OSKO 14 C 309/2023-79

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 125 790 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 54 984 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 70 806 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 89 288 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 64,58 % ročně z částky 73 462,66 Kč za dobu od 23. 4. 2022 do 16. 5. 2022 ve výši 3 041,04 Kč a úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 73 462,66 Kč od 17. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 4. 2022 dosáhne částky 252 921 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 7. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 16. 9. 2021 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, a to v 48 měsíčních splátkách po 5 004 Kč (včetně měsíčního pojištění neschopnosti splácet ve výši 613 Kč). Smlouva byla uzavřena na dálku skrze e-mailovou komunikaci, žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a zaslaným jedinečným kódem. Úvěruschopnost žalované byla prověřena z informací získaných od žalované a dále porovnáním s databázemi SOLUS a NRKI. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, do zesplatnění úvěru uhradila částku 20 016 Kč. Žalobci proto vzniklo právo i na smluvní pokutu ve výši 998 Kč za 2 splátky, s nimiž byla žalovaná v prodlení (pokuta 499 Kč za prodlení s 1 splátku o více jak 30 dní), dále na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 200 Kč (náhrada 200 Kč za každou splátku, s níž je žalovaná v prodlení o více jak 15 dnů). Následkem nesplácení úvěru žalovanou došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky č. 5 splatné dne 15. 2. 2022 o více než 65 dnů, k zesplatnění došlo dne 21. 4. 2022. V důsledku zesplatnění úvěru přirostly dosud nezaplacené úroky k nezaplacené jistině úvěru, čímž došlo ke vzniku nové jistiny ve výši 85 251,57 Kč. Z důvodu zesplatnění úvěru dále vzniklo žalobci právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od 23. 4. 2022 do zaplacení. Žalovaná tak žalobci dluží částku 85 251,57 Kč (původní jistina ve výši 73 462,66 Kč + zesplatněné úroky ve výši 11 788,91 Kč), smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 200 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 85 251,57 Kč za dobu od 23. 4. 2022 do 13. 7. 2023, tedy smluvní pokutu ve výši 36 502 Kč, smluvní úrok ve výši 64,58 % ročně z částky 73 462,66 Kč za dobu od 23. 4. 2022 do 16. 5. 2022 v celkové výši 3 041,04 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 73 462,66 Kč za dobu od 17. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 252 921 Kč, a úhradu pojištění ve výši 1 839 Kč (3 měsíce nezaplaceného pojištění). Žalobce však po žalované požadoval částku 89 288 Kč (částky 85 251 Kč + 998 Kč + 1 200 Kč + 1 839 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 89 288 Kč za dobu od 23. 4. 2022 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 36 502 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 64,58 % ročně z částky 73 462,66 Kč za dobu od 23. 4. 2022 do 16. 5. 2022 ve výši 3 041,04 Kč a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 73 462,66 Kč za dobu od 17. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do výše 252 921 Kč. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:

4. Účastníci uzavřeli dne 16. 9. 2021 smlouvu o úvěru číslo sjednali výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky, součástí smlouvy o úvěru bylo dále pojištění žalovaného proti neschopnosti úvěr splácet (prokázáno smlouvu o úvěru číslo ze dne 16. 9. 2021, předsmluvním formulářem, dodatkem číslo ke smlouvě, oznámením o schválení úvěru ze dne 17. 9. 2021 vč. dodejky, přihláškou do pojištění ze dne 16. 9. 2021, informačním dokumentem o pojistném produktu). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 75 000 Kč, přičemž žalobci doposud uhradila částku 20 016 Kč (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru ze dne 16. 9. 2021, kartou klienta ke dni 13. 7. 2023, kartou klienta ke dni 3. 8. 2023). Protože žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, stal se úvěr na základě smlouvy automaticky splatným ke dni 21. 4. 2022; na tento následek byla žalovaná upozorněna dopisy ze dne 18. 3. 2022 a ze dne 19. 4. 2022 (prokázáno smlouvu o úvěru číslo ze dne 16. 9. 2021, upozorněním na možnost zesplatnění a výzvou k zaplacení ze dne 18. 3. 2022, upozorněním na možnost zesplatnění a výzvou k zaplacení ze dne 19. 4. 2022, oznámením o zesplatnění ze dne 21. 4. 2022). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 73 462,66 Kč smluvní pokuty, úroky, úroky z prodlení a úhrady za pojištění. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 17. 8. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 17. 8. 2023, podacím archem ze dne 17. 8. 2023).

5. Před poskytnutím úvěru zkoumal žalobce úvěruschopnost žalované. Žalovaná v rámci žádosti o úvěr uvedla čistý příjem ve výši 23 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení ve výši 2 700 Kč a splátkové výdaje ve výši 1 203 Kč, zaměstnání na dobu neurčitou, vlastní bydlení (prokázáno listinou„ Hodnocení klienta“ ze dne 16. 9. 2021). Průměrný čistý příjem žalované za období duben – září 2021 činil 24 632,5 Kč, počáteční i končený stav na bankovním účtu žalované v tomto období činil cca - 30 000 Kč; v měsíci srpnu 2020 činil kreditní obrat na účtu žalované částku 33 224 Kč, debetní obrat částku 32 876,46 Kč (prokázáno přehledem transakci na účtu č. bankovní účet, listinou„ Hodnocení klienta“ ze dne 16. 9. 2021, výpisem z účtu č. bankovní účet). Žalovaná byla lustrována v registru SOLUS, bez negativního záznamu, a v bankovním registru klientských informaci, se skóre 215 (prokázáno výpisem z registru SOLUS ze dne 16. 9. 2021, výpisem z bankovního registru klientských informací ze dne 16. 9. 2021).

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a žalobce uzavřeli 16. 9. 2021 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.

7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované

(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

8. K prověřování úvěruschopnosti žalované žalobce sdělil, že zkoumal doklady o příjmech žalované, dále výpisy z databází NRKI a SOLUS a z prohlášení žalované. Takto zjistil čistý měsíční příjem žalované ve výši 23 000 Kč, celkové měsíční náklady žalované ve výši 7 763 Kč, volné zdroje ke splácení po odečtení rezervy 1 000 Kč ve výši 14 237 Kč. Žalovaná nebyl evidována v insolvenčním rejstříku, ani neměla u žalobce žádnou dřívější smlouvu předmětem exekuce. Výdaje žalované žalobce určil na základě výdajů deklarovaných žalovanou, k nimž přičetl částku životního minima (3 860 Kč) a finanční rezervu 1 000 Kč. Žalovaná uvedla jako náklady na bydlení částku 2 700 Kč, splátkové výdaje ve výši 1 203 Kč. Žalovaná neměla vyživovací povinnost.

9. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované nesplnil. Žalobce řádně zkoumal příjmy žalované, které ověřil skrze výpis z jejího bankovního účtu. V případě výdajů žalované se však žalobce spokojil téměř výlučně s jejími pouhými tvrzeními, když namísto běžných životních výdajů použil částku životního minima, v případě nákladů na bydlení se spokojil s jejím tvrzením zcela a ověřil si pouze výdaje splátkové. Takový postup by šlo nepochybně využít u úvěrů, kde jistina činí řádově nižší tisíce korun, nikoli však u úvěru, který i bez úroků dosahoval částky 75 000 Kč a převyšoval tak čistý příjem žalované více jak 3násobně. Ohledně nedostatečnosti provedeného přezkumu svědčí i skutečnost, že žalobce nechal bez povšimnutí, že zůstatek na bankovním účtu žalované v období několika měsíců před poskytnutím úvěru setrvale činil cca - 30 000 Kč, nadto z žalobcem předloženého výpisu z účtu žalované za srpen 2020 přímo plynou měsíční výdaje žalované ve výši přesahující částku 30 000 Kč; dále fakt, že žalovaná byla v NRKI vedena se skórem nejnižší kategorie, u něhož je doporučováno úvěr výrazně limitovat či zamítnout. Žalobce sice žalované poskytl úvěr v hodnotě o polovinu nižší, než jakou žalovaná požadovala (150 000 Kč), přinejmenším z údajů NRKI a bankovního účtu žalované je však zřejmé, že výdaje žalované nutně převyšovaly hodnoty, z nichž při svých výpočtech vycházel žalobce, a měly žalobce vést spíše k zamítnutí úvěru než k jeho pouhé limitaci. Bankovní výpis z měsíce srpna 2020 taktéž, byť je již staršího data, svědčí o tom, že žalovaná v žádném případě nemohla mít měsíční výdaje v částce do 8 000 Kč, s nimiž žalobce v rámci hodnocení úvěruschopnosti počítal. Povinností poskytovatele úvěru však je řádně přezkoumat i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 102 VSPH 709/2021-73). Uvedenou povinností totiž poskytovatel úvěru chrání i sám sebe před rizikem, že mu nebudou poskytnuté peněžní prostředky vráceny. Žalobce se tím, že řádně neprověřil výdaje žalované, byť měl k dispozici dostatek důkazů svědčících o tom, že žalovaná nemusí být úvěr schopna splatit, neopodstatněně vystavil riziku nesplacení, a přesto jí úvěr poskytl. Za těchto okolností tedy soud nemůže dospět k závěru jinému než uvedenému výše, tedy že žalobce svou povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalované s odbornou péčí nesplnil.

10. Zdůrazňuje-li žalobce, že žalovaná měla za povinnost uvést při sjednávání smlouvy pravdivé a úplné údaje o svých majetkových, příjmových a jiných poměrech, pak se jedná o argumentaci nepřiléhavou. Jak již bylo řečeno, podle ustálené soudní praxe se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Jinými slovy poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru. Zcela obdobně pak platí, že se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat jen na zásadu poctivého a dobrověrného jednání v právním styku; ani tato zásada pochopitelně neznamená, že má poskytovatel úvěru rezignovat na přezkoumání tvrzení a údajů poskytnutých dlužníkem. Nejde jen o to, zda uvedené listiny (doklady žalovaného, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výpisy z účtu aj.) měl právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy k dispozici, ale zejména je též třeba znát obsah těchto listin, neboť jen se znalostí konkrétních skutečností plynoucích z těchto listin lze posoudit, zda žalobce vzal dostatečně v úvahu všechny jednotlivé skutečnosti na straně žalované (jak na její příjmové, tak výdajové stránce) a podle jeho přezkoumatelné úvahy vedené s odbornou péčí tak neměl v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.).

Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, smluvních pokutách či náhradě nákladů sjednané na základě této smlouvy. Soud žalobci nepřiznal ani splátky pojištění proti neschopnosti splácet, neboť smlouva o pojištění byla uzavřena jako součást úvěrové smlouvy, kterou soud shledal za neplatnou. Žalovaná žalobci uhradila částku 20 016 Kč, z jistiny 75 000 Kč tak zbývá uhradit částku 54 984 Kč Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

12. Úrok z prodlení soud žalobci nepřiznal, neboť dle § 87 odst. 1 z.s.ú. je žalovaný oprávněn vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve prodlením dlužníka s vrácením zbylé jistiny úvěru v této nové„ přiměřené“ době (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Dle § 87 odst. 2 z.s.ú. může tuto dobu v případě sporů stanovit soud.

13. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobu částečně zamítl, když poskytnuté plnění již bylo žalovaným zčásti uhrazeno a žalobci přiznal doposud neuhrazenou část jistiny.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v Praze ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013-97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch ohledně celkové částky 54 984 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 73 847,04 Kč (částka jistiny, o kterou žalobce požadoval více, než kolik soud přiznal, ve výši 18 478,09 Kč + kapitalizovaný smluvní úrok přirostlý k jistině ve výši 11 788,91 Kč + smluvní pokuta ve výši 998 Kč + smluvní náhrada nákladů ve výši 1 200 Kč + smluvní pokuta ve výši 36 502 Kč + kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 041,04 Kč + nezaplacené splátky pojištění ve výši 1 839 Kč), běžících zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 89 288 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení a běžících smluvní úroků ve výši 11,75 % ročně z částky 73 462,66 Kč od 17. 5. 2022 do zaplacení. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 128 831,04 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí - 14,64 %. Žalovaná byla v řízení úspěšnější a měla by tak právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se oprávněný domáhat nuceného výkonu rozhodnutí nebo exekuce.