OSKO 19 C 56/2026-78

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., sídlem Adresa žalobkyně, IČO Anonymizováno, ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená Jméno Zástupce, advokátem, sídlem Anonymizováno – Anonymizováno, Anonymizováno, PSČ Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, bydlištěm Anonymizováno, Anonymizováno, PSČ Anonymizováno, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 132 744, 50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 66 326, částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 62 005, částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 80 598, částka s úrokem ve výši 5, 29 % p.a. z částky 129 936, částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 67 931, částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 132 744, částka s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že jako úvěrující uzavřela dne datum se žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úrokem ve výši 5, 29 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách po částka. V důsledku prodlení žalovaného s plněním ujednaných splátek žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek založených smlouvou o úvěru jako celku. Má proto žalobkyně za žalovaným pohledávku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 129 936, částka, jejímž příslušenstvím je úrok ve výši 5, 29 % z částky 129 936, částka od datum do datum, tj. 4 026, částka, a od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 129 936, částka od datum do datum, tj. 10 154, částka, a od datum do zaplacení, a dále na zaplacení odměny za účast žalovaného na pojištění za období od listopadu 2024 do dubna 2025 v celkové výši částka a „poplatků“ za upomínky ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum v celkové výši částka. Žalovaný je však nesplnil ani přes výzvu žalobkyně ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně jako úvěrující uzavřela dne datum se žalovaným jako úvěrovaným soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka jako překlenovací úvěr ze stavebního spoření (čl. 3 odst. 3.1 písm. a) smlouvy o úvěru) za účelem uspokojení bytové potřeby (čl. 3 odst. 3.2 smlouvy o úvěru) a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 5, 25 % p.a. (čl. 4 odst. 4.1 smlouvy o úvěru) a úhradou za účast žalovaného na pojištění pro případ neschopnosti plnit ujednané splátky ve výši částka měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po částka (čl. 8 odst. 8.1 smlouvy o úvěru). Žalobkyně mohla žádat splnění dluhů založených smlouvou o úvěru jako celku, ocitl-li se žalovaný v prodlení s plněním dvou měsíčních splátek nebo jedné měsíční splátky po dobu delší než tři měsíce (čl. 10 odst. 10.1 písm. b) smlouvy o úvěru).

4. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného soud zjistil, že žalobkyně dne datum zaplatila žalovanému částka.

5. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení částka, a to v dodatečné lhůtě do datum. Tuto výzvu žalobkyně odeslala žalovanému dne datum, jak vyplývá z poštovního podacího archu.

6. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhů, které měla založit smlouva o úvěru, jako celku. Tuto výzvu odeslala žalovanému dne datum, jak vyplývá z poštovního podacího archu.

7. Z výzvy zástupce žalobkyně žalovanému ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne datum, jak vyplývá z poštovního podacího archu.

8. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný tedy uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 5, 25 % p.a. a úhradou za účast žalovaného na pojištění pro případ neschopnosti plnit ujednané splátky ve výši částka měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po částka. Dopisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek založených smlouvou o úvěru jako celku.

9. Ze souhlasu žalovaného se zpracováním osobních údajů ze dne datum, ze záznamu o poskytnutí informací ze dne datum, z prohlášení žalovaného ze dne datum, ze soupisu provedených stavebních prací ze dne datum, ze shrnutí podmínek ze dne datum, z ceníku žalobkyně účinného od datum ani z výpisu z úvěrového účtu, soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel podle § 2048 odst. 1 o.z. požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle § 5 odst. 2 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění účinném do datum, účastník má právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na financování bytových potřeb (dále jen „úvěr ze stavebního spoření“) po splnění podmínek tohoto zákona a podmínek stanovených stavební spořitelnou ve všeobecných obchodních podmínkách, zejména po splnění předpokladů zajištění jeho návratnosti.

14. Podle § 5 odst. 3 věta první zákona č. 96/1993 Sb. úvěr ze stavebního spoření může být stavební spořitelnou poskytnut a účastníkem použit pouze na financování bytových potřeb.

15. Podle § 5 odst. 5 zákona č. 96/1993 Sb. stavební spořitelna může poskytnout účastníkovi úvěr do výše cílové částky, který slouží k úhradě nákladů na řešení bytových potřeb i v případě, kdy účastník nemá ještě nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření.

16. Podle § 5 odst. 6 zákona č. 96/1993 Sb. smlouva musí obsahovat úrokovou sazbu z vkladů a úrokovou sazbu z úvěru ze stavebního spoření. Rozdíl mezi úrokovou sazbou z vkladů a úrokovou sazbou z úvěru ze stavebního spoření může činit nejvýše 3 procentní body.

17. Podle § 5 odst. 9 zákona č. 96/1993 Sb. cílová částka se rovná součtu vkladů, státní podpory, úvěru ze stavebního spoření a úroků z vkladů a státní podpory, po odečtení daně z příjmů z těchto úroků. Uspořená částka se rovná součtu vkladů, úroků z vkladů a úroků z připsaných záloh státní podpory, sníženému o daň z příjmů z těchto úroků a o úhrady účtované stavební spořitelnou. Uspořenou částku nelze v době spoření převést na jinou osobu, lze ji však použít k zajištění pohledávek poskytovatele stavebního spoření z úvěru, který poskytovatel stavebního spoření poskytl podle odstavce 2 nebo 5.

18. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do datum, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

19. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

20. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod č. 3225/2015).

25. Jak vyplývá ze žádosti žalovaného o úvěr ze dne datum, žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil žalobkyni, že výkonem závislé práce dosahuje příjmu ve výši částka čistého měsíčně. Žije v rodinné domácnosti s manželkou, která je na rodičovské dovolené s příjmem spočívajícím v dávce sociálního zabezpečení ve výši částka měsíčně. V rodinné domácnosti žalovaného žije další osoba. Nemá žádné výdaje ani dluhy.

26. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaný a jeho manželka byli podle právního stavu ke dni datum rovnodílnými podílovými spoluvlastníky bytové jednotky.

27. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne datum soud zjistil, že manželka žalovaného byla příjemkyní rodičovského příspěvku ve výši částka měsíčně pro nezletilé dítě.

28. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne datum soud zjistil, že výše rodičovského příspěvku od datum činila částka měsíčně.

29. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného za období od datum do datum soud zjistil, že na tento účet byla připisována mzda žalovaného ve výši od částka do částka. Po celé uvedené období trval kontokorentní úvěr ujednaný s právnická osoba. Dne datum přijal spotřebitelský úvěr od právnická osoba ve výši částka, dne datum od právnická osoba. ve výši částka, týž den od právnická osoba. ve výši částka a dne datum od právnická osoba. ve výši částka. V období od června 2018 do ledna 2019 vykazoval účet vedený pro žalovaného záporné zůstatky. Od ledna a února 2019 vykazoval kladné zůstatky ve výši několika desítek až stovek korun. Teprve v březnu 2019 po připsání částky ve výši částka činil konečný zůstatek účtu vedeného pro žalovaného více než částka.

30. Ze záznamu žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobkyně vycházela z údajů o výši příjmu a výdajů žalovaného, které jí žalovaný sdělil před uzavřením smlouvy o úvěru, a nahlédla do bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Zjistila, že žalovaný má jiné dluhy založené smlouvami o úvěru ve výši částka a částka, které splácí v měsíčních splátkách po částka a částka. Údaj o výši dalších výdajů žalovaného nahradila „ekonomickým modelem“ a stanovila je ve výši částka měsíčně.

31. Žalobkyně neprověřila údaje, které jí o svých výdajích – s výjimkou jiných dluhů – sdělil žalovaný, a spokojila se jen prohlášením žalovaného. Prověření údaje o výdajích žalovaného nahradila „ekonomickým modelem“, aniž by zjišťovala podstatné okolnosti pro určení, z čeho sestávají a jaké výše dosahují skutečné výdaje žalovaného zejména na bydlení a vzala v úvahu vyživovací povinnost žalovaného k nezletilému dítěti. Bez znalosti alespoň pravidelných výdajů žalovaného však nebylo možné zjistit, zda žalovaný má dostatek volných peněžních prostředků ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky.

32. K takovému prověření přitom přímo vybízelo zjištění, že žalovaný má jiné dluhy, které splácí ve splátkách převyšujících celkem částka, ačkoli v žádosti o úvěr uvedl, že jiné dluhy nemá. K prověření výše výdajů žalovaného mělo dojít také s přihlédnutím k obsahu výpisu z účtu vedeného pro žalovaného, ze kterého vyplývá, že přijal další spotřebitelské úvěry, včetně kontokorentního úvěru zatěžujícího tento účet, a že účet vedený pro žalovaného po dlouhou dobu vykazoval záporné nebo jen nepatrně kladné zůstatky. I tato okolnost musela vyvolávat pochybnosti o tom, zda žalovaný má volné prostředky k plnění ujednaných splátek.

33. Z tohoto důvodu nelze uzavřít, že by žalobkyně splnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

34. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

35. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

36. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

37. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

38. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

39. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

40. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

41. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-565/12).

42. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C679/18).

43. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

44. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

45. Smlouva o úvěru, kterou účastníci řízení uzavřeli dne datum, je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

46. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

47. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

48. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

49. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

50. Žalobkyni proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému podle smlouvy o úvěru, tj. ve výši částka. Se zřetelem k tomu, že žalobkyni žalovaný vrátil celkem hodnota, částka, jak skutkově tvrdila žalobkyně, činí její výše 62 005, částka na jistině (částka – 87 994, částka). Splatnost této pohledávky se pak pojí s výzvami žalobkyně žalovanému ze dne datum a ze dne datum.

51. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 62 005, částka od datum do datum, tj. 4 321, částka, a od datum do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů). Za období před datum se žalobkyně vůči žalovanému úroku z prodlení nedomáhala a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

52. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky převyšující její pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. co do žalobního požadavku na zaplacení 80 598, částka s úrokem ve výši 5, 29 % p.a. z částky 129 936, částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 67 931, částka od datum do zaplacení.

53. Pro úplnost soud uvádí, že pravidlo o času plnění podle § 87 odst. 1 posl. věta zákona o spotřebitelském úvěru se použije jen tam, kde podle zjištěného skutkového stavu není v možnostech spotřebitele vrátit poskytnuté peněžní prostředky bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, popřípadě v delším čase určeném v takové výzvě. Žalovaný však ani skutkově netvrdil, že není přiměřené jeho možnostem splnit pohledávku, která je předmětem řízení v projednávané věci, v čase určeném žalobkyní ve výzvách ze dne datum a ze dne datum, a taková skutečnost nevyšla v řízení ani jinak najevo, a proto se prosadí obecné pravidlo o času plnění podle § 1958 odst. 2 o.z.

54. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

55. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 45 % a žalovaný v rozsahu 55 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 66 326, částka s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky v celkové výši 80 598, částka s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalovanému by tak příslušelo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 10 %. Žalovanému však v řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mohl žádat, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.