OSKM 12 C 216/2026-33

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 38 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 500 Kč od 23. 2. 2025 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 825 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. hodnota č. účtu, variabilní symbol variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně a žalovaný si dne 5. 2. 2025 prostředky komunikace na dálku potvrdili uzavření smlouvy o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek 5 000 Kč do 22. 2. 2025 (smlouva o zápůjčce). Následujícího dne si obdobným způsobem potvrdili uzavření dodatku, kterým došlo k navýšení zápůjčky o 2 000 Kč s tím, že celkový poplatek za poskytnutí zápůjčky činí 5 500 Kč (dodatek ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 6. 2. 2025) Žalobkyně poskytla žalovanému celkem 22 000 Kč, a to převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě (údaje o provedených platbách, smlouva o zápůjčce). Žalovaný ničeho neuhradil (tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval). Žalovanému byla dne 7. 1. 2026 zaslána předžalobní výzva (výzva k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho trvalého pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, neověřovala jeho příjmy a výdaje ani dluhovou minulost (úvěruschopnost). Ačkoliv si žalobkyně jako profesionální poskytovatel spotřebitelských úvěrů byla vědoma svých povinností, žádné konkrétní skutečnosti netvrdila, nýbrž právě pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 30. 6. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

12. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, nezjistila a neověřila jeho příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

14. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému 22 000 Kč a žalovaný dosud tyto peněžní prostředky nevrátil, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinen poskytnutou jistinu žalobkyni vrátit. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč (výrok I.).

15. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok, smluvní pokutu ani jiné poplatky a sankce. Žalobkyně nemá právo ani na úrok z prodlení, neboť žalovaný dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaný tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou. Ve zbývajícím rozsahu soud proto žalobu zamítl (výrok II.).

16. Jelikož žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně, a to výši přibližně jedné poloviny celkového požadovaného plnění, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 925 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 100 Kč, zbývá tedy doplatit 825 Kč (výrok IV.).

18. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.

Nezaplatí-li žalobkyně doplatek soudního poplatku, bude pohledávka po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.