OSKO 14 C 265/2024-34

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Mejstříkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ Žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně, PSČ město zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 27 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 7 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 504 Kč za dobu od 14. 12. 2023 do 8. 6. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 504 Kč za dobu od 9. 6. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 9. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 119,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 6. 2024 domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 13. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. číslo úvěrové smlouvy, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Součástí smlouvy o úvěru jsou obchodní podmínky a sazebník žalobkyně. Žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřovala úvěruschopnost žalované, a to zejména na základě informací od žalované (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje žalované, čisté měsíční příjmy žalované atd.); dále žalobkyně prověřovala žalovanou v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací, katastrálním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru osob hledaných Policí ČR, registru politicky aktivních osob a ve svých interních registrech. Příjem žalované byl ověřen za pomoci Poskytovatele služby informování o platebním účtu v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/2366 ze dne 25. 11. 2015. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 34 863 Kč. Úvěr ve výši 20 000 Kč byl žalované vyplacen dne 13. 11. 2023 na bankovní účet č. č. účtu. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když úvěr, jenž byl splatný dne 13. 12. 2023, v termínu splatnosti včas neuhradila. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky 20 000 Kč jakožto dlužné jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 200 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 504 Kč za dobu od 14. 12. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru kapitalizované za dobu od 14. 12. 2023 do 13. 3. 2024 na částku 2 346 Kč. Žalovaná ani přes výzvu zástupce žalobkyně dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. V den jednání pouze telefonicky soud kontaktovala s informací, že dlužnou částku uhradila. Žádný doklad soudu k tomuto tvrzení nedodala a soud nekontaktovala ani přímo žalobkyně. Pokud již byla dlužná částka uhrazena, rozhodnutím ve věci nevzniká žalobkyni nárok na opětovné plnění. V dané věci však nezbylo soudu než rozhodnout na základě listin, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:

3. Žalovaná a žalobkyně uzavřeli dne 13. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, sjednali si výši úvěru, výši úroků a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 13. 11. 2023, sazebníkem, listinou nazvanou „Souhlas se zpracováním osobních údajů“, obchodními podmínkami žalobkyně, předsmluvním formulářem, fotokopií občanského průkazu žalované, výpisem z účtu žalované vyhotovený společností Kontomatik sp. z o.o.). Žalobkyně při poskytování úvěru vyšla ze skutečnosti, že výše ověřeného čistého průměrného měsíčního příjmu žalované činí 34 863 Kč, přičemž žalovaná měla v žádosti o úvěr uvést výši příjmu 40 000 Kč, výdaje na půjčky 16 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 0 Kč. Žalobkyně dále vycházela z finanční rezervy pro výdaje 500 Kč a disponibilního příjmu 11 300 Kč (prokázáno listinami nazvanými „Identifikované příjmy“ a „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba.“). Žalovaná na smlouvu čerpala částku 20 000 Kč, doposud neuhradila ničeho (prokázáno přípisem právnická osoba., ze dne 5. 9. 2024, výpisem z účtu žalované vyhotovený společností Anonymizováno., listinami nazvanými „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a „Autorizace ověření totožnosti“). Protože žalovaná úvěr řádně a včas nesplatila, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 31. 5. 2024 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 31. 5. 2024 včetně podacího lístku). Žalobkyně uplatnila jistinu, dlužné poplatky, úroky z prodlení a smluvní pokutu.

4. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu dne 13. 2. 2025 (řádně omluvena) nedostavila, nemohl mu soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a žalobkyně uzavřeli dne 13. 11. 2023 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o. z. nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.

6. Žalobkyně byla povinna před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

7. K prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně sdělila, že tuto prověřovala dle interní metodiky zejména na základě informací od žalované, kdy si od ní zjistil počet členů domácnosti včetně členů s pravidelným příjmem, její pravidelné měsíční výdaje a čisté měsíční příjmy a další údaje. Dále žalobkyně prověřovala žalovanou v registrech a databázích (zejm. Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací). Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 34 863 Kč.

8. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně se tím, že se nedostavila k jednání soudu, zbavila dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalované zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované předložila jako důkazy listiny nazvané „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a „Identifikované příjmy“, dále předložil výpis z bankovního účtu žalované za období od 23. 11. 2020 do 22. 11. 2021. Ve formuláři o posouzení úvěruschopnosti je však pouze uvedeno, s jakými údaji žalobkyně při poskytnutí úvěru pracovala (tj. výše ověřeného čistého příjmu ve výši 34 863 Kč, výše příjmu uvedená žalovanou, výše výdajů na půjčky, na bydlení a další nezbytné a zbytné výdaje, počet členů domácnosti s příjmy a bez příjmů a finanční rezerva). Z formuláře však nelze jednoznačně dovodit, že k prověření úvěruschopnosti žalované skutečně došlo, případně na základě jakých údajů. Sam žalobkyně přitom tvrdila, že údaje zjišťovala pouze od žalované, výši příjmu si pak měl ověřit přes výpis z účtu. Pro dodržení standardu odborné péče ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. je přitom nutno prověřit příjmy i výdaje žadatele a způsob jejich financování, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem v posuzovaném případě (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. spisová značka). V posuzovaném případě však žalobkyně řádně neprokázala ani ověření příjmu žalované, natož jejích výdajů. Z hlediska ověření příjmu žalobkyně předložila dokument nazvaný „Identifikované příjmy“, přičemž zde jde opět o dokument vyhotovený přímo žalobkyní, který tak postrádá patřičnou důkazní hodnotu; pokud jde o výpis z bankovního účtu žalované, jedná se o výpis za období (cca) od listopadu 2020 do listopadu 2021. Účastníci dle zjištění soudu smlouvu o úvěru nicméně uzavřeli až v listopadu 2023, tedy 2 roky od nejzazšího období, jemuž se bankovní výpis věnuje. Proto ani tento výpis není právě s ohledem na značný časový odstup od poskytnutí úvěru pro posouzení úvěruschopnosti a výši příjmu v době poskytnutí úvěru dostačující. Nakonec soud podotýká, že dle údajů v předloženém formuláři splácela žalovaná již existující úvěry měsíční splátkou 16 000 Kč, což je dle mínění soudu samo o sobě důvodem pro zvýšenou obezřetnost při poskytování dalších úvěrů. Žalobkyně se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí odkazem na skutečnost, že žalovaná se zavázala a je povinna v žádosti uvést úplné a pravdivé údaje, neboť – jak shora podrobně vysvětleno – žalobkyně musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje poskytnuté žalovanou (když v daném případě si žádné podrobnější údaje ani nevyžádal). Ostatně, dostatečná obezřetnost je i v zájmu žalobkyně, neboť tak předchází právě riziku nesplácení úvěrů.

9. Soud tak dospívá k závěru, že žalobkyně nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalované nezkoumal dostatečně její úvěruschopnost.

10. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by na pohledávku jakkoli hradila, zbývá jí tak k uhrazení celá poskytnutá jistina ve výši 20 000 Kč.

11. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Vzhledem k pasivitě žalované soud nemohl zkoumat její možnosti (§ 87 odst. 1 z. s. ú.). a o lhůtě k plnění rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

12. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v souladu se závěry judikatury (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 23 Co 10/1024-88) od data uplynutí lhůty k plnění vymezené v první prokazatelně zaslané upomínce. V posuzovaném případě byla výzva k plnění žalované zaslána dne 31. 5. 2024, dle § 573 o. z. tak má soud za to, že bylo žalované doručeno dne 5. 6. 2024. Žalovaná se tak dostala do prodlení se splacením následujícím dnem po stanovené 3denní lhůtě ke splacení, tedy dnem 9. 6. 2024.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení. Žalobkyně byla v řízení co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím (71,81 %) úspěšná, naopak neúspěch měla ohledně částky 7 850 Kč s příslušenstvím (28,19 %). Žalobkyni tak náleží poměrná (43,62 %) náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a.t.“), neboť žalobkyně podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako „zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobkyně, jeho právního předchůdce anebo jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Soud má za to, že tak byly splněny podmínky pro přiznání nákladů dle § 14b a. t.

Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu ve výši 43,62 % z částky: ⟪LB:lb_001⟫ - 1 114 Kč (zaplacený soudní poplatek), o Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ a. t.), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ a. t.). o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c/ bod 2. a. t.). o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ a. t.). ⟪LB:lb_002⟫ - 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).

Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 43,62 % z částky 2 566 Kč, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 119,29 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se oprávněný domáhat nuceného výkonu rozhodnutí nebo exekuce.