. V rozhodném období od 2. června 2021 (připsání peněz z prodeje bytu po matce žalobce) na něj první prostředky patřící do společného jmění přišly dne 9. 6. 2021 (výsluha 10 953 Kč) a 11. 6. 2021 (výplata od Anonymizováno 27 313 Kč). Od té doby je soud přesvědčen, že na účtu docházelo ke smísení výlučných prostředků s prostředky ve společném jmění a není již možné jednotlivé dílčí platby provedené žalovanou (které žalobce sporuje) považovat za platby pouze z výlučných prostředků. Od této chvíle totiž již nelze konkrétní režim (povahu) peněz na účtu jednoznačně určit, respektive nelze určit, že žalovaná jednotlivé konkrétní platby učinila právě jen z peněz žalobce. Zbývající prostředky žalobce (vedle investice do nákupu zlata) byly postupně spotřebovány společně s prostředky tvořícími společné jmění, se kterými se smísily. Lze dodat, že prostředky patřící do SJM na účet přicházely v celém období pravidelně.

19. Z žalobcem vytýkaných plateb tak mají význam jedině transakce provedené žalovanou do 10. 6. 2021, před prvním výrazným smísením výlučných prostředků s prostředky v SJM, tj. platba za robotický vysavač ve výši 9 989 Kč dne 2. 6. 2021, dva výběry z bankomatu ve výši 2 000 Kč (2. 6. 2021) a 5 000 Kč (3. 6. 2021) a nákup náramků právnická osoba dne 10. 6. 2021 za 1 050 Kč. Tyto platby však podle názoru soudu nelze bez dalšího považovat za platby výlučně pro osobní potřebu pouze žalované, jak žalobce tvrdí. U výběrů z bankomatu nelze nijak prokázat, na co byla vybraná hotovost použita, respektive že nebyla použita na nákup společných potřeb atp. I podle výpovědi svědkyně to byla přitom žalovaná, kdo zajišťoval většinu běžného a každodenního hospodaření domácnosti, nakupovala jídlo apod. V tomto kontextu tak tyto platby nejsou ničím podezřelé a bylo by případně na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že šlo o jakési vyvedení jeho výlučných prostředků, jeho úvahy však byly v rovině pouhých spekulací. Platbu za náramky žalovaná vysvětlila tak, že šlo o památeční náramky pro její matku a dceru, nikoli o věc zakoupenou pro ni samotnou. Nákup robotického vysavače pak jednoznačně spadá pod nákup věcí do rodinné domácnosti, kterou obýval také žalobce, žalovaná nežila od rodiny odděleně, vysavač si tak logicky nekupovala pro svou osobní potřebu. Další „sporné“ platby pak žalovaná činila už v době, kdy se na společném účtu nacházely i prostředky ve společném jmění, nelze tedy dovodit, že je činila z výlučných prostředků žalobce. Jen na okraj však soud podotýká, že obdobně jako výše je možné argumentovat v zásadě i u všech těchto dalších plateb, které žalobce na účtu analyzoval a rozporoval je. Šlo o nákupy v online obchodech, objednání zboží, další výběry z bankomatu, nákup jídla ve vegetariánské prodejně, nákup oblečení pro syna, nákup kosmetiky či medicíny apod., tedy platby, které podle soudu bez dalšího nijak sporné či podezřelé nejsou, ostatně žalovaná se k nim obsáhle na jednání vyjádřila a logicky a věrohodně je vysvětlila.

20. Při srovnání, kolik měla žalovaná dle žalobce utratit z jeho prostředků v jednotlivých měsících, soud zdůrazňuje, že v červnu 2021 šlo o částku 74 974,25 Kč, sám žalobce pak přiznal „svoje“ platby (v jeho analýze je označoval zeleně) ve výši 54 432,23 Kč, celkové příjmy SJM byly 65 719 Kč. V červenci měla žalovaná utratit 27 283 Kč, žalobce 39 462 Kč a příjmy SJM byly 75 614 Kč. V srpnu žalobce rozporoval platby žalované ve výši 58 479 Kč (následně odečetl 1 598 Kč za obuv Deichmann, kterou si kupoval on), žalobce utratil 13 000 Kč, příjmy SJM činily 70 344 Kč. V srpnu však u jedné ze sporných plateb ve výši 40 000 Kč (převod mezi vlastními účty) žalovaná prokázala, že šlo o přeposlání peněz na spořící účet, stejná částka se navíc na společný účet vrátila ze spořícího účtu již v následujících dvou měsících, o žádném vyvedení peněz mimo sféru a kontrolu žalobce tak nemůže být řeč. Fakticky tak žalovaná měla v srpnu utratit pro sebe 16 881 Kč. I toto srovnání tak ukazuje, že žalovaná i žalobce hospodařili s penězi na účtu obdobným způsobem, celkově utratili podobné částky a uvedené sumy výrazně nepřevyšují příjmy do společného jmění v daném období. Nelze proto dovodit žádné přehnané a běžnému stavu se vymykající utrácení peněz žalobce ze strany žalované, jak namítal. Naopak uvedené svědčí pro závěr, že zbytek výlučných prostředků žalobce, který rodina neinvestovala do zlata, se smísil se společnými prostředky a postupně utratil v rámci hospodaření domácnosti jako celku.

21. Pokud nakonec žalobce dílčím způsobem namítal, že neměl povědomí o transakcích na společném účtu, vše řešila žalovaná a on neměl k účtu přístup, a tímto způsobem též chtěl vést další dokazování, uzavírá soud, že jde o argument nepodstatný. Jednak v řízení bylo prokázáno, že žalobce účet aktivně využíval minimálně v rozsahu pravidelných plateb nebo výběrů z bankomatu, ke svým i společným prostředkům tak přístup měl. Dále pak bylo pouze na jeho svobodné vůli a rozhodnutí, kam si nechá zaslat peníze za prodej bytu a pokud tak učinil na společný účet, nelze klást k tíži žalované, že žalobce podle svých slov neměl údaje pro přístup k internetovému bankovnictví a nemohl si kontrolovat všechny účetní transakce, přičemž pokud by tak činil, platby by rozporoval dříve a peníze případně převedl jinam. Žalobci nic nebránilo, aby si k účtu přístup zřídil a pohyby na něm kontroloval. Minimálně konkludentně tak v rozhodném období s transakcemi souhlasil, ostatně i dle svědecké výpovědi žalobce proti způsobu nakládání s prostředky na společném účtu v rozhodném období nic konkrétního nenamítal. Žalobce též bez dalších podrobností zmínil, že žalovaná dne 18. 2. 2022 obdržela 128 094 Kč od společnosti právnická osoba., přičemž se může jednat o peníze získané na základě původního nákupu zlata z dědictví žalobce. Pokud soud pomine, že jde o ničím nepodloženou úvahu, odkazuje na § 709 odst. 2 o. z., podle kterého je součástí společného jmění zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Pokud by tak tyto prostředky vskutku byly výnosem z investice provedené v červnu 2021, jednalo by se o součást společného jmění, které bylo mezi účastníky pravomocně vypořádáno, jak soud již konstatoval výše (to nadto platí i pro další příjmy či platby ze společného účtu nespadající do období relevantního pro projednávanou věc, tj. červen až srpen 2021, kdy měla žalovaná utratit žalobcovy peníze z dědictví).

22. Soud závěrem uvádí, že na jednání další důkazní návrhy účastníků zamítl. Další vedení dokazování soud považoval za nadbytečné a bezpředmětné, protože i pokud by byly prokázány skutečnosti, ke kterým se tyto návrhy vztahovaly, na závěrech soudu by to nic nezměnilo (viz výše k otázce přístupu žalobce k internetovému bankovnictví). To platí i pro otázku zjišťování aktuální hodnoty 4 ks zlatých slitků, původně zakoupených za 50 000 Kč pro dceru účastníků. Tato investice nebyla ukončena, žalovaná neprovedla zpětný prodej zlata a žádné peníze v tomto směru od příslušné společnosti neobdržela. Na úkor žalobce se tak o vyplacenou hodnotu zlata neobohatila. Skutkový stav potřebný pro rozhodnutí byl provedeným dokazováním zjištěn dostatečně, další svědecké výpovědi, případně účastnické výslechy proto byly také nadbytečné.

23. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 70 650 Kč (výrok II tohoto rozsudku). Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „a. t.”, ve výši 9 380 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1, odst. 3 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, včetně první porady s klientkou; druhá porada s klientkou dne 13. 8. 2025; studium soudního spisu dne 14. 8. 2025; vyjádření k žalobě ze dne 5. 9. 2025; studium soudního spisu dne 29. 1. 2026; třetí porada s klientkou dne 2. 2. 2026 a účast u soudního jednání dne 5. 2. 2026), včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 68 810 Kč. V souvislosti s cestami realizovanými za účelem nahlížení do spisu a k nařízenému jednání dále náleží advokátce náhrada v celkové výši 312 Kč za cestu dne 14. 8. 2025 a 628 Kč za cesty ve dnech 29. 1. 2026 a 5. 2. 2026 (cesty ze sídla zástupkyně žalované v Anonymizováno k soudu a zpět, celkem hodnota km; cena za litr paliva dle vyhlášek č. 475/2024 Sb. a č. 573/2025 Sb., při průměrné spotřebě 5,6 l/100 km dle doloženého velkého tech. průkazu a se započtením amortizace vozidla dle citovaných vyhlášek) podle § 13 a. t. a dále náhrada za ztrátu času za dohromady šest zameškaných půlhodin v uvedených dnech (jedna cesta tam i zpět 44 min) po 150 Kč, tj. 900 Kč podle § 14 a. t. Celkové náklady soudního řízení žalované tak činí výše uvedených 70 650 Kč (68 810 Kč + 312 Kč + 628 Kč + 900 Kč). Zástupkyně žalované soudu nedoložila, že je plátkyní DPH (§ 14a a. t.), proto se odměna o sazbu této daně nezvyšuje. Povinnost žalobce zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalované plyne z § 149 odst. 1 o. s. ř.

25. Soud oproti tomu nepřiznal advokátce žalované odměnu požadovanou za další dva úkony právní služby, konkrétně za vyjádření žalované k výzvě žalobce k plnění a k předžalobní výzvě (ze dne 5. 6. 2025 a 16. 6. 2025, tj. před podáním žaloby k soudu). Odpověď na (předžalobní) výzvu k plnění není jednak úkonem předvídaným v § 11 a. t., ale především není nákladem soudního řízení, o jehož náhradu zde jde. Takovým úkonem je jen samotná předžalobní výzva, neboť to stanoví zákon, konkrétně § 142a odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Jiné druhy právní pomoci, které nebyly přímo vyvolány soudním řízením, nelze nahrazovat v rámci nákladů soudního řízení, i když by je bylo možno podle obsahu posoudit analogicky jako jiné vyhláškou (a. t.) výslovně upravené úkony právní pomoci (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2024, č. j. spisová značka).

26. V řízení neúspěšný žalobce je rovněž povinen nahradit státu náklady, které vynaložil, v tomto případě na přiznaném svědečném (viz § 148 odst. 1 o. s. ř.; výrok III tohoto rozsudku).

27. Lhůtu k placení soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení, není-li podáno elektronicky.

Právo podat odvolání nemá ten, kdo se tohoto práva vzdal (žalovaná).

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnosti uložené mu v tomto rozhodnutí, lze se domáhat jejich splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.